Statečné psí srdce ohromilo Vyšehrad!

Není žádným tajemstvím, že každý pes by za svého pána a jeho rodinu položil svůj život. Jsou ale i tací, kteří ho nasadí pro blaho nás ostatních. A tak se zrodil nápad… Znáte každoročně vyhlašovanou anketu „Statečné psí srdce“?

Mystické prostory Starého purkrabství na Vyšehradě hostily ve čtvrtek 21. března 2019 IX. ročník vyhlašování ankety „Statečné psí srdce“. Tato akce se koná pod záštitou časopisu Psí kusy ve spolupráci se záchranářským magazínem Rescue report. A my jsme byli u toho…

Den jako malovaný

Je první jarní den, svítí sluníčko, zpívají ptáci a my právě procházíme probouzejícím se parkem. Za zády nám ční gotický Vyšehrad a my se pomalu blížíme k historické budově obklopené televizními štáby. Vcházíme dovnitř a vnímáme tu slavnostní atmosféru nadcházejících okamžiků. Vtom zazní z pódia známý hlas. A herečka Bára Štěpánová, známá milovnice psů již vítá všechny přítomné, představuje celý tento projekt a sama přidává i písničku, a jak jinak než o zvířatech.

Seděla sama ve vysoké trávě a plakala…

Všichni již pohodlně sedí, kamery jsou připravené a fotoaparáty cvakají. Před zraky všech přítomných právě přichází policejní psovod podpraporčík Josef Kubička a po jeho boku statný devítiletý německý ovčák Irr.

Společně se jim loni v létě podařilo zachránit devítiletou dívenku se zdravotním omezením. Se zatajeným dechem posloucháme příběh malé školačky, která se ztratila z kempu na Strakonicku v blízkosti několika vodních toků a navíc místy v nepřístupném terénu. Do hledání se kromě rodičů a dalších civilních osob zapojila i pátrací skupina. Nakonec vše dobře dopadlo a právě tento zkušený služební pes holčičku našel.

Je vidět, že Irra toto pro něj nepříliš typické prostředí nijak nerozházelo a spolu se svým psovodem si z rukou herečky, výtvarnice a spisovatelky Ivy Hüttnerové přebírá „statečné psí srdce“ v kategorii „Záchranný čin služebních a záchranářských psů“.  A diváci odměňují hlavní aktéry dlouhým potleskem. 

Spas se, kdo můžeš! Medvěd!  

Pokračujeme a Bára Štěpánová nám už líčí další neuvěřitelný příběh. Dovedete si představit, že byste se na procházce se psem ocitli tváří v tvář obrovskému medvědovi? To ale není příběh z románu Jacka Londona, to se loni opravdu na východním Slovensku přihodilo.

Jozef Adamčík v lese nedaleko své chalupy sbíral houby a okolo něj vesele pobíhal jeho německý ovčák Konor. Najednou se pes zvyklý se za normálních okolností držet v dosahu svého pána začal chovat neklidně a dokonce odběhl asi patnáct metrů daleko. Majitel se ho snažil přivolat, brzy si však všiml, že se za ním řítí veliký hnědý medvěd. Neváhal ani minutu, dal se na útěk a přitom si ještě po cestě vyvrkl kotník. Naštěstí se mu ale podařilo dostat se do bezpečí. Byl však přesvědčený, že jeho pes za svou statečnost zaplatil životem. Jaké však bylo jeho překvapení, když se to úžasné věrné zvíře asi po hodině vrátilo samo domů a navíc bez následků. Je nad slunce jasné, že kdyby Konor medvěda neucítil a neupoutal jeho pozornost na sebe, zřejmě by se stal cílem útoku právě jeho páníček.

A pan Adamčík už přichází na pódium a bere si do ruky mikrofon. Dozvídáme se, že Konor mu při výletu do Prahy nedělá společnost, ale raději si užívá doma na Slovensku. A také že lidé ze sousedství dávno vědí, že v okolí jeho chaloupky pravidelně bivakuje medvědice s mladými… A raději nedomýšlet, co všechno se mohlo stát. Nicméně „statečné psí srdce“ v kategorii „Záchranný čin neslužebních psů – laiků“ putuje z rukou šéfredaktora časopisu Psí kusy pana Dušana Stuchlíka k našim východním sousedům. Jistě jste si také oddechli, že to celé skočilo takto.

Můj pes, moje všechno…

Celý sál ztichl a z úst moderátorky poslouchá dojemný příběh malého chlapce, jemuž se stal malý hladkosrstý pinč vším. Jmenoval se Deny a díky němu se dnes už sympatický mladý muž Michal Koreň zvládl porvat s nepříliš šťastným osudem v podobě velmi smutného dětství.

