Raná socializace – důležité období v životě štěněte

Chystáte se na pořízení nového člena domácnosti? Nebo už máte štěně dokonce doma a zajímají vás ty úplné začátky? Pak tu pro vás máme další článek na veledůležité téma s názvem socializace! A tentokrát z pera Bc. Vladimíry Tiché…

Z veterinární ordinace: „Vy si myslíte, že s ní mám chodit ven? To tedy ne. Chovatelka nám řekla, že dokud jí nebude šest měsíců a nebude očkovaná proti vzteklině, může se chodit větrat jen na balkón.“

Stejně jako u výchovy dětí si i v případě psů začátečníci často myslí, že nepotřebují o chování psa nic vědět, a že jeho výchova přece není problém. Často jsou také přesvědčeni, že pes má na případné zlozvyky právo a mimo to je přece při nich tak roztomilý! Krásně štěká, je přece pes, a kdyby byl operní pěvkyní, zpíval by. Na tom záhonu před panelákem se výborně a rychle vyvenčí a kytičkám přece neublíží, jen je zalívá a hnojí. A že si vybral k venčení dětské hřiště? Buďme rádi. Imunologové přeci říkají, že přílišná čistota dětem škodí.

Výchova je nezbytně nutná!

Mají-li se majitelé psů vyhnout problémům s ostatními lidmi, musí svého psa přece jen trochu vychovávat a platí to nejen pro plemena velká, ale i pro ta nejmenší. Je třeba počítat s tím, že jeden problematický majitel s nevychovaným psem vrhá negativní pohled i na ostatní pejskaře a jejich čtyřnohé kamarády.

O tom, jaký pes bude, tedy jaké bude jeho chování, rozhodují dva důležité faktory. Tím prvním je dědictví po rodičích a tím druhým oblast, do které spadají získané informace, výchova a případný výcvik. Do uvedeného „dědictví“ patří např. zaměření plemene (pastevecké, lovecké, společenské), patří sem i individuální vlohy, které svým potomkům předávají chovní psi a chovné feny. O tom, jakým způsobem a zda vůbec se zděděné vlohy projeví, velmi rozhoduje prostředí, v kterém pes žije a také to, kolik informací a zkušeností může získat.

Správná socializace je základem!

Život psa by se dal rozdělit na celou řadu období od novorozeneckého, přes dospívání, dospělost až po období seniorské. Velmi důležitou částí psího života je období tak zvané rané socializace. Probíhá zhruba od pátého do dvanáctého týdne věku, tedy z části u chovatele a z části u nového majitele a je časem, ve kterém pes získává základní informace. To, co se promešká v tomto časovém úseku, se velmi těžko a někdy dokonce vůbec nedá nahradit.

V období rané socializace se pes učí:

a) Postavení ve smečce

Pes je zvířetem, pro které je základním sociálním útvarem smečka. Schéma hierarchie smečky nebo srozumitelně řečeno postavení jejích členů bývá popisováno písmeny řecké abecedy. Vůdcem je osobnost „alfa“. Tu by měli všichni členové smečky poslouchat. Ona za to uznává jejich potřeby a tam, kde je to třeba, je chrání. Pes se s hierarchií smečky setkává celý život a dalo by se říci, že se také celý život snaží v ní vybojovat co nejvyšší postavení.

Jeho první smečkou jsou matka a sourozenci. Vůdcem smečky je samozřejmě matka. Štěně se jí učí poslouchat, učí se uznávat její autoritu a začíná si uvědomovat, že toho, kdo nerespektuje rozhodnutí vůdce smečky, čeká trest. Právě v tomto okamžiku se začínají stavět základy budoucí poslušnosti či neposlušnosti psa a chybuje chovatel, který matce do výchovy zasahuje.

Přechod štěněte od chovatele k majiteli je velmi náročným obdobím z mnoha pohledů. Mimo jiné si štěně hledá své místo v nové smečce, kterou tvoří nový majitel a jeho rodina. Pes je ve své podstatě zvíře, kterému podřízenost příliš nevadí nebo spíše mu vyhovuje. Přesto se většina štěňat i dospělých psů snaží dostat v hierarchii smečky co nejvýše.

Řadu lidí baví sledovat, jak se malé štěně prosazuje. Pokud ale nezasáhnou a nedají štěněti jasně najevo, kdo je pán a kdo pes, budou mít v budoucnu potíže. Vrčení malého štěněte, které nás vyhání z oblíbeného křesla nebo od misky se žrádlem je směšné. Pokud ale nezasáhneme, může se stát, že nás v dospělosti pes do zmíněného křesla vůbec nepustí a že pokouše každého, kdo se k jeho žrádlu jen vzdáleně přiblíží.

b) schopnost ovládnout kousnutí

Štěně má snahu kousat do všeho, co vidí. Musí si však uvědomit, že hrát si, neznamená ubližovat. Učí ho tomu již fena matka, která dokáže dát rychle a jasně najevo, když se štěně zakousne víc, než jí vyhovuje. Pokračovat v její výchově by měl majitel štěněte. Občas je možné potkat členy rodiny s podrápanýma rukama, nohama a někdy i obličejem. S úsměvem říkají: „To víte, my máme malé štěně!“ Určitě se nemají čím chlubit a nebezpečí, že ze štěněte vyroste nepříjemný a obtížně zvladatelný pes, je velké.

c) získávání informací

Má-li ze štěněte vyrůst vyrovnaný pes, potřebuje v období rané socializace získat co nejvíce informací. Potřebuje se dostat do kontaktu s různým prostředím, s jinými psy, s jinými zvířaty a s rozličnými dopravními prostředky. Rozumný majitel bere malé štěně ven, přivyká ho na auto, seznamuje ho s domácími zvířaty a jde-li to, i s ostatními psy. Seznamuje psa s dětmi a na škodu není ani návštěva tak zátěžového prostředí, jako je restaurace.

