Stopujeme přesně XXII. díl

Stáří, ach to stáří… Když se jedná o to naše, není o co stát. Ale co takhle stáří stopy? V dalším dílu stopařského seriálu se podíváme na to, jak se posunout zase o stupínek výš, a to ke starším stopám!

Jakkoliv vypadá stáří stopy jako zásadní a velmi obtížné kritérium, vůbec tomu tak být nemusí. Alespoň co se schopností psího čichu týče. Ty jsou totiž opravdu obrovské! Ale bez poctivého tréninku těchto schopností a jejich postupného rozvíjení by to opravdu nešlo. Jak tedy na staré stopy?

Od IGP3 k FH

V současné fázi našeho stopařského seriálu se nacházíme zhruba na úrovni IGP3, resp. FPr3, tedy na hodinové stopě s délkou kolem šesti set kroků. Pokud v tuto chvíli pravidelně získáváme na soutěžích vysoké bodové hodnocení, snížili jsme počet nedokončených stop na minimum a máme z naší společné práce na stopě opravdu dobrý pocit – můžeme se posunout dál. A jedním z několika kritérií, která budeme muset zvýšit, bude právě stáří stopy. V první fázi bychom se měli dostat od jedné hodiny na jeden a půl hodiny (zkouška IFH-V), na dvě hodiny (zkoušky IFH1) a ve finále až na tři hodiny (zkouška IFH2). Pro lepší představu uvádím veškerá kritéria zkoušek podle mezinárodního zkušebního řádu, příznivci dalších zkušebních řádů nechť prominou.

Starého psa novým kouskům nenaučíš

Většina začínajících psovodů nemá větší ambice. S trochou smůly narazí na svém prvním cvičáku na trenéra, který je příliš nemotivuje, a kterému stačí podat „nějaký výkon“ a je spokojený. Když má takový psovod šikovného psa a práce na stopě ho začne bavit, začne se mu dařit, tak za pár let se může stát, že se jeho ambice zvýší. Že najednou začne pokukovat po metách nejvyšších. Pokud ale čichová paměť psa nebyla během jeho života nijak trénovaná, pes chodil několik let půl hodinové nebo hodinové stopy, vůbec to nemusí dopadnout úspěchem. Osobně jsem měla v tréninku velmi šikovnou fenu, kterou jsme v šesti letech přeučovali na přesné stopování, a která podávala opravdu skvělé výkony. Když jsme se ale snažili posunout se z hodinových stop dál, ani během poctivé roční práce se nám to nezdařilo. Její čichová paměť měla zkrátka jistá omezení.

Svědomitost se vyplácí

Čtenáři našeho stopařského seriálu se ale připravují poctivě již od začátku s cílem „jednou to někam dotáhnout“ a trénují opravdu svědomitě. A proto si již ve fázích čtverců, cyklických stop i plně propamlskovaných šlapaných stop mnohokrát zkusili zvýšit prioritu času. A to až na několik hodin! Proto pro ně nebude zvýšení priority času příliš náročné a spíš než o složitém tréninku to bude o počtu opakování a o tzv. vychození.

Začínáme pomalu

Ano, je to opravdu tak. U většiny psů, kteří v minulosti pravidelně zažívali trénink starších stop, a kteří mají správně nastavenou motivaci, není zvýšení priority času náročné. Musíme ale postupně! Pokud často jezdíte po soutěžích a hodinová stopa je rok nebo dva vaší rutinou, bude v tuto chvíli zvýšení stáří stopy pro vašeho psa novinkou. Již po sté zopakuji poučku, která platí vždy a všude: „Když chci zvýšit jedno kritérium, musím ta ostatní snížit a přidat na motivaci!“ Pokud jsme naše poslední tréninky chodili, řekněme, osm set krokové hodinové stopy s pěti lomy a občasným vypamlskováním, nyní trochu ubereme na všem. Je více než pravděpodobné, že pokud poctivě trénujeme, náš pes starší stopu bez větších problémů vypracuje tak, jak jsme zvyklí. Bylo by ale obrovskou chybou, kdyby naše první starší stopa dopadla špatně. Naopak. Potřebujeme, aby na první starší stopě náš pes vyhrál a aby z ní odcházel opravdu uspokojený a šťastný. Proto ta kritéria budeme opravdu snižovat.

Naše první starší stopa

Pojďme si tedy napoprvé našlápnout stopu o poloviční délce, s polovinou lomů, které více prošlapeme (případně vyšlapeme do oblouku), a s řadou motivačních prvků. Terén vybereme samozřejmě co nejsnazší a ideálně takový, ve kterém se budeme bez problémů orientovat a budeme schopní kontrolovat přesnost vypracování stopy. Tuto stopu necháme zestárnout na jeden a půl hodiny. „Já jsem došlapal stopu v půl jedné!“ Často slýchám na stopařských kurzech. Kdy psovod položení stopy dokončil, není ovšem podstatné, stáří stopy se počítá od chvíle, kdy se psovod při pokládání stopy postaví na nášlap.

