Soutěž, která měla spád a napětí!

Pamatujete si ještě na služebního psovoda Tomáše Procházku, který v roce 2018 zahynul na zahraniční misi v Afghánistánu? Byl to úžasný člověk a kamarád, a právě na jeho počest vznikla obranářská soutěž, která nese jeho jméno a my vám nyní přinášíme reportáž z letošního ročníku (rok 2022). A že se bylo na co dívat!

Skvěle připravený jednodenní závod s neobvyklým vyřazovacím systémem a profesionální úrovní psovodů a psů – tak viděl 2. ročník obranářské soutěže „O pohár štábního praporčíka Tomáše Procházky“ izraelský kynolog Yossi Cohen. Ke svému hodnocení dodal: „Je úžasné, že se sem do heřmanického kynologického střediska českých celníků sjelo tolik psovodů ze všech ozbrojených složek státu a městských policií. Nelze opomenout ani přátelskou atmosféru mezi soutěžícími a organizátory i rozhodčími z řad celníků, vojáků, policistů a příslušníků vězeňské služby. Potěšila mně také bezprostřední výměna zkušeností mezi všemi přítomnými kynology.“

Tomášova přezdívka s otazníkem a zvolání: ZDE! symbolizuje jeho ochotu pomáhat každému, kdo o pomoc požádal.

Takového hodnocení se asi jen tak někdo nedočká od zkušeného izraelského profesionála, který poznal mnoho domácích i zahraničních soutěží a kynologických výcvikových center. A co dodat k pohledu profesionála z Izraele? Možná jen to, že podobně viděli soutěž na počest Tomáše Procházky snad všichni diváci. Těch se sešlo na dvě stě, přestože termín Poháru byl na počátku období dovolených a prázdnin – v sobotu 2. července 2022.

Nebudeme smutnit   

Ředitel Agentury vojenského zdravotnictví předává květinu matce Tomáše Procházky.

To mimo jiné řekl při zahajovacím nástupu hlavní organizátor a moderátor soutěže celní instruktor Roman Vala, když připomněl, že Tomáš Procházka byl skvělým pejskařem a kamarádem, kterému nikdy nechyběla upřímnost a dobrá nálada: „Tak jsme ho poznali nejen my celníci, vojáci, ale i kynologové na mnoha cvičištích kam dojížděl připravovat své psy a pomáhat s výcvikem ostatním pejskařům. A jistě by si nepřál, abychom na něho vzpomínali jen v truchlivé atmosféře.“ Potom moderátor předal slovo řediteli Agentury vojenského zdravotnictví (v jejíž podřízenosti je Centrum vojenské kynologie, kde Tomáš Procházka sloužil) plk. gšt. Ing. Ladislavu Šlechtovi. Ten krátce připomněl pejskařský odkaz štábního praporčíka Procházky a předal květiny jeho rodičům.    

Při zahajovacím ceremoniálu nechyběla ani krásná znělka.

Pokud by někdo nevěděl proč a na čí počest se soutěž pořádá, tak jen malá připomínka. Dvaačtyřicetiletý Tomáš Procházka byl armádním psovodem a na své čtvrté zahraniční misi, v roce 2018, zahynul. Stalo se tak, když se se psem vracel automobilem na základnu Šindánd v afghánské provincii Herát.  Zezadu ho zastřelil příslušník afghánské armády. A protože byl známým, úspěšným a oblíbeným kynologem mezi kolegy u ozbrojených sborů stejně jako mezi sportovními pejskaři, přišli jeho kamarádi od celní správy a z Centra vojenské kynologie Chotyně s návrhem na pořádání obranářského závodu na jeho počest. Poprvé se tak stalo v roce v roce 2019 a po dvouleté „covidové“ pauze se obranáři opět sešli zavzpomínat na Tomáše v roce 2022.

Stejný vyřazovací systém

Pes mezi autobusy se soustřeďuje na násilí odehrávající se před ním

Že tento obranářský závod je blízký služebnímu použití psů a mondioringu asi není nic překvapujícího, neboť symbolizuje hlavní Tomášovy aktivity. V armádě byl instruktorem služebního výcviku psů a ve sportu vyznavačem mondioringu. Jedinečný je však vyřazovací systém soutěže, blízký jiným sportům, třeba pohárovým závodům ve skoku na lyžích. Závod je limitován dvaceti psovody a psy, ovšem zájem byl výrazně větší. Startovalo nakonec jen devatenáct psovodů, neboť jeden z přihlášených v zápalu pro pejskařinu nějak opomněl, že má ve stejném termínu svatbu! Všichni soutěžící nejprve absolvovali kvalifikační část zahrnující čtyři disciplíny. Před každou disciplínou (během celého závodu) byli psovodi seznámení s tím, co se od jejich psů očekává. To pak ukázkově předvedla i nesoutěžní dvojice. V zásadě šlo o to, aby se ukázalo, jak psi dokáží rychle a samostatně reagovat na simulované situace.

Kvalifikace

První kvalifikační disciplínou bylo blokování dvou útočníků psem v náhubku - tvrdé pro psy i figuranty.

