Stopujeme přesně XVIII. díl

Už se vám někdy na soutěži stalo, že vám pes, jinak spolehlivý označovač předmětů, některý z nich neoznačil? Že o něj ani nosem nezavadil? Možná právě nyní se dozvíte proč. Problematika předmětů není složitá, ale není dobré ji podceňovat!

Není dřevo, jako dřevo! V dnešním díle seriálu se zaměříme na předměty – a to nejen z pohledu metodiky tréninku jejich označování, ale především z pohledu naší přípravy, variability materiálů a barev a manipulace s nimi.

Když koberec nestačí

V šestém díle naše seriálu (https://www.ecanis.cz/clanky/stopujeme-presne-vi-dil_631.html) jsme se zabývali nácvikem označování předmětů a v dalších dílech jsme se je učili přidávat na stopu, zpřesňovat jejich označování až do fáze zkoušky. Až doposud jsme měli naše staré, dobré, kvalitně napachované předměty, které náš pes cítil už přes půl pole, a které máme tak nějak ve všech možných kapsách. Pokud ale naší metou není vlastní stopa na zkoušce IGP1, ale máme ambice se posunout dál – tj. buď ke stopám cizím, nebo alespoň ke stopám soutěžním, musíme se posunout i v technice označování různých a různě napachovaných předmětů.

Jak to vlastně vypadá na takové soutěžní stopě? Pokud půjdete na stopu vlastní, často se stane, že budete mít povoleno použít vlastní předměty, ty naše staré dobré smradlavky. Ale v dnešní době se čím dál častěji setkáváme s pořadatelsky vyspělými organizacemi, které na soutěž zabezpečí předměty vlastní, a to většinou nové. Tedy předměty z často vám (resp. psovi) neznámých materiálů, na které pes není zvyklý, nenapachované, které pořadatel před soutěží pečlivě připravil do igelitových obalů a které nejenže nemají žádný individuální pach člověka (a už vůbec ne váš), ale navíc voní novotou. A to jsou tři základní faktory, na které se musíme zaměřit, a které musíme průběžně trénovat, nechceme-li přicházet o cenné body!

•  variabilita materiálů (a tvarů)
• bezpachovost/slabá napachovanost
• pach čerstvých surovin

Jak na to? Samozřejmě mimo stopu!

Pokud bychom psovi z ničeho nic dali do stopy nějaký nový předmět, velice pravděpodobně by ho neoznačil a my bychom se dostávali do konfliktu se psem a úplně zbytečně bychom si vytvářeli problém na stopě. A to nechceme. Proto s tréninkem všech těchto faktorů začneme opět, stejně jako na začátku, mimo stopu. Jako každý trénink, začneme tím, co psovi jde, abychom ho motivovali, proto vytáhneme náš starý smradlavý kobereček a několikrát odměníme označení, které pes bez problému zvládne. Nebude vůbec složité na to navázat předložením nového předmětu, průměrně inteligentní pes ho označí, aniž by se zamýšlel nad tím, že nemá pach. Po několika správných označeních trénink ukončíme. Při dalším tréninku opět začneme známým koberečkem, ale necháme ho označit jen jednou-dvakrát a budeme pokračovat ve střídání s novými předměty. Další a další tréninky potom budeme průběžně zvyšovat kritéria (materiál, tvar, množství pachu, stáří předmětu) a vždy, když zařadíme nový prvek, budeme ho o to víc odměňovat. Určitě se nám stane, že dojdeme na předmět, který pes nebude chtít označit, resp. nebude chápat, že ho označit má. V takovém případě se můžeme vždy vrátit k našemu smradlavému koberečku, abychom psovi připomněli, co přesně po něm chceme – tedy uděláme krok zpět, abychom se následně opět mohli posunout kupředu.

