Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Stopujeme přesně XXV. díl

Už jste se na stopě někdy setkali s pojmem „křížení“? Nebo už dokonce máte zkušenost s reálným křížením, které se přihodilo neúmyslně? Ať už patříte mezi poctivé stopaře, kteří prostě chtějí být připraveni na všechno, nebo jste už v pokročilé fázi tréninku a pokukujte po zkouškách FH, téma křížení vás bude jistě zajímat!


Stopujeme přesně  XXV. díl
Katka Houšková 8.2.2021 24986x Pachové práce

Dnešní díl stopařského seriálu je určený primárně pro pokročilé. Bohužel faktem je, že až do této fáze tréninku se dostane málokterý stopař a je to škoda. Protože křížením dostává celá práce na stopě úplně jiný rozměr a to jak pro vás, tak i pro vašeho psa. Z nudného sledování vašeho stále stejného pachu se může stát zajímavá kratochvíle pro psa, který se musí najednou potýkat s rozlišováním různých pachů, a samozřejmě i pro vás. Pro psovoda je to zase zajímavý adrenalin, protože pokud stopu našlape špatně nebo chybně instruuje křížiče, může se při jejím zvedání dost zapotit.

Křížím, křížíš, křížíme

Křížení patří mezi moje oblíbené kratochvíle na stopě. Proč? Protože křížení se vám může stát prostě kdykoliv a jakkoliv. Že je potřeba ho učit až na pokročilých stopách? Mnooooo… jak se to vezme! Většina z nás (a ruku na srdce) netrénuje ve ztížených podmínkách. Naopak! Na kurzech se více než často setkávám s prohlášeními typu „jé, to je ale hnusnej terén“ nebo „nemohli bychom na druhou stranu, tam je hezčí hlína“, či „tady teď běžela srna, tak já to našlapu vedle“. Chyba! Pokud vidíte na louce běžet srnu nebo se procházet rodinku s kočárkem a dvěma psy, měli byste to vítat jako křížení „zadarmo“ a hned si jít našlapat stopu.

Proč? Úmyslné zlehčování tréninku nám totiž ovoce nepřinese, naopak. Jak říkal známý ruský vojenský velitel Alexandr Vasilijevič Suvorov: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti!“ A měl pravdu. Veškeré situace, které si natrénujeme v rámci přípravy, nás ani našeho psa potom nepřekvapí při ostrém vystoupení. A jak už víme z předchozích dílů našeho seriálu a co zkrátka platí při všech kynologických disciplínách – trénink by měl být promyšlený, abyste dokázali odměňovat správné chování a ignorovat nebo trestat chování nežádoucí. Takové neúmyslné křížení, o kterém nevíte (když se vám například po poli proběhne stádo srn pět minut před vaším příchodem), vám může trénink hodně ztížit. Pes reaguje nepřiměřeně, schází ze stopy, a vy nevíte proč. Navíc pokud si úplně dobře stopu nepamatujete, může vám pes v silně zazvěřeném místě ze stopy sejít a vy si toho všimnete až po delší době. A takovou chybu v tréninku budete dlouho opravovat. Zatímco když o křížení víte (to stádo srn a rodinku s kočárkem vidíte), můžete se připravit a celý trénink situaci podřídit. A z takového tréninku následně těžit!

Úmyslné zlehčování tréninku nám ovoce nepřinese, naopak. Jak říkal známý ruský vojenský velitel Alexandr Vasilijevič Suvorov: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti!“

Na pořadatele se nemůžeme spoléhat

V rámci běžných zkoušek a stop základní úrovně (20 – 30 minut) je většinou kynologický klub schopný uhlídat, aby se mu po terénech od rána nepromenádovala celá vesnice. Pokud ale jdete na stopu vyšší kategorie, kde je požadované stáří hodinu a více, dočkáte se nejen křížení od zvěře, ale bohužel občas i křížení od lidí, cyklistů, koní, čtyřkolek a podobně. A byla jsem toho opakovaně svědkem i na soutěžích vysoké úrovně, kdy se mi těsně přes ostrý lom prošel myslivec vedoucí jízdní kolo a psa na vodítku, kdy mi téměř před nosem projela čtyřkolka a podobně. Bohužel v silách pořadatele není uhlídat všechno, to je realita. A protože štěstí přeje připraveným, natrénované křížení v budoucnu ocení úplně každý pokročilý psovod!

