Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Stopařská poradna – Můžu psovi zakopat do stopy maso?

Zase ta motivace... Také s ní bojujete? A jste schopní vymyslet kde co, abyste psa na stopě podpořili? Často říkáme, že kreativitě se meze nekladou. Musíme ale dodržet některá základní pravidla, bez kterých se nám motivace může vymknout z rukou, jako v případě jedné majitelky a jejího zajímavého nápadu.


Stopařská poradna – Můžu psovi zakopat do stopy maso?
Katka Houšková 6.6.2021 4292x Stopařská poradna

Dnešní dotaz nepřišel do redakce eCanis, ale přišel do mé „soukromé poradny“. Často se na mě obracejí cizí lidé, ale pochopitelně také přátelé a známí s různými nápady ohledně pachových prací a v naprosté většině se jedná stále o ty samé otázky na pamlsky, tempo práce, motivaci, systém odměňování… a různí psovodi vymýšlejí na své psy různé triky. Před nedávnem mne ale kontaktovala jedna kamarádka s dotazem na způsob odměňování, který obratem uvedla do praxe. A protože už známe výsledek jejího „experimentu“, ráda bych s ním seznámila i čtenáře našeho stopařského seriálu pro případ, že by měli podobně dobrý nápad. 

Ahoj Katko! To jsem ráda, že tě vidím!“ zvolala Jitka. Bylo mi ihned jasné, že půjde o stopy. Jitčin tříletý německý ovčák Huggy je mým oblíbencem, je to sympaťák s velkou chutí do práce a také s velmi přemýšlivou povahou, která bývá často na škodu věci. Jitka už pochopila, že stereotyp opravdu nebude jejich kámošem a snaží se Huggymu tréninky vždy trochu ozvláštnit.  „Tak jsem ti přemýšlela, on Huggy poslední dobou nemá moc motivaci, je takový vlažný… Co kdybych mu po cestě zakopala do stopy maso?“ 

Stopařská poradna – Můžu psovi zakopat do stopy maso?

V systému přesného stopování od začátku až do konce hovoříme o motivaci, a to především o motivaci na jídlo. Nehovoříme o pamlscích, ale o denní krmné dávce, tedy o tom, že pes se na stopě nažere. V jistých fázích tréninku dokonce pes žere opravdu pouze jen a jen na stopě. A celý systém je založen na faktu, že v každé šlápotě může být jídlo, a proto má smysl každou šlápotu prověřit. Především v začátcích se soustředíme především na to, aby byla motivace po celou dobu jedné stopy stejná, aby pes neměl tendence zrychlovat nebo zpomalovat, aby například nespěchal k předmětu (za který je větší odměna), aby nepřecházel pamlsky nižší hodnoty a nesoustředil se pouze na šlápoty s pamlsky vyšší hodnoty, zkrátka, aby všechny odměny měly pro psa hodnotu stejnou. Aby se mu nevyplatilo měnit tempo nebo odfláknout práci v některých částech stopy. 

Zakopat maso do stopy není špatný nápad, ale… Bála bych se, že se pes naučí na stopě hrabat! 

Čím se ovšem dostáváme v tréninku dál, tím spíše nás, stejně jako Jitku a Huggyho, potká situace, kdy taková motivace prostě nestačí. Kdy se pes začne na stopě nudit, kdy mu odměny stále stejné a relativně nízké hodnoty za tu práci nestojí, zkrátka kdy se náš systém motivace stane stereotypním! A to je pochopitelně nejlepší cesta do pekla. Za nápad a vlastní iniciativu změnit diametrálním způsobem motivaci dostává Jitka zlatého bludišťáka, ovšem za formu provedení bych nedala ani zlámanou grešli. „No, já ti nevím, nápad to není špatný, ale… bála bych se, že ho naučíš na stopě hrabat.“ zněla moje odpověď na výše položenou otázku. 

Za zkoušku nic nedáš

Stopařská poradna – Můžu psovi zakopat do stopy maso?

Probraly jsme s Jitkou veškerá úskalí tohoto zajímavého motivačního prvku, ale nejsem přece bůh, abych někomu něco zakazovala. A tak jsme se dohodly, že to zkusí – co se může stát hrozného! Jsou lidé, kteří s oblibou konstatují:  „Já jsem ti to říkal….", ale já mezi ně rozhodně nepatřím, protože když někomu sdělujete, že na vaše slova došlo, vždy se jedná o nějaký neúspěch. A neúspěch se dostavil pochopitelně i v tomto případě. 

Jitka aplikovala zakopané maso na třech místech stopy. Při prvním nálezu byl Huggy trochu mimo, sice čichal maso, ale nebyl si jistý, co s ním má dělat. Když mu Jitka dovolila (a trochu pomohla) si ho najít, nadšeně ho vyhrabal a zhltnul. V druhé části stopy pokračoval standardním tempem a při druhém nálezu masa už nečekal na psovodku a sám si maso vyhrabal. Do poslední části stopy už se vrhal s velkou motivací, velmi intenzivně pracoval a několik metrů před posledním zakopaným masem zrychlil na tempo pendolína, posledních pár šlápot už neregistroval a vrhnul se do hlíny. Na první pohled to vypadalo jako fungující prvek, který bude psovodka do svého repertoáru občas zařazovat. Druhý pohled se ale ukázal na další stopě…. 