Stejně jako při tréninku označování předmětů budeme zvyšovat kritéria napřed doma ve známém prostředí. Když bude označování doma perfektní, můžeme zvýšit kritérium prostředí a vzít předměty ven, a až budou perfektní i venku, zařadíme je do tréninku před stopou přímo na terénu, kde budeme stopovat. A teprve ve chvíli, kdy i před stopou bude pes výborně označovat tyto nové předměty, můžeme je do stopy přidat. Nesmíme ale zapomínat na zásadu, že zvyšujeme jen jedno kritérium, a v tomto případě ho nesmíme ani násobit. Tj. v začátku dáme do stopy vždy pouze jeden nový předmět a další použijeme staré, abychom psa zbytečně neuváděli do nejistoty, ale aby vždy našel i předměty, které dobře zná, a se kterými si umí poradit. Pozici, kde budeme pokládat nový předmět, si musíme vždy velmi dobře zapamatovat, abychom v případě, že pes předmět neoznačí nebo bude váhat, uměli zareagovat. Aby se nám nestalo, že hned na první stopě naučíme psa nové předměty přecházet.

Variabilita materiálů

Zkušební řád nám povoluje použít jakýkoliv dobře pachovatelný materiál. Na sportovní stopě se nikdy nesetkáme například s kovem nebo sklem, které se skutečně pachují jen velmi obtížně, ale jinak musíme být připraveni téměř na všechno. Pokud se účastníme soutěže v rodné zemi, je velmi pravděpodobné, že pořadatel zajistí předměty od nějakého výrobce kynologických potřeb a není tedy problém si takové obstarat a na soutěž se připravit. Co když ale pořadatel využije vlastních zdrojů? Nebo když se připravujete na soutěž do zahraničí, kde ani bůh netuší, jaké předměty na vás můžou čekat? Ano, někteří pořadatelé na svých webových stránkách avizují, jaké předměty budou použity, ale není to pravidlem. Proto bychom se měli připravit na všechno a natrénovat veškeré materiály, které nám přijdou pod ruku.

Nejběžnější používané materiály jsou:

• textil (látka, filc, koberec, tkaná textilie, směsové tkaniny)
• plast (instalatérské trubky, hadice, plastové podložky určené pro stavební účely)
• kůže (přírodní kůže, koženka)
• dřevo (dřevo, korek)

To ovšem neznamená, že nám pořadatel nemůže připravit i další překvapení, a proto doporučuji trénovat veškeré materiály, které se vám připletou do cesty. Ne vždy je nutné nakupovat originální předměty, pokud používáte na každou stopu nové, tak by to brzy začalo lézt docela do peněz. Ale předměty jsou všude kolem nás… U nás doma se nic nevyhodí, všechno se dá zpracovat. Dřevěné ramínko na šaty si můžeme nařezat na malé kousky, pásek, který už nikomu není, se dá snadno nastříhat, stejně jako popruhy od batohu, který putuje do popelnice. Ze všeho se dá vyrobit předmět, který bude +/- splňovat rozměry dané zkušebním řádem. Pokud žádné takové zbytky doma nemáte, potom si můžete udělat výlet do nějakého hobby marketu, případně do dílny, kde vám takové zbytky dají nebo za symbolickou cenu prodají. Zbytky čalounických látek, kůže, odřezy plovoucích podlah (dřevěných i laminátových, linolea), vzorky koberců různých druhů, stavebniny zase nabídnou plastové podložky. Vaší kreativitě se v tomto ohledu opravdu meze nekladou, důležité je jen jedno – musí se jednat o materiál, který lze napachovat!

Variabilita tvarů

Zkušební řád nám udává přesně maximální rozměr, který může takový předmět mít. Mezinárodní zkušební řád IGP nám říká, že předměty musí být cca 10 cm dlouhé, 2 – 3 cm široké a 0,5 – 1 cm silné. Podle národní zkušebního řádu se jedná o rozměr 100 x 50 x 10 mm. V obou případech logicky platí, že předměty se svou barvou nesmí příliš lišit od okolního terénu. Na velikosti v případě označování předmětů až tak moc nezáleží, protože pes vyhledává předměty nosem a nikoliv očima. A je mu v zásadě jedno, zda je předmět velký 5 x 2 cm nebo 10 x 5 cm, větší rozdíl bude vnímat v síle napachovanosti předmětu než v jeho rozměrech. Přesto je ale dobré kromě klasického tvaru předmětu trénovat občas i tvary neobvyklé, protože nikdy nevíte, co vás na soutěži může překvapit. A jak se říká: „Štěstí přeje připraveným“, a připravit se v tomto případě není zase tak složité, tak proč nepoužít trochu kreativity, nezabavit se a nepřipravit se ještě lépe?

