Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Strakáči jsou takovým prototypem „vesnického voříška“, byť s průkazem původu…

Český strakatý pes jako sportovec? Proč ne? Vždyť jsou to psi plní energie a nadšení. Ostatně, kdo jednou toto sympatické plemeno poznal, asi už nikdy nebude chtít jiné. Je to milý, aktivní, středně velký a řádně ztřeštěný pes. To je prostě český strakáč!


Strakáči jsou takovým prototypem „vesnického voříška“, byť s průkazem původu…

Sympatický Jakub Šmerda je velmi šikovným psovodem, který má po svém boku samozřejmě českého strakatého psa. Povídání s ním právě o jeho skvělé a temperamentní fence Áje bylo opravdovým zážitkem. Mám ráda lidi s nadšením pro svého čtyřnohého parťáka a aktivity s ním prožívané. Takže pokud vás zajímá, co vše je český strakatý pes schopen zvládnout za sporty, tak si nenechte ujít tento fajn rozhovor. Asi budete velmi příjemně překvapení.

Jakube, než začneme s povídáním o pejscích, poprosím vás, zda byste se mohl našim čtenářům trochu představit...

Strakáči jsou takovým prototypem „vesnického voříška“, byť s průkazem původu…

Pocházím z městečka Choceň ve východních Čechách. Absolvoval jsem Sportovní gymnázium Pardubice, kde jsem získal atletickou průpravu, která nám teď slouží jako základ pro canicross. Následně jsem vystudoval Mendelovu univerzitu v Brně, která ve mně vzbudila zvídavost a chuť experimentovat, což se projevuje i v přístupu ke kynologickým sportům. Po studiích jsem již v Brně zůstal a aktuálně pracuji na Masarykově univerzitě. Na Ústavu botaniky a zoologie jsem potkal svoji ženu Evu, se kterou jsme si pořídili fenku českého strakatého psa. Eva je hrdou majitelkou fenky Áji (Arnika Strakatá packa), zatímco já jsem jen nadšeným psovodem.

Strakáči jsou skladní, inteligentní a mají hezký barevný vzhled. Jako bonus jsou sympaticky potrhlí…

Máte českého strakatého psa. Proč zrovna toto plemeno?

Strakáči jsou takovým prototypem „vesnického voříška“, byť s průkazem původu…

Strakáči jsou takovým prototypem vesnického voříška, byť s průkazem původu. Jsou skladní, inteligentní a mají hezký barevný vzhled. Jako bonus jsou sympaticky potrhlí. Když jsme se byli seznámit s malou Ájou ještě v její chovatelské stanici Strakatá packa, tak se její maminka v jednu chvíli zvedla, protáhla a začala v plném trysku v malém bytě vykružovat osmičky, do kterých zahrnula postel v ložnici a kanape v obýváku. Chovatelka si dodnes myslí, že nás to vyděsilo, ale ve mně to vzbudilo obrovský zájem. V té době mi došlo, že se s Ájou určitě nebudeme nudit a pokud zdědí jen polovinu toho, co předvedla maminka, tak se budeme muset hodně snažit, abychom téhle malé atomové slečně stačili.

Český strakatý pes je stále mladým plemenem a ve Spolku ČSP zatím prozkoumáváme, co vše s ním lze dělat. Zatím jsme neobjevili, v čem strakáč vyniká nad jiná plemena (i když by to mohl být nosework, resp. obecně práce nosem), ale potvrdili jsme si, že si s ním můžete vyzkoušet skoro všechny sporty s výjimkou některých zkoušek ze sportovní kynologie, kde ho limituje výška a neagresivní povaha.

Mohl byste nás blíže seznámit se svou fenkou a shrnout, čemu všemu se společně věnujete?

Mým týmovým parťákem a členem rodinné smečky je Ája. Spolu se dlouhodobě věnujeme canicrossu, obedience a dogdancingu. Manželka s ní pak trénuje ještě agility.

