Pražský krysařík je pes jako každý jiný!

Těšili jste se na další rozhovor, ve kterém bude hrát hlavní roli pražský krysařík? Tak tady ho máte a užijte si příjemné povídání o chovu, ale i o běžném životě po boku tohoto malého sympaťáka!

Zuzana Machálková působí v Klubu přátel psa pražského krysaříka jako poradkyně chovu. A mimo to si užívá spokojený život po boku svých tří malých feneček. Dozvíme se od ní mimo jiné, proč preferuje u plemene barvu černou s pálením nebo třeba jestli může být tento drobný a veselý pejsek spokojený i jako jedináček. A to není zdaleka všechno…

Může za to můj tchán. Jezdil na mopedu po vlastech českých a v nějaké vsi mu moped zkolaboval a člověk, který mu to pomohl opravit, měl doma krysaříka. Byla to láska na první pohled. Dlouho sháněl, až si pro něj konečně jel, ale neměl auto a tak jsme ho s manželem vezli z Brna do Českých Budějovic.  Tam jsem poprvé uviděla krysaříka já a propadla jsem mu stejně jako můj tchán. Za rok jsme doma měli první fenečku, za další rok druhou a pak ještě pejska do páru. No, a dostali jsme se na počet pět a to je naše domácí hranice. Nyní mám doma jejich potomky.

Jmenují se Čikita a Hexi Žlutý kvítek a třetí nejmladší je vnučka Čikity – Gia od Královny Celesty. Matkou Čiki byla Bridget z Dabenu – moje první chovná fenka, která zemřela v necelých čtrnácti letech a Hexi je dcerou Čikity. Takže všechny jsou jedna „rodina“. Čikita má devět let, je naprosto zdravá a plná elánu. Měla celkem čtyři štěňátka ve dvou vrzích, jednoho pejska a tři fenky. Hexi měla být pokračovatelkou mého chovu, ale bohužel zůstala dost drobná a proto jsem ji raději nenakryla a pořídila si z mé pokrevní linie Giu. Letos jsme spolu zvládly bonitaci i výstavu, všechna vyšetření jsou v pořádku, tak se snad zadaří i ta štěňátka. Holky si dobře rozumí a jejich honičky za lumpíčkem baví nejen je, ale i celou moji rodinu.

Ano, smečka to je a dávají to jasně najevo každému, kdo by o tom pochyboval. Spolupracují spolu a každá má své místo. Na ulici moc nechodíme, máme zahradu. A když vyrazíme do přírody, vždy si hlavně hlídají mě. V lese si drží určitý okruh, tak abychom se navzájem viděly. Když byl součástí naší smečky ještě Neklan Černá orchidej, byl jasným vůdcem a holky se držely za ním. Neklan zemřel před dvěma lety také na stáří. To jsou bohužel ty nejsmutnější chvíle.

Při setkání s cizími psy jsou reakce různé. Pokud je to velký pes, bývá tam respekt. Štěkají spíš při pocitu ohrožení. Když potkáme menšího psa, záleží na tom, jak se chová on. Na velkých akcích, třeba při klubových výstavách, se krysaříci velmi dobře snáší a většinou vytvoří jednu velkou volnou smečku. Je to úžasný pohled, když je takových padesát krysaříků volně v prostoru...

Pokud má pes dostatek zábavy se svým páníčkem, chodí třeba cvičit, na agility nebo něco podobného, úplně si vystačí sám. Vychovat dva psy je totiž mnohem složitější než vychovat jednoho. Takže pokud chcete mazlíka a nemáte žádné chovatelské ambice, úplně stačí jeden. Zároveň ale musím dodat, že se dvěma je víc legrace. Záleží ale také na povaze, dva dominantní psi se nemusí vždy kamarádit.

Osobně jsem spíše zastáncem řízeného chovu. V současných podmínkách je to ale utopie. I ze zákona je každý chovatel zodpovědný za svůj odchov a nelze tedy zodpovědnost přenést na někoho jiného. V našem klubu je volný chov.

Nejdůležitější je rodokmen, tedy předpokládané vlohy po předcích a druhou nejdůležitější indicií pro sestavení chovného páru je výsledek bonitace. Cílem jsou samozřejmě zdravá standardní štěňata.  Příroda má někdy na standard jiný názor než my chovatelé, ale to zdraví nám zatím vychází dobře.

Nemyslím si, že u našeho plemene by toto bylo dobré opatření. Pražský krysařík mívá ve vrhu většinou dvě štěňata. Zbytečně bychom tím snížili chovnou základnu. Takové omezení by mohlo být opodstatněné u plemen, která mají mnohopočetné vrhy.

Ano, kontroly vrhu jsou povinné. Provádí je buď poradce chovu, nebo veterinární lékař a je na chovateli, kterou z variant si zvolí. Osobně si myslím, že pro začínající chovatele je dobré zvolit poradce chovu, protože pomůže s chovatelskou agendou a také má víc zkušeností s plemenem než všeobecný veterinární lékař. Kontrolují se základní věci, například čip, barva a znaky, fontanela, zuby, varlátka, zálomky, váha, atd. Protokol o kontrole vrhu je součástí podkladů pro vydání rodokmenu.

Myslím si, že s přidáváním dalších barevných variant se příliš spěchalo. Dnes už těžko hledáme krycího psa, který by neměl v rodokmenu nějakou barvu.  Mrzí mě to, protože nejkrásnější krysařík je ten černý s pálením, má nejdelší plemennou historii, nejvíc dohledatelných předků. Na této barvě plemeno pan Ing. Jan Findejs stavěl.

Kvalita srsti černé s pálením je nejlepší. Modrá s pálením a lila ji nemívají kvalitní a stává se, že do tří let jsou tito psi téměř holí.

Moje telefonní číslo je na stránkách klubu a občas mi volají lidé hledající štěňátko nebo se začínající chovatelé chtějí poradit. Účastním se každé bonitace. Snažím se mít přehled o chovných psech. Klub při některých akcích pořádá přednášky odborníků.

U pražského krysaříka se nyní žádný vážný zdravotní problém ve větším počtu neobjevuje.  Povaha každého psa je z největší míry důsledkem výchovy.

Je potřeba, aby každý chovatel věděl, jak funguje genetika, Zde vidím největší riziko v budoucím chovu. Například barva merle je velmi riziková, nese s sebou vážné zdravotní problémy, pokud nebude chovatel dostatečně zodpovědný při výběru chovných párů, může to mít fatální následky pro potomky.

Mám z toho obrovskou radost !!! Je to uznání práce generací chovatelů . Měla jsem takový strach, že se to nakonec nepodaří...

Je to také velký závazek pro budoucnost, aby se povedlo definitivní uznání.

Pražský krysařík je pes jako každý jiný, baví ho to, co ostatní psy, je schopen mnoha různých psích sportů, jen je prostě malý. Přeji tedy krysaříkovi takové páníčky, kteří ho nebudou nutit jen ležet na gauči! 

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Zuzany Machálkové