Otec gambler, alkoholik a násilník. Dokonce prohrál v automatech i společný byt. Malý chlapec byl navíc často očitým svědkem situací, kdy jeho matku bil. Rodiče se později rozvedli a vše se nakrátko zlepšilo. Z matky se však pod tíhou okolností stala alkoholička s obrovskými dluhy… A o střechu nad hlavou přišli podruhé. Michal tvrdí, že právě Deny ho naučil, co to znamená milovat, odpouštět a tolerovat, a kdyby nebylo jeho, zřejmě by tu on sám už také nebyl. Při představě, že školák uvažuje o tom, že by chtěl skoncovat se životem, se vám svírá srdce a oko nejednoho z přítomných nezůstalo suché.

A Michal vypravuje, jak moc by si přál ještě jednou svého pejska pochovat v náručí, přivonět si k jeho hlavičce a pohladit měkký kožíšek… Už to ale nejde, protože Deny 11. ledna letošního roku v sedmnácti letech překročil Duhový most a čeká, že spolu zase jednou setkají… Cenu pro kategorii „Spící srdce“ si však tento úžasný pejsek určitě zasloužil. Michal ji s třesoucími se prsty přebírá od akademického malíře Martina Salajky.

Stal se zázrak!  

Asi tak nějak by se dalo označit soužití Štěpánky Gadowské a jejího asistenčního signálního labradorského retrívra Daga. Nám pejskařům to až zas tak divné nepřijde, ale laik samozřejmě žasne. A tak se stáváme součástí příběhu této sehrané dvojice…

Osmnáctiletá Štěpánka trpí cukrovkou. Její krevní testy se neustále zhoršovaly a čísla již byla alarmující. Rodina zkoušela veškerou dostupnou léčbu, ale snaha byla marná. Obrat nastal až s příchodem Daga. Tento pes dokáže s naprostou jistotou označit veškeré abnormální výkyvy cukru v krvi, a to ještě předtím než dojde k nebezpečnému záchvatu. Štěpánka má tak dostatek času na to adekvátně zareagovat, a tím se zlepšil i její celkový zdravotní stav a krevní výsledky má momentálně na výborných hodnotách. I někteří skeptičtí lékaři uznali, že to bylo trefou do černého a žádná jiná současná technika by k takovému zvratu asi nepomohla.

A na pódium už přichází spisovatelka Bára Nesvadbová, která sama vlastní tři psy a devět koček a navíc ještě spolupracuje s výcvikovým střediskem vodících a asistenčních psů Helppes. Z jejích rukou je tedy ocenění pro „Pomáhající srdce“ o to cennější.

 A že prý třináctka nenosí štěstí!             

A jdeme do finále! To to ale uteklo… Ani jsme se nenadáli a Bára Štěpánová zve k sobě na pódium poslední oceňovanou dvojici – policejního psovoda Lubomíra Ábela a jeho německého ovčáka Gaunera. Opravdu trefné jméno pro služebního psa. A již se všichni společně smějeme při představě nějakého zásahu a pokynu psovi ve stylu: „Gaunere, stůj!“

Tato dvojice má na svém kontě celkem třináct úspěšných zásahů v případech pohřešované osoby. Bohužel až ten poslední vyvrcholil nálezem živého člověka, všichni předchozí již takové štěstí neměli. Tak jak je to tedy s tou smolnou třináctkou?

Psal se 7. srpen 2018, bylo opravdu velmi horké a dusné léto a výprava do lesa „na čekanou“ tedy mohla jednoho důchodce z Třebíčska stát i život. Naštěstí syn věděl, kde přibližně má tatínka hledat, když se nevrátil domů. Starý pán již špatně chodil a navíc se mu vybil i jeho telefon. V lese si chtěl jen trochu odpočinout, ale tvrdě usnul. Probudil se až druhý den dopoledne, nohy ho bolely, nemohl se ani pohnout, ani křičet o pomoc. Byl velmi dehydrovaný a chyběly mu i obvyklé léky. Později lékaři konstatovali, že muž byl již v přímém ohrožení života. Štěstím v neštěstí pro něj byl právě celočerný Gauner Lubomíra Ábela, který ho dokázal vystopovat a označit.

Zcela zaslouženě tedy tato dvojice převzala z rukou Pavla Kopřivy, zástupce společnosti SUPER ZOO „Cenu hlavního partnera“.

A zazvonil zvonec…

Moderátorka Bára Štěpánová se se všemi rozloučila s tím, že se sejdeme opět za rok. Útulným sálem se znovu rozezněl potlesk, přihlížející nešetřili ovacemi a přítomná média začala pomalu připravovat své reportáže… A my jsme s kolegyní nelenily a pěkně se ještě venku vyfotili s oceněnými policisty.

A já si na závěr za naši redakci dovolím i tímto poděkovat organizátorům za pozvání a už nyní se těšíme na následující jubilejní X. ročník této ankety.

Foto: Michaela Weidnerová, Iveta Panýrková

Videodokumentace: Iveta Panýrková