Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Prioritou je pro mne zdraví našich psů!

Rádi byste se seznámili také se zakladatelem chovu cane corso u nás a s jeho zkušenostmi a pohledem na plemeno? Pak si rozhodně nenechte ujít náš společný rozhovor!


Prioritou je pro mne zdraví našich psů!

Dlouholetý kynolog a chovatel Jiří Dospěl nejprve začínal s německými ovčáky, briardy a vlastnil také knírače. Jak šel ale čas, zatoužil po něčem zcela odlišném, po úplně jiném typu psa a měl to být nejlépe pes hladkosrstý. Vyhlédl si tehdy právě italský národní poklad a dnes jedno z nejrozšířenějších a nejoblíbenějších molossoidních plemen – cane corso. Začal se o ně více zajímat a v polovině devadesátých let se mu do České republiky také nakonec povedlo importovat první fenku a zakladatelku chovu v jeho chovatelské stanici Georg, která úspěšně působí již od roku 1963. Určitě je to tedy člověk, který nám má co říci…

Pane Dospěle, vy jste přivezl do České republiky vůbec první fenku cane corso. Co vás tenkrát na plemeni tak uchvátilo, že jste se rozhodl pro tento jistě nelehký krok?

Prioritou je pro mne zdraví našich psů!

Moc jsem toužil po nějakém novém plemeni, mělo to být něco na způsob rotvajlera nebo brazilské fily. Jenže v té době byla povaha dnešních plemen docela odlišná a většina nebyla tolik vhodná k rodině a dětem tak, jako je tomu dnes. Jelikož jsem se dříve zabýval chovem briardů a německých ovčáků, nechtěl jsem po této zkušenosti již žádné dlouhosrsté plemeno, pro mne tolik náročné na údržbu. A to byl také jeden z hlavních důvodů, proč jsem si vybral tuto nádhernou a ušlechtilou rasu z Itálie, a přispěl k tomu i její dřívější impozantní vzhled a všestrannost.

U cane corso mne zaujala nejen jeho ušlechtilost, ale také všestrannost!

To je zajímavé. A jak tedy vnímáte rozdíly mezi současným a jak sám říkáte dřívějším typem cane corso?

Ano, rozdíl je opravdu veliký. V minulosti to byl pes rozhodně robustnější a daleko mohutnější. Ve světě se samozřejmě najdou stále ještě dobré silné „kusy“, ale chce to usilovné pátrání. Ovšem v Česku takového psa seženete už jen velmi těžko.

Jaké jsou dnes trendy, kam chov směřuje nebo co preferují rozhodčí na výstavách? Chovatelé tedy typ neřeší? Lišíme se třeba nějak od země původu?

Prioritou je pro mne zdraví našich psů!

V zemi původu, převážně kolem Bari a na jihu Itálie se dají nalézt krásní dobře stavění psi. Určitě hodně záleží na rozhodčím a převážně na předvedení psa, můžete mít sebehezčího psa, ale když ho nebudete umět dobře předvést, neuspějete a nad vámi vyhraje méně hezký pes než ten váš, ale se špičkovým předvedením. Záleží také na typu rozhodčího, myslím tím, co preferuje, jestli třeba chrup psa, tmavé oko, nebo také v jaké je náladě, jestli se s handlerem dobře zná a také zda vystavuje muž, nebo žena…. Protože u nás pes, který je na první pohled přerostlý a neodpovídá standardu FCI, je oceněn známkou výborná jedna.

Jistě bylo velmi náročné dostat sem k nám v devadesátých letech nové plemeno, mám pravdu?

Díky mé letité známosti s dobrými a správnými lidmi z oboru jsem se od svého přítele Matise Tibora ze Slovenska dozvěděl o tomto plemeni, a pořídil jsem si své první cane corso.

Mohl byste nás trochu blíže seznámit se svou první fenkou? Jaká byla třeba v povaze?

Má první fenka se jmenovala Alexandra z Deatilu. Byla opravdu skvělým psem, jaký se dnes již hned tak nevidí. V jakékoliv situaci jsem se na ni mohl zcela spolehnout. Zkrátka a dobře měla úžasnou všestrannou povahu. Měla sytě tmavě modrou barvu. Dožila se pěkného věku jedenácti let. Odchoval jsem na ní dva vrhy, v jednom se narodilo pět štěňat a ve druhém čtyři. Štěně jsem si mohl vybrat podle svého vkusu.

Plánoval jste samozřejmě chovat. Kdy a kde jste tedy vybíral vhodného plemeníka?

Svá první štěňata cane corso jsem odchoval v první polovině devadesátých let. Porod byl celkem klidný a bez starostí, měli jsme pět štěňat. Krycího psa jsem v České republice samozřejmě těžko sháněl, a tak jsem si tehdy ze severní Itálie, a to konkrétně z Modeny od Giusetppe Filipa přivezl desetiměsíčního psa jménem Logan. Tehdy se nedělala ani žádná zdravotní vyšetření. Na další vrhy jsem musel opět vyjet do Itálie, odkud jsem si přivezl pár dalších psů, například ze Sicílie, nebo od Simony Tanzarelly.  Z chovatelských stanic Dell Rosso Malpeo, Degli Elmi a z dalších…

Přeskočíme-li všechny ty roky, zajímalo by mne, kolik psů máte v současné době?

Prioritou je pro mne zdraví našich psů!

