Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Se psem na cestách!

Také rádi cestujete po boku svého psa a uvítali byste zkušenosti ostatních nebo tipy na „dog friendly“ lokality, ubytování, či restaurace? Pak si určitě nenechte ujít následující rozhovor, protože si v něm přečtete, kde užitečné rady jednoduše najít!


Se psem na cestách!

Velká většina pejskařů si bez svého čtyřnohého parťáka neumí představit ani zaslouženou dovolenou a pořád hledá nová a nová místa u nás i v zahraničí, kam by se mohli všichni společně vypravit a pořádně si volno užít. A skvělou inspiraci v tomto směru poskytuje i facebooková skupina „Cestování se psem“, kterou téměř před šesti lety založila Hanka Hanigerová právě s vizí, abychom si v ní my všichni mohli najít dobré tipy na výlety, sdílet své zážitky nebo poradit ostatním.

Hanko, pověz nám na úvod, jak ses vůbec dostala ke kynologii?

Se psem na cestách!

Ke zvířatům jsem měla blízko odjakživa a psa jsem si přála od dětství. Určitou dobu jsme měli na zahradě voříška, ale ten zemřel, když jsem byla ještě dítě. Pak jsme měli dlouhé období bez zvířat, kdy jsme se sestrou neustále prosily a rodiče odolávali. Taková klasika.  Nakonec naštěstí i rodiče usoudili, že by naší velké zahradě slušel pes a shodou okolností padla volba na mé vysněné plemeno – na hovawarta. 

No a tady už to šlo rychle. Já jsem obecně byla vždy aktivní, a tak bylo jasné, že ani pes nebude zahálet na zahradě, ale budeme spolu dělat něco víc. Nejdříve s ním na akcích cvičila mamina, ale jelikož ona ambice nemá, postupně ho předala nám, a tak byl trošku ve střídavé péči. Stále ale nebyl můj, a tak v roce 2016 padlo rozhodnutí, že si pořídím hovawarta vlastního. Vášeň ke kynologii vznikala postupně a nyní už víme, že nás psi budou doprovázet celý život.

Vášeň ke kynologii vznikala postupně a nyní už víme, že nás psi budou doprovázet celý život!

Mohla bys nám představit svého současného čtyřnohého parťáka?

Se psem na cestách!

S přítelem máme téměř patnáctiletého voříška Sama a pětiletého hovawarta Kenyho. Samíček je veselé a temperamentní zvíře, které stále víc a víc miluje jídlo. Poslední rok už se na něm také bohužel projevuje jeho věk a zhoršuje se jak mentálně, tak i fyzicky. Na náročné výlety s námi tedy už jezdit nemůže.

Keny je věčné štěně, kontaktní sluníčko, které nás bezmezně miluje, neustále se mazlí, nosí hračky a prostě je úžasným parťákem. Měla jsem s ním výstavní a chovatelské ambice, ale bohužel má vrozenou vadu, kvůli které do chovu určitě nepůjde. Nyní je operovaný a budeme rádi, když nám vydrží co nejdéle (zatím tomu vše nasvědčuje). Kromě jeho úžasných vlastností trošku bojujeme s přílišným teritoriálním chováním, což nám občas ztěžuje soužití psů v domácnosti a také právě cestování. 

Náš rozhovor bude ale především zaměřený na cestování se psem. Ty sama se snažíš brát Kenyho s sebou všude, nebo také občas zůstává někde na hlídání?

Dlouho jsme brali všechny psy všude s sebou, ale už jsem se v některých situacích přiklonila i k hlídání. Keny byl v dospělosti poprvé hlídán ve třech letech, kdy jsme jeli s Barneym (náš první hovawart) na výstavu do Polska, a vzhledem ke Kenyho zmíněnému teritoriálnímu chování jsme nechtěli řešit případné konflikty. Tím jsme zjistili, že hlídání zvládá mnohem lépe, než jsem čekala, a tak jsme od té doby jeli ještě dvakrát na krátké výlety bez něj. Jednou to byl Dublin letecky a podruhé Mnichov vlakem. Přiznám se ale, že pokaždé, když jsem na nějakém místě bez psů, tak si říkám, jak by se tam těm našim psím klukům líbilo a jaké by to s nimi bylo.   

Podle jakých kritérií pak společnou dovolenou vybíráš?

Samozřejmě v první řadě podle toho, aby šla co největší část dovolené absolvovat se psy. Zároveň tak, aby pro ně nebyla příliš náročná. Velkou roli hraje i cena a dostupnost rozumného ubytování. Navíc se snažím co nejčastěji vybírat na výlety a dovolené místa, která jsme ještě nenavštívili. A když to jen trochu jde, tak takové lokality, které jsou méně známé a mohou ostatní inspirovat. Vzhledem k tomu, jak dlouho už mám blog a Instagram zaměřený právě na cestování se psem, jsem tím tak trošku „postižená“ a výběr lokalit se řídí i tím, abychom měli lidem co předat.

