Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Stopujeme přesně XII. díl

Náš seriál o přesném stopování pokračuje! A jestli to myslíte s touto kynologickou disciplínou opravdu vážně, berte si rady Katky Houškové k srdci! Že moc dobře ví, o čem mluví, dokazuje i bronzový pohár z letošního Mistrovství republiky stopařů dle IPO-FH na Slovensku. A kdo další z vás zvedne nad svou hlavu podobnou trofej? Cesta k takovému úspěchu může vést i tudy…


Stopujeme přesně XII. díl
Katka Houšková 29.10.2018 10034x Pachové práce

V dnešním díle budeme především opakovat, ladit, opravovat chyby a reálně se připravovat na tu naši vysněnou zkoušku.

Předměty

Určitě jste splnili domácí úkol a máte spolehlivě označované předměty. Ale pořád nemáme vyhráno, a to z několika důvodů. Abychom mohli vyrazit na zkouškovou stopu, musíme mít předměty přesné, rychlé, spolehlivé – a především bez odměn! Takže nyní se zaměříme na zpřesnění a odbourání odměn.

Zpřesňujeme

stopujeme přesně Nebude to vůbec těžké! Pokud patříte mezi šťastlivce, kterým pes automaticky začal předměty označovat rychle a přesně, nemusíte už číst dál. Ale větší předpoklad je takový, že pes sice pochopil, že má předměty na stopě označovat, ale na nějakou rychlost a přesnost, kterou jsme učili zvlášť mimo stopu, už dávno zapomněl. A my mu to musíme připomenout. Ideální cesta spočívá v kombinaci několika kroků, které by měly po sobě následovat tak rychle, jak se bude váš trénink lepšit – abyste nepostupovali zbytečně rychle a naopak, abyste nesetrvali příliš dlouho na jednom místě.

  1. vrátíme se zpět k označování předmětů mimo stopu a den-dva se tomu pověnujeme. Budeme odměňovat pouze pokusy lepší a lepší, až se dostaneme k označení rychlému a přesnému. Tj. pes sebou sekne o zem a předmět má mezi předníma tlapkama.
                               ∼Pes sebou sekne o zem a předmět má mezi předníma tlapkama…
  2. když to bude dobré, nášlápneme si buď stopu „předmětovku“, kde bude předmětů hodně (cca každých patnáct kroků jeden), nebo několik kratičkých stop, kde předmět bude stopu ukončovat. Před tím, než na stopu vyrazíme, si předmět před stopou připomeneme – před příchodem na terén si uděláme poslední trénink mimo stopu, dvakrát až třikrát, a jdeme na stopu. Jakmile pes předmět na stopě objeví, můžeme zopakovat povel (ale možná nebudeme muset) a budeme odměňovat zase jen ty pěkné pokusy a svoje nároky budeme postupně stupňovat. Zcela jistě se nám to nepovede doladit za jeden trénink, je třeba si na každé stopě říct, jaké kritérium budeme požadovat. A postupně chtít po psovi víc a víc. Předpokládám, že do perfektního označování předmětů uděláte určitě nějakých pět deset tréninků s cca deseti předměty v každém z nich. Psa si můžete u předmětu povelem také upravit. Pokud se stane, že zalehne nakřivo, neodměňujte, ale motivujte ho, aby se sám opravil. „No, kde máš ten předmět, hledej pěkně…“ můžete použít i povel posunkový. Jakmile se pes sám opraví do správné polohy, ihned přijde potvrzení žádoucího chování a odměna. Rychlost doladíme jednoduše tak, že ihned po zalehnutí odměňujeme – a pes se zrychlí sám, aby se co nejdříve dostal k odměně.
  3. a až to bude perfektní, tak nás čeká poslední – a nejtěžší úkol, a to je odstranění odměn. Protože na zkoušce samozřejmě žádné nebudou, a my si nemůžeme dovolit jít na zkoušku s tím, že neodměněné předměty budou pro psa novinkou. To by se nám také krásně od předmětu už do stopy nemusel vůbec rozejít a především bychom si tím velmi pokazili trénink a následně museli hodně opravovat. A my víme, že chyby je lepší nedělat! Jistě jste se už minimálně na poslušnost setkali s termínem „nepravidelná odměna“ nebo „odsunutí odměny.“ A to je věc, kterou budeme muset zařadit i do stopy, a to nejen na předmětech! Protože stejně jako na poslušnost nastupuje pes s tím, že odměnu buď dostane teď, anebo později, musí se stejným vědomím nastoupit na stopu. U předmětů začneme s opravdu velmi pozvolným odbouráváním – aby se nám nestalo, že pracně naučené předměty ztratíme a pes nám je začne flákat. Takže pro začátek na stopě „předmětovce“ neodměníme pouze jeden předmět. A můžeme to udělat dvojím způsobem, resp. doporučuji oba způsoby střídat:
  • neodměníme předmět, který nebude dobře označený. Ale musíme psovi dát jasně najevo, že se nám to moc nelíbilo, a proto odměna nebude. Pokud je označení nepřesné, tak použijeme opravu s povelem (viz výše) a když se pes sám opraví, tak ho pochválíme pouze slovně a předmět odebereme. Pokud je označení pomalé, potom předmět odebereme hned, jakmile pes dolehne, a tím mu v podstatě znemožníme ho kvalitně označit a nám znemožníme ho odměnit. Můžeme se mu trochu vysmát, že to nestihl a jdeme dál. NIKDY ale neberte odměnu na posledním předmětu, činnost musí být vždy zakončena pozitivně. Tj. pes musí dostat šanci označit předmět lépe a vysloužit si odměnu.
  • neodměníme kterýkolikv předmět v průběhu stopy (kromě posledního) krmivem, ale nahradíme krmivo sociální odměnou. Tj. našimi velkými emocemi. Ano, stopy jsou klidová disciplína, takže nebudeme skákat dva metry vysoko – ale jakmile dojde k označení předmětu, okamžitě musí přijít potvrzení žádoucího chování a naše obrovská radost. Psa můžeme pořádně vychválit, vymazlit, a ujistit ho, že máme fakt radost. Pokud je pes zvyklý na používání sociální odměny v jiných disciplínách, velmi snadno si na to zvykne i na stopě. Vaše emoce ale musí být pravé, nikoliv falešné.