Motivačními prvky myslíme pamlsky ve stopě, krabičky, u některých psů je to koncová odměna nebo odměna v autě, u nežravého psa to mohou být i hračky a podobně. Nyní už jsme všichni pokročilí psovodi a v této fázi tréninku nepovažuji vůbec za vhodné mentorovat – a poučovat o tom, že balonek na stopě je nesmysl nebo že koncová odměna je kontraproduktivní. Každý si pozná svého psa a sám ví, co je pro něj tou nejlepší motivací. Každopádně by ale těch motivačních prvků mělo být ve stopě více, a to v různých hodnotách. Tedy běžné odměny i odměny vyšší hodnoty. A to proto, aby se pes na své první starší stopě měl stále z čeho těšit. Aby v průběhu takové stopy zažíval opakovaně pocit radosti, pocit osobního uspokojení a pocit vítězství. K tomu samozřejmě nestačí jen odměny fyzické, ale hodně důležitá v tomto případě je hlavně odměna sociální – tedy vaše emoce. Za první starou stopu musíte psa odměnit vaší radostí a zejména v případě nějaké projevené nejistoty v průběhu sledování stopy psa ubezpečit, že je všechno v pořádku a že pracuje správně. Případně mu pomoct.

Pokud splňujete kritéria poctivého psovoda a šikovného psa, tak taková stopa dopadne na jedničku. A potom můžeme poměrně rychle začít ostatní kritéria zvyšovat na původní úroveň.

Předpověď počasí, náš nový oblíbený pořad

Zcela záměrně jsem prozatím nezmínila kritérium, které je při zvyšování priority času úplně nejdůležitější – a to jsou klimatické podmínky! Úplně jinak náročné bude zvýšení priority času za konstantních klimatických podmínek než v období výraznějších změn. Za komfortních podmínek, kdy nekolísá teplota, nemění se vlhkost vzduchu, je bezvětří a stopa je položená v měkkém terénu, vypracuje i méně zkušený pes bez problémů i starší stopu a mezi tříhodinovou a pětihodinovou stopou nebude velký rozdíl. Pokud ale položíme stopu ráno za rosy, během půl hodiny vyjde slunce, teplota se zvýší o osm stupňů, začne foukat a nedej bože ještě potom trochu sprchne – může být i o půl hodiny delší stopa obrovským problémem. Proto ve fázi tréninku sledujte předpověď počasí a hodně přemýšlejte o tom, kdy bude vhodné vyrazit na stopu. Samozřejmě u pokročilých psů, kteří se připravují na soutěž, budeme takové podmínky vyhledávat. Pokud jsme ale ve fázi zvyšování kritérií, nemůže si dovolit riskovat!

Jak dál?

Dopadla vaše první starší stopa opravdu na jedničku? Potom není na co čekat a můžete postupně začít ostatní kritéria opět zvyšovat. Až se dostaneme na původní délku, na původní počet lomů, které nebudeme nijak zesilovat, a také budeme snižovat (ale ne vždy) počet motivačních prvků a odměn. A úplně stejné to bude při dalším prodlužování stáří stopy. V zásadě nejde o nic jiného, než o prosté zvýšení jednoho kritéria, o kterém se bavíme od samotného začátku. A kdy se vlastně dostaneme na cílové tři hodiny? Tak to je velmi individuální. Faktory, které ovlivňují rychlost postupu, jsou především:

• Stáří psa
• Zkušenosti psa (počet nachozených kilometrů)
• Šikovnost psovoda
• Správná motivace
• Dobře položené základy (práce na starších stopách již v začátcích tréninků)
• Frekvence tréninků

S dobře připraveným zkušeným psem se z hodinových na tříhodinové stopy můžeme bez problémů dostat za tři až čtyři měsíce. A budou spolehlivé. Se špatně připraveným mladým psem nám to může trvat dva roky. Nebo se nám to nemusí povést nikdy… Stopy jsou zkrátka opravdu královskou disciplínou!

Moje zlatá pravidla

Před pár lety mi jeden dobrý přítel, mezinárodní rozhodčí a korunovaný stopařský král dal dobrou radu, kterou jsem si zapsala mezi svoje zlatá kynologická pravidla. Té jsem se poctivě držela, a protože mi hodně pomohla, ráda bych se s vámi o ni podělila. A ta rada zní: „Pokud chcete soutěžit v IGP3, nechoďte FHčkové stopy!“ Proč? Pro to, aby mohl pes poctivě a přesně vypracovat tříhodinovou stopu (v tréninku čtyřhodinovou), vyřešit všechny složité situace, které ho po cestě čekají (a že jich bude), se musí naučit přemýšlet o stopování úplně jinak. Tříhodinová a téměř dva kilometry dlouhá stopa si vyžaduje zcela jiné úsilí a jinou techniku stopování. Pes musí umět přemýšlet, odpočívat, rozdělit síly, diferencovat všechny možné cizí pachy, stáří jiných stop a různých cílených i nahodilých křížení a tak dále. Pokud dobře připravený FHčkový pes vyrazí na snadnou hodinovou stopu, v momentě přeřadí na úplně jiné tempo a nasazení, přestane se soustředit a snažit (neboť nemusí) a v první fázi si pokazíte ty trojkové stopy, na kterých už nebudete mít šanci získat dobré body. A v druhé fázi si potom pokazíte i ty FHčkové. Zkrátka – nejde dost dobře dělat na stejné úrovni sprint i maraton, zejména když sportovec na začátku netuší, o kterou disciplínu zrovna dnes půjde.

Můžete mi věřit, ale také nemusíte – záleží na vás! Možná že právě váš pes je natolik všestranný, že pro něj toto pravidlo platit nebude.

Stopám zdar!

Foto:  Roman Rakovan