Stopařská poradna – Jak mám zlepšit označování předmětů?

Nejste spokojení s označováním předmětů ve stopě? Pes není dostatečně rychlý, přesný nebo se po vás neustále otáčí? Možná řešíte ty samé problémy jako naše čtenářka. Co s tím, se dočtete na následujících řádcích…

Každý, kdo se aktivně věnuje nějaké činnosti se psem, se dříve nebo později dostane do slepé uličky, ze které neví jak ven. Na stopě to třeba může být označování předmětů, které má svá jasně daná pravidla a za provedení jen tak „halabala“ se můžeme zbytečně okrádat o cenné body na zkoušce nebo na závodech. Pojďme si to tedy nyní společně trochu rozebrat.

Dotaz: Dobrý deň, môžem sa vás, prosím, spýtať na svoj problém. Potrebovala by som radu ohľadom predmetov. Samostatne mi ho psík označuje rýchlo, hoci ho odhadzujem, vždy svižne ľahne. Avšak na stope úplne váha, či ľahne alebo nie, a ak áno, hlavou sa obzerá po mne, kedy už prídem. V prípade, že sa chvíľu nič nedeje, začne sa nepokojne vrtieť. Neviem, ako toto odstarnit. Snažím sa ho odmeňovať ako u vás na videu, teda z vrchu. Ďakujem za každú radu. Martina

Dobrý den,

děkujeme za váš dotaz! Tak jako vždy uvedu hned na začátku, že radit komukoliv v tréninku psa, jehož jsem nikdy neviděla při práci, není tou nejvhodnější cestou. Daleko lépe bych mohla odhadnout problém a pomoct vám s jeho řešením, kdybych psa i vás reálně na stopě viděla. Ale potíže, které popisujete, nejsou neobvyklé a pokud je váš popis pravdivý, tak pro vás nějaké, a doufám, že dobré rady opravdu budu mít.

Kde se asi stala chyba?

Pokud pes mimo stopu skutečně označuje přesvědčivě, tak to znamená, že jste v tréninku postupovala správně – jen vám chybí ta poslední fáze. Doporučuji si přečíst XI. díl našeho seriálu, ve kterém se zabýváme právě vložením předmětů do stopy (https://www.ecanis.cz/clanky/stopujeme-presne-xi-dil_839.html?pid=42). Zde se můžete dočíst, že při prvním položení předmětu do stopy byste měla být hned za psem, právě proto, abyste mohla psu s rychlým označením předmětu pomoct a především, abyste mohla v reálném čase potvrdit jeho správné chování a ihned ho odměnit. Pokud jste za psem tak daleko, že se stihne otáčet za vámi, kdy už přijdete a dáváte mu prostor, aby byl nepokojný, potom děláte obrovskou chybu. Pes si zjevně není jistý, zda jeho chování je skutečně správné, a čím déle nepřichází žádná reakce z vaší strany, tím se stává nejistějším, a rovněž se v budoucnu samozřejmě pravděpodobnost rychlejšího označování snižuje. Dalším faktorem, který může být ve hře, ale také nemusí (a to víte jenom vy), je příliš nízká hodnota odměny na předmětech a neúměrně tomu vysoká hodnota odměny ve stopě.

Jak z toho ven?

Není to samozřejmě ideální situace, a pokud tímto způsobem trénujete delší dobu, bude vám poměrně dlouho trvat to napravit, protože už se jedná o naučené chování. Nicméně postup je snadný, stačí se držet tří rad a určitě se to rychle zlepší.

1. Používejte označení předmětu jako rituál před stopou na tom konkrétním terénu, kde se chystáte stopovat a za označení předmětu použijte velmi vysokou hodnotu odměny. Tím psovi připomenete, co má u předmětu dělat, a zároveň ho budete motivovat vysokou hodnotou odměny, aby předmětu věnoval větší pozornost.
2. Až se budete blížit k předmětu, zkraťte si vodítko a jděte těsně za psem. Jakmile dojde k předmětu a uvědomí si, že ho má před sebou, trochu (dle vašeho uvážení) mu pomozte – buď mechanicky, nebo povelem, který používáte na označení předmětu mimo stopu. Jakmile předmět označí (přesnost ani rychlost nyní nehrají roli), tak chování ihned potvrďte slovem, kterým chválíte a ihned odměňte. A samozřejmě – nezapomeňte na emoce!
3. Zvyšte hodnotu odměn na předmětech na maximum!
4. Pokud ani toto nebude pomáhat, použijte krabičky. Kupte si malé plastové krabičky o velikosti cca 5x5cm a ty pokládejte bud pod předměty, nebo místo předmětů (můžete to střídat). Krabička, ze které bude cítit jídlo (nějaké aromatické odměny), bude pes určitě označovat s daleko větším nadšením. Krabičky je samozřejmě následně třeba odbourat, stejně jako vzdálenost, na kterou se budete od psa na vodítku postupně vzdalovat. Ale to až ve chvíli, kdy bude jeho označování perfektní, rychlé a přesné, a ani tak nebudete na požadovanou vzdálenost deseti metrů nikdy VŽDY! Naopak, budete většinou dost blízko, právě proto, aby byl stále ve střehu, čekal odměnu a nezvykal si u předmětů vymýšlet. Pouze čas od času se vzdálíte na těch opravdových deset metrů, jinak to budete střídat.

Doufám, že jsem vám pomohla. A budu moc ráda, když se ozvete, jak pokračujete. Držím palce!

www.katcinasmecka.cz

Ilustrační foto: Michaela Weidnerová, Alena Vanžurová