Stopujeme přesně XXVII. díl

Posunuly naše dva předchozí díly o křížení vaše stopování na vyšší level? Začalo vás bavit přidávat si to stop další kreativní prvky? Potom zbystřete, jdeme pomalu do finále! Dostáváme se v metodách křížení zase o kousek dál a podělíme se s vámi o techniky, které většina trenérů sportovních stop nepraktikuje, neovládá, a bohužel často o nich ani neslyšela. Jedná se o techniky používané především u stop praktických, které ale naše přesné stopování může dostat do úplně jiných výšin!

Tentokrát máme na pořadu dne opravdovou lahůdku! Pokud vám až doteď přišly stopy nudné a nezáživné a s předchozími díly o křížení jste se trochu probudili a začali dávat pozor, tak věřte, že dnes se budeme konečně opravdu bavit! O křížení stop by se dalo napsat daleko víc, než jen tři díly, a zkušení stopaři mají ve svém stopařském deníčku jistě zaznamenaných řadu variant mnohonásobného křížení. A kreativitě se skutečně meze nekladou! V tomto dílu našeho stopařského seriálu se zaměříme na dva základní postupy – pachový kříž a pachový vějíř. 

Křížím, křížíš, křížíme!!! 

Zřejmě nemusím zdůrazňovat, že pro zvládnutí obou těchto technik je nutné mít za sebou první a ideálně i druhý level křížení, o kterých jsme si povídali v předchozích dílech. A rovněž nemusím opakovat, že pokud budu přidávat do stopy nový (a velmi obtížný!) prvek, budu muset napřed snížit několik dalších kritérií. Takže než se pustíme do našeho prvního pachového kříže, zvolíme si dobré klimatické podmínky, dobrý terén, na kterém pes rád a dobře pracuje a pochopitelně snížíme kritérium času (můžeme zvolit stáří stopy třeba jen 30 – 40 minut). Při volbě terénu je samozřejmě nejvhodnější takový, na kterém je přesně vidět, kudy obě stopy (křížičů i kladeče) vedou, např. měkká hlína. Pokud takový terén k dispozici nemáme, bude nutné provést křížení v místě, které lze dobře identifikovat (např. kolem výrazně viditelného keříku, většího kamene, za sloupem elektrického vedení a podobně). 

Kolektivní sport 

Jak už jsem zmínila výše, půjde tentokrát o křížiče v množném čísle, je tedy nutné si obstarat dostatek „personálu“. Na stopách býváme většinou sami, ale když se chceme pustit do křížení, musíme uznat, že kynologie není individuálním sportem, a že pro dosáhnutí jistých úspěchů je zapotřebí mít kolem sebe partu šikovných a ochotných lidí. Zatímco u běžných křížení stopy (které jsme probrali v minulých dvou dílech) je více než vhodné, aby křížič měl alespoň minimální zkušenosti s kladením stopy, u pachových křížů a pachových vějířů je to relativně jedno. Stačí, když budou křížiči kvalitně instruovaní a příčetní, aby zvládli podle obrázku našlapat „jeden lom“. 

Než se pustíme do práce 

Je třeba si předem uvědomit, že se jedná o velmi náročnou techniku, která klade velké nároky nejen na čichovou paměť psa, na vrozený talent a získané dovednosti, ale také na jeho inteligenci. A absolutně není možné říct, jak rychlý postup bude vhodné zvolit právě u vašeho psa a zda váš pes vůbec tuto techniku zvládne. Nicméně pokud už jste došli ve stopování tak daleko, jsem si jistá, že plně rozumíte svému psovi. Že dokážete číst jeho chování a hodnotit jeho psychický stav. A také odhadnout jeho schopnosti a možnosti vzhledem k náročnosti daného tréninku, a že dokážete zvážit obtížnost daných kritérií (terén, klimatické podmínky…) tak, abyste správně nastavili obtížnost křížení. Pokud v tuto chvíli kýváte hlavou, jako že rozumíte, pusťte se do toho! Pokud ovšem moc netušíte, o čem celý tento odstavec je, raději trénink těchto náročných technik o rok nebo o dva odložte. Možná je to tvrdé konstatování, ale je to tak, mohli byste nadělat víc škody, než užitku. Tyto techniky jsou pro opravdové kynology, pro stopaře fajnšmekry a pro zkušené a schopné psy. 

