Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Střídání povrchů v mantrailingu 13. díl

Řekli byste, že přechod z měkkého povrchu na tvrdý může psovi způsobit značné problémy a také ho celkem dost rušit? Na co se tedy zaměřit v nácviku a jak vést trénink správně a efektivně nám již napoví následující řádky.


Střídání povrchů v mantrailingu 13. díl

V minulém článku byly sice fotografie ilustrující cvičení na vyrušení lidmi, ale do přípravy článků se zapojil i syn Adam, který na počítači k tomuto tématu vytvořil schémata, o která bych vás nerad připravil. 

Proč vůbec povrchy střídat?

Doposud jsme při výcviku mantrailingu využívali hlavně měkké povrchy. Prakticky veškerý počáteční trénink by se měl převážně provádět buď na loukách, v lese, na poli s nějakým nízkým porostem. I zde se najde mnoho vyrušení, se kterými se musí pes seznámit a naučit se je postupně řešit, ale určitě je jich méně, než v zastavěných oblastech anebo na pevném povrchu. Je tu sice množství zvěře a dalších živočichů, procházejících lidí, kteří fungují jako vyrušení, které se pes musí postupně naučit ignorovat, ale na kratších a jednodušších trailech si zde pes velmi dobře může upevnit prioritu hledaného pachu. Dalším důvodem, proč se jednotlivá cvičení provádí na těchto površích je také to, že zde lépe ulpí a udrží se větší množství pachových částic, které nejsou vnějšími meteorologickými vlivy tak rychle degradovány jako v zastavěných prostorách. Pohyb vzduchu je v těchto podmínkách lépe předvídatelný, než v prostorách, kde jsou budovy, nebo velké plochy pevných povrchů, jako jsou například beton, asfalt apod.  

Nic se nesmí uspěchat! 

Střídání povrchů v mantrailingu 13. díl

Nácvik přechodu na pevné povrchy by měl být opět velmi pozvolný. Do trailů se postupně zařazují přechody stezek, lesních a polních cest, které jsou více zapachovány cizími pachy, poté se část trailu připraví po těchto cestách a zařadí se pak i křižovatky těchto cest. V přechodu na skutečně tvrdé povrchy, kam řadíme beton anebo asfalt, pak postupujeme podobně. Většinou se už musí přejít od relativně čistých ploch luk a lesů do zastavěnějších prostor, kde je více dalších vzruchů, ať je to větší množství různých cizích pachů, kočky, psi, více lidských pachů k rozlišení, a také vyrušení pohybem vozidel, hlukem apod. Pro psy, kteří nejsou až tak zvyklí na pohyb ve městě, to může být velkým problémem a velkým skokem. I proto bychom měli nejdříve vyzkoušet psa i v tomto prostředí pouze na povrchu měkkém. Čas, za jak dlouho si pes na tyto podmínky zvykne, bude záležet na celkové socializaci a na tom, jak psovod se psem intenzivně pracuje. Opět připomínám, že tady nejde nic uspěchat. Základ musí mít pes velmi dobře zapracován a stabilizován, jinak se s problémy reakce na vyrušení budete potýkat neustále a v pokročilém výcviku pes nebude schopen řešit složitější situace.

Pozor! Psi mají tendenci tvrdé povrchy, kde je menší množství pachu, přebíhat a hledat pach opět až v měkkém terénu! 

Tvrdý povrch hůře drží pach

Když pes zvládá práci v tomto rušnějším prostředí na měkkém povrchu, klidně i s oporou plotů, zdí, příkopů, terénních zlomů, hrany keřů apod., teprve potom můžeme zařadit do trailů krátké přechody pevných povrchů, například přes chodníky. Je potřeba si uvědomit, že se na pevném povrchu udrží vždycky menší množství pachových částic, než na měkkém povrchu třeba s travním porostem. Psi mají tendenci tyto tvrdé povrchy, kde je menší množství pachu, přebíhat a hledat pach opět až v měkkém terénu. Jedním z důvodů, proč tyto povrchy přebíhají je i ten, že třeba při vycházkách po městě je naší přirozenou snahou přecházet silnice co nejrychleji a psi tak mají v hlavách zafixováno, že se po těchto místech přebíhá. Psovodi tomu mohou podlehnout a nechávají psy přes tato místa skutečně běhat. Tato úvaha ale není správná. Pes se musí naučit vyhledávat i minimální množství pachových částic na tomto pevném povrchu a proto psovod musí dodržovat jednoduchou poučku. Čím složitější prostor, tím pomaleji tam pes musí pracovat.