Kde jste spolu byli nejdál?  

Se psem na cestách!

Zatím jsme se psy navštívili „jen“ sousední země. Nejdál jsem byla s Kenym v Polsku u Baltu, kam jsme jeli vlakem na týdenní dovolenou (opět spojenou s výstavou). Byla to fantastická dovolená a všem moc doporučuji sebrat tu odvahu, vzít jen psa a krosnu a prostě vyrazit! Ty zážitky, které jsme spolu měli, bych ve společnosti nějakého dalšího lidského doprovodu nikdy nezažila. Hodně jsem se o tom rozepsala na našem webu.

Plánovali jsme samozřejmě navštívit i jiné země a vzdálenější lokality, ale jako mnohým dalším, i nám do toho Covid hodil vidle. Tak snad někdy později.

Polsko je naprostý ráj pro pejskaře, tam se budu moc ráda vracet!

Našlo by se nějaké místo, kam se ráda vracíš nebo by ses vrátit chtěla?

Se psem na cestách!

Toto je pro mě hodně náročná otázka, protože já si to zamiluju úplně všude a na všechna místa se chci vracet. Ale kdybych si tedy měla vybrat, tak ze zahraničí jsme si oba s přítelem zamilovali to Polsko. Je to naprostý ráj pro pejskaře, zdejší lidé jsou úžasní, je tu krásná příroda, památky, historie… Tím, jak o Polsku stále mluvím, už jsme inspirovali překvapivě velkou spoustu lidí, aby tam jeli také, a zatím měli téměř všichni stejné pocity jako my. Až se začínám bát, jestli to s tou propagací nepřeháním. No ale takové Alpy, okolí rakouských jezer, Berchtesgaden… Ne, jedno místo by se mi těžko vybíralo. Chci procestovat svět, a zároveň se na všechna místa vrátit. Tak možná v příštích životech.

Z České republiky mi uhranulo České Švýcarsko. A tím nemyslím asi nejznámější Hřensko a Pravčickou bránu, i když to jsou samozřejmě také úžasná místa. Tato oblast má co nabídnout, ať jdete kamkoliv. Všude po lesích jsou nádherné skály, protéká tu řeka Kamenice, ve které si můžete užít ledovou koupel mezi skálami. A stále tu je plno míst nedotknutých masovým turismem. Toto je rozhodně místo, kam se budeme často vracet.

Které lokality nebo turistické cíle bys majitelům psů doporučila na společný výlet nebo dovolenou tady v Čechách?

Se psem na cestách!

U nás se nedá šlápnout vedle téměř nikde. Každopádně skvělá je pro pejskaře Šumava. Nabízí místa vhodná pro nenáročnou turistiku, ale i pro náročnější „horaly“. Proto je tak oblíbená celoročně. My jsme si ji letos se psy užili v zimním období a byly to úplně pohádkové výlety.

No a tak trošku nečekaně a paradoxně jsem velkým propagátorem Prahy. Paradoxně proto, že málokdo za cíl výletů se psy volí velkoměsto. Praha ale má opravdu hodně co nabídnout i pejskařům. Žijeme tu osm let a neustále nás něčím překvapuje. Je tu spousta zeleně, velkých lesoparků a přírodních památek. Navíc i v centru Prahy jsou nádherná místa, která můžete se psy navštívit. Za zmínku stojí Vyšehrad, samozřejmě Pražský hrad, Petřín a přilehlé Petřínské terasy, ze kterých je nádherný výhled na Prahu. S výčtem bych mohla pokračovat donekonečna. Prostě Prahu stojí za to navštívit a trochu lépe poznat.

Pro plánování dovolené se psem je Česká republika rájem!

Myslíš si, že je u nás problém najít ubytování společně seš psem?

Rozhodně si to nemyslím, naopak! My Češi jsme národem pejskařů, a to se odráží i v nabízených službách. Oproti jiným zemím tu máme se psy možnosti veliké. Opravdu není žádný problém najít ubytování v jakékoliv lokalitě. Navíc psi mohou na spoustu turistických míst, mimo jiné s nimi můžete navštívit i některé hrady. Pro plánování dovolené se psem je Česká republika rájem.

Měla bys i nějaký tip, co všechno je dobré vzít pro svého hafana na cesty s sebou?

Určitě lékárničku – na prvním místě. Vybavenou dle destinace, kam se psem jedeme. Na cesty za hranice je potřeba pas pro zvířata v zájmovém chovu (europas). Toto je nutné řešit nějakou dobu před cestou. I když alespoň chovatelé často v dnešní době nechávají pas vystavit rovnou při prvním očkování. Pokud ho však nemáte, neřešte to na poslední chvíli. První očkování proti vzteklině totiž nesmí být při přesunu přes hranice v pasu mladší 21 dnů. Také pozor na to, že každá země může mít specifické podmínky pro vstup se psy. Stejně tak ČR má rozdílné podmínky pro návrat ze zahraničí podle toho, z jakých zemí se vracíte. Tyto informace má na webu velmi přehledně zpracované Státní veterinární správa.

