Prvního psa jsem si pořídila na protest všem!

Chtěli byste se ještě blíže seznámit s plemenem australská kelpie? Víte, co je pro ni typické a jak vypadá současný chov u nás? Nebo jaký je rozdíl mezi ní parsonem, kterého si k ní často chovatelé pořizují do party? Tak neváhejte a pusťte se do následujícího povídání!

Náš první rozhovor k plemeni měsíce povedeme se ženou, která je mezi kelpiáři velmi oblíbená a také věci znalá. Ostatně nám byla doporučena tolika lidmi, že to snad ani jinak nešlo. A není jí nikdo jiný než sympatická Jitka Kubištová, poradkyně chovu ve Welsh corgi a kelpie klubu CZ a zároveň majitelka chovatelské stanice Dai Muratori. Tak pojďme na to…

Psího kamaráda jsem chtěla už jako dítě. Stále jsem nosila domů neudaná štěňata od kamarádů a musela je bohužel vždy s pláčem zase vrátit. Moje matka nechtěla o psovi ani slyšet.

Prvního psa jsem si pořídila na protest všem, když moje tři děti nastoupili na střední školu a měly již své zájmy. Koupila jsem si fenku bígla. S bíglicí Chelsou jsem zažila krušné kynologické začátky. Byla neskutečně tvrdohlavá a vracely jsme se z procházek zpátky až po půlnoci poté, co se ona rozhodla, že je také čas jít domů. O kelpii jsem zatím ani netušila, že toto plemeno existuje. Rozhodnutí padlo až o pár let později na ME ve flyballu v Belgii. Tam jsem ji prvně uviděla.

Zakladatelkou mého chovu byla fenka Breeze, a nyní aktuálně u nás žijí čtyři kelpie. Mám desetiletého Jokera z Holandska, který bláznivě miluje vše živé, jako jsou štěňata a děti. Moje vnučka Beata ho má moc ráda. Jakýkoliv sport s Jokerem je adrenalinem. Druhým psem je osmiletý Darwin, kterého jsem dostala trochu neplánovaně jako svatební dar. Darwin pochází ze Švédska a má super kontaktní a vyrovnanou povahu. Má zkoušku z pasení ZVOP a je mimo jiné i držitelem titulu C. I. E. (Mezinárodní šampion krásy). Je otcem mého odchovu „C“ a „D“.  Před šesti lety jsem si přivezla fenku Hasty z Finska, to je asi zatím moje nejlepší  kelpie, co se sportu týče. Běháme spolu agility v MA3, máme Master Dog Dancing 1 a OB1 a tím i Klubového šampiona práce. Na výstavách vyhrála Evropskou výstavu mladých, vlastní tituly C. I. E., Český šampion, Grand šampion ČR, Šampion ČMKU a Klubového šampiona krásy. Nejmladší fenkou je dcera Hasty, jmenuje se Gigi a budou jí dva roky. Výstavně je zatím Českým junior šampionem.

V roce 2008 proběhla Světová výstava v Bratislavě. Můj manžel se rozhodl prvně a asi naposledy, že Breeze (Britney z Lhotecké linie) vystaví v kruhu. V tu dobu byla ve třídě mladých a přesto zvítězila nad kelpiemi ve třídě šampionů z celého světa. Získali spolu titul BOB – nejlepší z plemene a Světového vítěze mladých BOJ. Dodnes mi manžel připomíná, že on vyhrál „světovku“ a na Breeze už nikdo nemá. Bohužel tato fenka ve svých deseti letech náhle zemřela na mozkovou mrtvici.

Kelpie má vynikající výsledky v agility nebo flyballu, což vychází hlavně ze zcela jedinečné dynamiky pohybu a tedy i ze stylu skoku, který vychází z přirozených dispozic plemene a odlišného stylu práce se stádem. Typické je pro ni vyskakování na záda ovcí a přebíhání po nich při nahánění. Kelpie je zkrátka rozeným skokanem.