Co je doma, to se počítá!

Jaké tvary tedy máme trénovat? Jakékoliv! Opět zpracujeme, co doma najdeme. Hodit se může prošlá platební karta, obal od homeopatických léků, balzám na rty, kolíček na prádlo, krabička od sirek nebo čehokoliv malého, víčko od plastové lahve, zbytky popruhů nebo jakýchkoliv látek, zátka od vína, kostička z lega, z dřevěné stavebnice, podívat se ale můžeme i do koupelny a použít řasenku, pilník na nehty, sponu do vlasů, menší krém… Mně osobně se často stane, že se při kladení stopy neudržím, a když dojdu na konec, tak zjistím, že už nemám v kapse žádný předmět. V takovém případě dobře poslouží, co máte právě u sebe. Gumička do vlasů, propiska, případně klíče od auta – pokud svému psovi stoprocentně důvěřujete. V opačném případě byste mohli strávit pěkné odpoledne na louce vyhledáváním dost důležitého předmětu.

Správné napachování

Zkušební řád nám ukládá pachovat předměty minimálně třicet minut. Jaká je ovšem realita? Pozice kladeče je velmi odpovědná a kladeč má opravdu řadu povinností. Není tedy výjimkou, že se někdy stane, že na předměty jaksi zapomene, nebo pokud šlape jednu stopu za druhou, v pauzách mezi kladením jednotlivých stop ani nemusí mít čas předměty reálně třicet minut pachovat. Jak to potom vypadá v praxi? Kladeč je také jen člověk, omylný tvor, a tak se někdy může stát, že si na předměty vzpomene skutečně až ve chvíli, kdy bude ten první pokládat. A potom se můžete dostat do situace, že kladeč měl v ruce předmět jen tu chvíli, když ho vyndal z igelitového obalu, v rychlosti promnul mezi prsty a položil. To je samozřejmě extrém, ale ano, stává se to – a není výjimkou, že se to stane na vlastní stopě psovodovi samotnému. Proto v tréninkových stopách pachujeme předměty minimálně, abychom psa na takovou situaci připravili. Opět – neupadáme do stereotypu, čas o času si ještě můžeme vytáhnout náš smradlavý kobereček, ale to spíš v případech, kdy jsou výrazně těžší jiná kritéria… Jinak střídáme použití předmětů již použitých (jednou či dvakrát), předmětů používaných a vypachovaných a předmětů úplně nových. Úplně nový předmět často pachujeme opravdu tak, že si ho dáme do kapsy těsně před tím, než vyrazíme položit stopu.

Jak správně předměty vypachovat?

Ted si možná říkáte – aha, tak jestli budu na každou stopu používat nových 5 – 10 předmětů, to nebudu nic jiného dělat, než shánět a vyrábět předměty. Nikoliv. Předměty lze poměrně snadno pachu zbavit. Možností je celá řada, mně osobně se nejvíce osvědčily tyto možnosti:

1. nechat vyvětrat na vzduchu (minimálně měsíc, raději déle)
2. vyprat v pračce (bez pracího prášku), vysušit v sušičce a nechat vyvětrat na vzduchu (několik dní)
3. dát do mrazáku (několik dní) a následně vyvětrat na vzduchu (několik dní)