S tímto plemenem si můžete vyzkoušet skoro všechny sporty s výjimkou některých zkoušek ze sportovní kynologie, kde ho limituje výška a neagresivní povaha!

Musím tedy uznat, že je to v celku zajímavá kombinace psích sportů. Canicross a agility jsou dost aktivní sporty a obedience i dogdancing zase vyžaduje nutnou dávku klidu a soustředění. Jak to zvládáte? A co vám jde v obedience nejlépe a s čím se třeba trochu „perete“?

Strakáči jsou takovým prototypem „vesnického voříška“, byť s průkazem původu…

Zdánlivě to vypadá, že psa přetěžujeme, ale(!) snažím se trénovat pravidelně, jen po krátkou dobu a nedrilovat. Tedy střídat a kombinovat v tréninku různé prvky z různých sportů. Je to možné i proto, že se všechny výše uvedené sporty významně prolínají. Fyzickou kondici z canicrossu uplatníte v agility, prvky z obedience se z velké části recyklují v dogdancingu a trochu i v agility a naopak. V canicrossu se pes musí naučit dlouhodobě soustředit na práci, a i to mi přijde důležité a přenositelné pro poslušnost.

V obedience jsme na jaře přestoupili do nejvyšší třídy OB3. Jsou tam celkem složité věci a zatím u žádného cviku nemáme velkou jistotu. Nicméně, nejlépe nám asi jdou dřívka (pachová identifikace předmětu a jeho aportování). Z nějakého zvláštního důvodu je pro Áju atraktivní i obíhání kuželu, takže ji celkem baví stromeček (oběhnutí kuželu, zastavení, sebrání aportu a přeskok přes překážku). Nejvíce se trápíme s chůzí – ta nám nikdy nešla a ztrácíme na ní již od počátku hrozně moc bodů. V OB3 si nyní Ája bohužel vytvořila pověru na dlouhodobém odložení (při odložení vsedě si po čase lehne) a tak v poslední době hodně bojujeme i s tímto prvkem.

Jste jedním z mála lidí, který se v rámci výcviku dělí o psa s manželkou v různých psích sportech. Jak vám to jde? Shodnete se vždy na všem? Určitě je potřeba i určitého kompromisu a hlavně co na to vaše fenka?

Strakáči jsou takovým prototypem „vesnického voříška“, byť s průkazem původu…

Ani mě nikdy nenapadlo, že by to mělo být jinak. Jsem rád, že Ája cvičí i s Evi. Jednak trénují jiné věci, a tedy i rozbíjí rutinu v tréninku, posilují jiné svalové skupiny a rozvíjí všestrannost. Musím uznat, že Evi je mnohem lepším psovodem, který dokáže nové věci naučit lépe, rychleji a s minimem chyb. Škoda jen, že nemá více vytrvalosti a cílevědomosti. Co se kompromisů týče, tak mi žena nahlásí, kdy má tréninky a případně závody a já si podle toho upravuji canicrossové tréninky a víkendové závody. Někdy se dostáváme mírně do kolize, ale zatím jsme se vždy domluvili, který závod má přednost. A co na to Ája? Ája má ráda svůj denní režim, ale jinak jí je jedno, co bude trénovat a s kým, hlavně, že za to budou mlsky.

Máte tedy s manželkou jednu Áju napůl – pokud to tedy mohu tak říci. Neuvažovali jste někdy o pořízení druhého psa? A byl by to opět strakáč?

Strakáči jsou takovým prototypem „vesnického voříška“, byť s průkazem původu…

Přiznám se, že o druhé fenečce uvažujeme. Přeci jenom pokud bych chtěl běhat canicross, tak to cca dva až tři roky trvá, než je pes připravený závodit. Podobně tomu je i v jiných sportech. Za dva až tři roky bude mít Ája věk, kdy se odchází do sportovního důchodu. Do té doby by mohla být pro nového člena rodiny inspirací a naučit ho spoustu věcí. Také by to pro Áju snad byla taková zdravá konkurence – teď je rozmazlována jako jedináček a občas si postaví hlavu.

