- MERCH eCanis
podpořte naší činnostJedna z cest, jak můžete naši práci podpořit a něco hezkého si u toho pořídit, je zakoupení našeho MERCHE. Moc děkujeme za vaše objednávky.
- Vybavení
pro psyZajímavá nabídka běžných i profesionálních kynologických potřeb od českých výrobců.
- Tiskoviny
kalendáře, knihy, ...Polygrafické materiály s kynologickou tématikou. Vzdělání není nikdy dost.
- Krmení
maso, pamlsky, ...Kvalitní krmiva, pamlsky či jiné doplňky od předních českých výrobců, které pečlivě vybíráme.
Partnerský eshop:Strašák se zkratkou NCL-A
Že nevíte, oč tu běží? Zbystřit by měli zejména majitelé kříženců amerických stafordšírských teriérů a amerických pitbulteriérů. Právě tato plemena mohou být postižena dědičným onemocněním skrývající se pod zkratkou NCL-A - cerebelární ataxií. Přestože věda značně pokročila, toto onemocnění nelze léčit. U amerických stafordšírských teriérů byla, díky povinnému testování chovných fen a krycích psů u nás, prakticky vymýcena. Křížence a „čistokrevné psy bez PP” však testuje málokdo. O svém boji s ataxií u adoptované fenky Viki nám řekne více Jana Halabrínová.
NCL-A postihuje část mozku zvanou mozeček (cerebellum). Mozeček je úzce spojen s vestibulárním systémem a spolu s dalšími částmi mozku řídí koordinovanost pohybů těla. K prvním projevům nemoci dochází až v dospělém věku, mezi druhým a pátým rokem života. Zpočátku jsou příznaky nepatrné, psi jsou lehce nemotorní, zakopávají při rychlých pohybech. Jak nemoc postupuje, těžkopádnost se stává výraznější – psi často padají při pohybech hlavou ze strany na stranu, samci často ztrácí stabilitu při zvedání nohy při močení. V běhu, při hře a rychlých pohybech v zatáčkách psi zcela ztrácí koordinaci a padají. Při sledování očí psů, poté co rychle kroutili hlavou, je možné pozorovat zvláštní pohyb ze strany na stranu či dokolečka až minutu po vykonaném pohybu hlavy. Dalšími časnými příznaky mohou být kolaps, nenadálé ztuhnutí nohou, krku a těla i na několik sekund.
S postupem nemoci mají psi čím dál tím větší potíže s chůzí a problémy udržet se na nohou při žraní, proto velmi hubnou. Ve finálním stádiu se psi nejsou schopni zvednout a majitelé jsou nuceni nechat zvíře předčasně utratit, většinou ve věku sedmi až osmi let (zdroj).
Jani, jak k vám Viki vlastně přišla?
Původně jsme měli psa jen jednoho – stafordšírského bulteriéra Dodíka. Ačkoliv jsme s ním chodili na cvičák a mezi pejsky, neměl žádného kamaráda ke společným hrám. A protože už jednoho psa z chovatelské stanice máme, rozhodli jsme se tentokrát udělat šťastným nějakého pejska z útulku. Volba tedy padla na adopci a já jsem se začala poohlížet po vhodném parťákovi pro Dodíka i pro nás. Do oka mi padla fenky Viki z klatovského útulku. Byla tam však krátce a já si myslela, že se určitě vrátí k původním majitelům, a že se třeba jen zaběhla. To se však nestalo. Vedoucí útulku je moje známá, takže jsme se domluvily, že bychom se mohli přijet na Viki podívat. Byli jsme však upozorněni, že by mohla mít problém s muži. Na první návštěvu jel tedy můj partner Pavel. Vše proběhlo přímo skvěle. Ve stejném duchu se Viki seznámila s dalším „mužem” v domě – s Dodíkem. Hned při prvním venčení byli parťáci a vypadali, že se znají odjakživa. Protože byla Vki na útulku čerstvým přírůstkem, musela ještě absolvovat povinnou karanténu. Potom už adopci naštěstí nic nebránilo.
Už při prvních návštěvách se Viki tvářila, jakoby k nám patřila odjakživa!
Věděli jste něco o její minulosti?