Osobně se na každou cestu za hranice pojišťuji. Dělám cestovní pojištění nám i psům dle toho, jaká je v tu danou chvíli nabídka. Bez něj bych nikdy nejela, byť jsme zatím žádnou pojistnou událost naštěstí řešit nemuseli. Člověk nikdy neví, co se stane. A stačí špatně došlápnout a nemusíte se na zahraničních klinikách doplatit.

Těch věcí, které je dobré vzít na cestu, by se dalo vypsat spoustu. Vše záleží od cílové destinace, způsobu přepravy a mnohých dalších faktorech. To by bylo na samostatný článek. Každopádně mějte s sebou vždy otevřenou mysl, touhu poznávat a dobrou náladu. Pak budou ty nejkrásnější zážitky přicházet samy.

Bez cestovního pojištění pro sebe i pro psy bych za hranice nejela!

Zhruba před šesti lety jsi založila facebookovou skupinu „Cestování se psem“. Jak tě něco takového vůbec napadlo? 

Se psem na cestách!

Ano, za necelý měsíc to bude šest let. Napadlo mě to vlastně velmi jednoduše. Byla jsem tehdy relativní nováček v pejskařském světě. Měli jsme tři roky našeho prvního hovawarta a já s ním chtěla dělat co nejvíc aktivit. Zároveň ale odjakživa miluji cestování a chci poznat celý svět. A tak mě napadlo, že psi a cestování přeci musí jít skloubit dohromady. Hledala jsem tehdy právě skupinu o cestování se psem a s podivem jsem zjistila, že žádná taková není. Tak jsem se rozhodla ji založit. Komunita rychle rostla a jak se tam navzájem inspirujeme, za to jsem neustále velmi vděčná.

Facebooková skupina „Cestování se psem“ je tu pro všechny, kteří se nechtějí vzdát cestování a zároveň je pro ně pes parťákem, kterého nechtějí před každým výletem odkládat na hlídání!

Kolik má v současné době asi členů a k čemu vlastně přesně slouží?

Teď má skupina více jak 17,5 tisíce členů. A vzhledem k zájmu budeme brzy atakovat dvacet tisíc. Měla by mnohem víc, ale vstup do ní je poměrně přísně schvalovaný na základě zodpovězení tří vstupních otázek a souhlasu s pravidly. Sice to zabere mnohem více času, ale myslím, že díky tomu se nám tam zatím daří udržet pohodovou atmosféru a minimum spamu a odbočování od tématu.

Skupina je tu pro všechny, kteří se nechtějí vzdát cestování a zároveň je pro ně pes parťákem, kterého nechtějí před každým výletem odkládat na hlídání. Se psy se dají na cestách zažít úžasné věci – povolují ledy mezi lidmi, snáze se díky nim seznamujeme, navštívíme úplně jiná místa než bez nich, protože nás plánování cest s chlupáči nutí přemýšlet, kam mohou i oni. A jsou prostě s námi, ať se děje cokoliv. Skupina má motivovat, inspirovat, dodávat odvahu. Zároveň slouží jako místo, kde se může kdokoliv na cokoliv spojeného s cestováním se psy zeptat, zjistit spoustu zajímavých informací, ale i sdílet své zážitky a předávat tipy ostatním. Na to, kolik nás tam je, jsme opravdu super komunita. A kdo by se chtěl o cestování se psy dozvědět víc, rádi ho mezi námi přivítáme.

Je třeba možné právě prostřednictvím této skupiny dát dohromady nějakou společnou procházku nebo iniciuješ tam ty něco podobného? 

Se psem na cestách!

Ano i ne. Nechci, aby ze skupiny byla seznamka, což se jeden čas stávalo a nebylo to zrovna přínosné. Takže jsem zavedla jedním pravidlem zákaz přidávat nekonkrétní návrhy na procházky jen za účelem seznámení se. Pro tyto účely už založené skupiny jsou, takže míst, kde hledat parťáky na venčení, je spousta. Ale naopak je vítáno, když někdo přijde s konkrétním návrhem na výlet a nabídne ostatním, ať se přidají. Nevadí mi ani sdílení již naplánovaných akcí. Vítám to, protože sdílet svou vášeň i mimo sociální sítě je skvělé.

