Stopujeme přesně XX. díl

Už jste začali vypracovávat cizí stopy a pomalu se potýkáte s prvními problémy? Cizím stopám a mnoha faktorům, které je ovlivňují, se nyní budeme věnovat v našem stopařském seriálu. A začínáme právě dnes, v jubilejním dvacátém díle!

Kde jinde začít s problematikou cizích stop, než právě na začátku? Ano, dnes se budeme zabývat začátkem každé stopy, tedy nášlapem. Pokud se domníváte, že to není dostatečně obsáhlé téma na to, aby zaplnilo jeden celý díl našeho stopařského seriálu, nemůžete být dál od pravdy. Na nášlapu se totiž často rozhoduje o výsledku celé stopy!

Začátek je klíčem k úspěchu

Tuto větu můžeme na stopě opakovat stále, a ať se bude týkat kterékoliv části našeho seriálu, bude pravdivá. Možná už vám připadám jako kolovrátek, ale začátky jsou zkrátka podstatné a reálně ovlivňují váš celý výkon. Stále to ode mě slyšíte… „položit kvalitní začátek ve čtvercích, začít dobrým rituálem, dojem si o vás rozhodčí udělá už na začátku při hlášení…“ a nejinak je to se začátkem samotné stopy – tedy s nášlapem. Ačkoliv se jedná o psovody často podceňovanou část stopy, na které se z pohledu začátečníka vlastně vůbec nic neděje, na cizí stopě vypracování nášlapu často rozhodne o průběhu a úspěchu či neúspěchu celého výkonu psa. Proč? Pojďme se na to podívat!

Čichová paměť

Každý pes má nějakou čichovou paměť, se kterou, aniž si to uvědomujeme, na stopě pracujeme. Váš individuální pach, pach vašeho partnera, případně stálého tréninkového sparing partnera, považuje pes za známý a často mezi nimi příliš nerozlišuje. Zato je dovede výborně odlišit od jakýchkoliv cizích a přidružených pachů, se kterými se na stopě setkává. Na cizích stopách se ale budete stále častěji setkávat s pachy úplně cizími, které jsou čichové paměti vašeho psa naprosto neznámé. Ano, v začátcích, kdy si dáte za cíl složit nějakou zkoušku druhého stupně (tedy první zkoušku se základní cizí stopou) se zřejmě spolehnete na nějakého známého kladeče z vašeho cvičáku, a s tím také budete trénovat. Stopa bude našlapaná na ideálním terénu, s trochou štěstí v optimálních klimatických podmínkách, navíc osobou, jejíž pach není pro psa úplně neznámým. V takovém případě pes proběhne celou stopu jako nic a zřejmě si budete říkat, na co bych se měl zdržovat s nějakým nášlapem… Pokud je váš cíl ale dál, než jsou dvojkové „dobře připravené“ stopy, budete se muset o čichovou paměť vašeho psa začít zajímat a začít přemýšlet nad faktory, které výsledek na cizí stopě ovlivňují, a které jsme na vlastní stopě, na kterou už jsme všichni prakticky experti, až doteď nebrali příliš v úvahu.

A začneme tedy nášlapem…

Od začátku našeho seriálu si říkáme, že prvních šedesát pachových čtverců jsme dělali mimo jiné proto, abychom z nich časem udělali malé nášlapy a naučili v nich psa pracovat. Ale později, jak šel náš tréninku kupředu, jsme na to všichni zapomněli. Protože jsme nášlap v zásadě k ničemu důležitému, z našeho pohledu, nepotřebovali. Ano, je pohodlnější, když po povelu „stopa“ pes zaboří nos do země, chvíli si počuchá a dá nám prostor na to, abychom se nadechli, podívali se, kudy stopa vede, a v klidu vyrazili – než když po povelu vyletí jako šílenec a až po deseti krocích zjistí, že není ve stopě… Na vlastních stopách jsme se s tím však naučili pracovat a nějak extra nás to nemuselo trápit, samozřejmě kromě bodové ztráty. Protože naši vlastní stopu by pes našel i bez uvedení do nášlapu klidně uprostřed pole. Už se vám stalo, že jste šli náhodou kolem místa, kde jste měli den předtím našlapanou stopu, a váš pes naprosto neomylně zamířil k nášlapu a vypracoval část stopy? Jen tak, v rámci procházky, aniž byste to po něm chtěli? To proto, že váš pach má v jeho čichové paměti nezastupitelné místo a v místě, kde je zesílený (kterým je například nášlap), působí na psa jako magnet, protože ho má spojený se samými pozitivními prožitky. Na stopě tím více, že tam je spojený se základní potřebou přežití – tedy s jídlem. Proto se jde podívat, jestli tam náhodou nebudou zase nějaké pamlsky, a to naprosto nezávisle na vaší aktivitě. Pach cizího kladeče ale pro něj nemá absolutně žádnou hodnotu a nemá ho spojený s ničím. Proto na cizí stopě může mít absence vypracování nášlapu naprosto fatální následky!