A ano, určitě by to byl strakáč.

Pokud trénujeme a vidím, že naše úsilí nevede k cíli, snažím se najít jinou „cestu“ jak Áje ukázat, co po ní chci. Rozkládám složité věci na jednodušší dílčí kroky, učíme se v rámci her, volím jiný typ motivace atd.

Prozradil byste nám, jak se vám se strakáčem pracuje?

Strakáči jsou takovým prototypem „vesnického voříška“, byť s průkazem původu…

Nevím, jak moc můžu zobecňovat. Každý pes má jinou povahu a přeci jen Ája je naším prvním psem, a tedy i prvním ČSP, kterého máme. Co mi přijde takové charakteristické pro strakáče, tak že jsou chytří (možná někdy až vychytralí), nebývají agresivní vůči lidem (proto může být problém je připravit na obrany v rámci kynologických zkoušek) a nesnáší tréninkovou rutinu (časté opakování a drilování jednoho prvku).

Konkrétně s naší fenkou máme již zaběhaný denní režim, který Ája striktně kontroluje a vyžaduje (ranní běh, odpočinek, odpolední trénink, odpočinek, večerní hraní nebo trénink na balonu). Pokud trénujeme a vidím, že naše úsilí nevede k cíli, snažím se najít jinou „cestu“ jak Áje ukázat, co po ní chci. Rozkládám složité věci na jednodušší dílčí kroky, učíme se v rámci her, volím jiný typ motivace atd. Jsem však v tréninku začátečníkem a dělám spoustu chyb, takže je to zatím dva kroky vpřed a jeden vzad. To, že Ája něco neumí, je především moje chyba, než že by se nebyla schopná připravit.

Se strakáčem je to tedy podobné jako u jiných plemen – pokud pes něco neumí, tak je to obvykle chybou nebo nedůsledností psovoda.

Z jakého důvodu jste si vybral zrovna canicross? A jak vám to společně jde?

Strakáči jsou takovým prototypem „vesnického voříška“, byť s průkazem původu…

Canicross je pro mě takovou srdeční záležitostí. V mládí jsem se věnoval atletice – konkrétně dlouhým běhům. Běhám rád a umím se motivovat do tréninku. Canicross je takový běžecký upgrade. Nejste na trati jen sám za sebe, ale máte parťáka, který vám pomáhá, ale který zároveň sám občas potřebuje pomoct. Zážitek ze závodu je pak výrazně silnější. Je to jako když srovnáváte třeba rychlobruslení a hokej. Hokej i canicross jsou týmové sporty a tedy i emočně mnohem intenzivnější. Jinak canicross s poměrně malým psem je obrovskou výzvou. Musíte předvést mnohem víc než týmy s velkými psy (kteří můžou vážit i 25 – 30 kg). Když se nám s Ájou podaří předběhnout týmy s velkými psy, tak jsem na svou jedenácti a půl kilovou Áju náležitě hrdý.

Provozujete náročnější sporty. Jak tedy celkově hodnotíte zdraví plemene?

Strakáči jsou takovým prototypem „vesnického voříška“, byť s průkazem původu…

Obecně každé plemeno si s sebou nese genetickou zátěž, která je odvozená od zakládajícího chovného páru/jedinců. Na strakáčích se prováděl mimo jiné i výzkum epilepsie a chudozubosti. Z toho je zřejmé, k čemu jako plemeno mají nežádoucí predispozice. Je však potřeba zdůraznit, že to není nic dramatického a počet epileptických jedinců je podobný jako u jiných plemen. Bohužel každé plemeno má svoje neduhy, jen se o nich moc nemluví/nepíše. V tomto směru máme obrovskou výhodu, že ČSP je „jen“ národní plemeno (neuznané FCI), které je chováno téměř výhradně v ČR a zatím se daří chovatelskému kolegiu vhodně kombinovat chovné jedince a tím minimalizovat rizika zdravotních komplikací. 