Viki přivedli lidé, kteří ji viděli se toulat bez majitele. Odchytili ji nedaleko Klatov a odevzdali ji nejbližšímu útulku. O její minulosti jsme tak nevěděli vůbec nic.
Kdy jste si všimli, že je s Viki něco v nepořádku?
Asi po dvou letech od doby, co jsme ji adoptovali. Všimli jsme si, že při běhu jí to jakoby unáší do strany. Občas také do něčeho narazila, ale jinak byla stejná jako dřív – veselá, hravá, skákala a plavala… Plavání a aportování míčku bylo její oblíbenou zábavou. A právě při plavání jsme zjistili, že je něco špatně. Ačkoliv byla Viki zdatnou plavkyní, sem tam se nám topila. Stávalo se to hlavně při divočejších hrách ve vodě s balonkem a s Dodíkem. Původně jsme si mysleli, že je to jejím nadšením pro aporty, a Viki prostě jen v euforii „zapomíná plavat”. Aporty a míčky ve vodě jsme tedy úplně vynechali. Vypadalo to, že problém je tímto vyřešen. Nedlouho potom však Viki normálně plavala. Při vylézání z rybníku se chtěla normálně oklepat. Ztratila však rovnováhu a spadla znova do vody. To už jsme se začali obávat, zda je zdravotně v pořádku. Navštívili jsme veterináře a ukázali mu videa, jak Viki padá do rybníka. Vypadalo to, že má možná epilepsii. Na názor jsme se ptali i ve facebookových skupinách zaměřených na AST. Tam nás několik lidí upozornilo, že by se mohlo jednat o ataxii.
Ačkoliv byla vyhlídka epilepsie děsivá, vůbec by nás nenapadlo, že může být ještě hůř!
Věděli jste co je to za nemoc?
Vůbec ne! O tomto dědičném onemocnění jsme do té chvíle neměli ani tušení, že existuje. Paradoxně tato nemoc nebyla „novinkou” jen pro nás, ale i pro několik různých veterinářů, se kterými jsme konzultovali stav Viki. Pátrali jsme tedy dál na internetu. Všechny příznaky naprosto souhlasily. Nakonec jsme si museli sami vyhledat kontakt na laboratoř, která testy provádí, a nechali jsme fenku otestovat. Ač jsme velmi doufali, že výsledek bude negativní, tak se její diagnóza po týdnu bohužel potvrdila.
Když jsme přišli s podezřením na cerebelární ataxii někteří veterináři vůbec netušili, o čem mluvíme…
Jak ataxie ovlivnila váš běžný život s Viki?
Přestože byla prognóza velmi špatná – nemoc nelze vyléčit, rozhodli jsme se bojovat. Celý denní režim jsme přizpůsobili Viki. Měla více dohledu, některé aktivity jsme museli omezit a do vody chodila jen s plavací vestou. Největší oporou však pro ni byl pro Dodík, který se její nemoci přizpůsobil hlavně ohleduplností a opatrností.
Měla byste nějaké tipy, jak hafanovi v této situaci ulevit?
Protože na ataxii neexistují léky, pokoušeli jsme se její projevy alespoň mírnit. Zkoušeli jsme různé přípravky s CBD – kapky, oleje, pamlsky. Zpočátku jsme pomáhali Viki v pohybu na postroji, později jsme jí pořídili pro lepší stabilitu vozíček. Navštěvovali jsme také různé rehabilitace. Největším hnacím motorem byl pro ni ale Dodík a děti, které Viki bezmezně milovala.
Jak snášel Dodík odchod Viki?
Dodík je takový náš flegmatik. Myslela jsem si, že až nastane ta chvíle, a Viki nás opustí navždy, tak snad její odchod nepostřehne. Opak byl pravdou. Ač jsme se velmi snažili být v rámci možností co nejvíc v klidu, Dodík velmi truchlil. Stále Viki hledal, naříkal…Přestože je odchod Vikinky velmi čerstvý – a stále bolí, po týdnu jsme naznali, že Dodík opravdu velmi trpí a museli jsme pořídit druhého psa. Adopce byla opět jasnou volbou. A tak k nám do rodiny přibyla fenka Conny, která má v sobě také teriéra typu bull. Po zkušenostech s Viki necháme samozřejmě testovat i Conny.
