Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Pracovitá Didi

Obdivujete čtyřnohé záchranáře stejně jako my v redakci? A věřili byste, že v praktickém nasazení se může velmi dobře uplatnit i belgický ovčák malinois? A dokonce i v lavinách? Josef Růžička vás o tom jistě přesvědčí…


Pracovitá Didi
Josef Růžička 10.3.2020 3982x Záchranářská kynologie

Psy máme pro radost, pro sport, ale asi nejdůležitější jsou ti, kteří přispívají k záchraně lidí nebo jim jinak pomáhají. Mohou to být pomocníci handicapovaným lidem, ochránci naší bezpečnosti a také zachránci zdraví i životů lidí, kteří se ocitli v nebezpečné situaci.    

 

A právě mezi ty poslední patří šestiletá fenka belgického ovčáka malinois jménem Didi. Spolu se svým páníčkem Jánem Korenkom slouží u slovenské Horské záchranné služby (HZS) ve Starém Smokovci. Psovod měl sice v oblibě německé ovčáky, ale když bylo zřejmé, že jeho právě připravovaný jeden a půl roku starý německý ovčák nemá velké šance na náročnou službu u horských záchranářů pro onemocnění kloubu, pod tlakem času se rozhodl pro jiné plemeno. A nelituje.

Trefa do černého

„Malinoise ani fenku jsem nikdy nechtěl, ale psa jsem potřeboval. Když tehdejší šéf kynologů HZS Ján Žiška zjistil, že u spolupracujícího kynologického klubu Z Polytanu v Malém Lapáši  u Nitry mají menší desetiměsíční maliňačku, která pro svoji povahu není vhodná pro sportovní kynologii, ale jinak je šikovná, zajel se na ni podívat. Pro záchranařinu se zdála vhodná, ale všechno měl ukázat čas. Byla temperamentní, měla zájem o hru, o aport, byla zdravá a v dobré kondici. Dohodl se tedy s majitelem klubu Jánem Thóthem a fenku mně přivezl. Od začátku výcviku jsem věděl, že jsem s ní na dobré cestě k bezvadnému záchranářskému psu. Nevadil jí ani sníh a drsné horské podmínky,“ vzpomínal v roce 2020 na Výrovce čtyřiačtyřicetiletý profesionální záchranář nadporučík Ján Korenko.

„Malinoise ani fenku jsem nikdy nechtěl, ale…!“

V Krkonoších trénoval na lavinách se zmíněnou fenkou spolu s českými horskými záchranáři. Didi byla v roce 2014 druhým malinoisem, který sloužil u HZS se třiceti německými ovčáky. Výcvik fenky postupoval přiměřeně věku až k úspěšnému složení záchranářské zkoušky B. Ta spočívá ve vyhledání dvou osob zasypaných v lavině o určené ploše a se záhraby hlubokými minimálně jeden a půl metru. Psovod je zkušený záchranář, u HZS slouží deset let. Předtím byl sedm let dobrovolným členem horské služby. Ke znalosti zvířecího vidění světa jistě přispělo i to, že už předtím měl psy, i když spíše jen pro radost, a pak jeho další hobby – jezdectví. Ostatně koně mají doma i nadále, neboť jezdectví je velkou zálibou Jánovy manželky. Je tedy zřejmé, že volba fenky a její svěření do rukou Jána, byla trefou do černého. 

Nerozhoduje plemeno, ale schopnosti jedince!

Ačkoliv dříve HZS měla výhradně německé ovčáky, dnes slouží i další plemena. A proč tehdejší šéf psovodů HZS nadále netrval na výhradním zastoupení německých ovčáků u horských záchranářů? „Německý ovčák je stále považovaný za optimální a osvědčené plemeno pro náročnou práci v horských podmínkách. Je to univerzální, oddaný a lehce cvičitelný pes. Je sice pomalejší než třeba belgický ovčák malinois, ale zato precizní. Je vhodnější pro práci v zimě, neboť jeho stavba těla umožňuje snadnější pohyb ve sněhu. Proto u naší HZS upřednostňujeme lehčí typy německých ovčáků,“ vysvětlil major Bc. Ján Žiška, jenž šéfoval psovodům do 31. 12. 2017. Tehdy měla HZS mezi třiceti dvěma záchranářskými psy tři belgické ovčáky malinois a jednoho psa border kolie, takže mohl srovnávat. „Maliňáci jsou temperamentní a rychlí. Při práci na plochách bez sněhu se pohybují dokonaleji – lehce, pružně, rychle, snadno mění směr. Při své rychlosti však hrozí, že mohou přeběhnout nepatrné stopy pachu hledaného člověka. O to větší pozornost jim musí věnovat psovodi,“ zmínil zkušený kynolog a instruktor Ján Žiška. Proto po předběžném seznámení se s kvalitami fenky Didi se rozhodl vzít ji do služby k horským záchranářům.

