Stopujeme s… bernským salašnickým psem

Myslíte si, že berňáci jsou jen těžkopádní medvídci, kteří tahají vozíky s mlékem, mazlí své dvounožce a vyhřívají se na zahradě? Dnes si budeme povídat o tom, jak se dá bernský salašnický pes využít ve sportovní kynologii. Není to zadarmo, ale o to větší je to radost!

Pokračujeme v našem povídání o stopování s méně tradičními plemeny. A po miniaturním krysaříkovi se o slovo hlásí tak trochu obřík berňák. Jaká je práce s bernskými salašníky? A hodí se vůbec pro pachové práce? O tom si právě budeme povídat se sympatickou Petrou Holíkovou, majitelkou a trenérkou několika zástupců tohoto plemene, pro které už před lety zahořela velkou láskou. S jakými problémy se potýkala? V čem naopak spatřuje výhody při práci s těmito psy? Pojďme se na to pořádně podívat!

Utíká to, už jsou to dva roky, co jsme se poznaly a byť nám covid překazil další společné stopování, bylo to setkání přínosné a moc příjemné. Máš pravdu, vyrazit s exotem, notabene s bernským salašnickým psem na všestranné zkoušky ve sportovní kynologii, postavit se na nástupu vedle pracovních plemen, to chce asi trošku odvahu.  Vlastním toto úžasné plemeno už přes deset let a se svou první fenkou jsme se učily na cvičáku mezi společenskými plemeny jen základům poslušnosti, abych jako pejskařinou nepolíbený začátečník velké plemeno zvládla.  Už tehdy jsem si říkala, že bych chtěla trénovat jinak a umět se psem něco víc.

Ano, výjimečného psa potkáš jednou za život a je velká škoda nechat jeho talent ladem. S chovatelkou Wáti jsem se seznámila na psím táboře, který stále pořádá. Moc se mi líbily její temperamentní feny, slovo dalo slovo a po půl roce jsem si k ní jela pro své vytoužené štěňátko jménem Watanay Queen Elsa. Začala jsem s ní dojíždět do psí školičky k chovatelce. Učily jsme se spolu pracovat s pro mě novou metodou pozitivní motivace. Wáťa byla od malička nesmírně šikovná, učenlivá a velmi temperamentní. Byly jsme skvělý tým, jak se říká jedno tělo, jedna duše. Byla bezva parťák, který nikdy nezklamal, a na zkouškách vždy podávala ten nejlepší výkon. 

Její temperament, který byl výhodou na obranách i poslušnosti, ale představoval ze začátku handicap na stopách, hlavně na lomech. Bavilo jí stopovat i bez pamlsků, jen to ze začátku spíš vypadalo jako dostihy. Přesné vypracovávání lomů a přecházení předmětů jsme kvůli její rychlosti ladily dlouho.  Milovala vše, co jsme spolu dělaly, do všeho šla po hlavě…

Letitá kynoložka a chovatelka německých ovčáků o ní tenkrát prohlásila: „To je ovčák v berňáckém kožichu!“ Pro mne velká pocta, že někdo zkušený řekne o exotovi, že je dobrým pracovním psem. 

S výcvikem stop, poslušnosti a obran nám ze začátku moc pomohl kamarád Miloš Sladkovský.

Začaly jsme základní zkouškami poslušnosti a pomalu stoupaly výš. Složily jsme spolu celkem dvanáct zkoušek a vyzkoušely si pár menších závodů. Raději je vypíšu všechny, myslím si, že na berňáčka to není vůbec špatné:  ZOP 93b., BH 58b., ZZO1 95b., ZPU1 145b., ZM 133b., IPO-VO 153b., SPr1 80b., ZMT 144b., ZVV1 275b., FPr1 99b., FPr2 94b. a SPr2 85b. Připravovaly jsme se na FPr3 a SPr3, bohužel rakovina mi však mou jedinečnou Wáťu v necelých sedmi letech vzala a naše plány zmařila.  Společná cesta s touto úžasnou fenou byla krátká, ale krásná a hlavně pestrá.  Pracovaly jsme spolu, jezdily na tábory, na výcvikové víkendy, na výstavy, na rodinné dovolené a užívaly si každičkou společnou chvíli. Přišla nová fenka Elina Sofie Valeross Bohemia a já si uvědomila, že už nikdy nebudu mít stejného berňáka, jako byla Wáťa, že každý pes je jiný. Elí má skvělý temperament, ale je trošku svéhlavá. Přesto jsme spolu složily už čtyři zkoušky na pěkné body, z toho zatím nejvyšší ZM na 145b. V přípravě na zkoušky jsem vždycky hrozný perfekcionista. Dokud není natrénováno na sto dvacet procent, na zkoušky nejdu. Nikdy nejdeme zkusit, zda to dáme, ale chci vždycky předvést co nejlepší výkon. Odměnou nám vždy je, mimo hezkých bodů, hlavně pochvala od některých rozhodčích. To nás motivuje a posouvá stále dál. 

U bernského salašnického psa nemůžeš čekat razantnost a tvrdost v obranách jako u pracovních plemen, ale pěkný pevný zákus, bojovnost, odolnost a dobrou ovladatelnost dokáže předvést i šikovný berňák.

Díky jejich dobrému nosu, mlsné hubě a pevné víře v odměnu, která nesmí být zklamána, se s nimi dá dobře stopovat. Zároveň se s nimi dají na zkouškách získat i hezké body, jak na stopách, tak i na poslušnosti. Berňáčci se svými páníčky se čím dál tím víc objevují v mnoha psích sportech, kde jsou fakt dobří, ale lidí, kteří se věnují všestranné sportovní kynologii s bernským salašnickým psem, bys spočítala na prstech jedné ruky.  Možná je to tím, že si lidé na sportovní i služební kynologii vybírají spíš pracovní plemena, která na to mají vlohy a předpoklady.

