Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Své oči Ti půjčím, srdce daruji

Věděli jste, že vodící pes musí být natolik inteligentní, aby dokázal sám vyhodnotit složité situace vždy ve prospěch svého nevidomého pána? Víte také, že zákon jasně říká, že se jedná o zvláštní pomůcku? Nebo třeba kdy začíná a jak dlouho trvá výcvik? Pokud ne, pak si určitě nenechte ujít tento velmi zajímavý rozhovor s ředitelkou Střediska výcviku vodících psů pro nevidomé v Jinonicích Marií Hájkovou a cvičitelkou Kristýnou Schwarzovou.


Své oči Ti půjčím, srdce daruji

Maruško, řekni nám laikům – kdo je vodící pes.

Vodicí pes je podle zákona 329/2011 Sb. zvláštní pomůcka pro těžce zrakově postižené. Je to pomůcka vskutku zvláštní, a to hned z několika důvodů. Jednak je to jediná živá pomůcka, o kterou je potřeba se starat, nejde ji vypnout a uklidit třeba do skříně. Dále je to, dalo by se říci, tzv. multifunkční pomůcka, která pomáhá těžce zrakově postiženým, a to hned v několika oblastech. Kompenzuje jejich zrakový handicap, nahrazuje jim oči a odpovídá za jejich bezpečný pohyb, především mimo domov. Tím se dostáváme k sociální oblasti. Vodicí pes svému pánovi umožňuje tolik potřebnou samostatnost, ale také díky němu získává nové přátele, kontakty, příležitosti. Pořád vzpomínám na slova jedné nevidomé klientky, která vyprávěla: „Když jsem ztratila zrak, tak nejenom že jsem neviděla, ale připadala jsem si, jako kdybych byla neviditelná. Lidé se mě stranili, jako kdybych byla vzduch. Zřejmě je moje postižení děsilo anebo si nevěděli rady, jak se mnou komunikovat. Ovšem ve chvíli, kdy jsem dostala svého prvního vodicího psa, najednou byla venku spousta lidí, kteří si se mnou chtěli o mém pomocníkovi povídat.“ Poslední a rozhodně nezanedbatelnou pomocí skrze vodicího psa je oblast psychologická. Nevidomý člověk už nikdy není sám. Má svého kamaráda, který je mu vždy nablízku a ochotně a s radostí sobě vlastní se mu věnuje. Je to parťák do nepohody, který vesele vyrazí se svým pánem do světa, kdykoliv a za každého počasí. Na Youtube jsem viděla moc pěkné video výběrového řízení na velmi zvláštní pracovní pozici – 24/7/365, po celý život, žádná dovolená, žádný plat, žádné benefity, odměnou je pouze láska. Nikdo neuspěl, pouze vodící pes. A přesně o tom to je.

Co musí vodící pes umět?

Marie: Podle Vyhlášky 388/2011 musí vodicí pes zvládat 34 dovedností, které jsou rozděleny do 5 okruhů. Je to poslušnost, ovladatelnost a chování, dovednosti při vodění nevidomého, dovednosti při cestování dopravními prostředky, vyhledávací dovednosti a dovednosti v místě bydliště. Vodicí pes se musí naučit rozlišovat kdy pracuje a kdy nepracuje. Tento návyk získává už ve štěněčím věku tím, že nosí tzv. „košilku“. Ve výcviku se pak postupně učí vyrovnané chůzi vpřed v mírném tahu, při které se soustředí na vše, co je před ním, přičemž zároveň ignoruje rušivé zrakové, čichové nebo sluchové vjemy, které by ho zbytečně rozptylovaly. Dále se pes učí odbočovat na povel, vyhledávat například schody, dveře, přechod pro chodce nebo zastávku autobusu. Musí také umět vyhodnotit situaci tak, aby jeho pánovi nehrozilo žádné nebezpečí. Týká se to především zúžených prostorů, povrchových nerovností nebo i neoznačených výkopů či děr v chodníku, ale také různých překážek. Jedná se o překážky nízké i vysoké, třeba ve výšce ramen nebo dokonce hlavy člověka, ale také o překážky pohyblivé, jak jsou psi, chodci nebo kočárky. Je to celé nesmírně náročné, pejsek se vše učí pravidelným a dlouhodobým opakováním a množstvím pochval a odměn. Lidé si často myslí, že je vodicí pes chudák nebo je smutný, ovšem opak je pravdou. Vodicí pes svoji práci vykonává opravdu rád a do postroje se těší. Hodně vodicích psů si samo přináší postroj, když je potřeba jít ven. Jejich dalo by se říci „tupý“ výraz pak odpovídá jejich velkému soustředění a zároveň uvolněnosti při práci. Práce vodicího psa je jeho životním posláním, proto jsou vhodní psi vybírání opravdu velmi pečlivě.