Chovatelskému kolegiu našeho klubu se zatím daří vhodně kombinovat chovné jedince a tím minimalizovat rizika zdravotních komplikací! 

A co vy konkrétně děláte pro svého psa a jeho klouby?

Strakáči jsou takovým prototypem „vesnického voříška“, byť s průkazem původu…

Protože je Ája aktivní pes, tak má i nadstandardní péči. V rámci stravy dostává extraporci vitaminů, kloubní výživu Geloren, lososový olej a řasu kelpu. V poslední době jsem i řešil, že se jí nechtělo tolik běhat. Absolvovali jsme veterinární vyšetření, abych vyloučil zdravotní komplikace (rozbor krve, pohmatová vyšetření, rentgen, Dornova metoda). Objevili jsme jen drobnou svalovou disbalanci, která je důsledkem toho, že Ája nerovnoměrně zatěžuje nohy. Aktuálně tedy obden rehabilituje na balónu, aby se nasvalila a zapojila i menší svaly. Zatím jsem s výsledkem spokojený.

Co je pro vás v soužití s vaším psem stěžejní?

Ája je parťákem a členem rodiny, takže se snažíme minimalizovat situace, které jsou pro ni výrazně diskomfortní. Z tohoto pohledu mi nejvíce vadí silvestrovské ohňostroje, které jsou pro psy vysoce stresující a nejsme schopni je ovlivnit/vypnout.

Mě by zajímalo, co vidíte na životě se strakáčkem jak opravdu skvělé?

Strakáči jsou takovým prototypem „vesnického voříška“, byť s průkazem původu…

Strakáči jsou takoví kašpaři. Není to hanlivé označení, jen konstatování, že se jim daří vytvářet situace, které vás rozesmějí, ale i udržují ve střehu. Opravdu mě asi nikdy neomrzí pozorovat Áju, jak si hraje, když spí zkroucená jako paragraf nebo když jí popadne „maminčin amok“ a začne běhat „osmičky“ v obýváku nebo na louce.

Díky Spolku ČSP jsme poznali spoustu skvělých lidí, které bychom jinak nepotkali. Se „strakáčníky“ jezdíme na vodu a pořádáme různé víkendovky i tábory, účastníme se každoročních akcí Štěňata strakatá a Setkání strakáčů atd. S komunitou okolo strakáčů jsme si „sedli“ a vždy se moc těším, že je uvidím.

Je nějaká „meta“, kterou byste chtěli pokořit a ještě jste na ni nedosáhli?

Asi nemám žádnou konkrétní metu, spíš bych chtěl pochopit, jak efektivně trénovat, abych si zbytečně nekazil psa. Zkrátka, které věci si hlídat, jak motivovat psa, jak ho připravit na závody apod. Věřím, že pak budeme schopní dosáhnout čehokoliv. Na umístění mi zase až tak nezáleží, spíš mě zajímá, zda my jako tým dokážeme v závodu předvést maximum z toho, co máme natrénováno.

Co považujete za svůj společný největší úspěch?

Strakáči jsou takovým prototypem „vesnického voříška“, byť s průkazem původu…

Z toho, co se nám asi opravdu povedlo, bych vyzdvihl následující. V canicrossu: 4. místo v kategorii veteráni 40 – 50 let na Trophée des Montagnes 2022 ve Francii (celkově 23. z 207 účastníků); účast v kategorii Canicross muži 40 – 50 let (DCMM40) na Mistrovství Evropy v mushingových disciplínách v Leipě 2022. V obedience: 3. místo v kategorii OB2 na MČR 2022 v obedience všech plemen; složení zkoušky OB3. V dogdancingu: titul Master of dogdancing 1 (MoD1) a složené zkoušky MD2 a HtM2. V agility mají holky zatím složenou jen zkoušku A1, ale kdyby se trochu víc snažily (= trénovaly), tak si myslím, že by mohly už běhat v A3 a usilovat o titul A3Ch.

