Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Společné aktivity jsou pro nás tím pravým adrenalinem!

Líbí se vám tvrzení, že se špicem je radost sportovat? Tak právě taková radost a nadšení ze společné činnosti s fenkou středního špice, která toho opravdu zvládla už hodně, je tématem následujícího rozhovoru. Tak si ho rozhodně nenechte ujít!


Společné aktivity jsou pro nás tím pravým adrenalinem!

Jsem ráda, že se mi povedlo popovídat si o nejrůznějších aktivitách se špicem právě se sympatickou Zuzkou Nedbálkovou, která se svou fenkou Keri tvoří opravdu skvělý a nerozlučný pracovní tým. Ostatně přesvědčte se o tom sami...

Zuzko, jak jste se vůbec dostala ke kynologii  a vzpomněla byste si ještě na svého  prvního psa?

Společné aktivity jsou pro nás tím pravým adrenalinem!

S pejsky jsem se potkávala již od malička u babičky a dědy, kam jsem jezdila na víkendy a na prázdniny. Děda se věnoval myslivosti, tak míval lovecké psy, které si sám cvičil. Později je vyměnil za malé knírače a založil si chovatelskou stanici „Svatý Roch“. Svého vlastního psa jsem se dočkala ve svých třinácti letech. Toužila jsem mít velkého psa, nejlépe nějakého služebního plemene, abych s ním mohla chodit na cvičák. Tenkrát totiž na cvičáky jiné psy nebrali... Nakonec jsem se musela smířit s malým kníračem od dědy, neb jsme bydleli v paneláku na pražském sídlišti a rodiče o velkém psu nechtěli ani slyšet. Ale pak se ukázalo, že MK byl opravdu dobrou volbou. Tenkrát měl Klub chovatelů kníračů vlastní cvičák, kde se věnovali i výcviku malých pejsků, a tak moje kynologická kariéra mohla začít. S mojí Beatkou jsme se věnovaly sportovnímu výcviku, složily jsme tenkrát jedny z prvních zkoušek pro malá plemena ZMP1, ZMP2 a taky zkoušku záchranářskou ZZP1. Po Beatce pak ke mě postupně přišli ještě další tři pejskové, všichni neplánovaně, nalezení či zachránění od utracení. Jezevčík Zrzek, osobnost a vášnivý lovec, kříženec Ferda, vášnivý agiliťák (SA3, A3CH, 2x člen vítězného družstva na IMCA) a kříženka Viky, naše psí víla.

Momentálně máte, pokud se nemýlím, středního špice. Proč padla volba právě na něj?

Společné aktivity jsou pro nás tím pravým adrenalinem!

Ano, momentálně mám ke své patnáctileté křížence Viky ještě sedmiletou fenku německého středního špice Keri (Ruby Cairo Lukato Gold). A proč zrovna špic? Chtěla jsem bystrého, aktivního a kontaktního pejska menšího vzrůstu (do cca 40 cm) bez loveckého pudu a co nejméně „údržbového“, co se týká úpravy srsti, vhodného na různé psí aktivity. No, a jak jsem tak zkoumala standardy různých plemen, volba padla zrovna na středního špice (a taky jsem si vzpomněla na dětství, kdy v cirkusech vystupovali cvičení psi a byli to většinou špicové a pudlíci). Navíc moje bázlivá kříženka Viky byla z nějakého důvodu schopná beze strachu komunikovat jen s malými bílými chlupatými pejsky, a tak bylo rozhodnuto.

„Hledala jsem malého pejska bez loveckého pudu, a co nejméně údržbového co se srsti týče a špic se ukázal jako ten pravý!“

V úvodu rozhovoru jste se zmínila, že jste jako malé děvčátko toužila po velkém psu. A jak to máte nyní? Pokukujete třeba po jiné velikostní variantě špice?

U špice bych do jiné výškové kategorie nešla, střeďák mi naprosto vyhovuje. A co se týká jiného plemene? Vzhledem k věku mojí kříženky Viky asi nebude trvat moc dlouho a budu zvažovat pořízení dalšího člena smečky. Pokud bych se rozhodla pro štěně, tak by to byl zase špic. Ale já už také mám nějaký věk, tak bych možná adoptovala nějakého dospělého hafíka z útulku....

Představila byste nám vaši fenku špice trochu více?

Společné aktivity jsou pro nás tím pravým adrenalinem!