Hodně majitelů kelpií si pořizuje spojení těchto dvou plemen. Bohužel z vlastní zkušenosti mohu říci, že tato kombinace není až tak ideální. Společné mají velkou chuť do práce a nevyčerpatelnou energii. Rozdíl u Parson Russella je v tom, že se samostatně rozhoduje, je velmi inteligentní, ale inteligenci nesmíme zaměnit s cvičitelností. Russlíci mají svoji hlavu a často cvičí oni svého majitele. Patří mezi psy s velkým srdcem, ale bývají velmi žárliví a ne každý se hodí k malým dětem. Kelpie je daleko citlivější a ovladatelnější. Nelze ji však vychovávat a cvičit drilem s nekonečným stereotypním opakováním toho samého. Nevyhledává konflikty, ale nenechá si nic líbit. Ve smečce psů většinou nemá problém, stejně jako v soužití s dětmi.

S Hasty se věnuji agility. Začala jsem také nyní s novým sportem jménem hoopers. Ten je určený pro psovody s omezením v pohybu, kteří si ale chtějí se svým zdravým psem dopřát společnou aktivní zábavu. Hoopers je sportem kladoucím na psy určité psychické i fyzické požadavky, ovšem překážky jsou koncipovány zcela bezpečně a s ohledem na minimální nároky na pohybový aparát psa i handlera. Prvky hoopers jsou tedy vhodné naprosto pro jakýkoliv tým psovod – pes, ať už jde o mladé psíky připravující se na kariéru v agility, nebo týmy se psy vyřazenými ze závodů pro zranění či jiný zdravotní neduh neumožňující jim dále skákat. S Gigi tento sport kombinuji s agility.

Asi agility. I když ve svých letech už nestíhám rychlou Hasty.

Já sama jsem trémista a kelpie vycítí velmi dobře, že se něco děje. Do třídy OB2 je nutná zkouška na výborně a vždy to nějak Hasty pokazím svojí nervozitou.

Pes Furtus z mého odchovu je ale v obedience velmi úspěšný a vloni na MR ČR v OB1 skončil na 3. místě se známkou výborně a 300,5 body. Za to patří velké díky majitelce a mé kamarádce Aleně Králové.

Šest psů není až zas tak velké množství. Mám kamarádku, která má devět „kerníků“ a nyní si u mě zamluvila štěně kelpie. Nedovede si představit menší smečku psů a já ji naprosto chápu. Bydlím nyní na vesnici s velkou zahradou. Ráno chodím občas běhat s Jokerem za vesnici. Manžel se brzy vrací ze zaměstnání, sami jsou doma maximálně šest hodin. Odpoledne a večer máme tréninky agility, obedience nebo cvičíme triky jen tak pro radost. Darwin je po úrazu páteře, takže u něj je to hlavně rehabilitace a posilování.

Je to bezúdržbový pes, stačí dvakrát do roka vyčesat. Na výstavu není potřeba žádná úprava.

S pozitivní motivací a výcvikem formou hry jde všechno mnohem lépe a tak nějak jakoby samo. Skvělým pomocníkem je v tomto klikr. Kelpinky velmi rychle chápou a rádi se učí novým věcem, takže cviky z např. z dogdancingu jsem začala učit hned odmala, protože jejich největším nepřítelem je nuda a nic nedělání.    

Název chovatelské stanice byl poslední ze šesti možností, které jsem vymyslela. Pět předchozích bylo již ve světě použito. Moje sousedka studovala italštinu a navrhla, ať dám poslední název italsky „od Zedníků“, tedy v překladu „dai Muratori“. Jmenovala jsem se v tu dobu totiž Jitka Zedníková.

Odchovala jsem celkem šest vrhů kelpií a letos plánuji další vrh na Hasty. Asi největším úspěchem je to, že se majitelé mých odchovů opět vrací po letech znova pro štěně, a to z důvodu spokojenosti.

Trochu jsem již na to odpověděla v předchozí otázce. Vrací se ke mně majitelé mých odchovů a těm dávám pochopitelně přednost. Ostatní zájemce o štěně většinou znám osobně nebo jsou na doporučení kamarádů. Pokud budoucí majitele neznám, vyžaduji osobní setkání. Milým překvapením pro mě byl pár manželů s dvěma dětmi, o kterých jsem trochu pochybovala, jak si s výchovou poradí. Po třech letech jsem dostala velmi milý dopis, ve kterém píší, jak jsou nadšeni povahou a poslušností kelpie.