Co byste na závěr popřál českým strakatým psům do dalších let?

Strakáči jsou takovým prototypem „vesnického voříška“, byť s průkazem původu…

Přál bych si, aby byl strakáč vždy plnohodnotným členem své rodiny, a aby si ho pořizovali aktivní lidi, kteří zvládnou jeho temperamentní povahu a dopřejí mu výlety, spoustu pohybu a radosti ze života.

Strakáči jsou sympatičtí rošťáci. A moc bych si přál, aby to tak i zůstalo. 

 

Děkuji vám za rozhovor.

Iveta Panýrková

Foto: archiv Jakuba Šmerdy

Doporučujeme z našeho e-shopu
MERCH eCanis
Novinka
Pytlopamlskovník eCanis - velký

Pytlopamlskovník eCanis, který je k dispozici v naší nabídce, se vyznačuje jednoduchým a funkčním designem. Může se nosit hned třemi různými způsoby: volně připnutý k opasku pomocí malé karabiny,  jako kabelka přes rameno,  pevně připnutý k opasku. 

ZB000789
od 450
MERCH eCanis
Novinka
Plastová kartička Můj pes je sám doma!

Plastová kartička ve velikosti platební karty do peněženky pro případ nouze, pokud by váš pes zůstal doma sám. Na zadní straně je opatřena kontaktmíni údaji.

Skladem
ZB000505
59
MERCH eCanis
Deštník eCanis

Už nikdy nemusíte moknout! Vybavte se do jakéhokoliv deštivého počasí krásným a stylovým deštníkem z naší dílny, který rozjasní každý pošmourný den. Barva bílá s potiskem eCanis a naší sympatické maskotky – maliňačky Dior.

Skladem
ZB000504
250
MERCH eCanis
Výstavní pamlskovník

Malý pamlskovník kolem pasu je vhodný zejména při předvádění psa na výstavách. Využít ho lze ale i při dalších kynologických aktivitách či při běžných procházkách. Ruční zakázková práce, vyrobeno v ČR.

ZB000495
od 250
MERCH eCanis
Pouzdro na mikrotenové sáčky

Textilní pouzdro na sáčky na psí exkrementy – zásobník na pytlíky na psí trus. Díky praktické karabině jej lze zavěsit například na opasek a je tak vždy pohodlně po ruce.

ZB000486
od 125
Novinka
Sušené krůtí krky

Křupavý pamlsek s vysokým obsahem vápníku a hodnotných bílkovin. Blahodárně působí na kosti a srst.

ZB000462
od 20
Novinka
Sušené hovězí plíce

Vhodné pro obézní psy díky nízkému obsahu tuku. Jsou křehké a měkké a tak jsou skvělým pamlskem pro štěňata, starší psy, ale také pro psy, kteří mají problémy s chrupem. Prospívá rovnováze hladiny žaludečních šťáv. 

ZB000458
od 21
Novinka
Sušené hovězí srdce

Dietní pamlsek s vysokým obsahem bílkovin. Vhodné zejména pro psy s nadváhou. Hodí se také pro staré psy, kteří mají problémy se zuby.

ZB000453
od 26
Novinka
Obojek SOFTY
Obojek SOFTY
Vyberte barvu

Odolný perforovaný ručně vyráběný obojek Softy je navržen k maximálnímu pohodlí vašeho psa. Objektivně lehký a vzdušný materiál, který ovšem neztrácí svou pevnost a odolnost.

ZB000096
od 0
Lanové vodítko EASY LONG - TWIST | MINI

Kvalitní, ručně vyráběné vodítko s originálním posuvným systémem umožní zkracování a prodlužování vodítka v celé délce snadným pohybem několika prsty.

ZB000299
od 539
Kam dál ...



-->