Tenkrát v Hejnicích

Je podzim, přicházejí pochmurné dny, sluníčko pryč a ještě nás všechny obtěžuje ten neřád s Číny. Nu co, vydržet to musíme. Co si ale takhle to čekání na lepší časy zkrátit krásným vyprávěním o červnovém setkání českých horských psů? Proč ne!

Možná si říkáte, proč si teď v říjnu připomínáme něco, co se odehrálo před prázdninami. Inu ono ne vždy jde vše tak rychle, jak bychom chtěli. A tak vám dnes přinášíme krásnou vzpomínku Andrey Šímové, majitelky, chovatelky a milovnice českého horského psa. Vzpomínat bude na letošní II. Jizerskohorské setkání českých horských psů v Hejnicích, které se konalo 26. 6. – 28. 6. 2020.

S českým horským psem se opravdu nenudíme. Při práci na zahradě rádi vozí, tahají či nosí cokoli, co je potřeba nebo co najdou, při sportu jsou z nich úžasní parťáci, při společném lenošení nám jdou příkladem a toulání přírodou mají snad ze všeho nejraději. Zúčastňujeme se s nimi různých výstav, sportovních akcí a závodů, na které se pečlivě připravujeme, a tak není na škodu se občas v tom shonu sejít jen tak, abychom se po dlouhé době opět viděli, popovídali si, připomněli si staré časy a prožili spolu příjemné chvíle. A navíc v krásné přírodě. Jizerské hory jsou jako stvořené pro českého horského psa.

V roce 2019 se v Hejnicích uskutečnilo I. Jizerskohorské setkání ČHP a mělo úspěch. Rozhodla jsem se proto pořádat tuto akci každoročně jako tradici. Ovšem letošní rok bylo všechno jinak. Pandemie koronaviru mnohým z nás přinesla do života těžké situace, které jsme museli řešit a zvládnout. Klid a pohoda se vytratily a nahradily je dlouhé čekání a nejistota, jak to vlastně dopadne. Na náladě to zrovna nepřidá. Nejlepším lékem na špatné myšlenky je něco dělat. A tak jsem se pustila do přípravy II. Jizerskohorského setkání, jakoby se kolem nás nic nedělo s tím, že zrušit se to dá vždy. Událost jsem zveřejnila na Facebooku a div se světe, zájemci se hlásili jeden za druhým, nejen jednotlivci, ale rovnou celé rodiny. Měla jsem velkou radost, dodalo mi to chuť a hlavně odhodlání odškodnit nás za ty krušné chvíle. Poslední víkend v červnu se setkání opravdu uskutečnilo. Kdo se akce zúčastnil, jistě rád vzpomíná. Těm ostatním přinášíme ohlédnutí za příjemně prožitým víkendem a pozvání na další setkání v podobě vzpomínkového videa.

Sedím na gauči, unavená popíjím kávu a hlavou mi běhají zážitky za poslední tři dny. Zavřu oči a vidím jednotlivé chvíle míhat se jednu přes druhou v naprosto chaotickém sledu. Ani jedna nepostojí, abych si ji vychutnala, protože se na její místo tlačí další, která chce být také viděna a vzpomenuta. Přichází nostalgie i pár slziček z dojetí.

Celý víkend se odehrál v plynulém běhu, ani chvilička nebyla promarněná. Už v pátek přicházely SMSky, zprávy na messengeru, telefony, různé dotazy, informace o pozdějších příjezdech tak, jak to před každou podobnou akcí bývá úplně normální. Balím se, uklízím, připravuji dárečky a ceny a samozřejmě nestíhám. A neustále sleduji informace o počasí a znervózňují mě. Konečně přijíždím do kempu, kde je už poměrně hodně lidí. Někteří přijeli už  ve čtvrtek, aby Jizerkám připomněli, že jsou pořád jejich srdeční záležitostí, jiní staví stany, všude pobíhají děti a štěňátka. Vidím klid a pohodu a dobrou náladu. Mám z toho dobrý pocit. Jen to počasí si z nás utahuje a hraje s námi ošklivou hru na neznámou.