Jaký by tedy měl vodící pes být?

Marie: Nejprve bych zmínila, jaký být nesmí. Vodicí pes rozhodně nemůže být pes, který je bázlivý nebo dominantní, nesmí být netrpělivý a nesoustředěný, nesmí mít lovecké sklony, nesmí mu vadit cestování dopravními prostředky, nečekané zvuky a podivné povrchy, po kterých je potřeba přejít. Musí být přátelský vůči všemu a všem – lidem, psům, dětem. Musí být ochotný a vstřícný, přiměřeně chytrý a především pohodový a spolehlivý. Vodicí pes musí poslouchat svého pána, ale zároveň jsou situace, kdy musí umět sám vyhodnotit situaci (třeba odmítnout jít vpřed, když je tam výkop, který v tomtéž místě ještě včera nebyl). Často se říká, že vodící pes je spolehlivý vůdce, ale zároveň poslušný pes svého pána. Opět to vypovídá o jeho kvalifikaci a obrovské zodpovědnosti.

Když to poslouchám, říkám si, že je skoro nemožné takového psa najít. Kde berte štěňata?

Marie: Především se soustředíme na náš vlastní chov. Sice se jedná o tzv. bezpapíráky, ale jsou to potomci fen a mraženého spermatu, které jsme dovezli z nejstarších členských škol Mezinárodní federace vodicích psů (z Velké Británie, Spojených Států a Austrálie). Všichni naši chovní psi jsou povahově, zdravotně i geneticky otestovaní. Odchováváme labradory nebo křížence labradorského a zlatého retrívra. I když jsou cvičena i jiná plemena (flat coated retrívr, border kolie, královský pudl a další), tak labrador stále je a zůstává vodicím psem číslo jedna po celém světě. Vlastní chov dále rozvíjíme a snažíme se podporovat i další členské školy v rámci střední a východní Evropy například krytím nebo darováním štěněte. Pro tyto školy jsme také ve spolupráci s přednášejícími z Mezinárodní federace vodicích psů vloni na podzim uspořádali chovatelský seminář o chovu a testování vodicích psů. Tohoto dvoudenního workshopu se zúčastnilo téměř 40 delegátů ze 6 států - Chorvatska, Rumunska, Bulharska, Maďarska, Slovenska a České republiky.

Vedle vlastního chovu spolupracujete i s chovateli. Jak probíhá výběr štěněte u chovatele? Musí s nimi provádět něco speciálního?

Marie: S některými chovateli moc rádi spolupracujeme a za jejich podporu jsme jim velmi vděční. Jednak víme, že mají skvělé psy s kompletními zdravotními testy a zároveň už tito chovatelé dobře ví, jaké jsou naše potřeby a jaký pes je pro nás vhodný či nikoliv. Občas ještě štěně na místě otestujeme jak se chová v neznámém prostředí, zda následuje člověka, jestli mu nevadí manipulace, jestli není bázlivé a lekavé a podobně. Prostě zda je to pohodové a vyrovnané psí miminko.

Pojďme se nyní podívat na to, jak vypadá den tady ve výcvikovém středisku pro cvičitele.