Já jsem před pár lety takovou akci naplánovala a vydali jsme se ve veliké bandě páníčků a psů z Karlštejna na lomy Mořina a zpět. Bylo to skvělé a další výlet měl být na horu Říp. Ten jsem bohužel ze zdravotních důvodů musela zrušit a poté jsem se už k dalšímu plánování akcí nevrátila. V hlavě to stále mám, jen to bude nejspíš výlet s nějakou přidanou hodnotou a za symbolický poplatek, protože ta organizace byla velmi, velmi náročná. Zároveň plánuji tábory / prodloužené víkendy zaměřené na cestování se psy. Ale ještě je brzy na to, zveřejňovat více informací.

Přihodilo se ti někdy na cestách něco opravdu neočekávaného, a na co jsi fakt nebyla předem připravená nebo co tě zaskočilo?

Se psem na cestách!

Ano, ale pokud byste čekali něco nepříjemného, z čeho bych vám mohla předat poučení, tak to vás „zklamu“, protože naštěstí zatím proběhly všechny výlety téměř hladce. Vezmu to z druhé strany, protože mě jedna věc překvapila velmi pozitivně. Jednalo se o již zmiňovanou dovolenou s Kenym k Baltu, kam jsme jeli sami vlakem. Byla to také první dovolená, na kterou jsem jela bez lidského parťáka, a tak jsem nevěděla, co čekat. Překvapilo mě, jak moc je člověk otevřený cizím lidem, když jede na výlet sám. Navíc se psem se ty konverzace navazují opravdu o mnoho snáz. Spoustu lidí mělo snahu mi s různými věcmi pomoci, až se z toho dojímám i teď, když to píšu. To jsou zážitky na celý život, které nezažijete, když jedete někam ve více lidech. A tak nyní cestování sólo neustále doporučuji. Když s sebou navíc máte hovawarta, tak se ani nebojíte. Spoustu lidí mi psalo, že jsem odvážná a já nechápala proč. Opravdu jsem na této dovolené nezažila ani jednu nebezpečnou situaci a odvezla jsem si fantastické zážitky.

Podělila by ses s námi na závěr o nějaký nezapomenutelný zážitek z cest (se psem samozřejmě)?

Opět se budu vracet k tomu Polsku, ale on ten týden jen se psem byl opravdu nezapomenutelný ve všech ohledech. Naši sledující už tuto mou historku dobře znají, a tak se nejspíš už teď usmívají.

Byli jsme v Polsku první den, přijeli jsme okolo šesté večer do kempu kousek od pláže, a tak jsem si řekla, že půjdeme rovnou k moři. Bylo nádherné počasí a já byla nedočkavá, chtěla jsem vidět, jak Keny na moře zareaguje. Pláž jsme si užili, více než z moře byl Keny nadšený z písku, a po nějaké době jsme šli zpět na ubytování. Cesta vedla mezi lesem a vysokým plotem druhého kempu. No a jak tak jdeme, najednou zahlédnu pohyb a zjistím, že na okraji lesa, asi tak dva metry od nás, přešlapuje nervózní bachyně a za ní dovádí několik malých selátek. Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal… Kenyho jsem okamžitě chytla tak, aby je neviděl a nezačal reagovat např. štěkáním. Bachyně se opravdu o své potomky bála – asi hlavně kvůli psovi – a neutekla, hlídala si nás a po krůčcích se přibližovala.

Za zamčenými vraty kempu stál muž, který se smál tomu, jak hysterčím a odmítal někoho zavolat, aby nám vrata otevřeli a nechali nás projít. Já zvonila na zvonek jako blázen a pomalu s brekem jsem ho prosila, ať něco udělá. Bála jsem se odejít, aby po nás nevyběhla a mezitím jsem měřila síly, jestli toho 35 kg hovawarta dokážu přes dvoumetrový plot přehodit. Za chvíli přišel k plotu druhý chlap, a tak se nám smáli dva. Ani jeden neměl snahu nám pomoci. Naštěstí po pár minutách z dálky přicházel po stezce muž, který pochopil, co se děje, vzal klacek a bachyni ihned odehnal. My jsme hned běželi zpět do kempu, já se připojila na Wi-Fi a napsala o tom příspěvek na Facebook. Okamžitě mi psalo spoustu lidí, že měli na severu Polska podobný zážitek a že jsou tam prasata neuvěřitelně přemnožená. Upřímně, tohle by mě nikdy nenapadlo. No, nemusím asi vysvětlovat, že snovou představu o tom, jak budeme chodit každý večer na pláž, jsem hned ten první den okamžitě zavrhla.  Od té doby mám ze zvířat na cestách velký respekt. A jsou i lokality, kam bych já osobně kvůli divokým zvířatům se psem nejela.

Moc děkuji za prima povídání.

Michaela Weidnerová

 

Foto: archiv Hany Hanigerové

https://svetemsepsem.cz/

https://www.facebook.com/groups/885203331552723

https://www.instagram.com/svetemsepsem/?hl=cs

Kam dál ...