Rumunští ovčáci – kdo je kdo?

Bukovina, Mioritic nebo Karpatský ovčák? Že jste o nich ještě nikdy neslyšeli? Dnes se vydáme do Rumunska, do hor a do země tvrdých klimatických podmínek, ve kterých obstojí jen ti nejlepší. A rumunští ovčáci jsou v tom jedničky!

Rumunský mioritský ovčák (Ciobănesc Românesc Mioritic), rumunský karpatský ovčák (Ciobănesc Românesc Carpatin) a rumunský ovčák bukovina (Ciobănesc Românesc de Bucovina) – to jsou tři rumunští ovčáci, kteří spolu mají hodně společného a přece jsou tak rozdílní! Pojďme se s nimi společně seznámit a zjistit, kdo je kdo! 

Jsou to především pastevci 

karpatský ovčák

Všichni tři ovčáci byli vyšlechtěni na území Rumunska a podle oblasti své působnosti dostali také svá jména. Všichni jsou potomky původních rumunských horských psů, kteří měli svá využití (a dodnes také mají) především v ochraně stád. Nejmladším z plemen je Bukovina, jeho standard byl schválen až v roce 2018, jedná se tedy o velmi mladé plemeno, i když jeho historické prameny jsou prastaré. Mioritic a Karpatský ovčák se dočkali svého standardu FCI již v roce 2005. 

Největším rozdílem je zařazení do skupiny FCI. Zatímco Mioritic a Karpatský ovčák patří do skupiny FCI I. Ovčáci a pastevečtí psi (kromě švýcarských salašnických psů), sekce 1 ovčáci (bez zkoušky z výkonu), Bukovina je zařazen do druhé skupiny FCI Pinčové, knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi, sekce 2.2 Molossové horského typu (rovněž bez zkoušky z výkonu). Zařazení Bukoviny do jiné skupiny je dáno jak větší mohutností, ale také jeho pracovním využitím. Všichni tři mají být sice neúplatnými hlídači, ale právě Bukovina je ten, jehož jediným úkolem je především ochrana a hlídání (ať už stád nebo majetku). Všichni tři ovčáci jsou každopádně výrazní strážci a jejich úkolem je bránit stádo před jakýmikoliv predátory (medvědům, vlkům nebo rysům). 

Tři plemena, tři velikosti 

bukovina

Na první pohled je největším rozdílem mezi těmito třemi ovčáky rozhodně velikost a mohutnost. Největším z nich je Bukovina (což opět odpovídá jeho zařazení mezi molosy). U psů se udává výška 68 – 78 cm (ideálně 71 - 75) a u fen 64 – 72cm (ideálně 66 – 68 cm). Bukovina je při této výšce navíc velmi mohutný, preferuje se molossoidní výraz, pes by měl být skutečně velký a impozantní. Mioritic je o něco málo menší, u psů se požaduje výška minimálně 70cm (ideálně 75 cm) a u fen minimálně 65 cm (ideálně 70 cm), ale jeho celkový vzhled by nikdy neměl být těžký. Nejmenší ze tří rumunských ovčáků je Karpatský, kde se u psů uvádí ideální výška 65 – 73 cm a u fen 59 – 67 cm, přičemž i jeho mohutnost je o něco málo menší než u dvou jmenovaných a ačkoliv má být statný, nikdy to nesmí být na úkor pohyblivosti.  

Barvy, barvy, barvičky 

mioritic

Všichni tito ovčáci mají potřebné vlastnosti, které jim umožňují výkon jejich „povolání“. Kromě mimořádné fyzické zdatnosti a odvahy je zde samozřejmě i věc exteriéru. Ovčáci jsou velmi bohatě osrstění a mají kvalitní hustou podsadu, která jim umožňuje trávit veškerý čas celoročně venku u stáda, a to i v drsných podmínkách karpatských hor. Rozdílní jsou pochopitelně v barvě. Mioritic má srst nejdelší, barva je povolená buď grošovaná (základní barva je bílá s černými nebo šedými dobře ohraničenými znaky) nebo jednobarevná (bílá nebo šedá). Karpatský ovčák má srst o něco kratší a hrubší, barva je definovaná jako vlkošedá a pohybuje se v různých odstínech od světlejší po tmavší, povolené jsou bílé znaky. Bukovina má srst rovně poměrně dlouhou, standardní barva je bílá nebo světle krémová se zřetelnými šedými nebo černými skvrnami. Povolena (nikoliv žádoucí) je rovněž jednobarevná varieta, a to bílá, krémová, šedá nebo černá bez skvrn. 

Důsledná a láskyplná výchova je nutná! 

mioritic a bukovina

U všech příslušníků rumunských ovčáků je kladen velký důraz hlavně na povahu. Za vyřazující vady je považována bázlivost nebo agresivita. Jejich povaha není právě jednoduchá, a ačkoliv je možné je využívat jako rodinné společníky, potřebují opravdu důslednou nicméně láskyplnou výchovu. Silou nebo drilem s rumunskými ovčáky, jako se správnými pastevci, zkrátka nikdo nic nezmůže. Jejich přirozené prostředí je v horách a jejich povoláním je bránit stádo, z toho je třeba při pořizování si rumunského ovčáka vycházet. Velmi pravděpodobně bude tolerantní k domácím zvířatům, ale jakožto dominantní jedinec (vždyť musí bojovat s medvědem, když na to přijde) bude od ostatních psů v případné smečce vyžadovat respekt.  