Předešla neštěstí

A jakoby se mu fenka chtěla odvděčit, neboť už krátce po zařazení do služby zachránila život ženě. Ta si přímo o Štědrém večeru chtěla vzít život a odešla do hor. Bylo to na úpatí Vysokých Tater, kde po postrádané ženě nejprve pátrala policie. V předpokládané lokalitě ji však nenašla, neboť hledání v noci v zalesněných a sněhem zafoukaných horách je pro člověka příliš náročné. Proto se policie po několika hodinách obrátila na horské záchranáře ve Vysokých Tatrách. Službu ve Starém Smokovci měl právě psovod nadporučík Ján Korenko s maliňačkou Didi z Polytanu. Během dvaceti minut byl na místě, ale ani pro něho nebylo snadné nalézt ženu v zasněženém a místy pošlapaném terénu od předchozích pátračů. Hodinu dvojice intenzivně pátrala ve stále širších okruzích, až nakonec psovod v dálce zaslechl intenzivní štěkání. Psovod nepochyboval, že silné radostné štěkání je reakcí na nalezení osoby. Bylo to opravdu na poslední chvíli, neboť žena ještě nebyla natolik podchlazená, aby ji lékaři nemohli zachránit. K úspěšnému pátrání nelze nedodat, že žena po několika letech přišla poděkovat fence Didi a jejímu páníčkovi za záchranu života a maliňačce přinesla ty nejlepší granule.       

Nejvíce bývá ohrožený život člověka zasypaného lavinou. Šance na přežití pod vrstvou sněhu se každou minutou výrazně snižují!

Opět v akci

Důvodů, proč je nezbytná co nejrychlejší pomoc lidem, kteří uvízli v zimních horách, je zřejmá – vysílení, zima a případné zranění mohou brzy ukončit život člověka. Ovšem nejvíce bývá ohrožený život člověka zasypaného lavinou. Šance na přežití pod vrstvou sněhu se každou minutou výrazně snižují. Po devadesáti minutách přežívá pouze kolem patnácti procent zasypaných. Proto třeba při předvánočním pádu laviny v Soliskovém žlebu ve Vysokých Tatrách v roce 2018 vyrazili do zmíněného místa členové slovenské Horské záchranné služby i se psy během pár minut. I o tom vyprávěl profesionální záchranář Ján Korenko během letošního lavinového semináře v Krkonoších. „Pod lavinou měl zůstat kamarád turisty, který neštěstí nahlásil HZS.

Zhoršující se povětrnostní podmínky a tma však neumožnily pátrání přes noc. Zřejmá nebyla ani velikost a rozložení lavinového pole. V noci jsem dostal informaci, že ráno nastupuji se psem k dalšímu pátrání. Hned po rozednění vyrazily dvě desítky záchranářů a několik psů, abychom pokračovali v hledání. Protože stále panovalo špatné počasí, museli jsme jít pěšky ze Štrbského plesa směrem do Mlýnické doliny, odkud jsme hledali se psy od spodní části laviny v Soliskovém žlebu. Každý psovod měl stanovený k propátrání určitý úsek. Zasypaný muž neměl žádné lavinové vybavení, takže nejdůležitější pro jeho nalezení byli psi. Moje tehdy čtyřletá maliňačka Didi byla ve skvělé kondici, takže ani dlouhý pěší výstup ji neubral na rychlém a pozorném pátrání v lavině. Já jsem šel po jakémsi hřbetu podél laviny a nemusel jsem ani vydávat další povely. Samostatně pracovala ani ne patnáct minut, když začala usilovně hrabat. Lavinovou sondou jsem v Didi označeném místě hned napoprvé napíchl osobu. Vzápětí nález potvrdil druhý pes, takže jsme během několika minut odházeli sníh a objevili muže. Bohužel už nežil,“ vzpomíná na závěr Ján Korenko a dodává, že i tehdy bylo v Tatrách málo sněhu, a takovou lavinu nikdo nepředpokládal. 

 

Foto: Josef Růžička

Kam dál ...