Kristýna: Po příchodu do práce si vezmeme psy –  jednoho nebo více a jdeme je do nedalekého lesíka vyvenčit. Pak se jde jednotlivě s každým cvičit. Dáme postroj a vyjde se do terénu. Záleží na tom, v jaké fázi výcviku ten pejsek zrovna je. Podle toho se upraví i délka výcviku. Pak se vrátíme sem a zase vezmeme jiného a pořád dokola. Hlavní fáze spočívá v desítkách ušlých kilometrů za den. Chodí se po městě a hledá se co nejvíc složitých situací pro psa tak, aby si toho opravdu hodně zažil. Aby ho po předání nic nepřekvapilo.

Jak na Vás reagují lidé?

Kristýna: No, asi jak kdo. Bohužel se mi velmi často stává, že když jedu například na eskalátorech, tak mi třeba lidé kopnou do psa, protože chtějí projít a on jim brání v cestě. Jenže vodicí pes musí stát vedle člověka, což si mnozí neuvědomí.  Stalo se mi třeba, že mi chytli psa za postroj a odstrčili mi ho. I když mám hůl a oni nemohou vědět, zda vidím či ne. Kolikrát jsou lidé i velmi nepříjemní. Dostala jsem už i mnohokrát vynadáno, že zdržuji, neboť pes zastavuje před schody, protože je označuje, ale lidé to berou jako zdržování. Pro psa je velmi nepříjemné když ho lidé jakýmkoliv způsobem vyrušují. Bohužel to dělají cvičitelům, kteří vypadají jako člověk, který nevidí. Stejným způsobem se někdy chovají i ke zrakově postiženým. Na druhou stranu musím velmi ocenit, že co se týče všelijakých provozoven, úřadů a obchodů, tak tam jsou dnes lidé mnohem vstřícnější a milejší než tomu bývalo kdysi dávno. Tedy asi hlavně zde v Praze. Naopak v menších městech, když jezdím za převychovateli, tak tam je situace slabší. Stává se, že nás třeba nechtějí pustit do drogerie, kde to podle mě ani nevadí. Musím říci, že jsou lidé i hodní a milí, kteří mě pouštějí sedat v autobusu, nebo mě někam táhnou a snaží se mi pomoci. Ne všichni jsou nepříjemní.

Povězte nám něco o předávání psů nevidomým?

Marie: Všichni naši psi jsou cvičeni stejně podle stejné vyhlášky a podle stejných standardů. To je výhoda našeho střediska s internátní psí školou. Z těchto psů má klient možnost si vybrat přesně podle svých potřeb a požadavků. Má možnost se s více psy projít a posoudit, které tempo chůze a temperament psa mu nejvíce vyhovuje. V rámci školení klienta před předáním psa se snažíme ho co nejlépe poznat a zároveň dobře známe naše psí studenty. Pak klienta vyslechneme a jeho volbu s ním zkonzultujeme. Pokud si klient není svým výběrem jistý, má možnost nás znovu navštívit, s vybranými psy se opakovaně projít a ujistit se, který pes je mu nejbližší. Jiný pes je vhodný ke starší paní, která chodí nakupovat, k lékaři a ráda chodí na krátké procházky. Jiný pes je pak vhodný k mladému člověku, který je aktivní, chodí do práce a rád cestuje. Je to trochu jako výběr budoucího manželského páru, ovšem s tím, že vodicí pes musí být vycvičen tak, aby pomáhal člověku, který třeba se psy nemá vůbec žádné zkušenosti, ale zároveň na svého psího pomocníka nikdy neuvidí. Tak dokonalá musí být práce vodícího psa.

Pes, než je předán klientovi, musí složit asi nějakou zkoušku, kde se prověří, zda je připraven. Povězte nám, jak to probíhá?