Jasně, že déšť. Jenže jsme ho převezli, všichni jsme se vešli do pergoly u stánku s dobrotami. Bylo krásné vidět a zažít, jak se vzájemně zdravíme, máme radost, že se po dlouhé době opět vidíme,  poznáváme, seznamujeme a do toho se pletou hafani i děti a vůbec ten liják nevnímáme. Informuji o programu, který nás čeká a taky o překvapeních, která jsem připravila. Pozvání přijali i tvůrci našeho horáčka, pánové Petr Hanzlík a Martin Kyncl s manželkou a také Tomáš Trdla. A aby to bylo ještě zajímavější, pozvala jsem slečnu Katku Černickou, která nám toto setkání zdokumentuje ve vzpomínkovém videu.

Vzhledem k počasí řešíme bezpečnost a náročnost obou tras. Ovšem v sobotu ráno jsou všechny obavy ty  tam a my se vydáváme na obě připravené trasy. Sluníčko pálí už od rána, štěňátka se rozhodla, že si výlet vychutnají už z kempu a než doťapou do Ferdinandova, v trojici se vydáváme natočit a nafotit první záběry videa.

Vcházíme do lesa a hned nás omráčí kouzlo Jizerek, hukot Černého potoka valícího se přes obří kameny a padajícího níž a níž. Pouštíme hafany a hledáme to správné místo k natáčení připravených scén a najednou dovádiví psi to za nás vyřeší. Spontánnost a nadšení z volnosti nezná hranice. Psi dokonce s radostí plní naše požadavky bez protestů i bez jakékoliv přípravy. Povedlo se. A už přichází skupina stoupající ke Štolpiškým vodopádům. Hned je zapojíme do práce a instruujeme o další scéně, natočíme ji, potkáme Tomáše Trdlu na kole, který si trasu už projel, Káťa zhodnotí scénu nadšeným „Supéér! Ještě jednou!“,

Tomáš se nám směje a my ženeme štěňátka a ostatní zpět na čáru. Cesta k cíli pokračuje pomalu, ale v příjemné náladě. A pak přijde nápad natočit psy na obrovském balvanu uprostřed hučícího potoka. Všichni spolupracují na první pokus. Na Štolpiškých vodopádech odpočíváme. Ovšem cesta zpět po mokrých kamenech byla náročnější, tlapky velkých i malých dostaly zabrat. Do kempu jsme se vrátili pěkně utahaní. Odvážlivci z druhé trasy dorazili později.

Večer nám počasí opět předvedlo přívalový déšť, ovšem ani tentokrát nám to neubralo na dobré náladě. Povídání o historii ČHP a expedicích na Ural a Bajkal se ujal Petr Hanzlík a Martin Kincl, o chovu a chovatelství Tomáš Trdla. Neuvěřitelné příběhy provázelo ticho. Se zájmem jsme naslouchali vzpomínkám, jak to vlastně všechno bylo. Krásné... A vůbec to nestačilo...

Už od rána mluví o tom, jestli se jim povede najít hledaného Baryka, proč ho mají hledat, když je tady s námi a co když někde zabloudí... Na trasu dlouhou 3,7 km se postupně vydávají celé rodiny i jednotlivci všech věkových kategorií. Jdou značenou cestou, kterou se mají dostat k hledanému Barykovi a ještě plnit různé úkoly. Nejzajímavější úkol má číslo 6, když Baryka konečně najdou, musí ho přivolat, posadit a plácnout si s ním. Legrace veliká, Baryk za piškoty plácá a olizuje kde koho, děti se smějí a my také. Ovšem co by to bylo za horáčky, kdyby neuměli i jiné dovednosti. Poslední soutěží bylo předvést, co děti umí se svým pejskem. Musím říct, že nás všechny překvapily svými výkony. Medaile, drobné odměny i výhry všem udělaly radost.

A najednou byl konec...

Děkuji všem, kteří jste mi důvěřovali a přijeli jste i ze vzdálených míst užít si společné chvíle, poznat nové kamarády. Děkuji všem za naprosto bezproblémový průběh akce a klidnou a pohodovou atmosféru.

Foto: archiv Andrea Šímová

A jaké bude III. JIZERSKOHORSKÉ SETKÁNÍ ČHP V HEJNICÍCH 2021?

Přijeďte mezi nás a nechte se překvapit.

Nenechte si ujít také:

Potkali se u Hejnic – sraz ČHP

Víte, jak vypadá český horský pes? Ne? A co když jich je více na jednom místě najednou – ...

Příběhy