Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Práce se zdrojem pachu, zachycení, dohledání označení 5. díl

Poslední díl seriálu zaměřeného na záchranné vyhledávání v sutinách je tu! Dozvíme se mimo jiné, že úspěch není jen jeden výsledek, ale cesta, která k němu vede. Tak si to užijte!


Práce se zdrojem pachu, zachycení, dohledání označení 5. díl

Jednou mě velmi překvapil mylný názor o tom, že pes (především lovecké plemeno), který je využíván pro záchranářský výcvik, nemůže být nikdy lovecky upotřebitelný, protože nepoužívá nos, ale hledá pouze očima. Samozřejmě to není pravda, naopak lovecká plemena jsou velmi často využívána pro práci psa záchranáře díky používání „vysokého nosu“ (Přeneseno do praxe – pes nesleduje stopu, ale při hledání zachytává a vyhodnocuje lidský pach.) Využíváme tedy u psa jedné z nejpřirozenějších schopností a instinktu.

Při práci se zdrojem pachu je nutné si uvědomit, že se jedná o soubor jednotlivých kroků, které se ale vzájemně prolínají a můžeme je rozdělit:

 

  • Typy zdrojů žádoucí a nežádoucí
  • Směřování ke zdroji pachu
  • Práce s pachem a ověření před označením nálezu
  • Práce psovoda

Typy zdrojů žádoucí

Práce se zdrojem pachu, zachycení, dohledání označení 5. díl

Pro záchranářský výcvik je prioritou nalezení živé osoby, druhotným zdrojem je nalezení osoby neživé – CADAVER (chemická tableta simulující pach neživého člověka).

Osoby známé i neznámé. U živých osob je nezbytné naučit psa hledat jakoukoliv osobu. V praxi to znamená, že pes se při hledání nesoustředí pouze na jeden konkrétní pach jednoho člověka, ale na jakýkoliv lidský pach, který zachytí. Pes začátečník často při hledání upřednostní osobu, kterou již zná a osobu, se kterou se nesetkal, má problém označit. Vše vychází z jeho předchozí zkušenosti, kdy osoba známá jej již v minulosti po nalezení odměnila.  Je tedy nutné natrénovat a umožnit psovi seznámení se s dostatečným počtem cizích osob a to nejlépe i ne pejskařů (vojáci, řemeslníci, kteří mají specifický pach – autoopravář zpravidla voní olejem z aut a jiné…)

Cadaver – neživá osoba

Práce se zdrojem pachu, zachycení, dohledání označení 5. díl

Tento zdroj pachu (nález) je pro psa dalším druhem zdroje (jiný pach má člověk živý a jiný pach vydává mrtvé tělo), který učíme psa hledat a označit. Velmi často jsou mezi záchranáři vedeny diskuze, kdy začít s nácvikem cadaveru, zda souběžně s nácvikem živé osoby, od štěněte nebo až po upevnění nácviku živých osob. Já osobně preferuji variantu nácviku až po upevnění živých osob, a to z důvodu, že cadaver na rozdíl od živých figurantů psa neodmění, to provádí psovod, což pes velmi rychle pochopí a při značení se může otáčet za psovodem nebo dokonce odcházet od nálezu za psovodem dříve, než psovod přijde ke cadaveru.

Nežádoucí zdroje pachu – negativa

Práce se zdrojem pachu, zachycení, dohledání označení 5. díl

I v sutině se může pohybovat nebo schovávat zvěř, která je pro psa vždy velmi zajímavým zdrojem pachu. Někteří psovodi se obávají negativního chování psa, který upřednostní při hledání zvěř před živými osobami, a proto se snaží těmto situacím různými způsoby vyhýbat. (Před tréninkem projdou sutinu a zvěř vyženou. Považuji to za chybu. Naopak je nutné při tréninku navodit i tuto situaci a vysvětlit psovi, že toto chování není žádoucí. Zde je to otázkou poslušnosti a ovladatelnosti psa.