Prozatím budeme odbourávat odměny opravdu velmi postupně – a to tak, že na každé druhé třetí stopě jeden předmět neodměníme. Nemělo by to být pravidlem na každé stopě. Vzhledem k tomu, že se připravujeme na zkoušku základní, bude na ní buď jeden, dva nebo podle nového MZŘ (od r. 2019) tři předměty. A k tomu nám prozatím jeden neodměněný předmět v tréninku bude stačit. Až postoupíme ke zkouškám vyšším, bude třeba naučit psa, aby uměl odložit odměnu opravdu až do auta. Ale nyní si vystačíme s jedním neodměněným předmětem v tréninku, aby pes stále věřil, že odměna přijde. A když náhodou nepřijde, aby se bez problémů spokojil s odměnou sociální.

Pamlsky ve stopě

Už máme odbouraných hodně pamlsků, ale pořád to není dost, abychom si mohli troufnout vyrazit na stopu, kde bude prázdných celých tři sta šlápot. V tréninku nikdy nechodím zcela prázdné stopy, to by mohlo být velké riziko. Ale přesto musím psa naučit, že s prázdou stopou se může setkat. Jak na to? Postupně – jako vše – ho musíme naučit, že na stopě se mohou nacházet i velmi dlouhé nevypamlskované úseky. Ale že i když na takový úsek narazí, dříve nebo později nějakou odměnu najde, jen musí vytrvat. A v odměnu ve stopě pes prostě musí věřit. Proto, aniž bychom nějak výrazně snížili počet pamlsků ve stopě, nyní začneme dělat delší až dlouhé  nepropamlskované úseky, které se budou střídat s úseky buď naopak hooooodně promamlskovanými, nebo s jackpoty, tj. kopičkami granulí. Pokud nám to bude dělat problém, můžeme stopu o něco natáhnout. Pokud máme jít na zkoušce stopu o délce tři sta kroků, v tréninku musíme chodit alespoň čtyři sta. A na takové stopě už bez problémů zvládneme udělat úseky o deseti, dvaceti i padesáti krocích úplně bez pamlsků. A takové úseky budeme střídat s těmi, kde je pamlsků hodně (nepravidelně) a se šlápotami, kde budou jackpoty. A opět pozor (!!!) na stereotyp. Jeden úsek  stopy může vypadat například takto:

 2 plné – 10 prázdných – 10 plných – 5 prázdných – 2 plné – 30 prázdných – jackpot – 20 prázdných -6 plných – 12 prázdných….