Vše je ale třeba přizpůsobit možnostem psa. Seznámení s lidskou omladinou určitě neznamená, že si děti se psem mohou dělat, co chtějí. Špatná zkušenost v tomto období může znamenat v dospělosti agresivitu vůči dětem.

Velmi důležitý je způsob, jakým člověk reaguje na okolí a na chování psa. Asi se každé malé štěně lekne, když před ním např. spadne popelnice. Pokud člověk psa klidně pochválí a jinak se tváří, že se přece nic nestalo a že padající popelnice a rámus, který působí, je běžnou záležitostí, bude to normální štěně brát stejně. Pokud se majitel vyděsí, začne psa litovat a hladit a z hlasu je mu znát strach, co že to se štěnětem udělá, je základ pro budoucí nedůvěřivé až bázlivé reakce položen.

Štěně potřebuje informace a potřebuje si také leccos ozkoušet. Příležitost mu k tomu mohou poskytnout různé hračky. Tím nejsou myšleny leckdy dost finančně náročné, ale snadno rozkousatelné a tedy z pohledu štěněte nebezpečné míčky, kosti nebo zvířátka. Hračka by měla být bezpečná, měla by být tak velká, aby ji štěně eventuálně uneslo a měla by poskytovat možnost ověřit si ostrost zubů.

Majitelé psů si většinou uvědomují, jak jsou informace získané v období rané socializace pro jejich psa důležité. Hledají ale odpověď na otázku, zda ukazovat svět štěněti, které ještě za sebou nemá všechna potřebná očkování. Řešení není určitě jednoduché. V době, kdy je štěně schopné si vytvořit dostatečnou imunitu, období rané socializace končí. Nezbývá nic jiného, než hledat kompromisní řešení. Štěněti informace poskytnout, ale hledat na to prostředí, kde je riziko kontaktu s nemocným psem vyloučeno.

d) schopnost komunikace

V období rané socializace se štěně učí komunikovat se svým okolím. Takové dorozumívání se může odehrávat v mnoha rovinách např. opět ve vztahu k matce feně, sourozencům a případně dalším psům. Do této oblasti ale patří i komunikace s člověkem. Pes si zvyká na lidský hlas a význam rozdílné intonace, zvyká si i na lidský dotyk. Ten může být příjemný – pohlazení, poplácání, méně příjemný – kontrola zubů, očí, uší a také nepříjemný – mírný trest, nepříjemná manipulace. Vše má z hlediska budoucího chování psa velký význam. Pokud si pes v období rané socializace uvědomí rozdíl mezi pochvalou a výrazem nespokojenosti, je šance, že z našeho okolí zmizí majitelé nešťastně pokřikující na nereagujícího psa.

Jsou lidé, kteří si myslí, že není nutné se psovi ve věku pod čtyři měsíce příliš věnovat. Na klasický výcvik je ještě brzy a zaobírat se potřebami a zájmy malého štěněte je z jejich pohledu ztrátou času. Je ale třeba si uvědomit, že přemýšlet je třeba nejen nad výcvikem, ale i nad výchovou. Obecně by se dalo říci, že výchova jsou základy slušného chování a výcvik příprava na specifický výkon postavený na vlohách psa a potřebách jeho majitele. Důležité při tom je, že správná základní výchova je velkou výhodou při náročnějším výcviku.

Často slyšíme, že kříženci jsou inteligentnější než psi s průkazem původu. Leckomu možná uniká, že kříženci nebývají příliš opečovávaní a že informace o tom, co život obnáší, získávají od miminkovského věku. Psi s průkazem původu a to zvláště v případě, že byli pořízeni za slušnou finanční částku, jsou často chráněni tak, že jim následně chybí potřebné kontakty a informace.

Připomenout je asi třeba, že část období rané socializace prožívá štěně ještě u chovatele. To, jaké impulsy se snaží chovatel štěňatům zajistit, je jednou z velmi důležitých informací. Zájemce o štěně by se měl zajímat o to, zda štěňata mají možnost výběhu nebo jsou zavřená v nějaké kleci, zda mají k dispozici hračky, zda je s nimi matka v kontaktu a může je vychovávat.

Dnešní majitelé psů mají velkou výhodu v tom, že existuje celá řada „školiček“ pro psy, ve kterých je právě na ranou socializaci při zachování dostatečné ochrany štěněte dáván velký důraz. Ten, kdo si sám neví rady, určitě neudělá chybu, když se do některé školičky přihlásí.

https://www.labvet.cz

Foto: archiv LABVETu, Michaela Weidnerová, Alena Vanžurová, Martina Irglová