Špic je osobnost – malý pes s velkým srdcem!

Těšili jste se na dalšího z řady německých špiců? Tentokrát vás seznámíme se střední variantou v barvě hnědé. A jací vlastně jsou tito psi? A opravdu byla tato varieta na pokraji zániku? Více o tom už najdete v následujícím článku...

Chovatel – opravdu velmi diskutované slovo. A bývá i často dost uráženo a napadáno… Opravdový chovatel je ale vlastně člověk, který pro svůj chov obětuje kus sebe. A v případě tohoto rozhovoru to platí i několikanásobně. O svém chovu a záchraně hnědé barvy u středních špiců si budeme povídat se sympatickou chovatelkou Olgou Fidlerovou a bude to více než zajímavé...

Špice buď milujete, nebo nesnášíte. Nic mezi tím neexistuje. V roce 2000 jsem začínala s malými černými, ale když se ke mně o dva roky později dostala dvouletá střední hnědá holčička, bylo všechno jasné.  Když špic, pak jedině střední, a ideálně v barvě čokolády. Od roku 1998 chovám ještě chodské psy.

Špic je osobnost, malý pes s velkým srdcem. Líbí se mi právě proto, že jsou tak osobití. A proč střední? Prostě to byla láska na první dotek a na první pohled. Časem přišla ještě snaha o to, aby se tak výjimečný ráz špice v Česku vůbec udržel.

Ne neláká. Střední je pro mě naprostým ideálem.

V současné době mám dvanáct špicíků ve věku od sedmnácti měsíců do šestnácti let, a k tomu dvě fenky chodského psa ve věku tři roky a čtyři měsíce, a jednu adoptovanou skoro jezevčičku, které je šestnáct let.

Nejsem příznivcem cvičáků, takže se své pejsky snažím vychovávat hlavně jako společenské a hojně se tedy věnujeme gaučinku. Střední špic je ideální v tom, že z něho můžete mít jak gaučáka, tak i cvičákového borce.

Prioritou je zdraví a povaha. Zhruba po deseti letech této činnosti jsem došla k přesvědčení, že takhle to dál nejde. Vzhledem ke způsobu, jakým zde byl v minulosti chov veden a na co je dodnes kladen velký důraz, jsem se rozhodla pro cestu opačným směrem. Z důvodu rozšíření genetické základny jsem postupně dovezla celkem devět středních špiců ze zahraničí (Finsko, Švédsko, Francie a Německo) a uskutečnila dvě zahraniční krytí (Rakousko a Finsko). Tím jsem mohla vytvářet absolutně nepříbuzné chovné páry a vylepšila se i povaha. Protože právě povaha byla jedním z důvodů, proč dříve o středním špicovi lidé ani neuvažovali.

Žádná speciální kritéria nemám. Důležité je, aby byl pejsek spokojený a milovaný. Po předchozím rozhovoru se snažím budoucí majitele směrovat na štěňátko, které je pro ně vhodné a bude v rámci možností co nejvíce odpovídat jejich přáním a požadavkům.  Rozhodně nedám pejska „k boudě“, do kotce nebo dětem na hraní.

Moje srdce bije pro hnědou a černou. Ale i pro bílou, kterou už bohužel nechovám, ale přesto musím vždy zamáčknout slzu v oku, když ji vidím.  Navíc každá ta barva si s sebou nese svoji specifickou povahu a to je na tom právě to báječné.

Myslím, že z hlediska zdraví je na tom střední špic dobře, a to zejména díky chovatelům, kterým neleží na srdci právě jen barva a bohatá srst. Mám pocit, že chovatelé středního a velkého rázu jsou mnohem pečlivější při sestavování chovných párů. Žádná konkrétní dědičná nemoc, která by byla spojena se středním rázem, snad ani neexistuje. I s luxací patelly je na tom střední špic velmi dobře.

Ano, to je pravda. Mnoho mých odchovů, zde i v cizině, se věnuje nejrůznějším kynologickým sportům, a jsou v tom velmi úspěšní.

To je rozhodně záchrana středních v hnědé a černé barvě, navzdory všemu a všem. Dále jsou to potom samozřejmě tituly World a Euro Winner, spousty složených zkoušek a spokojených pejsků a majitelů. A po dvaceti letech se mi splnil sen a narodil se mi velký hnědý ze středního rázu.

Takových lidí moc není, nevím tedy úplně přesně, co sem vlastně napsat. Já se zájemců vždycky ptám, jestli vědí, do čeho jdou – venčení, „ztráty“ na majetku apod. Zajímám se, k jakému účelu a proč si pejska vůbec pořizují a pak je směruju na správný velikostní ráz atd.

Jinak se určitě zajeďte podívat, nevybírejte podle fotky na Facebooku nebo podle vzdálenosti. Každý solidní chovatel vám ukáže matku štěňátka, a někde se poštěstí  vidět i otce nebo staršího sourozence. Uvidíte také, kde štěňátko vyrůstá. To je ale takové všeobecné a platné pro všechna plemena.

Střeďáčkům přeju, aby se nám zachovali, takříkajíc, v původní německé, verzi. Přeju jim více zapálených lidiček, kteří je budou dál chovat a propagovat, protože je to NEJ… NEJ… hafan pro sportovce i pro lenochy.

Děkuji vám za moc pěkný rozhovor.

Foto: archiv Olgy Fidlerové