Takhle si mě snad ještě nikdy nikdo nevychutnal!

Možná to také znáte. Trénujete a trénujete, připravujete se poctivě na zkoušku, jenže váš pes si v den „D“ usmyslí, že bude vše prostě jinak!

Chucky byl jeden rok, a tak jsem ji přihlásila na její první zkoušky, a to ZOP do Nového Strašecí (kde je to každý rok pořádané jako závod se zápisem zkoušky). Doma dámička krásně poslouchala, fungovala, a tak jsem netušila nějakou zradu. Zlehka jsme procvičovaly poslušnost i speciální cviky, aby nás nic nepřekvapilo. Vše fungovalo na jedničku s hvězdičkou.

Asi týden před zkouškou se začala trochu šprajcovat. Poslušnost už nebyla tak rychlá a pěkná, jako běžně bývá, ale pořád to tak nějak šlo. Přestala jsem cvičit, říkala jsem si, že potřebuje oraz, že jsem asi cvičila moc a ten týden volna jí rozhodně prospěje.

A pak jsme jely na závody. Sice jsem zvažovala, že zůstanu doma, abych si neuřízla moc velkou ostudu, na druhou stranu ale neberte „opušťák“ od dvou dětí. A já si říkala, že prostě uvidím, a že to určitě nebude tak hrozné. Tak hrozné to opravdu bylo. Takhle si mě snad ještě nikdy nikdo nevychutnal. Chůze u nohy – předbíhání, čuchání, na změnu směru nereagovala. Polohy – neumí, nikdy o žádném sedni nebo lehni neslyšela, nikdy to nedělala a v žádném případě s tím nechce začínat. Dlouhodobé odložení? Seděla celou dobu.

Bylo mi tak strašně trapně, chtělo se mi brečet a nejraději bych se sebrala a utekla. Ale vydržela jsem do konce akce, Chucky jsem kupodivu nezabila a věřím, že když je někomu z našich spolubojovníků smutno anebo má splín, že ho neposlouchá pes, vzpomene si na mě a Chucky a musí mu být líp.

P.S. Dva týdny po této nepovedené akci mě uprosili na domovském cvičáku, abych se napsala na zkoušky alespoň do počtu, že se jinak konat nebudou. Nechala jsem se přemluvit a Chucky ji bez problému složila.

Foto: Jana Pačesová a beauceron Chucky z Lhotecké linie