Samostatnou kapitolou v odbourávání pamlsků je nášlap. Pokud totiž v tréninku budete vždy dávat pamlsky do nášlapu nebo hned na začátek stopy, snadno se vám stane, že na soutěžní stopu pes vůbec nevyrazí, protože ho to překvapí. Proto začněte střídat – pamlsek do nášlapu, potom několik prázdných šlápot (5 - 10) potom pamlsek. Nebo prázdný nášlap, pamlsek až do třetí-čtvrté šlápoty. Nebo prázdný nášlap, prádných 10 šlápot, potom pamlsky. Zkrátka jako vše – nepravidelně!!! Ale před zkouškou musí být pes schopný vypracovat nášlap a minimálně dvacet kroků bez pamlsků!

Pozor na techniku ukládání pamlsků

Ať už budeme šlapat stopu jakkoliv obezřetně a zručně, stejně se neubráníme tomu, že pes přesně pozná šlápotu, ve které JE pamlsek od té, ve které NENÍ. Protože jsme si řekli, že musíme dávat pamlsek jen a pouze do šlápoty a ne někam mimo, dá nám uložení takového pamlsku práci a tím se zdržíme ve šlápotě o něco déle, než když jen naprázdno šlápneme a se žádným pamlskem se nezabýváme. A to minimálně o vteřinu! Možná vám to připadá málo, ale šlápota, ve které jste setrvali ¼ vteřiny, vypadá z pohledu psa úplně jinak, než šlápota, ve které jste setrvali déle než jednu vteřinu. A na první pohled, respektive „počuch“ tyto dvě šlápoty rozezná. Až začnete dělat delší nepropamlskované úseky, je velmi pravděpodobné, že vás pes opravdu brzy odhalí již několik šlápot předem, ve které přesně pamlsky jsou a ve které ne. A to bude problém! Většinou psi potom spěchají, v prázdných šlápotách se příliš nezdržují, až se stanou mistry ve sprintu přes prázdné šlápoty a rychlosti zastavení ve šlápotách plných. A to rozhodně nechceme! Protože naším cílem je, aby pes prohledával každou šlápotu stejně, bez ohledu na to, zda v ní pamlsek je nebo nikoliv. Opak potom vede při nejlepším jen k bodovým ztrátam, v horším případě k odfláknutí celé stopy a následné ztrátě orientace pravděpodobně na lomu. Proto doporučuji zdokonalit se v rychlosti pokládání pamlsků do stopy, abyste v ní nesetrvávali příliš dlouho, a zároveň zpomalit krok ve šlápotách  bez pamlsků, aby pes opravdu předem nevěděl, kde pamlsek je a kde není.

Možná vám to připadá málo, ale šlápota, ve které jste setrvali ¼ vteřiny, vypadá z pohledu psa úplně jinak, než šlápota, ve které jste setrvali déle než jednu vteřinu. A na první pohled, respektive „počuch“ tyto dvě šlápoty rozezná!

Odměňujeme na lomech

K pravidelným nešvarům, které vídám často na soutěžních stopách, je zrychlování psa za lomem. Velmi často totiž lomy svádí k tomu, aby psovod několik kroků za lom vždy dával pamlsek, aby psa odměnil za náročný úkol. Sice to dává logiku, ale my bychom naopak měli psa na stopě odměňovat za jednoduché úkoly, aby nám neflákal jedoduché úseky, a navíc to právě potom vede k automatickému zrychlování. Pes, který ví, že pět kroků za lomem je pamlsek, vždy ihned po vypracování lomu zrychlí a na pátém kroku se zasekne a hledá odměnu. Nic jiného než stereotyp! Je ho třeba odbourat a psa odměňovat nepravidelně. Někdy dát pamlsek až deset kroků za lom, někdy hned do druhého.