Možnost č. 1 je nejpřirozenější, ale vyžaduje velké zásoby předmětů, abyste mohli několik měsíců ty první použité skutečně oželet. Můžete bud opatřit všechny vaše předměty dírou a následně je navlékat na šnůru, kterou zavěsíte venku, můžete použít síto nebo jakýkoliv jiný závěs. Já mám závěs na hračky, kde v několika patrech předměty větrají a odkud je následně odebírám. Pokud se rozhodnete předměty prát, určitě nepoužívejte prací prostředek, protože předmět by potom získal velmi specifický pach a protože prací prostředky jsou silně aromatické (a vyrobené tak, aby prádlo zůstalo aromatické co nejdéle), předměty byste znehodnotili. Poslední možnost, tedy vypachovat předměty na mrazu, je poměrně efektivní, ale opět musíte přihlížet k přidruženým pachům, které obsah našich mrazniček většinou má (potraviny). Proto dávejte předměty mrazit v uzavíratelném plastovém obalu (ideálně ve dvou) a nenechávejte v mrazáku více než týden. Vyvětrání pár dní na vzduchu je potom, stejně jako v předešlém případě, nutností.

Nesahat!

Pokud jste si předměty řádně vypachovali, nyní je třeba je nabalit. Pokud máte možnost nechat předměty permanentně venku větrat, potom můžete vždy těsně před kladením stopy několik předmětů prostě odebrat a jít. Pokud ne, tak si v pravidelných intervalech budete muset předměty nabalit do zásoby. Vhodné pomůcky pro tuto činnost jsou jednorázové plastové rukavice, kleště na zákusky a na zabalení předmětů buď plastový uzavíratelný obal, nebo potravinářská folie.

Pozor na výměnu!

Možná se vám někdy stalo, že jste šli na stopu s kamarádem, a když jste si povzdechli, že máte nedostatek předmětů, tak vám nějaké ze své kapsy daroval. Nebo když vám cizí kladeč šlapal stopu, tak vám potom jím napachované předměty zbyly. Takové předměty nikdy nepožívejte! V rámci tréninku stále klademe důraz na to, aby pes označoval pouze předměty, které ztotožní s individuálním pachem stopy, resp. s pachem kladeče. Pokud bychom potom psovi do stopy dávali předměty, které mají úplně cizí pach, úmyslně bychom ho učili dopouštět se chyb a to by se nám v budoucnu mohlo také nevyplatit – a pes by nám mohl falešně označit úplně cizí předmět.

Čerstvé suroviny a jak se bránit

Pořadatelé soutěží, pokud nemají možnost zajištění svépomocí, předměty na stopu většinou kupují.  V lepším případě jsou to předměty, které delší dobu ležely na skladě některé z firem s kynologickými potřebami, v horším případě vyjely ve čtvrtek večer z linky. Máte rádi vůni čerstvého dřeva? A co čerstvě nařezané kůže? Pokud náš, málo citlivý lidský nos tak silně vnímá tyto pachy, umíte si zajisté představit, jak silně je bude vnímat nos psí. Takový úplně nový předmět si potom pes často vůbec nespojí s vaším pachem (nebo s pachem jiného kladeče), ale díky intenzívní čerstvé vůni některé ze surovin takový předmět zkrátka ignoruje. Osobně jsem se s tím setkala na soutěži několikrát, že jinak spolehlivý pes bez mrknutí oka přešel předmět z čerstvého dřeva, nebo zaváhal u koženého předmětu, ale nakonec se rozhodl ho neoznačit – neztotožnil ho s individuálním pachem kladeče, právě proto, že pach kůže byl natolik intenzívní. Jedinou možností, jak na takové předměty vyzrát, je bohužel si je opatřit. Takže pokud máte v sousedství obuvníka nebo pilu, požádejte přímo tam o nové, čerstvé a krásně voňavé předměty – a zvyšte opravdu na maximum hodnotu odměny za takto označený předmět.

TIP na závěr: Jak si neznehodnotit váš nový, případně pracně vypachovaný předmět?

Mnoho psovodů dělá tu chybu, že parádně vypachovaný předmět při kladení stopy znehodnotí pachem jídla. Mějte vždy na paměti, že JEDNA RUKA pokládá do stopy pamlsky a DRUHÁ (tedy čistá ruka) pokládá do stopy předmět!

www.katcinasmecka.cz

Foto:  Katka Houšková