Co se může stát?

Pokud půjdete na soutěž, bude tam s největší pravděpodobností kladeč cizí, jehož pach bude pro vašeho psa naprosto neznámý, tedy bez jakékoliv hodnoty. Aby pes mohl sledovat jeho stopu, na nášlapu musí velmi dobře jeho pach nasumovat a také si ho zapamatovat. A to platí i pro velmi dobré stopaře. Pokud se tak nestane, můžete se v průběhu stopy setkat s řadou potíží, které mohou vést k bodové ztrátě nebo dokonce až k ukončení práce na stopě, resp. ztrátě hledaného pachu. Absence pachu kladeče v čichové paměti psa může vést k některým z následujících problémů:

1. Vyjití špatným směrem

Pes, který je zvyklý se na nášlapu ani nezastavit a prostě vyrazit v přímém směru, ve kterém ho psovod přivedl, vůbec nemusí najít ani začátek stopy. Často se stává, zejména za většího bočního větru, že pes vyběhne od nohy psovoda v přímém směru, zatímco pachový mrak se nachází třeba metr od stopy. Pes se v začátku sice snaží najít zdroj pachu, který je přímo ve šlápotě, ale pokud nešel kladeč přímo v tom směru, ve kterém psovod psa navedl, často pes stopu vůbec nenajde. A protože nemá v čichové paměti pach kladeče, není příliš pravděpodobné, že bez návratu na nášlap stopu dokončí.  Protože v jednotlivých šlápotách není zdroj pachu tak silný jako na nášlapu a pokud se jedná o starší stopu, pes prakticky nemá šanci se „chytit.“

2. Ztížené podmínky

Pokud se pes na nášlapu nezdrží tak dlouho, aby si dokázal zapamatovat pach kladeče, může o stopu přijít i během jejího vypracování, i přesto, že začal dobře. Často pes zvládne začátek stopy bez problémů a sleduje nějaký zdroj pachu, který na začátku stopy našel a v průběhu stopy se s ním ztotožňuje. Co se ale stane, když pes bude řešit na stopě nějaký problém? Když se například dostane do obtížného úseku, kde bude řada vyjetých kolejí od traktoru, kde jeho čich zmate uleželá mrtvola králíka, kdy vejde do podmáčeného úseku nebo v případě některých „polopraktických“ stop na používané cestě? Ve ztížených podmínkách se bude pes muset začít soustředit na spoustu dalších faktorů a může potom pro něj být obtížné, ne-li nemožné, pach kladeče identifikovat, protože ho v čichové paměti nemá tak dobře otištěný. Přechody mezi terény, zhoršené klimatické podmínky, zvěř, pach prostředí, stopa náhodného houbaře… To všechno jsou potom faktory, které vás můžou stát dokončení stopy.

3. Problém s identifikací předmětu

V díle o předmětech a jejich vypachovávání jsem tuto problematiku už naznačila – a to je kvalitní napachování předmětu kladečem. Na cizí stopě má kladeč k dispozici předměty z materiálu, se kterým se v tréninku váš pes možná ani nesetkal. Kromě toho, pokud podcení kvalitní napachování (co se bohužel často, když jeden kladeč šlape víc stop po sobě, stává), stává se takový předmět pro vašeho psa hůře identifikovatelným. V takovém případě je zcela zásadní, aby v čichové paměti psa byl pach kladeče velmi dobře uložen, aby pach na cizím předmětu správně ztotožnil a předmět označil.

