Stopujeme přesně IXX. díl

Také se už nemůžete dočkat, až se posunete z vlastních stop do těch cizích, a váš trénink dostane nový rozměr? Tak zbystřete, tento díl stopařského seriálu bude totiž právě o cizích stopách!

Pokud je váš pes již spolehlivým stopařem, máte za sebou nějakou tu základní zkoušku prvního stupně, případně i závod a hodláte se posunout dál, potom právě pro vás je určeno dnešní pokračování o přesném stopování. Začneme totiž šlapat cizí stopy!

Překvapivě krátké téma

Tento díl nebude tak dlouhý jako většina těch předchozích, protože překvapivě – téma cizích stop není příliš rozsáhlé. A proč? Protože naprostou většinu psů cizí stopy baví daleko víc, než stopy vlastní. Pokud stopujete pravidelně, jistě jste si všimli, že ačkoliv se maximálně snažíte neupadat do stereotypu, váš pes má tu vaši stopu zkrátka přečtenou. Protože používáte v tréninku neustále stejnou metodu pokládání pamlsků, předmětů, protože máte stále stejný rytmus chůze, stejně dlouhé kroky, stejně pokládáte lomy... a v neposlední řadě je tu váš pach, který váš pes sice zbožňuje, ale pracovat s ním je pro něj neskutečně snadné. Zatímco taková cizí stopa, to je teprve něco! Zejména pokud máte psa, který rád řeší úkoly samostatně, tak pro něj bude cizí stopa báječným zpestřením tréninku.

Někteří kynologové zastávají ten názor, že psovi je to v podstatě jedno a že cizí stopy není třeba trénovat. A do jisté míry mají pravdu. Pokud pes spolehlivě a s nasazením vypracuje vaši vlastní stopu, velmi pravděpodobně úplně stejně vypracuje i tu cizí. Jenže je tu několik proměnných, na které je třeba brát zřetel!

• Máte-li psa s citlivější nervovou soustavou, který negativně reaguje na změny a nové podněty (prostředí, terén, přítomnost dalších osob atd.), tak cizí stopy trénovat musíte. A doporučila bych i často měnit kladeče, aby se pes naučil, že jakákoliv cizí stopa není problém, ale naopak.
• Máte-li psa, který nemá na stopě nijak výrazný projev a dělá to spíše z povinnosti, vystavujete se riziku, že cizí stopu vůbec nebude chtít vypracovat. Protože si zkrátka povel s cizím pachem vůbec nespojí a tak pro jistotu do stopy vůbec nevyrazí.
• Řešíte-li na stopě nějaký problém, můžete si ho na cizí ostré stopě ještě prohloubit. Protože pravděpodobnost, že na cizí zkouškové stopě (tj. bez kontroly a možnosti opravy ze strany psovoda) pes stejnou chybu zopakuje, je téměř stoprocentní. A následně si ji samozřejmě upevní.
• Potom je tu problém, který má devadesát procent psovodů, a to je jistá inteligence psa, která nám obecně brání dosahovat výsledků, protože naši psi už se naučili číst ze situace. A velmi dobře poznají, zda se jedná o stopu tréninkovou (tedy stopu s možností odměny a korekce) nebo o stopu ostrou, kde není žádná odměna (není důvod se snažit) a zároveň nepřijde ani korekce (můžu si beztrestně dělat, co chci). Jak jen více bychom našim psům mohli usnadnit identifikace zkouškové stopy, než zavést jednoduché pravidlo, že na zkoušce je vždy pach cizího kladeče, zatímco tréninkové stopy jsou vlastní?
• A v neposlední řadě tu máme sekundární efekt v rozpoznávání zkouškové stopy od tréninkové, který jsme řešili v minulých dílech i u vlastních stop, a to je společné stopování. Tedy výskyt dalších osob na stopě. A když už svého sparing partnera ze cvičáku na stopě stejně máte, tak proč toho nevyužít?

Prostě a jednoduše – trénovat cizí stopy je potřeba!

Téměř pro každého psa, pokud samozřejmě vaší metou není splnění zkoušky FPr2 a dál už se nebudete chtít stopám věnovat. Protože ale předpokládám, že většina našich čtenářů míří trochu dál a nehodlá skončit u jedné cizí zkouškové stopy, nesmíříme se s tvrzením, že pes to prostě zvládne – protože čuchat přece umí. Ale najdeme si kladeče a pustíme se do toho.

Jak to nepřehnat

Jak efektivně nastavit trénink, abychom nenadělali víc škody, než užitku? Pravda je totiž taková, že pouze vy sami si dovedete perfektně našlapat stopu, na které si při vypracování ohlídáte všechny možné chyby. Protože pouze kladeč v tom terénu byl, a jedině kladeč přesně ví, u kterého stonku udělal lom, za kterým kamínkem položil předmět a kde vede stopa trochu nakřivo, protože se vyhýbal kopřivám. Pokud totiž čirou náhodou nejste v terénu, kde je stopa opravdu krásně vidět a nemáte ostříží zrak, tak se musíte spolehnout na to, že vám kladeč včas zahlásí každou chybu, každé mírné vybočení ze stopy a na to musíte být dobře sehraný tým. Praxe ale říká, že valná většina vrcholových kynologů se spoléhá především na stopy vlastní. Na těch řeší chyby a problémy, a na cizí stopy se zaměřuje především během tréninku na konkrétní soutěž s již kvalitně připraveným psem.