Stopujeme přesně  XXV. díl

Neúmyslné křížení ale v tuto chvíli necháme stranou. Každý ať si sám zvolí svou cestu a tomu přizpůsobí náročnost tréninku a obtížnost terénu včetně výskytu cizích pachů. Pojďme na křížení úmyslné – tedy promyšlené a dobře připravené! Na zkouškách vyšších úrovní se můžeme setkat s křížením různého typu a to zejména s ohledem na jeho stáří. Křížení starší než je položená stopa (stopa položená přes používanou cestu), křížení téměř stejně staré (30 minut od položení stopy) a také křížení čerstvé (30 minut před zvedáním stopy). A ačkoliv to z našeho pohledu vypadá stejně (prostě se nám přes stopu projde jiný člověk), z pohledu psa je to diametrální rozdíl! Proto je třeba i v tréninku křížení postupovat od začátku a kritéria zvyšovat postupně.

Podle čeho tedy budeme trénovat?

Kritéria křížení jsou v zásadě dvě:

  • Stáří křížení (vzhledem k času položení stopy)
  • Síla (intenzita) křížení

 Dovednosti psa, které budeme v tomto směru rozvíjet, jsou také dvě:

  • Rozlišování stáří pachu
  • Rozlišování různého pachu (pachu různých osob)

 

Stáří křížení nám udává zkušební řád, jak jsme si řekli výše, pokud pomineme vyšší moc, tedy neúmyslné křížení, ke kterému někdy dojde. Stáří křížení budeme trénovat postupně, až se dostaneme do bodu, kdy pes nebude rozlišovat mezi stářím křížení, ale bude pouze rozlišovat, zda sleduje správný či nesprávný pach – osobu. Sílu křížení udává hmotnost a šikovnost křížiče. Dá se říct, že snahou většiny pořadatelů je, aby kladeč opravdu poctivě šlapal, zatímco křížič se nad stopou jen přenesl. Ale natrénovat musíme pochopitelně i opačnou situaci. Ale také postupně. Začneme křížením nenápadným a budeme posouvat až ke křížení mnohonásobnému.

 Čerstvá stopa, kořist na dosah

V prvních dílech našeho seriálu jsme věnovali hodně prostoru teorii pudového stopování a nyní, po několika letech tréninku, se k němu opět musíme vrátit. Podle hesla „lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše“ se nám totiž může stát, že konkrétně při hodně čerstvém křížení by si náš pes už jen z titulu vrozených pudů mohl chybně vybrat stopu mladší, tedy stopu křížiče. Pokud je stopa kladeče stará tři hodiny, jedná se o pach, který by pes reálně s úmyslem dohnat kořist určitě nesledoval. Když se ale na této staré stopě z ničeho nic objeví čerstvý pach, je to pro mozek psa automatický signál přepnout na čerstvý pach, protože kořist nemůže být daleko a je tudíž výrazně dosažitelnější, než tříhodinová stopa, kterou až doteď sledoval. Ano, když byl náš pes ještě štěňátkem, tak jsme se mu tuhle informaci snažili z mozku vymazat. Ale ono to úplně nejde – pes je šelma a pudově prostě reaguje. 

Křížení je starší než stopa

Proto prvním krokem v tréninku křížení bude zvolit křížení starší, než je stopa. Osobně na začátky křížení doporučuji zvolit takový terén, ve kterém křížení bude vidět, nebo kde je možná maximální orientace v terénu. Ideální je pochopitelně měkčí holá hlína, kde jsou krásně vidět šlápoty. Důležitá je samozřejmě správná instrukce křížíče, osobně pro tyto případy používám značkovací sprej, a posílám křížíče „na značky“. V praxi to bude vypadat následovně:

  • Jako první půjde křížič a překříží stopu, která tam sice ještě není – ale ví, kudy následně povede, tedy projde se volným krokem v trochu rychlejším tempu v předem stanovených trajektoriích. V rámci tréninku křížení vždy doporučuji křížit dvakrát. Abyste už na první stopě měli možnost ověřit, zda chování psa nebylo náhodou. Umístění značek je více než důležité.
Stopujeme přesně  XXV. díl
  • 15 – 30 minut po křížiči půjde kladeč – v první fázi tréninku by se vždy mělo jednat o stopu vlastní, aby se pes učil rozlišovat mezi pachem psovoda a cizí osoby. Stopa musí být rovná, abychom se hned na poprvé nesekli v plánování a opravdu věděli, kudy šel křížič a kudy kladeč. Stopa bude nepravidelně propamlskovaná, aby pes měl stále motivaci sledovat stopu kladeče. Značky, které vymezují odkud a kam stopa vede jsme si umístili ještě před křížením.
Stopujeme přesně  XXV. díl
  • Úsek za křížením je třeba vypamlskovat, aby za vyřešení situace "rozlišení cizího pachu" byl pes odměněn. Pamlsky ale nesmí být těsně za křížením, nechte si pár volných šlápot, aby pach pamlsků neodváděl pozornost psa od cizího pachu. Naopak, smyslem tréninku je, aby pes pach křížiče dobře zaregistroval a dokázal se rozhodnout, zda ho bude sledovat nebo ignorovat.
Stopujeme přesně  XXV. díl