4. Křížení

A potom je tu zcela zásadní věc – a to je problematika křížení. Jak by mohl pes vyřešit křížení další osobou na stopě, pokud by nebyl schopný identifikovat pach kladeče? Křížení budeme v budoucnu věnovat celý jeden díl, možná i dva, ale již v tuto chvíli si musíme říct, že práce s čichovou pamětí psa v případě potřeby rozlišování pachů dvou nebo více osob je zcela klíčová.

5. Bodová ztráta

Na každé cizí stopě vás samozřejmě nevypracování nášlapu bude stát cenné body. Ztráta samozřejmě nebude příliš velká, ale už počáteční dojem, jak jsme si říkali v minulých dílech, rozhoduje o celkovém hodnocení stopy.

Jak na to?

Pěkně se to poslouchá a dává to smysl? Říkáte si, že asi opravdu budete potřebovat zapracovat na nášlapu? Potom se samozřejmě nabízí otázka „Jak?“. Možností máme, jako vždy, celou řadu a určitě nevyčerpáme všechny, zcela jistě jiní trenéři mají jiné osvědčené způsoby. Jako ve všem záleží na psovodovi, jeho šikovnosti, schopnostech a možnostech psa a na vývoji tohoto učení. Můžete tedy jednotlivé způsoby vyzkoušet, s největší pravděpodobností ale bude fungovat pouze jejich smysluplná a cílená kombinace. Opět si pomůžeme stopařským deníčkem.

V ideálním případě jste v mládí velmi dobře pracovali ve čtvercích, váš pes není žádné torpédo a v nášlapu pracuje spolehlivě „sám od sebe.“ To je ale spíš zázrak, než často se vyskytující případ. Převážná část psovodů ale problém na nášlapu řeší, a to několika způsoby:

1. Práce s pamlsky

V díle o trénování na zkoušku a tzv. čistých stopách jsme rozebírali potřebu úplného odstranění pamlsků z nášlapu, abychom psovi příliš nenapovídali, zda se jde na zkouškovou nebo tréninkovou stopu a zbytečně ho neupozorňovali na fakt, že dnes žádné pamlsky na stopě nebudou. Je to ale stejné jako s motivací při sledování stopy nebo při označení předmětu – pes zkrátka musí stále věřit, že tam nějaký pamlsek najde a musí mu stát za to, aby se na nášlapu zdržel, vyhledával pamlsky a nikam nespěchal. Dokážeme to pouze tak, že ve většině případů nějaké pamlsky v nášlapu zkrátka budou. Někdy pět, někdy jeden, v jednom případě z deseti žádný. Pokud jste šikovným psovodem, nemusíte pamlsek do nášlapu dávat při kladení stopy, ale až po chvíli, kdy pes soustředěně nášlap vypracovává mu tam jeden pamlsek nenápadně přihodit – stejně, jako když jsme v začátku dělali tzv. dohazované čtverce. Abychom docílili toho efektu, že pes nenajde pamlsek na první pohled, tedy počich, ale až po chvíli systematické práce.

2. Uvádění psa do stopy z jiné strany

Dříve bylo takové uvedení do stopy součástí Národního zkušebního řádu, v současnosti se už na sportovních stopách nepoužívá. Jde o to, že psovod přivádí psa k nášlapu, aniž by věděl, kterým směrem stopa vede. Zatímco dnes jde stopa vždy v přímém směru, rozhodčí často i ukáže, kudy přesně se máte vydat, dřív přiváděl psovod k nášlapu psa, který si musel směr stopy sám najít. Pokud se k takovému tréninku vrátíme, spolehlivě docílíme toho, že pes nebude vybíhat v přímém směru, ale naopak, v nášlapu setrvá tak dlouho, než správně najde směr, kterým se kladeč vydal, a prvních pár šlápot prověří opravdu důkladně. Teprve potom se vydá svým tempem neomylně do stopy. Začátky takového tréninku, pokud na něj pes není zvyklý, nejsou vůbec snadné. Ale tím, že necháte psa, aby chyboval, každou takovou chybu opravíte korekcí (s ohledem na citlivost psa) a následně mnohonásobně víc odměníte správné chování, docílíte velmi rychle výsledků. Jen nesmíte nechat psa, aby se v tom na začátku sám koupal, aby vyrazil špatným směrem příliš daleko, aby následně pobíhal dokola a stopu vyhledával… Zkrátka ihned v začátku je nutné ho upozornit, že jeho chování není správné, a přimět ho k nápravě.