Marie: Předávání probíhá poté, co klient absolvuje školení, vybere si svého budoucího pomocníka a zároveň tento pes dokončí výcvik a složí závěrečnou zkoušku vodicího psa, kde předvede všechny dovednosti, které musí spolehlivě umět. Předávání trvá 2 týdny, první týden klient bydlí v našem ubytovacím zařízení a pod dohledem instruktora se se svým psem sžívá. Procvičují povelovou techniku a všechny dovednosti v místě, které je psovi dobře známé. Druhý týden všichni odjíždí do místa bydliště klienta a opět ve spolupráci s instruktorem procvičují trasy, které klient nejčastěji potřebuje. Zároveň na místě dořeší případné detaily, jako je nejvhodnější místo pro venčení, nejbližší veterinární lékař a podobně. Poté instruktor odjíždí, ale zůstává k dispozici na telefonu. Naše středisko poskytuje svým klientům tzv. „pozáruční servis“, což je možnost doučování nových tras nebo řešení případných problémů s vodicím psem či s veřejností. Našim klientům poskytujeme i další služby, jako je možnost ubytování psa u nás ve středisku, návštěva střediska a ubytování v ubytovacím zařízení, letní soustředění, pomoc při nákupu krmiva či kynologických potřeb a v neposlední řadě fond Brita, ze kterého našim klientům pomáháme hradit nečekané výdaje při případném úrazu či nezbytné operaci psa.

Zkouška probíhá v rušném prostředí Prahy, zahrnuje i jízdu dopravními prostředky včetně metra a celkem trvá minimálně hodinu. Instruktor, kterého pes vede, má na očích klapky, aby nemohl psa nikterak ovlivňovat. Součástí komise je zkušební komisař a další dva členové z řad našeho týmu. Během zkoušky pes předvede předem naučenou trasu a také chůzi po trase, kterou předem nezná. Musí prokázat, že všechny dovednosti zvládá na jedničku a že může být předán nevidomému člověku jako jeho právoplatná pomůcka.

Kristýna: Zkouška vypadá tak, že se jde z našeho centra na metro, je to trasa, která je naučená psem. Nikdo neříká povely. Metrem se jede na Smíchov. Zde se chodí po centru, mezi domy, vyhledávají se dveře, lavičky a zastávka. Cvičitel, který se psem zkoušku skládá, má po celou dobu na očích klapky, aby nemohl do práce psa jakkoliv zasahovat. Jde s nimi doprovod, který by v případě ,,nouze,, zasáhl. V půlce této trasy se tato naučená trasa ukončí a pokračuje se trasou, která známá není a určuje ji zkušební komisař. Pes tedy musí vyhledávat přechody, dveře, lavičky a podobně. Součástí zkoušky je jízda na eskalátorech a také testování, jestli se pes neleká. Například bouchnutí popelnicemi.  Součástí zkoušky je i poslušnost, kde se dělá přivolání, obraty u nohy, polohy, odložení. Tato poslušnost se provádí na jednom místě a je to vždy někde venku mezi domy.

To vypadá velmi náročně, ale pojďme dál. Vy dáváte štěňata do předvýchovy. Jaké jsou na takové lidi požadavky?

Marie: Ano je to tak, předvychovatele stále hledáme. Je to myslím velmi zajímavá zkušenost, i když pro někoho se smutným koncem – přibližně po roce nám musí psa vrátit. Důležité je si uvědomit, že to nedělám ani pro sebe, ani pro psa, ale pro někoho těžce zrakově postiženého, komu tím nesmírně pomůžu. Nyní bych ráda citovala slova své nevidomé kolegyně, která to trefně přirovnala k „10 za 10“. Hned vysvětlím: předvychovatel stráví se štěnětem 10 měsíců, vloží do něj spoustu zkušeností, lásky, času a energie a díky tomu pak vodicí pes může pomáhat nevidomému člověku třeba dalších 10 let. Taková pomoc stojí za to, co myslíte? Většina předvychovatelů je pak na své psí děti právem hrdá.