Největším omezením ve stopování u berňáků jsou podle mé zkušenosti vysoké letní teploty. Ty raději berňák prolenoší někde ve stínu. Také si musíš dát pozor na přetrénovanost, ta může vést k neochotě pracovat, ať už dočasné nebo i trvalé.

Jestli myslíš ostnáč nebo elektrika, tak na to zapomeň. Práce s berňáčkem je postavena na hře, na motivaci, na odměně a také na pochvale. Díky tomu bude s nadšením makat a bude mít dnes tak žádaný radostný projev, kdy si při práci spokojeně vrtí ocáskem. Trestem pro berňáka je páníčkova nespokojenost a naštvanost. Člověk musí hodně pracovat s emocemi, berňáky rozhodí psovodův vztek, nervozita, nejistota i stres. Na to si musí člověk dát pozor hlavně na zkouškách, což se sice hezky píše, ale u zkoušek nebo závodů je každý v nervíkách.

Oni jen tak těžkopádně vypadají, ale věř, že většina to umí pěkně rozparádit. Měla jsem štěstí na lehčí tělesné typy s dobrým temperamentem, ty jsou mrštnější. Důležitá je povaha a dobrá socializace jak u chovatele, tak i u majitele. S bázlivým nebo nevyrovnaným psem se těžko pracuje.

Je to dobře motivovatelné plemeno, které se díky své nenasytnosti dobře trénuje na jídlo. Hračky, pešíky a balónky jsou fajn na vyblbnutí, ale hlavní motivační odměnou na stopách je a vždycky bude jídlo.

Nikdy jsem své bernské holky do stopování netlačila. Vždy se na vypracování stopy těšily. U Eli byl trošku oříšek postupné ubírání a odstraňování pamlsků ve stopě, ona je totiž pažravec.  Vždy to byl posun krok či dva kupředu, chvíli to fungovalo a pak zase krok dva zpět.  Někdy jsem měla pocit, že stojíme na místě a nikam se to neposouvá. Musela jsem pořád ladit poměr propamlskovaného a nepropamlskovaného úseku na stopě. Eli totiž stopuje hlavně pro jídlo a pak až pro mou pochvalu a radost, kdežto Wáťa, ta stopovala pro mne a odměnou jí byla má radost a až pak jídlo. Jinak samozřejmě pořád něco na stopách opravujeme a ladíme, ale hlavní je, že nás to baví.

Plemeno pochází z hor od švýcarského Bernu, takže zimní teploty milují. S příchodem vysokých letních teplot, temperamentnost klesá. V létě stopujeme hlavně brzy ráno nebo si dáme na čas pauzu. Nemá cenu psovi stopování znechutit a trápit ho vedrem. 

Je to stejné, jako u kteréhokoliv plemene.  Někteří jsou více submisivní a někteří mají svou hlavu. Pokud se jim věnuješ od začátku a získáš si jejich plnou důvěru, jsou lépe ovladatelní i ochotní pro tebe pracovat.  Berňáci byli vyšlechtění, aby byli svému pánu nápomocni ke všemu, co bylo v hospodářství potřeba. Takže pokud chceš stopovat, bude s tebou stopovat. Pokud chceš prolenošit celý den na gauči, bude chrnět kousek od tebe. Berňák je šťastný, když spolu děláte cokoliv…

Když uděláš chybu, hned ji opravíš a správné provedení potvrdíš, tak je to v pohodě.  Pokud chybu děláš opakovaně, pes si ji zafixuje. Takové chyby se potom hůř opravují a je to další práce navíc. Proto je lepší chybám předcházet, berňák má totiž velmi dobrou paměť.

Pokud by trénoval s berňáčkem zkušený kynolog a pes by měl k pachovým pracím předpoklady, určitě by se jim dařilo i na náročnějších stopách, jako jsou FH a jiné. Vždyť mnoho plemen, do kterých bys to neřekla, stopují výborně a skládají i náročné stopařské zkoušky. Já se rozhodně za zkušeného kynologa nepovažuji a moje ambice i časové možnosti nás drží na nižší výcvikové úrovni.  Baví nás to, učíme se a zkoušíme, kam až nás společná práce dovede.

Někdy nám trénování a učení jde jako po másle, pak si to opravdu užíváme, ale jindy se s tím naopak pereme. Kdyby nás to nebavilo, tak bychom to nedělaly. Jak jsem psala výše, užíváme si hlavně společný čas.

Stejně jako ty, nemohu na svou jedinečnou psí parťačku zapomenout. Slíbila jsem jí, než odešla za duhový most, že s Elí složíme ZM a to se nám povedlo na hezké body. Začaly jsme trénovat na vyšší zkoušky, ale loňský rok nás v rozdělané práci zastavil. S Elí jsme bojovaly s torzí žaludku a následnými komplikacemi. Pak přišla nová posila berňačka Athena, se kterou jsem řešila dlouhodobé zdravotní problémy. Teď hlavně jezdím s mladou Athenou do psí školičky, kde vypomáhám s výcvikem. Už si ale připravuji stopovačku, tyčky, předměty i pamlsky a na jaře s fenkami zase začínám.

Říkala jsem si po odchodu Wáti, že berňáčka už nikdy. Nikdy však neříkej nikdy. Zase mám dvě berňačky. Zatím si sebe nedovedu představit s jiným plemenem, ale pokud by jednou ke změně došlo, musí to být plemeno s huňatým kožichem, nadšením do práce a se srdcem, které tluče pro svého psovoda.  

Katka Houšková

Foto: Petra Holíková