Tento trénink je velmi efektivní, ale musíme si uvědomit i jeho úskalí a držet se základních pravidel.

Tradičně je stopa položená tak, aby vedla v přímém směru od příchodu k nášlapu

obrázek A

Možností, jak položit stopu, která nepovede v přímém směru, máme několik. Vyjít z nášlapu jiným směrem, potom se musíme dobře orientovat v terénu a nezapomenout, že na ten sloup, který je v dálce přímo proti nám, jsme opravdu nešli. Z nášlapu vyjdeme šikmo, musíme ale přesně vědět, kterým směrem (obrázek B). Z nášlapu vyjdeme doleva nebo doprava, přitom musíme myslet na rozložení celé stopy v terénu, případně uděláme hned po pár (deseti-dvaceti) krocích lom, abychom se vrátili k původně zamýšlenému tvaru stopy (obrázek C). Rozložení stopy v terénu nám nedovolí, nebo by nám komplikovalo vyjít z nášlapu do strany, proto k nášlapu ze strany přijdeme a potom vyrazíme ve směru v podstatě vzhledem k terénu rovně, ale zároveň vzhledem k nášlapu do strany (obrázek D).

Pokud se rozhodneme pro variantu obrázku D, tedy příchod k nášlapu ze strany, potom ale musíme úplně stejným způsobem, kterým šel kladeč, vypracovat stopu až půjdeme se psem (obrázek D2). Pokud bychom totiž uvedli psa do nášlapu z přímého směru (obrázek D1), dopustili bychom se dvou chyb. V první řadě bychom mohli zcela eliminovat efekt vyjití z nášlapu do strany a pes by šel rovnou v přímém směru, nebo by se také pes mohl vydat směrem, ze kterého kladeč přišel, což by nám značně pokazilo trénink (obrázek E).

3. Mechanická práce s vodítkem

Další z možností, kterou budete využívat zejména na ostré stopě, je vaše práce s vodítkem – kdy psa zkrátka z nášlapu nevypustíte dřív, než budete přesvědčení o tom, že ho dostatečně kvalitně vypracoval.

4. Začátek stopy ve zhoršených podmínkách

Pokud už má váš pes správné návyky a umí kvalitně vypracovat nášlap, potom můžete přikročit k další fázi tréninku – a to jsou ztížené podmínky hned na začátku stopy. Abyste se přesvědčili, že čichová paměť psa skutečně funguje, že si dokázal pach dobře zapamatovat, potom mu hned po vyjití z nášlapu můžeme připravovat různé ztížené situace. Podmínkou takového tréninku je ale jednak psychická a tréninková vyspělost psa, jednak naprostá orientace psovoda ve stopě a v neposlední řadě po každé takové ztížené situaci musí přijít opravdu pořádná odměna. Tedy nějaká krabička s odměnou vysoké hodnoty nebo pamlsky vysoké hodnoty přímo ve stopě. U pamlsků ale pozor, abychom příliš aromatickými pamlsky nenapovídali psovi směr stopy, tím bychom efekt celého ztížení mohli úplně znehodnotit.

• Pár kroků od nášlapu přímo v trase stopy výrazně porušený terén (vyjeté koleje od traktoru nebo cesta)
• Nášlap položený vedle silného zdroje pachu (hnojiště, chemička…)
• Vedle nášlapu nějaký atraktivní zdroj pachu (ideální je zvěř, ať už exkrementy, mrtvá zvěř nebo například čerstvě vyležené místo)
• Křížení pár kroků od nášlapu
• Nášlap položený hned vedle nášlapu cizí stopy z předchozího dne
• Ihned od nášlapu položení klikaté, tedy nerovné stopy
• Malý (méně než poloviční) předmět položený kousek od nášlapu

Osobně považuji vypracování nášlapu za opravdu velmi důležité, protože jsem se sama v praxi přesvědčila o jeho významu. Máte vlastní tréninkové metody na zlepšení vypracování nášlapu, které vám fungují? Podělte se o ně a napište nám! Vaše příspěvky rádi zveřejníme v naší stopařské poradně!

Stopám zdar!

www.katcinasmecka.cz

Foto:  Iveta Panýrková, Zuzana Nováková

Obrazová dokumentace: Katka Houšková