Předvychovatelem se může stát každý, kdo odpovídá našim potřebám a požadavkům, kterých není až tak mnoho. Kynologické zkušenosti nutné nejsou, naše psí opatrovníky si zaškolujeme sami. Důležité ale je, aby člověk mohl se štěnětem trávit vpodstatě celý den, ať už je to student, který chodí s naším štěnětem do školy, nebo ředitel v bance, kterého štěně doprovází na důležité porady. Naše štěňata vyrůstají v různých prostředích vícegeneračních rodin, mladých párů, u maminek na mateřských dovolených i u jednotlivců vpodstatě všech věkových kategorií. Ti mají za úkol štěně naučit základy poslušnosti a slušného chování doma i venku, přivolání, cestování již zmíněnými dopravními prostředky ale také s ním navštěvovat co nejvíce míst, kam nevidomý člověk jednou může přijít. Taková místa jsou restaurace, divadla, úřady, lékaři, nákupní centra atd., atd. Naše štěňata jsou při tom označena také již zmíněnou košilkou a naši předvychovatelé od nás mají průkazku vychovatele vodícího psa. Legislativa v našem státě sice zatím nikterak neošetřuje přístupová práva vodících psů ve výcviku, ale veřejnost je stále vstřícnější, vlídnější a ochotnější. Naši předvychovatelé sice občas musí vysvětlovat, proč zrovna s tímhle psem opravdu do toho nákupního centra mohou, ale zároveň tím působí osvětu a řekla bych, že je to i baví. Minimálně polovina z nich si při odevzdávání štěněte rovnou vezme na výchovu nového prcka a začínají zase od začátku. Učí štěně, že loužičky se doma nedělají, že svět je veliký, ale bát se ho nemusí, že se dá podnikat spousta zajímavých věcí a že člověk je jeho nejlepším kamarádem.

Jste s těmito převychovateli v kontaktu?

Kristýna: Ano, navštěvujeme každého, kdo má doma pejska v předvýchově individuálně, a to třeba nejen v místě bydliště ale scházíme se i tady u nás. Pořádáme různé srazy štěňat, kde cvičíme a řešíme jaké mají problémy a snažíme se je vyřešit. Když je to u nich v místě bydliště, tak chodíme venku a sledujeme, jak pejsek reaguje a podobně. Popřípadě řešíme vzniklé problémy, které tam jsou – lidi, auta, obchody. Povídáme si s nimi i se jedeme podívat k nim domů, jak tam pejsek žije.

Marie: S předvychovateli jsme v kontaktu vpodstatě pořád. Mohou kdykoliv zavolat nebo napsat, obrátit se na nás s jakýmkoliv dotazem nebo problémem. Dále se u nás schází jednou měsíčně na tzv. srazech štěňat a v mezičase je navštěvují naši instruktoři a procvičují spolu vše, co je potřeba. Občas si od nás nějaká rodina vezme štěně na předvýchovu s tím, že by si do budoucna rádi pořídili vlastního psa, ale takhle mají možnosti si to na 10 měsíců vyzkoušet bez vlastních finančních investic a s kompletním poradenským servisem. Jediné, co našemu štěněti musí věnovat, je spousta času a lásky, což jim štěně vrací plnými tlapkami.

Co se děje se psy, kteří nejsou z nějakého důvodu schopni toto dělat?

Marie: Pes může být vyřazen z několika důvodů. Během přípravy absolvuje několik milníků, kdy prochází zdravotními testy – kardiologické vyšetření, rentgeny kyčelních a loketních kloubů, vyšetření očního pozadí a biochemické vyšetření krve. Pes je také po celou dobu přípravy bedlivě sledován a pokud by se vyskytl nějaký zdravotní problém, okamžitě to řešíme. Vodicí pes nesmí trpět žádným závažným nebo chronickým onemocněním, které by mu znemožňovalo jeho službu a působilo by jeho majiteli zbytečné výdaje. Vodicí pes musí být v perfektní zdravotní kondici. Dalším aspektem je jeho povaha, charakter a psychická stránka. Pokud by pes nezvládal výcvik, nesnažíme se jej „zlomit“, ale zkusíme třeba jinou cestu a pokud to ani tehdy nejde, psa z výcviku vyřadíme. Pak jej jako prvního nabídneme rodině, která ho měla v předvýchově. Pokud si ho z nějakých důvodů nemohou nebo nechtějí vzít zpátky (což se ale stává opravdu málokdy), najdeme jiné uplatnění nebo jinou vhodnou rodinu, kde se z něj stane domácí mazlíček.