Dnes vlastníme již jen pár psů. Jako chovatelská stanice Georg Cane Corso máme psa jménem Oskar Georg, který vzešel již z generace našeho chovu a ta se po mnoho let těší dobrému zdraví s výsledky rentgenů HD a ED 0/0. Společně s mým patnáctiletým vnukem Honzíkem, kterého chov, výcvik a vystavování cane corso velice baví a je v tom dle mého názoru dobrý, což mě velice těší, chováme celkem pět fen. Já dvě a můj vnuk tři. Z toho některé z nich pochází z našeho chovu, kde napříč generacemi dbáme stoprocentní zdraví s dobrými výsledky rentgenů. Jsem rád, že mám ve své chovatelské stanici následovatele, který se chce chovem tohoto plemene zabývat, protože si nemyslím, že je dobré často měnit chov různých plemen psů.

Jakých úspěchů si jako chovatel u svých psů a odchovů nejvíce vážíte?

Prioritou je pro mne zdraví našich psů!

Vážím si především dobrého zdraví a povahy, neboť v naší zemi se najde spousta chovatelů, kteří do svého chovu zařazují nemocné psy (např. s epilepsií), jedince se špatnou povahou, a proto je při výběru štěněte velice důležité zvolit správně. A i proto je pro nás prioritou mít dobré zdravé zvíře. V našem chovu se zabýváme hlavně dlouhodobým zdravím, kterého si velice vážíme a výstavy necháváme spíše začátečníkům. Jako důkaz na našich internetových stránkách Georg Cane Corso zveřejňujeme posudky a výsledky rentgenů a další. Mezi úspěchy řadím také to, že naše psy najdete po celém světě. Naše odchovy žijí například v New Jersey (Eliška Georg, Keny Georg a další) nebo v Gruzii (Qaros a Solomon Georg) na Qaros Georg majitel Solomon. Spoustu psů jsme prodali i do země původu (do Bari) a tak dále, což nás velice těší. Důležité je, že jsme v žádné z těchto zemí neinzerovali a lidé si nás prostě sami našli.

Podle čeho vybíráte vhodné majitele pro svá štěňata?

Je pro nás nesmírně důležité, aby se štěně dostalo do opravdu dobrých rukou. Záleží nám na tom, aby nová rodina měla všechny předpoklady k tomu, aby se pes v novém domově cítil co nejlépe a žil tam krásný život. Jistě bych nesvěřil psa do péče někomu, kdo by neměl dostatek času se mu věnovat.

Cane corso je výborným rodinným parťákem!

Jste dlouholetým chovatelem a znalcem cane corso. Povězte nám tedy, zda toto plemeno může dobře plnit i funkci rodinného psa?

Prioritou je pro mne zdraví našich psů!

Cane Corso je jistě výborným členem rodiny, má k ní ten nejlepší možný vztah, je na ni velice silně  fixovaný a hlídá si ji, hlavně pak pes temperamentnější povahy. Takže jej zcela jistě doporučuji. U mne doma cane corso odjakživa žili s dětmi a mám zkušenost, že zejména pro ně může toto plemeno být dobrým parťákem. Jinak já mám všechny své psy celoročně odchovávané venku.

Co byste obecně novým majitelům poradil nebo doporučil ohledně výchovy, výcviku, ale i třeba péče?

Výchova a výcvik jsou zajisté nesmírně důležité. Co se týče výcviku, myslím si, že je nejlepší začít se cvičením a socializací zabývat již od štěněte. Protože štěně vstřebává daleko více věcí a lépe se i učí. Trénink staršího psa není zase takovým problémem, ale majitel musí mít více trpělivosti. Jinak je toto plemeno považováno za všestranného psa.
Cane Corso není obecně nijak více náročné na celkovou péči, nicméně pochopitelně potřebuje spoustu pohybu, ale štěňata by neměla být přetěžována během období růstu kostí.

Cane corso u nás zastřešují tři chovatelské kluby. Myslíte si, že je to pro plemeno a majitele dobře nebo špatně?

Myslím, že v dnešní demokracii je to jistě správné, neboť si nikdo nemůže udělat monopol na to, aby prosazoval své zájmy a podsouval lidem nejrůznější lži. Staré původní kluby spolu vycházejí, ale bohužel u specializovaného klubu na plemeno cane corso je nový specialista, který nezná počátky chovu cane corso v ČR. Je v oboru takřka začátečníkem a nepohybuje se v chovu zas tak dlouho, zatím odchoval jen pár prvních vrhů, ty vztahy nejsou tak dobré, jako když klub vedla paní Šárka Bajerová, která chovu velice rozuměla, jako asi nejvíc v České republice.

Pane Dospěle, velice děkuji za váš čas a ochotu podělit se s námi o své zkušenosti. Co byste tedy na závěr popřál svému milovanému plemeni do budoucnosti?

Plemeni bych do budoucna rád popřál hodně úspěchů, například na výstavách, či při plnění zkoušek a samozřejmě také, aby dělalo radost svým majitelům.

 

Iveta Panýrková

 

Foto: archiv Jiřího Dospěla

www.georgcanecorso.com

Článek obsahuje fotografie psů s upravenými ušními boltci na obou stranách hlavy psa, v jejímž důsledku dochází ke ztrátě tkáně a tím i změně vzhledu psa.

Jedná se o fotografie psů narozených před rokem 1992. V ČR je dle ust. § 4 písm. g) zak. č. 246/1992 Sb. v platném znění zejména ve znění zákona 77/2004 Sb. tento zákrok zakázán a považován za týrání.

Kam dál ...