Při zvedání stopy následně budeme věnovat velkou pozornost právě řešení situace křížení a podle toho, jak jsme zvyklí se psem komunikovat, budeme reagovat. Naprostá většina psů křížení tohoto typu (tedy starší křížení cizí osobu na vlastní stopě) vůbec neřeší a cizí pach ani nezaregistrují, protože si na nášlapu dobře nasumovali náš pach (který je pro ně navíc velmi dobře známý) a starší pach cizí osoby je pro ně irelevantní. Pokud se ovšem stane, že se pes na křížení zastaví, je třeba ho do určité chvíle nechat pracovat, ale v určitém momentu se pochopitelně do situace vložit a vysvětlit mu žádoucí a nežádoucí chování. Tedy pokud pes čichne doleva, doprava, ověří zdroj pachu, a následně pokračuje ve správné stopě, velmi výrazně (tak jak pes unese) ho pochválíme. Jistě, že nespustíme jásot jako na vysílačce, ale pochválíme ve stylu chválení na stopě, aby pes neztratil pozornost, nepřestal stopovat, ale aby výrazně cítil, že jeho řešení situace bylo správné. Pes se následně odmění ve stopě nalezenými pamlsky.

Pokud ovšem pes situaci vyřeší chybně a na stopu křížiče sejde, je třeba ho opravit. Jedná se o situaci novou, takže na místě nejsou určitě žádné tresty. Vhodná je slovní oprava NE (asi tak, jak jste zvyklí korigovat psa například na lomech) a případně mechanická pomoc – ukázání psovi do správné stopy, manipulace s vodítkem. Jakmile se pes napojí na správnou stopu, tak přijde opět pochvala a následně pamlsky ve stopě.

Křížení je mladší než stopa

U tréninku křížení platí opět stejná pravidla, jako při trénování jiných dovedností – nemohu se posunout dál, pokud pes perfektně nezvládl tuto fázi. Pokud tedy pes vůbec toto starší křížení neřeší jako problém (co je velmi pravděpodobné), můžeme přistoupit ke křížení mladšímu, tedy kdy křížení bude položeno až po stopě. To je o trochu jednodušší z pohledu realizace, kdy křížíč přesně vidí (případně má označeno) odkud a kam vede vaše stopa a tudíž nemá problém opravdu správně křížit. Stále ovšem křížíme naši vlastní stopu, tedy stopu psovoda. Pro správné křížení doporučuji používat barevné značky, ideálně stopovací tabulky. Postup bude následující:

  • Jako první jde kladeč (psovod), označí začátek stopy, položí stopu dlouhou cca 100 kroků a zapíchnutím značky (tabulky) vyznačí místa, kde bude stopa křížená. Několik kroků za těmito značkami bude pamlskovat. Mimo tyto úseky doporučuji ovšem nepamlskovat, proto, aby se pes soustředil pouze na sledování stopy a měl tím pádem větší možnost zaznamenat stopu a pach křížiče, aby pamlsky neodváděly jeho pozornost.
Stopujeme přesně  XXV. díl
  • 15 – 30 minut po položení stopy půjde křížič. Křížič vidí barevně označený začátek a konec stopy a zároveň také vidí „svoje“ značky, tedy jinak barevné stopovací tabulky, které označují místo, přes které má projít.
Stopujeme přesně  XXV. díl
  • Křížič jde volným krokem a v místě křížení vždy sebere zapíchnutou značku (stopovací tabulku), kterou po cca deseti metrech zapíchne opět do země. To samé udělá i s druhou značkou.
Stopujeme přesně  XXV. díl

Zvedání stopy bude mít velmi obdobný postup jako v prvním případě s tím, že psovod dokáže velmi přesně odhadnout, kudy křížení vede, protože mimo stopu ve vzdálenosti cca 10 metrů vidí svou značku (stopovací tabulku). Postup odměňování, pochvaly a případné korekce je rovněž stejný, jako v prvním případě.

Co nás ještě čeká?

A máme za sebou první křížení! Jaké to bylo? Je to zase něco jiného, že? A to ještě nevíte, co nás všechno čeká! V dalších dílech se podíváme na úskalí křížení na starších stopách, probereme pachové kříže, pachové vějíře a také prozradím, proč je na jedné stopě dobré křížení několikrát opakovat. Máte se opravdu na co těšit!

Stopám zdar!

Katka Houšková

www.katcinasmecka.cz

Foto: Kateřina Kloučková, Luisa Postlerová, schémata Katka Houšková

Kam dál ...