A teď se zeptám obráceně, co Vy nabízíte lidem, kteří si vezmou štěně do předvýchovy?

Marie: Smluvní vztah předvychovatele a našeho střediska je ošetřen smlouvou. Pes je naším majetkem a předvychovateli je svěřen do péče. Obě smluvní strany mají svá práva a své povinnosti. Předvychovatelé od nás dostávají krmivo, hradíme veškerou veterinární péči a měsíčně od nás dostávají paušální částku na různé výdaje, které nám nijak nevyúčtovávají. Samozřejmostí je naše podpora a poradenský servis.

Máte zpětné reakce od majitelů vodicích psů?

Marie: Zpětné reakce od majitelů vodicích psů samozřejmě máme. Nicméně kolikrát ani není třeba slov, protože sami vidíme, jak se člověku, který vodícího psa dostane, změní život, jak se mu doslova otevře svět. Místo, aby musel čekat, až si na něj někdo udělá čas, nebo si objedná průvodcovskou službu, popadne psa a vyrazí, jak už jsem říkala, kdykoliv, kamkoliv. Lidé se nás často ptají, jestli nám není líto, když od nás pes odchází. Kdepak, větší odměnu si ani nedovedete představit, především, když nám pak ještě po čase naši klienti volají a vypráví, co všechno se svým chlupatým kamarádem podnikají a jak jsou rádi, že ho mají.

Mnozí lidé si často zaměňují asistenčního psa za vodicího. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Marie: Práce vodicího a asistenčního psa je velmi rozdílná. Vodicí pes vede nevidomého po ulici, a i když to na první pohled kolikrát vypadá, že nic významného nedělá, zodpovídá za jeho bezpečí a mnohdy i za jeho život. Práce asistenčního psa spočívá hlavně v podávání věcí člověku, který je na vozíku a který na něj vidí a může ho usměrňovat. Asistenční psi umí samozřejmě i jiné dovednosti, ale toto je asi to nejpodstatnější.

Jak Vám mohou lidé pomoci?

Marie: Lidé, kteří nám chtějí pomoci, mají několik možností. Jednak se zapojit do našeho týmu a stát se předvychovatelem štěněte vodicího psa. Pak mohou přispět tím, co je jejich profesí (uvítáme např. různé řemeslnické i jiné odborné práce), případně mohou nabídnout možnost propagace či jiné činnosti. A v neposlední řadě je možné přispívat finančně, buď trvalým příkazem, nebo jednorázově. Největší pomocí je ale podpora veřejnosti při přípravě i práci vodících psů respektováním následujícího desatera:

 

 

Desatero pro kontakt s nevidomým, kterého vede vodící pes.
  • I.  Nikdy vodicího psa nevyrušujeme v jeho práci. Nikdy na psa nemlaskáme, nehvízdáme na něj, ani na sebe jiným způsobem neupozorňujeme.
  • II.  Nikdy na vodicího psa nesaháme, nehladíme jej a nemluvíme na něj bez vědomí majitele.
  • III.  Nikdy k sobě vodicího psa nevoláme.
  • IV.  Nikdy psa nekrmíme bez vědomí majitele.
  • V.   Chceme-li pomoci člověku s vodicím psem, vždy oslovíme nevidomého, nikoliv psa.
  • VI.   Pomáháme-li člověku s vodicím psem, nikdy nemanipulujeme se psem.
  • VII.  Jdeme-li po ulici se svým vlastním psem, nikdy mu nedovolíme vodicího psa obtěžovat, očichávat ho, či jinak vyrušovat v práci.
  • VIII.  Míjíme-li vodicího psa se svým psem, máme svého psa vždy na vodítku.
  • IX.    Nastupujeme-li se svým psem do dopravního prostředku, vždy dáme přednost člověku s vodicím psem.
  • X.     V dopravním prostředku umožníme umístění vodicího psa, pokud je třeba, uvolníme místo.

Vodicí psi doprovázející nevidomou osobu mohou vstupovat do obchodů, restaurací, všech typů škol, školských a zdravotnických zařízení, úřadů a všech kulturních a sportovních zařízení.

Kam dál ...