Lom za lomem

Stejně jako se pes naučí číst šlápoty bez pamlsků, velmi často se naučí číst jednotlivé prvky, které do stopy stále stejně zařazujete. A to především lomy! Jakmile zjistí, že za lomem se vždy jde chvíli rovně, brzy začne za lomem stopování „flákat,“ a bude mu to procházet. Jak tomu zabránit? Dělejte dvojité lomy. Lom, pět-deset kroků a další lom. Aby byl pes pořád ve střehu a hlídal si stopu. Nebo dělejte místo lomů oblouky – resp. začátek bude lom, ale stopa za ním nepovede vůbec rovně, ale v opačném směru se začne stáčet do oblouku. Střídejte obě varianty!

Rovné úseky – konec stopování pro chytré psy

stopujeme přesně Opět si dávejte pozor na vaše stereotypní šlapání stopy. Ano, na zkoušce sice velmi pravděpodobně půjdeme stopu ve tvaru písmene „U“ o 100 x 100 x 100 krocích se dvěma pravými lomy. Ale v tréninku takovou stopu nikdy nechodíme. Už jsem viděla na stopě psy, kteří uměli počítat kroky. Od nášlapu vyrazili sprintem v přímém směru, kterým je poslal psovod, a zastavili se až když ucítili škubnutí napnuté stopovačky, kterou psovod dal jasně na jevo, že jsme na lomu. Zkušený pes potom čichl vlevo, vpravo, a vyrazil opět v přímém směru než zase ucítil škubnutí, a to věděl, že někde poblíž bude předmět. A tímto způsobem dokončil celou stopu s oběma předměty až do konce. Protože byl naučený odhadnout vzdálenost jednoho úseku, kterou mu v tréninku psovod stále šlapal, potom věděl, že musí čichnout zda stopa vede doleva nebo doprava a během toho psovod musel stihnout reagovat na místo, kde asi tak může být předmět. Ale to rozdně není naším cílem a ani to není stopování. My chceme, aby náš pes nikdy nevěděl, co ho na stopě čeká, protože jinak seto takovému chování brzy začne podobat. Proto také neděláme (nebo minimálně) dlouhé rovné úseky, ale snažíme se stále zařazovat oblouky, tvz. „hady“ a stále měníme psovi směr.

Už jsem viděla na stopě psy, kteří uměli počítat kroky!

Chování psovoda na zkoušce

V minulém dílu jsme si řekli, že před stopou musíme podat hlášení, ale ještě jsme si neřekli, co bude následovat, tedy jak se psovod má na stopě chovat, co s mí a co nesmí. V první řadě bych chtěla říct, že vaší povinností před nástupem na zkoušku je ovládat zkušební řád. Proto si ho, prosím, přečtěte, protože na vaši nevědomost nebude brána zřetel. Ještě před započetím práce se rozhodčího můžete na některé věci zeptat a jistě vám rád odpoví, ale během zvedání stopy už na diskusi není prostor a můžete přijít o cenné body, případně se vystavit i diskvalifikaci.

Co především nesmíte:

  • mít s sebou motivační pomůcky (krmivo, hračku)
  • zacházet se psem hrubě nebo nadávat
  • ovlivňovat psa během práce stopovací šňůrou nebo slovně
  • upozorňovat ho na lomy nebo předměty
  • dávat více než jeden povel k začátku práce (i po předmětu)

Co naopak musíte:

  • jít za psem ve vzdálenosti min. deset metrů (tj. na nataženém stopovacím vodítku) ve stopě
  • po označení předmětu psem položit stopovací šňůru a dojít ke psu z jeho pravé strany
  • po povelu rozhodčího předmět ukázat a po minimální nutné pauze opět vyslat psa do stopy
  • po ukončení práce se odhlásit

Co smíte:

  • během výkonu výjimečně psa pochválit (bodová srážka je úměrná stupni zkoušky a síle pochvaly)
  • pochválit u předmětu (bez bodové srážky) a to buď před nebo po ukázání předmětu (pouze jednou)
  • v případě potřeby použít další povel (s bodovou srážkou)