V první kvalifikační disciplíně měli psi za úkol odrazit útok dvou agresivních koloběžkářů. Protože se zřejmě jednalo o opilce či zdrogované jedince a nikoliv o vysloveně nebezpečné pachatele, psi museli provést nekompromisní zákrok v náhubku. Někteří útočili na obličej, jiní na solar. A bylo zřejmé, že oba zákroky jsou natolik bolestivé, že si potenciální agresor v reálné situaci rozmyslí další atak strážce pořádku. Nutno dodat, že figuranti měli z bezpečnostních důvodů kromě figurantského obleku i patřičnou ochranu obličeje a tlumící zástěru na břišní části těla. Přesto si „užili“, zvláště když tvrdým zákrokům museli vyrovnaně odolávat za téměř pětatřicetistupňového vedra na sluníčku, a tak pořadatelé na závěr vyjádřili velké díky figurantům ze všech rezortů – Janu Novotnému (PČR), Robinu Dočekalovi a Stanislavu Doležalovi (oba voj. pol.), Lukáši Suchánkovi (AČR), Jiřímu Zatloukalovi a Filipu Gavorovi (CS ČR) a Davidu Štefanovi (civilní klub).  

Útok do zad

Zadržení uhýbajícího a povalováním sudů bránícího se figuranta nebylo snadné.

V druhé kvalifikační disciplíně pořadatelé simulovali náhlý útok figuranta do týlu psovoda, když předtím byla pozornost psa upoutána útěkem dvou pachatelů, kteří bili na zemi ležícího člověka (figurína). Krýt záda psovodovi v takové situaci rozhodně patřilo k náročnému úkolu psa. O to příjemnější je konstatování, že situaci zcela nezvládl pouze jediný pes. Třetí kvalifikační úkol plnili psi v nové krásné výcvikové hale, když měli zabránit výtržnictví. Figurant nejprve rámusil dvěma plastovými kanystry a po zákonné výzvě, aby činnosti zanechal, zaútočil na psa. Psi museli zpacifikovat figuranta, který jim v zákroku bránil oběma kanystry. S nulou neodešel žádný pes, stejně jako v poslední kvalifikační disciplíně, kdy se prchající figurant nechtěl nechat zadržet, když pobíhal mezi plastovými sudy, z nichž některé povalil před dotírajícího psa. A nutno dodat, že rozhodčí Josef Šesták (PČR), Martin Kobrč a Jiří Toman (oba CS ČR) byli nekompromisní.         

Semifinále

Stupně vítězů: na nejvyšším František Škvrna a Chris Kyle Clever Fox z MP Praha, stříbrný Dušan Kochwasser s Cedrikem Tomanland (vlevo) z VS ČR Mírov a bronzový Marek Reindl s Awaxem z VS ČR Vinařice.

Z kvalifikační části postoupilo čtrnáct nejlepších soutěžících do semifinále. V něm se utkali v jedné disciplíně vždy dvojice soutěžících, a to tak, že vítěz kvalifikace se čtrnáctým, druhý s třináctým atd. Jistý postup do finále měli vítězové, tedy sedm psovodů a psů, a další tři se mezi desítku nejlepších dostali na základě získaných bodů. A to jen ze semifinálového zápolení. Vyřazovací systém soutěže stanoví, že v semifinále už nehrají žádnou roli body získané v předchozí kvalifikaci a stejně tak tomu je ve finále. Jinak řečeno, v semifinále i ve finále se pomyslně všichni staví na startovní čáru vedle sebe. Výsledek z předchozí části by se bral v úvahu jen v případě rovnosti bodů v právě dokončené části soutěže. Proto se také před začátkem semifinále a finále losem stanovilo pořadí startujících. Systém tak dává šanci i těm, kterým něco v předchozím zápolení nevyšlo. A naopak nezvýhodňuje ty dosud nejlepší.  Například Jan Grúz z malinoisem Viperem z Hückelovy vily zvítězil vcelku s přehledem v kvalifikaci, vedlo se mu i v semifinále (5.), ale ve finále skončil devátý. Mohlo by se tedy zdát, že výsledek je závislý na momentální výkonnosti či únavě psa nebo jak mu disciplína sedne a určitou roli může sehrát smolná reakce. Ovšem na druhou stranu se nelze domnívat, že v tomto systému vítězí ten, kdo má štěstí. Alespoň se to ukázalo při obou ročnících. Tentokrát podával vyrovnané výkony malinois Chris Kyle Clever Fox Františka Škvrny – v kvalifikaci 2., v semifinále 1., a přesvědčivě zvítězil i ve finále (95 bodů).      

 Důraz na ovladatelnost  

Na ovladatelnost psa po zákroku se kladl značný důraz.

Nutno zmínit, že ač se na soutěži nehodnotila samostatná poslušnost, jak to známe z běžného zápolení ve výkonu psů, tak ve skutečnosti byla ovladatelnosti psů věnována v propozicích a tedy i ze strany rozhodčích větší pozornost, než je běžné. Po každé obranářské disciplíně se totiž hodnotilo pouštění (odvolání od pachatele), které bylo i bodově dosti výrazné. Například ve třech kvalifikačních disciplínách byl poměr zákrok/pouštění 40/10, v semifinále a finále 90/10. Nechyběly ani překážky, neboť ve dvou disciplínách musel pes před zákrokem přeskočit napříč položený tunel. A proč tomu tak je? Protože pořadatelé – profesionálové ozbrojených složek, berou psy jako významné bezpečností prvky při nejrůznějších zásazích, avšak čtyřnozí pomocníci nesmí při zákroku překročit zákonnou normu. Proto takový důraz na pouštění, tedy ovladatelnost psa po zákroku. I z tohoto úhlu pohledu lze konstatovat, že soutěž „O pohár štábního praporčíka Tomáše Procházky“ posloužila nejen jako připomínka skvělého pejskaře, ale veřejnosti také ukázala, co psi se služebním výcvikem dokáží udělat pro naši bezpečnost a že jsou zároveň bezvadně ovladatelní, aby nikomu zbytečně neublížili.      

Josef Růžička

Foto: Josef Růžička