Šťastný život jedné šestileté dívenky z Irska...

Šestiletá Růženka je prostě úžasná. Na internetu má velkou řadu fanoušků a tak jsme si nemohli nechat ujít příležitost ji vyzpovídat. A protože krása mluveného slova dítěte je dokonalá, bude to tentokrát bez úpravy a věříme, že se opravdu pobavíte stejně tak dobře jako my v redakci...

Jak jsme již nastínili, tentokrát si budeme povídat s šestiletou Růženkou Rajdlovou-Vaňourek, která se narodila v Čechách dvěma pejskařům. Ve věku pěti měsíců se s maminkou a bráškou Davídkem přestěhovala do Irska za náhradním tatínkem a rovnou do ISDS chovatelské stanice. Zde Růženka spolu s rodiči doslova vede FCI a IKC chov malinoisů, trénuje pejsky s klikrem, cvičí obedience, hopsá agility, běhají canicross, jezdí na koloběžce, pomáhá s veškerou péčí na farmě. Ač je to neuvěřitelné, tak přesně takto vypadá šťastný život jedné malé šestileté dívenky z Irska. A my vám ji dnes představíme...

Ahoj Růženko, můžeš se našim čtenářům představit? A jak ti máme říkat? Rosie nebo Růženko?

Ahoj, jmenuji se Růženka, je mi šest let, chodím do první třídy. V Irsku mi říkají Rosie a praštěný brácha mi říká Růžence palice. (Maminka: „Prosím, neberte její odpovědi tak vážně. Ona je taková naše komediantka.“ Smích)

Sleduji tě na internetu dlouhou dobu a ty máš hodně ráda zvířátka, že? Které máš nejraději?

Já mám asi ráda každé zvíře. Doma mám hada, morčata, králíky, teď mám slepice Adélku a druhá je Anička a obě mají kuřátka. Maminka furt říká, že Aničce nemůžu říkat Aničko, že se tak jmenuje moje babička a to je člověk, ne nějaká slepice. Mě se ale jméno Anička líbí a slepice Anička se mi taky líbí. Měli jsme i husy, ale uměly utíkat moc rychle a já byla pomalá, tak mě houser chytil a kousl, i když nemá zuby. Mám taky běhacího kohouta, zavolám na něj: „Hej Blboune!“ a on mě honí po zahradě. Máme také hodně psů, nevím kolik, do tolika ještě neumím počítat. (Maminka: „Není úplně nutné do článku psát všechno, jak řekla“. Hihihi.)

Máš také svého vlastního pejska nebo trénuješ všechny, které mají rodiče?

Když jsem byla hodně maličká, tak jsem pořád padala na zem (Maminka: „Bylo to ve věku maximálně dvou let.“). Tatínek dovezl velkého černého psa, který se jmenoval Ozzy a byl jen můj. Byl to trochu trouba, říkala maminka, papá všechno i moji rukavici, helmu na kolo a chodil se mnou na farmu (Maminka: „Ozzy byl vysloužilý vodící pes od Zuzany Doušové z Helppes. Růžence byl největší oporou v době, kdy se učila objevovat farmu, byli spolu pořád. Bohužel nebyl s námi dlouho, ale všem nám dal něco zvláštního.“) Mamince a tatínkovi pomáhám cvičit jejich psy, kousání na takový tvrdý rukáv, nebo mám sukni a utíkám a honí mě štěňata. A také chodím na ovečky...

Růženko, a co tě tedy s pejsky nejvíce baví?

Asi běhat v trávě a Asa, když je s námi na trampolíně, ona ráda skákala a kouše mě do zadku. Jezdíme k tetě Týně a skáčeme pres tyčky. Když trénujeme ovečky, tak mě bolí v krku, musím nahlas křičet, aby mě pes slyšel... a pískat ještě neumím... a večer se mnou spí Sisinka, ale nesmí papat maso, pak prdí a smrdí. (Maminka: „To prosím vystřihnout!“ Hihihi.)

S pejsky děláš neuvěřitelné věci, nebojíš se, že tě kousnou?

Noo, Asa mě kouše do zadku, já mam jenom dvě nohy a ona má víc nohou. A tak běhá rychle...

Byla jsi někdy na nějaké psí akci, třeba výstavě? A jak jsi dopadla?

Já jezdím s maminkou a tatínkem na pasení za strejdama. Jsou staří a špinaví, ale hodní. Všichni mi říkají: „Hallo Rosie“. Na výstavy s maminkou chodím, ale prý tam zlobím. S Ozzym jsem byla na první výstavě, když mi byly tři roky a nevyhráli jsme, ale mám medaili – už mám pět medailí. A ještě chci jednu velkou. S mojí Babynou jsem byla na běhání a pak mě fotili na takové krabici and number 2. (Maminka: „Před dvěma lety se Rosie zúčastnila canicross závodu v kategorii 3 – 10 let. Což bylo děsně nefér. Byla nejmladší, ale přesto na 3 km vyhráli druhé místo.“).

Kdo byl na výstavě hezčí, ty nebo pes?

Si pamatuju, ale nevím, kdy to bylo. Byla jsem s Royem na výstavě a měla jsem oblečení jako kovbojka a lidi si mě s Royem fotili a smáli se na nás. (Maminka: „Jednalo se o dobročinnou výstavu na podporu záchranných stanic, kde jako dobrovolníci pomáháme kvůli šílené situaci množení psů v Irsku. Rosie vystavovala psa Roye plemene australský honácký pes a proto ten obleček. Aby to bylo prostě stylové.“)

Růženko, než ukončíme to dnešní krásné a pro mě velmi záživné povídání, tak se tě zeptám, jestli máš nějaké přání?

Jo, přání mám. Chci, aby se naše štěňátko jmenovalo Butterfly, ale maminka říká, že je to blbost a že to nebudeme mít. Tak ji, této, přemluv...! (Maminka: „Nepřemlouvat!!!“)

Foto: Monika Vaňourek

ISDS kennel DREAMWORK

FCI a IKC kennel PUTIRA