Tak jsi vyhrál život!

Na sociálních sítích se objevuje řada smutných příběhů, při jejichž čtení se často stydíme za skutky jiných lidí a také za to, že i my sami jsme lidé. Pořád jsou zde ale momenty, kdy někdo z našich řad učiní „zázrak“ a postaví se do očí bijícímu „zlu“. A právě s jedním takovým malým – velkým zázrakem, který přišel za minutu dvanáct, vás nyní seznámíme…

Příběh, který máte před sebou, je skoro neuvěřitelný. Demonstruje nám empatii člověka, který se nebál postavit se za život starého a nemocného psa. Není vymyšlený a bohužel i bohudík se opravdu stal. A vyprávět nám ho bude Diana Šlechtová, statečná zachránkyně oné jedné ztracené psí duše.

Na ten večer nikdy nezapomenu!

Převážela jsem fenečku z dočasné péče Jesinku na kastraci, jelikož ji v brzké době čeká adopce. A tak jsme krátce před sedmou hodinou večerní dorazili do Lubné před ordinaci místního veterinárního lékaře. Vnímáme celkem standardní hemžení pacientů veterinární kliniky a je vidno, že před námi je ještě značný netřesk klientů, než přijdeme na řadu jako poslední. A tak celkem unuděně čekáme.

Tak už spi!

Náhle mi kolem uší prolétnou ostře vystřelená slova: „Tak už spi!!!“ Otočím se směrem, odkud ta kadence emocí přiletěla a vidím staršího muže s cigaretou, jak se opovržlivě a jaksi s netrpělivostí sklání nad černým pejskem a jakoby ho nabádá, aby rychleji přijal narkózu. Říkám si: „Asi s ním jde pán na nějaký zákrok“. Nedá mi to, zvědavě se zeptám, co tomu malému je, že musí pod narkózu. Pán celkem otráveně a bez známek emocí sděluje: „Má nemocné ucho a mě se nechce platit za veterinu, tak jsem ho přišel nechat uspat. A stejně už je starý.“ Vtom se mi stáhl žaludek a vzápětí se ve mně probudil bojovný duch a říkám tomu nepříjemnému člověku: „Ale na to, že vám pes věnoval celý svůj život, se s ním loučíte dost hnusným způsobem.“ Chlap pokračuje: „Stejně už je starý a i jinak je nemocný, koukněte, jak je tlustý...“ Ve mně se už všechno vařilo, a tak jsem na něj spustila spršku výčitek, které se sypaly jak střely z kulometu. 

« Vzduch prořízla ostrá slova: „Tak už spi!“ »

Ani nechápu, kde se to ve mně vzalo… 

Říkám mu: „Teda chlape, mě je z vás opravdu špatně! Chudák pes! Vy jste také ve vyšším věku a nikdo vás proto neutrácí.“ On na to: „Tak si ho vezměte! Aspoň mi ušetříte práci, že nebudu muset kopat díru do hnoje!“  Já na to, že když mi ho nechá, uhradím náklady za ošetření a psa si nechám. Chlap souhlasil s tím, že aspoň ušetří peníze. Tak mu říkám, že měl ušetřit na cigaretách a měl by na veterinu. Chlap pokračoval dál: „On po mě občas vyjede zuby. Je nevyzpytatelný, rád vyjíždí, uvidíte sama. Je to agresivní pes.“ Já mu na to však odpověděla, že se tomu psu ani nedivím. Chlapa se to ani moc nedotklo a mlel dál tu svoji, že prý doma má ještě jednoho a že ho chce také nechat utratit. Jestli prý si ho vezmu. Říkám mu, že ano a on na psa: „Tak jsi vyhrál život!“

« „Tak si ho vezměte! Aspoň mi ušetříte práci, že nebudu muset kopat díru do hnoje!“ »