Rozhodují se samostatně 

Jako správní pastevci jsou i rumunští ovčáci typičtí svou svéhlavostí. Jejich přirozeným úkolem je samostatně se rozhodovat, a proto sami vyhodnocují i domácí situace a řeší je po svém – tedy v souladu s jejich vlastními zájmy. V kombinaci s jejich přirozenou inteligencí to z nich nedělá ty nejlepší žáky pro stereotypní výcvik a nadšené účastníky opakování povelů a učení pro ně nesmyslných triků. Jejich ochota pracovat je přesně omezena tím, zda cvik vyhodnotí jako smysluplný či nikoliv.  

Socializace nade vše 

v zemi původu se jedná o velmi vážené psí plemeno, které se dostalo i na poštovní známky

Klíčem ke správné výchově je včasná socializace. Pokud právě nevlastníte nějaké to stádo a hodláte chovat rumunského ovčáka doma jako společníka, bude jeho socializace dlouhá, náročná, nicméně je naprosto nezbytná. Jejich samostatnost a inteligence je řadí mezi plemena, která ve společnosti těžko zapadají a musejí si různé sociální dovednosti osvojit již v ranném věku, jinak je jejich soužití s jinými psy komplikované. Důsledná výchova je samozřejmostí. Nedůsledný majitel rumunského ovčáka by se mohl snadno dostat „pod jeho úroveňL a pokud si pastevec svého pána neváží, bůh ho ochraňuj. Odměnou vám bude vynikající a naprosto oddaný hlídač. Již se nemusíte bát žádných nezvaných návštěv a to za všech okolností. 

Je to prostě pastevec! 

Motivace těchto ovčáků je poměrně složitá, oni si totiž sami docela vystačí. Když si přivezete rumunského ovčáka domů, zřejmě budete překvapení, že na vás jako jiné štěňátko celý den nevisí, ale zřejmě si vás nebude vůbec všímat. Než se společně skamarádíte, bude to chvíli trvat, protože ono vás zkrátka nepotřebuje. Další překvápko bude zřejmě na cvičáku. Ačkoliv víte, že vlastníte inteligentního psa, budete dlouho poslední. Vaše štěně nebude spolupracovat, nebudou ho zajímat běžné věci, které zajímají ostatní štěňata, možná si s nimi nebude chtít ani hrát. To je zkrátka pastevec! Má svou hlavu, svůj rozum, a všechno kolem je pod jeho úroveň. Tedy alespoň prozatím, než mu ukážete, pokud budete velmi trpěliví a citliví, jinou cestu. 

Rumunští ovčáci nejsou nároční na čas. Opět se vrátíme k jejich původnímu využití – celé dny, týdny i měsíce trávili v horách, kde bylo jejich jediným úkolem hlídat stádo. Nejsou tedy nijak nároční na pohyb, na dlouhé procházky nebo jiné pravidelné aktivity. Hlídání objektu a celodenní obhlídka jejich teritoria je plně zaměstná. Sice vezmou za vděk nějakými doplňkovými aktivitami, při kterých zaměstnají mozek a získají nové zkušenosti a nové zážitky, ale nemusí v tom být žádná velká pravidelnost.  

„Rumuni“ jsou zdraví 

Chov rumunských ovčáků v Čechách je velmi zřídkavý, existuje jen několik chovných jedinců. Chov Mioritika a Karpatského ovčáka spadá pod klub Pannonia a Bukovinu má pod svými křídly Klub chovatelů málopočetných plemen. Zároveň import z Rumunska není právě snadnou záležitostí a na štěně si počkáte i několik let! Chov v zemi původu je velmi přírodní, při kterém probíhá přirozená selekce. Proto tato plemene netrpí téměř žádnými populačními dědičnými chorobami. Jedinou výjimku tvoří dysplazie kyčelního kloubu, která je kvůli jejich hmotnosti poměrně častá. A protože chov je skutečně přírodní, nedochází k člověku kontrolované selekci právě na toto degenerativní onemocnění (do chovu jsou zařazováni jedinci bez ohledu na stupeň DKK), a proto nemůže dojít k jeho omezení.  

Pokud vás okouzlil některých z rumunských ovčáků nebo rovnou všichni tři, jeho koupi a pořízení do rodiny si opravdu dobře zvažte. Následně můžete kontaktovat některý z chovatelských klubů, anebo se rozjet přímo do jejich domoviny, do Rumunska, a uvidíte, že je to opravdu nádherná země, kterou stojí za to navštívit! 

Katka Houšková 

Foto: Jitka Jurová, Jana Ammer, Jana Ošoncová, Wikipedia