Stát se mistrem světa není jen o výkonu!

Umíte si představit, co dřiny a odříkání stojí za vítězstvím na mistrovství světa ve stopách? A máte představu o tom, jak co nejlépe po všech stránkách připravit sebe i svého psa? A věděli jste například, že velkou roli hraje i kvalitní a zdravá strava? A přesně o tom všem si můžete přečíst v následujícím článku…

Na bedně jsem stála již mnohokrát. Ať už jako dítě při vlastivědné olympiádě, jako teenager při lyžařských závodech nebo jako kynolog v různých disciplínách od agility, přes obedience až po všestranný výcvik.

Není „bedna“ jako „bedna“!

Konkrétně s mojí současnou hovawartkou Dráčou jsme si na bedně užily bezpočet pěkných chvilek. A je celkem jedno, o jaký typ závodu jde. Na pouťovém závodu nebo na mistrovství republiky, vždycky je to fajn a užívám si to. Když jsem si ale stoupla na bednu ve francouzském Bucy le Long na nejvyšší stupínek určený pro mistra světa, bylo to něco úplně jiného.  A když říkám úplně, myslím tím opravdu vyšší level, něco, co tu ještě nebylo. Povím vám – stát na stupních vítězů, když hraje státní hymna, to je něco. Pocit, který se nedá žádným způsobem popsat. Pocit štěstí, vítězství, hrdosti, radosti i dojetí… a jak hraje hymna, všichni na vás koukají (Co by také dělali jiného, že?) a vy najednou nevíte, jestli se máte smát, nebo brečet. Je to takový chaos v srdci. A před očima se vám promítají všechny ty pachové čtverce ve čtyři ráno v parku na pražském Hlavním nádraží, stovky kilometrů v blátě, tepování špinavého auta, hodiny strávené plánováním tréninků, přípravou pamlsků, vyhledáváním terénů, a především motivováním vašeho parťáka, který vás v tom nenechal. Parťáka, který ze sebe na poli vydal maximum, a díky kterému teď tu hymnu posloucháte. A v tu chvíli víte, že to fakt stálo za to!

Jak se „peče zlato“?

Od doby, kdy jsem začala psát stopařský seriál pro magazín eCanis a ještě více právě teď, kdy jsem se vrátila z mistrovství světa, přicházejí stále e-maily a lidé se mně ptají na dvě věci. Za prvé, kdy budu dělat stopařský seminář a za druhé, jak jsem poslední měsíc trénovala, abych fenu na takový závod připravila.

Odpověď na první otázku jistě čtenáře potěší – stopařský seminář proběhne na začátku roku 2020 a už se moc těším, až budeme moct zveřejnit propozice, protože pro vás máme něco, co tu ještě opravdu nebylo!

Odpověď na tu druhou bude o něco složitější. Jak jsem tedy fenu na závod připravovala? Přesněji řečeno vlastně na dva závody. V průběhu dvou týdnů absolvovala Drákulka dvě vrcholové soutěže, tedy Mistrovství republiky a Mistrovství světa hovawartů stopařů dle IGP-FH. To jsou čtyři ostré stopy hned po sobě, které skončily všechny přes 90 bodů a dvě dokonce ve výborné známce. A já po pravdě moc nevím, co na takovou otázku odpovědět. Protože já už jsem poslední měsíc v podstatě moc netrénovala. Tréninku jsem věnovala posledních osm let a stručný popis této přípravy je vykreslen v jednotlivých dílech stopařského seriálu. A nyní, před životně důležitým závodem, už jsem se věnovala převážně mentální a fyzické přípravě psa.

Natrénujte na sto dvacet procent!

Pokud se chystáte přes půl Evropy reprezentovat svoji zemi, už by vás otázky toho, co nemáte natrénováno, totiž vůbec neměly trápit. Jinými slovy, pokud nemáte natrénováno na sto dvacet procent, ani byste neměli jezdit. A věřím, že to tak má většina vrcholových závodníků, jen okolnosti na místě potom nemusejí být příznivé pro každého. Takže podtrženo a sečteno – pro všechny, které to zajímá – měsíc před těmito závody a mezi nimi jsem si udělala přesně tři (dva před a jeden mezi) téměř suché a dlouhé tréninky, kdy jsem simulovala zkouškovou stopu s absencí odměny na začátku a výraznou odměnou v poslední fázi stopy. Kromě toho proběhlo už jen několik kratších stop s maximální odměnou pro motivaci a špetkou korekce pro kontrolu.

Receptem je efektivní poměr endorfinů a adrenalinu…

Co je ale daleko důležitější, věnovala jsem čas fyzické a mentální přípravě. A to považuji za jeden z rozhodujících faktorů pro to, zda pes v konečné fázi výkon podá, nebo nikoliv.