První pachový vějíř 

V prvním díle o křížení jsme se naučili křížit stopu jednou cizí osobou a učili jsme psa rozlišovat individuální pach kladeče od pachu křížiče. V druhém dílu jsme křížili stopu na několika místech a naučili jsme psa, že pachů na stopě může najít hned několik, nicméně soustředit by se měl stále pouze na ten jeden – tedy na pach kladeče. Vždy jsme křížili stopu v rovném úseku, tedy v místě, kdy stopa vedla přímým směrem, a kde křížič stopu skutečně šikmo nebo kolmo křížil a nebylo tedy pro psa až tak obtížné udržet si přímý směr. Jeho úkolem bylo pouze zpracovat pach cizí osoby, odlišit ho od pachu kladeče, a pokračovat v přímém směru ve stopě. A je třeba poznamenat, že na sportovních stopách se setkáte pouze s takovýmto (úmyslným) křížením.  

Proč se tedy pouštět do obtížnějších technik křížení? O neúmyslných kříženích už jsme ovšem v minulých kapitolách hovořili a na konci článku se dostaneme i k důvodu, proč právě já tyto techniky do svých tréninků zařazuji. 

V čem jsou tedy pachové kříže a pachové vějíře jiné?  

Do stopy přidáme křížení, které jednak bude mnohonásobné, tedy na jednom místě ho provede naráz (nebo postupně) několik různých křížičů. Zesílení pachu bude tedy tak silné, že bude pro psa opravdu velmi rušivé. Stopa křížičů navíc nepovede šikmo nebo kolmo přes stopu kladeče, jako jsme učili v prvních dvou dílech, ale naopak, bude vytvářet jakýsi lom. V případě vějíře se bude jednat o lom položený na rovném úseku stopy, v případě kříže potom půjde o lom vytvořený na lomu původní stopy. A to už je opravdu úplně ale úplně jiný level stopování!!! Pes tedy musí nejen rozlišit pach několika cizích osob různého stáří ale ještě navíc v ten samý okamžik vypracovat i lom.  

Začínáme vějířem 

Jednodušší (pokud se to tak vůbec dá říct) z obou technik je pachový vějíř, proto ho zařadíme do tréninku jako první. Nicméně provedení pachového vějíře i pachového kříže bude v podstatě stejné, proto si tuto techniku popíšeme pouze jednou. U našeho prvního pachového vějíře (nebo následně i kříže) by měla být stejně, jako při prvním pokusu o křížení, stopa kladeče mladší, než stopy křížičů. To znamená, že jako první půjdou klást stopu všichni křížiči (samozřejmě postupně) a teprve následně položí stopu kladeč.  Po úspěšném zvládnutí takto položeného pachového kříže si následně můžeme s časem pohrávat dle libosti, a jak se budou prohlubovat zkušenosti našeho psa s rozlišováním individuálního pachu, budeme postupně zvyšovat i náročnost pachového kříže. A to až do fáze, kdy se stáří jednotlivých křížení bude pohybovat v rozmezí od – 30 minut do + 30 minut po položení tříhodinové stopy. 

Možné schéma postupu tréninku

Toto je pouze příklad, s počty křížičů a stáří jednotlivých křížení si můžete pohrát dle libosti a dle schopností vašeho psa. Podstatné ovšem je (budu se trochu opakovat), abychom přesně znali místo, ve kterém se všechny stopy budou potkávat, abychom mohli reagovat na chování psa a na jeho případné chyby. 

Stejně jako v případě prvních křížení musíme přemýšlet i o motivaci. V místě, kde se nachází inkriminované křížení, pochopitelně nebudeme klást pamlsky, ale necháme psa pracovat a nebudeme ho rozptylovat pachem jídla ani jeho konzumací. Pamlsky budeme dávat nejdříve deset kroků za křížení a to s ohledem především na vítr. Odměna za správné vypracování obtížného úseku je určitě na místě (z mého pohledu je nutná), nicméně v případě protivětru bychom měli pamlsky začít dávat výrazně později, abychom neovlivnili práci psa na křížení. 