Sebekontrola

Je toho moc? A to jsem jistě na spoustu věcí ještě zapomněla, protože je za ty roky už dělám opravdu automaticky. A to se musíte také naučit! Pokud s tím máte problém, trénujte to napřed bez psa, požádejte nějakého kamaráda, ať vám psa nahradí. Naučte se používat stopovací šňůru tak, abyste psa měli stále pod kontrolou (v lehkém tahu), ale zároveň abyste ho necukali ani neovlivňovali. Naučte se, že se od nášlapu nesmíte pohnout dříve, než pes stopovací šňůru natáhne. Naučte se, jak se chovat u předmětu. Včasně reagovat na označení předmětu, dojít ke psovi (z jeho pravé strany), počkat si na povel rozhodčího, abyste předmět ukázali. Předmět zdvihněte pravou rukou a uložte do kapsy. Potom psa pochvalte (pokud si nezvolíte opačnou variantu). Sáhněte za psa, vezměte do ruky stopovací šňůru, z hluboka se nadýchněte, a vyšlete psa opět do stopy (stojíte stále vedle něj, nikoliv za ním). To jsou všechno stereotypy, které naopak ovládat musíte – jak vy, tak pes. Naučte ho, aby vaše chování v takovém případě očekával. Aby se nehroutil, že najednou vedle něj stojíte nebo v okamžiku, kdy zvednete ruku s předmětem nevyrazil někam „vpřed.“ Naučte ho setrvat v poloze tak dlouho, dokud neuslyší povel „stopa“. A to vše dělejte postupně. Natahování stopovačky můžete trénovat na každém nášlapu a po každém předmětu s tím, že v průběhu stopy si potom můžete vodítko zase zkrátit, abyste se vyvarovali chyb a mohli psa korigovat, pokud to bude nutné. Zvedání předmětu a setrvání na místě trénujte napřed při označování předmětů mimo stopu.

Trénujte skupinově

stopujeme přesně NIKDY – opakuji – NIKDY se vám nestane, že budete na zkoušce sami. Vždy tam bude s vámi minimálně rozhodčí, a ve většině případů ještě diváci, v horším případě nekynologičtí diváci, kteří budou dělat hluk, v ještě hoším případě si necháte v kapse zapnutý mobil, který při výkonu práce určitě začne zvonit… A to jsou všechno situace, na které musíte svého psa připravit. A i když ho nikdy nedokážete připravit opravdu na všechno, měli byste se snažit ho naučit, aby okolí prostě nevnímal a věnoval se za všech okolností pouze stopování. Dejte dohromady skupinku lidí, která s vámi bude chodit. Pokud máte kamarády ze cvičáku, ti pokročilejší budou vděční, když jim na oplátku třeba našlapete stopu, se začátečníky si naopak uděláte navzájem stejnou službu. Je třeba, aby vám někdo udělal rozhodčího, kterému nejen podáte hlášení, ale který s vámi taky půjde po celou dobu stopy. Vhodná není dobrá kámoška, se kterou celou stopu prokecáte. Měli byste mlčet! Protože rozhodčí bude také mlčet. Je dobré natrénovat, že někdo s vámi jde, aby se pes nedivil, ale zároveň aby se potom nedivil, že je příliš velké ticho. Zkrátka chovejte se (všichni) jako na opravdové stopě. Kamarády, kteří budou hrát diváky, požádejte, aby se naopak hlasitě bavili, mohou si i zazpívat nebo tleskat. Rušivé vlivy jsou opravdu důležité. Ideálně natrénujte i houbaře, či turisty, kteří se zničeho nic objeví na horizontu. Co nenatrénujete úplně snadno, je zvěř, to se bohužel stává většinou opravdu až na té zkoušce. Ale v tréninku můžete úmyslně vyhledávat silně zazvěřené terény. V případě, že váš pes bude jakkoliv na rušivé vlivy reagovat, dejte mu v klidu povel stopa, a když začne opět pracovat, ihned ho klidně pochvalte.

Domácí úkoly do příště: ovládat zkušební řád, naučit se na stopě chovat, naučit psa chodit prázdné úseky a nepravidelnému odměňování na předmětech, začít trénovat ve skupince. Je toho trochu dost… Máte na čem pracovat!

Stopám zdar!

www.katcinasmecka.cz
Foto: Michaela Palcová, Martin Lednický

Kam dál ...