I pevný povrch určitým vyrušením, a pokud na něm pes nepracuje, neměl by ho psovod nikam dál pustit! 

Začínáme systémem půl napůl

Při přechodu na pevný povrch si můžete všimnout, že skoro každý pes, než by na pevný povrch přešel, nejprve vyzkouší, jestli náhodou pachová stopa nepokračuje na měkkém povrchu a teprve až ji tam nenajde, tak se na tento povrch odhodlá přejít. Tento prostor pak chce raději se zvednutou hlavou rychle přeběhnout, aby se opět vrátil na měkký povrch. Toto by mu neměl psovod dovolit. Jak jsme již dříve psali, pes na trailu buď pracuje, anebo reaguje na vyrušení. V podstatě je i pevný povrch určitým vyrušením, a pokud na něm pes nepracuje, neměl by ho psovod nikam dál pustit. Dalším cvičením pak je našlápnout stopu v měkkém povrchu podél povrchu tvrdého. Pes pak sice pracuje převážně na povrchu měkkém, ale čas od času si zkontroluje i povrch tvrdý a vyzkouší si tak i práci na něm. Pokračováním pak je nechat kladeče šlápnout stopu tak, že jde jednou nohou na měkkém a druhou nohou na tvrdém povrchu, třeba na hraně chodníku, anebo podél klidné silnice, pokud možno bez aut. Až poté se může kladeč pohybovat pouze na povrchu tvrdém, zpočátku nejlépe opět podél povrchu měkkého. 

A teď se teprve ukáže…

Protože se na pevných površích pach hůře zachycuje, ukládá se více pachových částic například u obrubníků, různých svodů vody, hran budovy, kam je zavál pohyb vzduchu. I z těchto důvodů se může stát, že pes bude pracovat i několik metrů od skutečné stopy, kudy kladeč prošel. Čím těžší podmínky pes má při vypracování trailů, tím důležitější je pro psovoda hlídat trailovací chování psa. To, co bylo na měkkém povrchu a bez velkého vyrušení absolutně čitelné a jasné, a kde pes jednoznačně reagoval na určité vyrušení, se v těchto složitějších podmínkách mění rychle za sebou a čtení psa je tak pro psovoda složitější. Rozdíly v chování se pomalu stírají, vyrušení, vzruchů a lákadel je čím dál tím víc a pes tak může své chování častěji změnit. Teprve teď se ukáže, jak dobře si psovod do svého podvědomí zapracovat skutečné trailovací chování svého psa a jak dobře do něj zapracoval prioritu hledaného pachu. Pokud postupoval správně, pomalu a pes má dobře zapracované základy, pak by ho ani změna povrchů neměla vyrušit a měl by po většinu času zůstávat v trailovacím chování.

Čím těžší podmínky pes má při vypracování trailů, tím důležitější je pro psovoda hlídat trailovací chování psa!

Závěrečné doporučení 

Střídání povrchů v mantrailingu 13. díl

Doporučuji nácviky přechodů na pevné povrchy, alespoň zpočátku, provádět hlavně v místech, kde nejsou budovy. I mírný vánek dokáže přenášet pachové částice na velké vzdálenosti a mezi budovami je pohyb větru dosti nevyzpytatelný. Tady musíme počítat nejenom s horizontálním proděním vzduchu, ale i s vertikálním, s různou intenzitou a rychlostí větru mezi budovami, pach může být rozfoukaný pohybem vozidel a atd. To je ale na delší povídání. 

Víte, že nedávno vyšla parádní knížka od Lubomíra Satory „Základy mantrailingu“? Nelze jinak, než ji doporučit všem, kteří se chtějí mantrailingu skutečně věnovat. Najdete v ní totiž mnoho zajímavých informací, které vám mohou pomoci při výcviku vašeho čtyřnohého mantrailera. Napsat si o ni můžete přímo do nakladatelství Grada

www.grada.cz

Richard Novotný 

Foto: archiv Richarda Novotnéhoyascha design 

Schémata: Adam Narman Novotný 

www.pohresujeme.cz 

Kam dál ...