Každá „kelpinka“ je trochu jiná a hodí se více či méně k jinému temperamentu majitele a k aktivitám, kterým se bude chtít s budoucím štěnětem člověk věnovat. Pokud nenaleznete požadované vlastnosti odpovídající vašim představám u rodičů, těžko je očekávat u jejich potomků. Hodí se pro aktivní lidi, většího pracanta mezi psy nenajdete. Dokáže také spolehlivě ohlídat domov. Hlídají hlavně štěkotem, což může někomu, zvlášť například sousedům, vadit. Nehodí se moc do města nebo do malého bytu. Pastevecké sklony se můžou projevovat i jinde než na ovcích, kelpie může mít tendence neustále „nahánět” do stáda (nejen) svou rodinu. Kelpie se přizpůsobí téměř všemu, ale rozhodně ne sedavému a pohodlnému životnímu stylu. Při nedostatku zaměstnání strádá a vybíjí si frustraci ne příliš žádanými způsoby.

Vedu plemennou databázi na klubovém webu, jsem členem bonitační komise při bonitacích a správce plemenné knihy ve spolupráci s ČMKU. Potvrzuji doklady k vydání průkazů původu narozených štěňat. Pokud chovatel nemá zkušenosti s výběrem krycího psa, tak ráda poradím. Snažím se prosazovat důležitost zdravotních testů a vyšetření u chovných jedinců.

Jako klub máme chov řízený, ale do výběru krycího psa poradce chovu nezasahuje.  Výběr chovných jedinců je čistě na zodpovědnosti chovatelů. Krycí list mi chovatelé nebo majitelé krycích psů zasílají až po uskutečněném krytí.

K dnešnímu dni evidujeme šedesát tři chovných jedinců ve věku do osmi let. Za rok 2018 se u plemene australská kelpie narodilo celkem deset vrhů s počtem padesát devět štěňat. Byly importovány dvě feny z Maďarska a ze Švédska. Za rok 2019 to bylo celkem osm vrhů s počtem čtyřicet tři štěňat. Import se v roce 2019 uskutečnil jen jeden a byla to fena z Polska. Poslední zápisové číslo AKE na ČMKU je nyní 576 (toto číslo je aktuální k datu vydání tohoto článku - pozn. redakce).

Paní Jitko, děkuji vám za naprosto vyčerpávající rozhovor. Povězte nám na závěr, jaké klubové akce čekají australskou kelpii v roce 2020? A ještě by mě zajímalo vaše osobní přání pro plemeno do budoucnosti…

Klub plánuje letos opět 27. 7. 2020 MR plemene v agility v Kosmonosech. Kelpii pak lze vidět na speciální výstavě 8. 5. 2020 v Mladé Boleslavi a na prestižní klubové výstavě v zámeckém parku ve Valticích 1. 8. 2020, kde letos bude posuzovat chovatelka a zároveň rozhodčí pro toto plemeno z Finska paní Susanna Uusitupa-Kärppä. Osobně se na tuto výstavu velmi těším.

Velkým přáním je, aby chovatelé víc přemýšleli nad spojením chovných psů a víc investovali do vývoje plemene australská kelpie. Názor, že každá fena musí mít štěňata nebo nakrýt psem, který měl v ČR víc jak deset krytí jen proto, že nemusí nikam cestovat do zahraničí, plemeni nijak neprospěje. Majitelům budoucích štěňat bych doporučila, aby se jeli podívat do chovatelské stanice svého budoucího štěněte a nekupovali si ho jen z toho důvodu, že je levné a je jim líto, v jakých žije zvíře podmínkách. Zdravotní vyšetření rodičů sice není vždy zárukou zdraví, ale mnohdy si ušetří zklamání z nemocného nebo nesocializovaného štěněte.

Foto: archiv Jitka Kubištová

https://www.kelpie-parson.cz/