Co byste řekla, že je na ataxii nejhorší?
Asi nejhorší je, že má člověk několik let zdravého psa a najednou se prostě musí smířit s tím, že mu pomalu odchází a nemůže s tím nic dělat. Čeká, kdy bude ten konec a nejde se na to připravit. Taky má strach, že ten konec prostě nepozná. Jestli nechat parťáka jít nebo ještě počkat. Rozhodně nelitujeme toho, že jsme si Viki tehdy vzali – bylo to nejlepší rozhodnutí a myslím si, že jsme si ten společný život užili. Jen mě mrzí, že „díky“ nevědomosti, hlouposti nebo ignoranství (těch, co o tomto riziku ví) se rodí takto nemocní pejsci. Pokud opravdu toužíte po štěňatech po své fence nebo psu, nechte alespoň OBA rodiče otestovat na ataxii. Pakliže je jeden z rodičů nemocný a nemoc se u něj zatím neprojevila (vypadá, že je zdravý, jako tomu bylo u naší Viki) nebo jsou oba rodiče přenašeči (nemoc se u nich nikdy neprojeví, ale „špatné geny” předají dál), narodí se vždy určitý počet štěňátek stejně nemocných jako naše Vikinka.
Děkuji, že jste se s námi podělili o svůj příběh.
Pokud byste se chtěli dozvědět o NCL-A více, sdílet své zkušenosti s touto nemocí nebo máte stejně nemocného pejska a potřebujete podporu či radu, můžete se obrátit na https://www.facebook.com/share nebo https://www.tiktok.com/@janule.
Kateřina Smětáková
foto: archiv Jany Halabrínové
Doporučujeme z našeho e-shopuMERCH eCanisNovinkaKrásná interiérová klec nabízí nejen místo k odpočinku pro vašeho psa, ale je i vkusným doplňkem dovnitř každého bytu, či domu. Její vrchní desku lze využít jako odkládací stolek na dekorace, či potřeby po vašeho čtyřnohého parťáka.
ZB000796od 6 650 KčMERCH eCanisNovinkaPlastová kartička ve velikosti platební karty do peněženky pro případ nouze, pokud by váš pes zůstal doma sám. Na zadní straně je opatřena kontaktmíni údaji.
SklademZB00050559 KčNovinkaKřupavý pamlsek s vysokým obsahem vápníku a hodnotných bílkovin. Blahodárně působí na kosti a srst.
ZB000462od 22 KčNovinkaVhodné pro obézní psy díky nízkému obsahu tuku. Jsou křehké a měkké a tak jsou skvělým pamlskem pro štěňata, starší psy, ale také pro psy, kteří mají problémy s chrupem. Prospívá rovnováze hladiny žaludečních šťáv.
ZB000458od 21 KčNovinkaDietní pamlsek s vysokým obsahem bílkovin. Vhodné zejména pro psy s nadváhou. Hodí se také pro staré psy, kteří mají problémy se zuby.
ZB000453od 26 KčNovinkaObojek SOFTYVyberte barvuOdolný perforovaný ručně vyráběný obojek Softy je navržen k maximálnímu pohodlí vašeho psa. Objektivně lehký a vzdušný materiál, který ovšem neztrácí svou pevnost a odolnost.
ZB000096od 0 KčKvalitní, ručně vyráběné vodítko s originálním posuvným systémem umožní zkracování a prodlužování vodítka v celé délce snadným pohybem několika prsty.
ZB000299od 539 KčKam dál ...Babezióza – stále rozšířenější hrozba
Klíště zná každý pejskař. Život nám i našim psům otravuje obvykle od jara do podzimu. V ...
VeterinaOstatníGenetické testy pro borderky
Jste chovatelem border kolií nebo se o toto plemeno dlouhodobě zajímáte a není vám lhostejný ...
OstatníVeterina
Podobné článkyCelkem 31 článků z rubriky: Ostatnípředchozí článek
Babezióza – stále rozšířenější hrozbaNa první článek
Nejsem Bůh, ale…
▲ - Vybavení