Socializace psa je, když… - 4. díl

Také už jste se těšili na další díl seriálu o socializaci z pera Veroniky Chramostové? Tak je tu a tentokrát si společně probereme návyk našeho čtyřnožce na lidi, zvířata, ostatní psy a i další aspekty běžného života v naší společnosti. To vše je nesmírně důležité a není radno nic z toho podcenit nebo zanedbat.

Už víme z minulých dílů, že socializace je procesem celoživotním, který má za cíl jediné – zvyknout psa na různé podněty z prostředí, v němž se pes pohybuje a žije a nijak extra je neřešit, nevěnovat jim zbytečnou pozornost. Výsledkem je tedy takové zvíře, které je navyklé na široké spektrum podnětů z okolního světa a neřeší je, nechávají ho chladným. Umí se s nimi rychle vyrovnat, jsou pro něj přirozenou součástí světa a nejsou hodna zvýšeného znepokojení nebo naopak přehnané pozitivní excitace.

V kostce jsme shrnuli základní oblasti, na co všechno lze socializovat. Spektrum je opravdu široké, fantazii se meze nekladou. Nicméně pro pohodový společný život i pro bohatou podnětovou základnu zvyšující frustrační odolnost psa a prohlubující pestrost společných zážitků nutných pro vzájemné upevňování vztahu můžeme vyjmout oblasti, jako jsou socializace na lidi, zvířata, zvuky, povrchy, dopravní prostředky a kombinace všech prvků pak v konkrétních životních situacích.

Socializace na lidi

Jako základní a pro život v lidském světě nepostradatelná je socializace psa na člověka a obecně na lidi. Začíná už u chovatele, kdy malý pejsek nebo fenka se musí ve věku několika málo týdnů poznat s člověkem, aby ho v budoucnu byl schopen chápat jako sociálního partnera, kterého má brát jakkoliv na vědomí. To znamená, že chceme-li psa, co bude ochotně a rád v budoucnu spolupracovat s člověkem a bude celkově chápat, že ho na takovou aktivitu má brát v potaz, je třeba mu člověka v příslušném období vtisknout a seznámit ho s ním. Proto je nanejvýš důležité pro pohodu budoucího zvířete, ale i pohodu vlastní a pohodu okolí, abychom vybírali pečlivě a zodpovědně.

Nejde pouze o volbu psa s PP nebo bez PP, kde u voříška (každý pes bez PP) ne úplně můžeme odhadnout povahu a zdraví, protože neznáme předky, jde ale hlavně o nemožnost prověřit si, jak bylo štěně opečováno v době, kdy mělo získat první zkušenost s člověkem. Kvalitní vtištění člověka, bez ohledu na původ a rodokmen, znamená do budoucna základ, bez něhož budou pouze problémy, kterým se dá dobrým výběrem chovatele štěněte předejít.

Co se týká socializace na lidi, je to poměrně široká kapitola, do které patří nejen jak přistupovat k člověku, ale i k různým pohlavím, dětem, starým nebo nemocným lidem, divným lidem, hlučným lidem, jak se chovat v davu, atd.

Socializace na zvířata          

Stejně jako socializace na lidi, s nimiž se pejsek v lidském světě bude potkávat neustále, je důležitá socializace na zvířata. Jedna věc jsou samozřejmě psi, které je potřeba pořešit důkladně a zaměříme se na ně samostatně. Ale zvířat, s nimiž přijde náš pes do styku během svého života, je mnohem více. Můžeme začít doma na dvorku, kde máme drobotinu, jako jsou slepice nebo králíci, ale i velká hospodářská zvířata. Anebo můžeme mít nějaké další domácí mazlíčky, jako jsou papoušci, křečci, morčata, želvičky, atd.

Když vyrazíme ven, ať už do města nebo do přírody, potkáme další a další tvory a i když je neuvidíme hned vizuálně, jejich přítomnost je prozrazena pejskovi pachem. Každý pes má vrozené lovecké chování, které je pak u každého plemene a v rámci něj pak i u každého jedince jednotlivě silnější nebo naopak slabší, až může třeba skoro vymizet. Nicméně na zvířata je třeba psa zvykat, na jejich existenci, od malého štěňátka a spojit pak socializaci s výchovou (a i výcvikem), která pomůže pejskovi určit pravidla chování v přítomnosti zvířátek. Je důležité, aby se pejsek ani zbytečně nebál, ani nevyrazil na lov, jakmile mu zkříží cestu zajíc za domem. 

Socializace na psy

Stejně, jako u socializace na zvířata, je i u socializace na psy cílem neřešit okolní psy. Navíc sem spadá i schopnost umět komunikovat, chovat se slušně, neprovokovat a umět odcházet z potenciálně nebezpečných situací dřív, než tyto vzniknou. Je to kapitola skutečně nelehká, protože k ní je potřeba najít vyrovnané psí parťáky, ideálně dospělé, které mají již zažitá pravidla a umí komunikovat. Souběžně je to velmi obtížná kapitola i proto, protože socializace psa na psy není o vypuštění psů v parku, o vylítání se pejsků spolu a jejich fixování se na adrenalin ze hry nebo jiné adrenalinové interakce spolu, ale o řízeném kontaktu s vybranými jedinci. Socializací na psy není očuchávání se každého kolemjdoucího psa, stejně jako neřízené lítání psů v parku, mezi něž tu a tam vletí balón od některého z majitelů. Stejně tak není socializací psa na psy nechat svého miláčka volně letět po ulici k dalším psům, to naopak vede povětšinou k senzitivizaci psa na vodítku, jemuž je tak velmi neslušně narušen osobní prostor a k nevýchově volně pobíhajícího psa, který nemá žádné mantinely a naopak považuje další psy jako zdroj vhodný ke kontaktu, i když tento o to nestojí. To není socializace, ale senzitivizace a v konečném důsledku výchova k drzému chování na jedné straně a k afektivnosti na té druhé.