Já jsem ti to říkala 

Jitka není žádná nezkušená psovodka, a ví, že ani s motivací se to nemá přehánět, proto další stopu našlapala běžným způsobem, bez větších motivačních prvků. A to bylo velké štěstí! Huggy pěkně vypracoval nášlap, ale potom si zřejmě vzpomněl na poslední stopu a radost z nalezeného masa a začal pomalu přidávat na rychlosti. V začátku stopy to vypadalo relativně nevinně, pes šel s pěkným nasazením, jen trochu rychleji. Čím se ale dostával dál, tím stále víc přidával na tempu, až začal přecházet šlápoty, potom začal přecházet i granule a zhruba v polovině stopy se vrhnul do myší díry a začal zběsile hrabat. Trestat psa za to, co jsem mu na poslední stopě dovolila, by nebylo úplně vhodné, proto psovodka psa jen upozornila na nežádoucí chování a práci ukončila předmětem. Uff  

Nápad dobrý, ale nezapomenout na pravidla 

Stopařská poradna – Můžu psovi zakopat do stopy maso?

Ano, zakopávat maso do stopy není dobrý nápad a následky na sebe nenechaly dlouho čekat, přesně, jak jsem očekávala. Jak tedy zvýšit motivaci psa pro práci na stopě, abychom si nepokazili vše, co jsme roky budovali? V průběhu stopařského seriálu jsme řadu možností probrali, od krabiček až po balonky. V první řadě je třeba si uvědomit, že s každou zvýšenou motivací se zrychlí tempo a že pes bude prioritně vyhledávat odměny vyšší hodnoty. Proto několik základních pravidel, na která musíme myslet, než se do změny v motivaci pustíme. 

  • Motivační prvek nesmí v psovi vyvolat jakoukoliv jinou reakci než sledování stopy nebo označení předmětu (buď to sežere, nebo to označí, žádné hrabání a podobně). 
  • Musíme znát svého psa a vědět, jak moc si můžeme dovolit motivaci zvýšit (abychom to nepřehnali). 
  • Musíme umět vyšší motivační prvek včas zase odstranit, aby byl třešničkou na dortu, nikoliv očekávanou odměnou. 
  • Musíme umět pracovat s větrem (pozor na protivítr). 

Podtrženo a sečteno – výrazným motivačním prvkem může být například hodně jídla (tzv. „činka“, tedy malý čtverec uprostřed stopy, větší kopička granulí, nebo maso v uzavřené krabičce) nebo také nějaká hračka, balonek. Žádný z těchto prvků ale nesmí motivovat psa k tomu, aby si s tou věcí hrál, aby hrabal, aby se snažil do krabičky dostat – zkrátka nesmí se před odměňováním učit dělat cokoliv jiného, než čichat, žrát nebo označovat předmět. Výjimku tvoří pouze hračka/balonek, který ale umisťujeme vždy pouze na konec stopy a nalezením balonku (případně jeho odkopnutím) pro psa práce na stopě končí. 

Motivační prvky musí být pouze zpestřením 

Stopařská poradna – Můžu psovi zakopat do stopy maso?

Jak často zařazovat takové motivační prvky do stopy? Odpověď na tuto otázku neexistuje. Záleží na typu psa, na způsobu jeho práce a na způsobu vašeho vedení. Zatímco vlažný pes bude potřebovat výrazně motivovat dvakrát týdně i několika krabičkami, pes s pořádným tahem na bránu to nebude potřebovat vůbec a velké motivační prvky budeme zařazovat pouze nárazově jako kompenzaci zvýšených kritérií stopy (těžké terény, velmi dlouhé stopy) a taková motivace bude sloužit zejména pro udržení pozornosti psa za ztížených podmínek. V každém případě ale platí, že žádný z těchto motivačních prvků by pes na stopě neměl automaticky očekávat, ale měl by v ně doufat. Tedy měl by věřit, že přijde něco skvělého, ale neměl by se na to spoléhat do takové míry, aby odměny menší hodnoty ignoroval. Práce na stopě pořád musí být jeho prioritou číslo jedna a průběžná odměna (ve šlápotách) jeho hlavní motivací, i když hnacím motorem bude odměna koncová. 

Pokud chcete někoho zapálit, musíte sami hořet! 

V hlavní roli sociální odměna 

Na co ovšem většina psovodů stále zapomíná, je odměna sociální. A tu máme po ruce pořád! Vždy, když cítíme, že pes už mele z posledního, že se mu nechce, že dnes zkrátka nemá den, potom máme naše emoce. Naši pochvalu, náš tón hlasu, případně i náš fyzický kontakt (například poplácání), se kterými můžeme velmi výrazně pracovat. Když pes ztrácí koncentraci, můžeme ho trochu povzbudit, pochválit za vyřešení náročných úseků, dát mu najevo, že máme z naší společné práce radost. Je třeba si uvědomit, že na stopě není jen pes a pamlsky, ale že jste tam spolu! Měli byste mu umět dát najevo, že na něj spoléháte, a že jeho práci oceníte. Na školení manažerských dovedností se jako jedna z prvních věcí probírá motivace a známá poučka říká, že pokud chcete někoho zapálit, musíte sami hořet. A totéž platí i v tréninku psů, a pachové práce pochopitelně nejsou výjimkou. Nebudete-li umět použít sociální odměnu, okrádáte se o řadu možností, jak se v práci na stopě zlepšit, a svého psa okrádáte o zážitky. Chcete-li být v tréninku úspěšní, musíte spolupracovat především na rovině emoční a umět svého parťáka zapálit a následně podpořit. Stejně jako u dalších odměn samozřejmě dbáme na její hodnotu. Zatímco u psů s nižší emoční aktivitou můžeme používat výrazné pochvaly až hecování a neuškodilo by ani udělat nějakou tu mexickou vlnu, reaktivnímu psovi stačí pochvalu pošeptat. 

Také se potýkáte s motivací na stopě? Pak jsme jedno velké ucho! 

Stopám zdar!  

Katka Houšková 

www.katcinasmecka.cz 

Foto: Diana Hausknechtová, Soňa Lulovičová

Kam dál ...