Co byste měli vědět, než se do tréninku cizích stop pustíte?

• Kvalitně položit stopu umí pouze ten, kdo už má nějaké zkušenosti (ideálně soutěžní) za sebou. Rady typu: „Dej bezdomovcům na pivo, oni ti našlapají“, doporučuji nevyslyšet.
• Kladeči vždy přesně řekněte, co od něj požadujete, vysvětlete mu, v jaké fázi tréninku se nacházíte. Sdělte mu, jak má být stopa dlouhá, jakým způsobem si přejete ukládat do stopy pamlsky, jak rychlým tempem by měl jít, jak jste zvyklí šlapat lomy a kam a jak chcete uložit předměty. Pokud budete vycházet z předpokladu, že kladeč ví, jak trénujete, jaké chyby váš pes dělá, na jaké je úrovni – tak se vám krásně může stát, že stopa bude sice perfektně položená, ale zdaleka nad možnosti vašeho psa nebo zcela nevhodně s ohledem na problém, který v  tréninku řešíte. Po instruktáži typu: „Našlap to, jak chceš, vždyť už jsi mého psa jednou viděl“, velmi pravděpodobně nebudete s tréninkem spokojeni. 
• Vždy je lepší, když si kladeč vezme svoje vlastní předměty. Jednak si vyzkoušíte pravděpodobně něco nového (každý máme jiného dodavatele zbytkového materiálu) a jednak budou opatřeny skutečně cizím pachem. Pokud kladeč předměty nemá, potom mu nějaké musíte dát – v takovém případě to ale nesmí být předměty použité, nebo musí být velmi, velmi kvalitně vypachované (viz předchozí díl). Kladeč by je potom měl mít u sebe alespoň patnáct minut, aby je on sám naopak kvalitně napachoval.
• Z podobných důvodů, jako jsou cizí předměty, je lepší, když má kladeč i svoji nášlapnou tabulku, která bude pro psa nová a nenapachovaná psovodem.
• Co naopak musíte dát kladeči svého, to jsou pamlsky. Nedoporučuji používat cizí pamlsky, protože vašemu psovi nemusí v první řadě chutnat (tj. odměna se mine účinkem), jednak nemusejí mít velikost, se kterou aktuálně pracujete (pokud víte, proč takovou velikost používáte) a konečně nemusí vašemu psovi vůbec sednout, a místo efektivního tréninku budete řešit zažívací potíže. 
• Závěrem se opět budu opakovat, ale myslete na princip zvyšování kritérií! Pokud zvýšíte jedno jediné, zato zcela zásadní kritérium – a to je pach kladeče, potom musíte úměrně tomu rapidně snížit kritéria ostatní a přidat na motivaci!

Tak jdeme na to!

Kladeč dokončil položení stopy, a nyní by nám měl sdělit podrobnosti. Detaily ze stopy, které by nás měly zajímat – jako kde musel uhnout ze směru, za kterou květinkou udělal lom, kde leží mrtvý potkan, na kterého je dobré si dát pozor, že poslední předmět leží těsně před cestou a podobně. Pokud kladeče vybavíte tužkou a papírem, tak si celou stopu zakreslí a lépe se mu budou všechny tyto skutečnosti vysvětlovat.

Než vyrazíte do stopy, samozřejmě i s kladečem, měli byste si domluvit jasné signály, které vám bude po cestě dávat a také byste se oba měli zaměřit na vypracování stopy, nikoliv na bezva pokec o psech.

Ačkoliv jsem již výše zmínila, že naprostá většina psů vypracuje cizí stopu bez problémů a s daleko větší chutí, než stopu vlastní, to samé bohužel neplatí u předmětů. Naopak, velmi často se stává, že pes sice výborně sleduje stopu, ale na začátku mu vůbec nedojde, že předmět, který má pach kladeče (tedy nikoliv váš, co jsme ho až doteď učili), by měl také označit. Většinou je to otázkou pár prvních stop, než to psovi dojde, ale je dobré se na to připravit a všechny předměty si opravdu pohlídat a v případě neoznačení postupovat stejně, jako když jsme na začátku předměty učili. Rozhodně se nerozčilovat, nezmatkovat, netrestat, ale úplně v klidu psovi vysvětlit, co po něm chceme.

Tak, stopaři, už se těšíte na své první cizí stopy?

Na závěr si dovolím malou úvahu – ve dvou se to lépe táhne, proto vás společné tréninky budou víc bavit, budete se navzájem motivovat, a když si se svým sparing partnerem budete šlapat stopy vzájemně, oba se něco nového naučíte!

Stopám zdar! A pokud si s něčím nevíte rady, napište do naší poradny!

www.katcinasmecka.cz

Foto:  Alena Vanžurová