Mentální přípravou mám na mysli především tzv. psí welfare, tj. pohodu a harmonii. Většina z nás o duševní hygienu svých mazlíčků běžně pečuje, ale v období zhruba měsíc před závodem je zapotřebí o tom začít trochu více přemýšlet a podle toho, jakého máte psa, mu nastavit režim. V našem případě to byl především dostatek odpočinku, dostatek jiné práce, která motivuje psa k větším výkonům (s maximálními odměnami) a dostatek fyzické aktivity, která zajistí právě následný kvalitní odpočinek. Proto jsem trénovala, a poměrně dost, ale vůbec ne stopy. Po delším čase jsem opět vytáhla klikr (který je pro Dráču motivací sám o sobě) a věnovala se často a v krátkých intervalech poslušnosti a trikům s maximálními odměnami. Zároveň jsem zhruba jednou týdně zašla na agility, trochu oprášila obrany a přidala na procházkách, abychom si všichni trochu vyčistili hlavu. Jinými slovy – efektivní poměr endorfinů a adrenalinu. V tuhle chvíli je ale třeba říci, že takovou předzávodní přípravu může psovod nastavit pouze v případě, že to není pro psa něco nového, ale naopak, že se jedná o aktivity, které má pes skutečně rád a které ho těší. Mentální příprava tedy nezačíná měsíc před závodem, ale ještě daleko dřív, dávno před tím, než se vůbec pustíte do tréninku, a kdy si nastavujete svůj systém práce.

Jelikož pracuji s klikrem a téměř při každém tréninku využívám shapingu, Dráča má od malička zapsáno v hlavě, že vlastní aktivita je tou nejlepší cestou k úspěchu a sama od sebe si o práci říká. Také proto je pro ni účast na závodě úplně stejně důležitou a atraktivní jako kterýkoliv trénink. Podstatné je jen držet své emoce na uzdě a nechat ji, aby i na soutěžní stopě zapojila vlastní mozek, vlastní potřebu aktivně se na práci podílet a zbytečně netlačit na pilu.

A nyní k přípravě fyzické…

Stejně jako lidský sportovec musí mít i psí sportovec především vyváženou a kvalitní stravu, a to nejen v období před závodem, ale hlavně v průběhu celého života. Pouze ve zdravém těle dřímá zdravý duch, a u psů to platí dvojnásob. Lidský sportovec, toužící po vítězství, je schopný a připravený podat výkon i v případě nemoci nebo nějakého handicapu. Zatímco psí sportovec, kterému není právě nejlépe, se závodu velmi pravděpodobně nezúčastní. Nejen proto, že se svými psy sportuji, ale především proto, že chci, aby byli zdraví, se maximálně snažím je také zdravě krmit. Po velmi špatných zkušenostech s krmením komerčními granulemi nazývanými superprémiové (od těch nejrenomovanějších značek) už řadu let se svými psy BARFuji. Tedy krmím výhradně přirozenou stravou, tj. syrovým masem s přídavkem příloh, ovoce, zeleniny, bylinek a také kvalitním, za studena lisovaným krmivem, což zajištuje našim psům vyrovnané trávení, výbornou kondici a vysokou odolnost, takže jsou schopní podávat vrcholové výkony i v náročných podmínkách a ve vyšším věku. Základem pro dobrou kondici psa po celý jeho život je pro mě absence chemie, tj. také všech možných syntetických doplňků stravy. Soustředím se pouze na vyvážení minerálů. Pokud to není nutné, tak se vyhýbám antibiotikům a volím raději cestu celostní medicíny a odčervuji rovněž pouze přírodně. Podtrženo a sečteno – žádné granule, žádné syntetické vitamíny, žádná chondroprotektiva, žádné odčervování a žádné léky. Protože co je ve střevě, to se potom projeví v mozku a následně i odzrcadlí na výkonu.

Tisíc osm set kroků dá zabrat!

Samotná kvalitní strava ale mistra ještě nedělá, je jen prvním předpokladem pro podávání výkonu. Odčuchat 1800 kroků dlouhou stopu a prověřit při tom každou šlápotu je fyzicky velmi náročnou aktivitou, na kterou se pes dlouho připravuje.  A podat stejně kvalitní výkon po oba dny za sebou, to už dá jednomu hovawartovi opravdu zabrat. Proto je potřeba si poslední týdny a především dny před závodem a také během něho trochu pohrát s poměrem bílkovin, sacharidů, tuků a samozřejmě vhodně zavodňovat. Zejména, pokud je váš pes už v podstatě senior, což většina stopařů bývá. Ve čtyřech letech mohla jít Dráča po takové stopě klidně na obranu, v pěti letech na agility, v šesti na procházku a dnes? Dnes už rovnou do postele!

A kromě toho všeho mám v rukávu ještě nějaký ten povolený doping, který posiluje mozek, soustředění a dodává dobrou náladu. A ten si s laskavým svolením našich čtenářů nechám, alespoň prozatím, pro sebe!

A závěrem?

To, co platí pro psa, platí i pro vás! Pečujte i o svou dobrou náladu, a pokud máte stres (Jejda, můj případ!), tak si nedávejte panáka, protože opilý psovod bude diskvalifikován, ale připravte raději i tu svoji pohodu s nějakými vhodnými přírodními přípravky.

Foto: Roman Rakovan, Club Francais du Hovawart

www.katcinasmecka.cz