Moje fenka bílého středního špice se jmenuje Keri (podle rodokmenu Ruby Cairo) a narodila se v lednu 2013 v CHS Lukato Gold paní Fídlerové. Keri je, myslím, docela typická špicí holka. Je aktivní, veselá, stále rozesmátá, velmi kontaktní a empatická se členy rodiny (včetně mých malých vnuků), ale k cizím lidem je poněkud nedůvěřivá. Je velice chytrá (někdy bych řekla až vychytralá) a šikovná, rychle se učí, ráda spolupracuje. Jelikož si asi myslí, že je na světě proto, aby našla kdekoliv cokoliv k jídlu (a hned to také slupla), je dobře motivovatelná pamlsky a pro kus žvance by se přetrhla. No, má to své výhody i nevýhody…

„Má špicka Keri si myslí, že je na světě, proto aby našla kdekoliv cokoliv k jídlu a hned to slupla!“

Špicové jsou prý výborní sportovci, souhlasíte s tím?

Určitě, špicové jsou velmi aktivní pejskové a myslím, že je baví všechno, co můžou se svým člověkem dělat. Zvládají dlouhé procházky, běh u kola, koloběžky (samozřejmě v rozumné míře), hodí se na různé psí sporty.

Čemu všemu se s vaší Keri věnujete vy?

Společné aktivity jsou pro nás tím pravým adrenalinem!

S Keri jsme dělaly agility, závodily jsme v SA1, SA2, ale přišla nějaká zranění moje, pak Keriny a tím samozřejmě i delší pauza. Sice jsme se k agility vrátily, ale už nezávodíme. Souběžně s agility jsme se věnovaly i obedience, absolvovaly jsme několik závodů a máme složené zkoušky OBZ a OB1. Naším hlavním sportem je už asi tři roky treibball, Keri závodí ve výkonnostní třídě TRB2 S (small). Vyzkoušely jsme si i hoopers, Kerinu to moc bavilo, ale na pravidelné tréninky nějak není čas. No, a pak si také jen tak pro radost cvičíme nějaké triky.

Co si myslíte, že vaši fenku nejvíce baví?

Myslím, že ji baví, že ty aktivity děláme spolu, že je to takový náš společný adrenalin, naše společná radost... I když mám často podezření, že zrovna Kerinu na sportování nejvíc baví ty pamlsky za odměnu…

Treibball jsme začaly provozovat asi před třemi roky jako dočasnou náhradu za agility, a tak se nám zalíbil, že už jsme u něho zůstaly!

Takže, jak sama říkáte, vaší aktuální největší sportovní vášní je treibball, proč zrovna tento sport?

Společné aktivity jsou pro nás tím pravým adrenalinem!

Ano, naším hlavním sportem je nyní treibball. Začaly jsme ho dělat asi před třemi roky vlastně jako dočasnou náhradní aktivitu místo agility, a tak se nám zalíbil, že jsme u něho zůstaly. U treibballu pes musí zapojit nejen tělo, ale i hlavu. Je zde velmi důležitá spolupráce psovoda a psa, kteří spolu tvoří sehraný tým. Kromě kutálení míčů do brány k psovodovi, plní pes s míči i různé dané úkoly (např. obíhání míče po nebo proti směru hodinových ručiček, osmičky kolem dvou míčů, přemísťování mezi míči apod.), a to v určité vzdálenosti od psovoda podle výkonnostní třídy (pro představu – Keri závodí ve výkonnostní třídě TRB2 S, kde pracuje se šesti míči na vzdálenost deset metrů). Pes musí mít dobrou dálkovou ovladatelnost a být opravdu soustředěný. A právě trénovat tu spolupráci a ovladatelnost na dálku mě hodně baví a je to pro mě velká výzva.

„Na treibballu mě nejvíce baví trénovat tu spolupráci a ovladatelnost na dálku. Je to pro mě velká výzva!“

Jaké další aktivity jsou podle vás ještě vhodné pro tyto psy?

Společné aktivity jsou pro nás tím pravým adrenalinem!

Řekla bych, že špic zvládne nejrůznější psí sporty (samozřejmě s přihlédnutím na jeho fyzické možnosti) – agility, obedience, dogdancing, sportovní kynologii, nosework, hoopers, treibball… Možná, že sice nedosáhne takové špičkové úrovně jako některá jiná plemena, ale určitě si společné sportování se svým člověkem bude užívat.

Máte již na svém kontě nějaké sportovní úspěchy, nebo zatím jen trénujete?

Nějaké sportovní úspěchy už máme, mezi nejcennější patří asi 2. místo na Mistrovství ČR v treibballu 2018 a titul Mistr České republiky v treibballu 2019 v kategorii TRB2 S.

Zuzko, moc děkuji za krásné sportovní povídání a na závěr by mne zajímalo, co byste špicům popřála do budoucna?

Všem špicíkům bych především přála zdraví a také skvělé páníčky, kteří se s nimi budou věnovat jakékoliv společné aktivitě. 

 

Děkuji vám za rozhovor

 

Foto: archiv Zuzany Nedbálkové

Kam dál ...