Tak to pojďme našlapat 

Jak to tedy bude technicky vypadat? V první řadě budeme potřebovat dost stopovacích tabulek nebo jiných dobře viditelných pomůcek. Jako první si musíme zvolit, odkud kam povede stopa kladeče a vybrat si v terénu záchytné body, o kterých budeme informovat prvního křížiče, aby se dokázal orientovat v terénu. Jako první půjde křížič A, který položí křížení, resp. našlape jednu krátkou stopu lomenou v pravém úhlu. Nejprve zapíchne tabulku označující začátek stopy. V momentě, kdy bude šlapat lom (udělá vlevo nebo vpravo v bok) umístí druhou tabulku a na konci stopy zapíchne třetí. Tím vyznačí záchytné body pro další křížiče. Křížič B podle těchto tří tabulek úplně přesně ví, kudy šel ten první a podle toho našlape svoje křížení. Posune se o několik metrů směrem od první tabulky a začne klást úplně stejnou stopu jako první křížič, jen položenou o kousek vedle. Lom udělá ve stejném místě (tabulku v lomu ponechá), třetí nášlapka mu poslouží pro orientaci, kterým směrem vede první křížení a podle ní zvolí opět pravý úhel a dokončí stopu, na jejíž konec zapíchne svou druhou tabulku. Abychom nemuseli používat astronomické množství tabulek, tak další křížiči mohou použít tabulky vždy z předchozího křížení. Jediná, která na místě zůstává stále, je tabulka označující lom, s tou žádný další křížič nehýbe. Po skončení našlapání křížení zůstanou na místě pouze tři tabulky – první označuje začátek prvního křížení, druhá označuje lom a poslední označuje konec posledního křížení. Je to z toho důvodu, aby kladeč stopy přesně věděl, kudy má svou rovnou stopu našlapat, aby byla položena v dostatečné vzdálenosti od pachového vějíře (resp. kolmo na něj). 

Jako poslední půjde kladeč a položí svou stopu… 

Tabulka umístěná v lomu mu přesně řekne, ve kterém místě se nachází lom, kterým prošel vybraný počet křížičů, tedy které místo bude to obtížné. Tabulku z lomu musí pochopitelně odstranit (bere si ji s sebou) a nejdříve deset kroků za tímto lomem bude pamlskovat. Místo, kde je lom, je dobré volit tak, aby i po odstranění tabulky bylo jasné, kde se inkriminovaný bod přesně nachází. Pokud začnete s křížením na hlíně, tak pochopitelně tu vyšlapanou cestičku od křížičů bude dobře vidět. Ale například v trávě takové štěstí s největší pravděpodobností mít nebudete a proto je dobré zvolit si nějaký orientační bod – tedy dělat lom například poblíž nějakého výrazného keříku, sloupu nebo kamene. 

V budoucnu, až bude stáří křížení mladší, než stáří stopy, dojde v managementu kladení a křížení stopy ke dvěma změnám: 

1. Kladeč stopy musí označit začátek a konec stopy, aby se podle ní mohli orientovat křížiči (opačný postup než v případě staršího křížení) 
2. Tabulku z lomu nebude odstraňovat kladeč, ale poslední křížič. A opravdu na ni nesmí zapomenout! 

Závěrem… 

Pokud vás dnešní díl oslovil, budeme velice rádi, když se s námi podělíte o svoje zážitky z křížení. Závěrem je asi vhodné zdůraznit, že ani pachové kříže ani vějíře na sportovních stopách nenajdete. V minulosti byl pachový kříž součástí speciálních pachových prací Národního zkušebního řádu, ale už byl odstraněn. Kde se s ním ale zcela jistě potkáte, je na stopách záchranářských a speciálních. 

Ovšem může se vám stát přesně to, co se stalo mně. Je to pravda velká náhoda, ale náhody se prostě dějí! Moje soutěžní stopa toho byla živým důkazem. Těsně před vypracováním stopy FH2 resp. IGP-FH se přes první lom (a zároveň rovnou ten ostrý) prošel myslivec tlačící bicykl a vedoucí na vodítku psa. Tři křížení navíc ve stáří asi pět minut před vypracováním. Myslivce jsme z dálky viděli, z jeho směru bylo jasné, že tu moji stopu velmi pravděpodobně trefil, ale až když fena došla na lom, tak jsem ho viděla. Lépe položený pachový kříž by nezvládli ani předem kvalitně instruovaní křížiči. Dlužno dodat, že fena s tím měla plné packy práce. V první chvíli správně zalomila do ostrého, potom se dva kroky vrátila a ověřila křížení oběma směry a to rovnou dvakrát. Nakonec se správně vydala do ostrého lomu a situaci celkem bravurně vyřešila. Ano, většina psovodů se na soutěži s takovou situací nepotká. Ale mně moje tréninkové pachové kříže zachránily mistrovský titul! 

Stopám zdar!  

Katka Houšková 

www.katcinasmecka.cz 

Foto a schémata: Katka Houšková