Jako pára nad hrncem…

A jdu vyřizovat s veterináři ošetření pejska s tím, že se nikdo utrácet nebude. Pan doktor chápavě moji nabídku přijal s vysvětlením, že byl požádán o utracení psa z milosti, protože jinak prý ten pán (v mých očích arogantní člověk) vezme psa po hlavě lopatou a smrt ho čeká tak jako tak. Bohužel neměl moc možností na výběr. Navíc mu sdělil majitel, že pes je vážně nemocný s ledvinami a že jeho život už beztak nemá budoucnost. Přesto jsem požádala o vyšetření krve a ošetření ucha, když už byl pod tou narkózou. Doktoři dělali, co se dalo a silně zhnisané ucho mu vyčistili, jak jen šlo a po rozboru krve se zjistilo, že pes je prakticky zcela zdráv. Ledviny má v normě a dokonce i srdce je v pořádku. I když se v ordinaci, hned když přišel, počůral. Máme za to, že tušil nebo vycítil, co ho čeká a měl z toho neskutečný strach. Než jsem stihla s doktory vše domluvit, původní majitel zmizel, jakoby se vypařil a nebylo po něm ani vidu, ani slechu. A nikdo z lékařů nevěděl, odkud dotyčný nabubřelý panák přišel. Chtěla jsem zachránit ještě toho druhého pejska, ale bohužel dosud nevím, kde pán bydlí. Dušoval se jen, že má asi stovku králíků a ještě další dva větší psy a toho jednoho chce prý také nechat utratit. Je mi to moc líto, že jsem nezjistila, odkud ten blbec je. Prostě nikdo nevěděl. Doktoři udělali pejskovi úplně vše, aby mu pomohli k lepšímu životu. Zadní paspárky narostlé do prstence a zapíchnuté do masa mu šetrně zkrátili a ošetřili, ucho vydesinfikovali a zbavili hnisu a dali mi ještě další vodičku na výplach.

Co čert nechtěl… 

Po realizaci kastrace fenečky Jesinky jsme se vypravili domů. A co čert nechtěl? Když jsem Happyho (Takové jsem mu dala jméno vzhledem k tomu, že je to šťastlivec, který skutečně vyhrál život za minutu dvanáct. Byl již pod narkózou před poslední jehlou, která by jeho cestu životem ukončila definitivně.) vykládala z auta vyděšeného a dezorientovaného, nelenil, vyskočil a zmizel ve tmě dřív, než jsem stihla hrábnout rukama do vzduchu pro jeho vodítko. Takže jsem zažila další stres, kde je zmatený Happy, který to u mě ve vesnici vůbec nezná. Čekalo mě intenzivní pátrání, kde může být, či kam odbočil, chuděrka. Určitě hledal toho tupce, který ho chtěl zabít, protože ho z přirozenosti sobě vlastní stejně miloval. Po hodině běhání s baterkou po Srbcích jsem našla Happyho v poli na konci vesnice uhoněného a vyčerpaného. Nazpět šel, co noha nohu mine. Už jsem si myslela, že to telátko potáhnu v náručí, jak se mu nechtělo. Ale když jsme dorazili domů a pejsci si ho všichni bedlivě prohlédli a prošel vstupní očichávací kontrolou, uložila jsem ho do pelíšku v kuchyni a tam se mu konečně ulevilo a spokojeně si vydechl. Děkuji Bohu, že mě dobře vedl a pomohl mi ho zachránit a také posléze najít. A věřím, že Happymu najdu ten nejvymyšlenější domov. Tenhle kluk si to obzvlášť zaslouží. Po kompletním vyšetření je to sice starý, ale po zašetření ucha to bude pohodový vděčný kámoš, a kdyby měl žít ještě rok, dva nebo tři, chci, aby to bylo v lásce, v pohodlí, a aby mu bylo vynahrazeno to, že svoji lásku celý život věnoval tomu nesprávnému člověku.

Sdílejte tento článek a pomozte Happymu najít nový domov!

Text a foto: Diana Šlechtová