Socializace na zvuky a povrchy

Kromě lidí a zvířat se ale v našich světech objevuje mnoho dalších témat, která spadají do socializace. Třeba taková kapitola s různými zvuky, kde pejska je třeba seznámit od běžného ruchu dopravy, po různé nárazové, ale běžné zvuky sanitek, vlaků, až po těžší témata, která jsou součástí naší společnosti. Pak tu máme kapitolu související s povrchy a návykem na jejich různorodost. Ne každý povrch je přirozený a pejskovi příjemný. Bavíme se jak o různých formách vjemů, které lze na povrchu zažívat, aby pejska nepřekvapil v budoucnu.

Socializace na dopravní prostředky          

K dobrým socializačním návykům patří zvykat psa na ruch dopravy všeho druhu, a to jak její existence a zvukových projevů, tak jako její účastník. Na tyto vjemy je velmi bohaté právě město, které nabízí celou plejádu možností, od dopravního ruchu, který probíhá od rána do večera, přes cestování MHD, které má svoje specifika, až po běžné cestování vlakem, autem, taxíkem nebo třeba lanovkou.

Skládačka běžného života

Všechny komponenty, na které pejska postupně habituujeme, pak skládáme dohromady do běžného života. Komplexní celky jsou pak typicky v místech, kde je velká koncentrace dění, ať už v místech s mnoha lidmi, jako jsou obchodní centra, centrum města, MHD nebo třeba místa s hodně psy jako výstavy. Určitě sem pak patří zvládání komplexních situací, jako jsou návštěva salonu, veteriny nebo třeba neřešení silvestrovského veselí.

Zmínili jsme komponenty socializace, ale pořád platí, co jsme si řekli v minulém díle. Pro to, abychom pejska provedli socializací a všemi jejími úskalími, musíme ho paralelně vychovávat, tedy určovat mantinely, kde se má pohybovat svým chováním a cvičit, abychom mohli požadované chování pojmenovat a následně vyžadovat. Nelze oddělit výchovu, výcvik a socializaci.

Jak to může vypadat v praxi…

Pojďme se nyní kouknout na situaci z běžného života, kde uvidíme, jak všechno souvisí se vším – výchova, výcvik a socializace a v ní všechny jednotlivé komponenty.

Představme si poloměstskou procházku, kdy dojedeme MHD z centra města do některého z lesoparků na jeho okraji a následně se vracíme zpět. Nejdřív procházíme přírodou, postupně přicházíme do civilizace rodinných domků, která se postupně mění v sídliště, až nakonec dorazíme do centra města, kde si ještě nakoupíme v místním středisku a dáme po dlouhé cestě několika kilometrů kávu se zmrzlinou v místním bistru.

Je nanejvýš jasné, že uvedená procházka je komplexní na dovednosti. Aby mohl zvládnout první část v MHD, musí být pes zvyklý/habituovaný na lidi všeho druhu a projevů, protože je bude potkávat po celou dobu. Je dobré, aby zvládal i trochu více lidí na jednom místě, co mohou různě hlaholit, postávat, atd. Souběžně musí znát dopravní ruch, umět se v něm pohybovat. To znamená seznámit se nejen s auty, tramvajemi, ale umět v nich i jezdit. Umět pohybovat se po různých povrchách, od hladkých dlažeb v metru, po třeba různé rohožky a kovové schody v metru. Být schopen vejít do stísněných prostor, jakými mnohdy MHD může být anebo třeba výtah pro výstup z metra. V neposlední řadě je toto prostředí doprovázeno celou plejádou různých zvuků, někdy i nepříjemných. Pes by měl být souběžně schopný jít v klidu na vodítku, rozumět mu spolu s obojkem jako komunikačnímu nástroji. Neměl by ho nijak překvapit ani košík a jeho běžné nošení.

Pro ovladatelnost je potřeba jistě různorodá povelová sada stejně jako schopnost sebeovládat se a zůstat v klidu, třeba v sedu nebo lehu, bez zbytečných zvukových projevů. V druhé části spojené s pobytem v přírodě musí být pes ovladatelný na vodítku, přivolatelný, schopen střídat volný pohyb s chůzí na vodítku tak, jak je aktuálně potřeba. Neměl by lovit, štvát zvěř, ani zbytečně nelítat za psy, ale naopak být schopen následovat svého člověka a držet se v jeho blízkosti. Postupně, jak budeme přecházet do civilizace, začne houstnout provoz jak lidský, tak s ostatními psy nebo třeba dopravním ruchem. V závěru naší procházky se pak spojují jednotlivé komponenty socializace, výchovy a výcviku do malé koncentrované chvilky, kdy chceme se psem posedět na kafi a jeho jediná úloha je ležet nám u nohou, nikde neběhat, nikoho a nic neřešit, pouze zůstat v klidu.

Vše souvisí se vším

Celá tato plejáda dovedností v sobě soustřeďuje komplexní vedení založené na postupné socializaci, kterou je nezbytné prokládat výchovou jakožto stanovením mantinelů, co a kdy dělat nebo nedělat aneb co se zvířeti vyplatí a co ne a samozřejmě výcvikem, který přináší funkční mechanismus na pojmenování konkrétního chování, které chceme vyvolat, a to od třeba chůze u nohy nebo třeba posazení se v MHD či na semaforu. Vše souvisí se vším a jen vyvážené složky přinesou všestranného a vyrovnaného psa.

Veronika Chramostová

Foto: archiv Veroniky Chramostové, Alena Vanžurová, Pixabay

https://www.socializacepsu.cz