Žádoucí zdroje pachu (nálezu) pro nás stěžejní jsou, tedy živá osoba nebo cadaver. Co mají společné, je jejich seznámení psa s nimi. Pokud je cílem zdroje živá osoba, seznámím psa s lidmi, kteří ho motivují a upevňují k touze po jejich hledání. Pokud je cílem cadaver opět musím psa s tímto zdrojem seznámit a podpořit, že toto je žádoucí zdroj pachu pro hledání, nalezení a označení. Uschovat cadaver do sutiny a očekávat od psa úspěšné nalezení bez předchozího seznámení s ním je velmi naivní, i když stále častá chyba v praxi při trénincích.

Každý pes se musí naučit využívat svých zkušeností používání svého nosu se zachytáváním a vyhodnocením zdroje pachu!

Směřování ke zdroji pachu

Práce se zdrojem pachu, zachycení, dohledání označení 5. díl

Mohu já jako psovod posílat psa přímou cestou ke zdroji pachu (ukrytému figurantovi) i za předpokladu, že pes ví, co má značit? Ne nikdy, způsobím tím, že pes bude spoléhat na mě a čekat kam ho dovedu, aniž by se snažil používat nos. Každý pes se musí naučit využívat svých zkušeností používání svého nosu se zachytáváním a vyhodnocením zdroje pachu. Je to obdobné jako u štěněte, když mu schováte hračku (odměnu) a on si ji sám nalezne. Čím více prostoru a samostatnosti mu umožníte, tím rychleji se ji naučí nalézt, protože bude využívat svých získaných dovedností pro práci s nosem. Podívejte se na rozdíl mezi mladým nezkušeným psem a psem „mazákem“. Mladý pes bude zpravidla velmi chaoticky pobíhat, někdy i zmateně a snažit se najít cílenou odměnu. Pes „mazák“ využije své předchozí zkušenosti, zapne nos, nasunuje, zachytí zdroj a naprosto jistým krokem dojde k nálezu zpravidla mnohem dříve a rychleji. Při tréninku doporučuji dát psovi čas a prostor pro jeho pachovou práci a nalezení zdroje. To, že vy předem víte, kde je ukrytý figurant, není vaší výhodou.

Zachycení prvního zdroje pachu ke správnému značení hlavního zdroje

Práce se zdrojem pachu, zachycení, dohledání označení 5. díl

Od zachycení prvotního zdroje pachu až k označení hlavního zdroje pachu mohou nastávat dvě méně žádoucí situace.

Pes zachytí prvotní zdroj pachu a bez dohledání a ověření začne značit (Příklad: Pes značí nález 10 metrů od figuranta, nebo značí prázdný napachovaný úkryt). Toto může nastat například u temperamentního psa s málo zkušenostmi, který chce rychle získat odměnu a je velmi důležité vysvětlit mu, že zdroj pachu musí nejdříve dohledat a ověřit. Opakem může být situace, kdy pes velmi dlouho ověřuje již hlavní zdroj pachu (přímo u úkrytu) a stále zdroj neznačí (není si jistý, nebo vyžaduje chybějící fyzický kontakt s figurantem). V tomto okamžiku je důležité psa ujistit o správnosti jeho počínání a vyžadovat značení formou rychlé odměny.

Pozorujte svého psa a jeho chování při práci, čím více svého psa poznáte, tím více vám toho ukáže a můžete pak lépe vyhodnocovat situaci!

Práce psovoda

Práce se zdrojem pachu, zachycení, dohledání označení 5. díl

Směřování, podpora, motivace…

Nelze konkrétně popsat, jak má psovod konkrétně pracovat se psem při hledání, protože každý pes, situace a prostředí může být odlišné. Je však několik obecných pravidel:

  • Trpělivost – Nechte psovi prostor a čas pro samostatnou práci hledání zdroje pachu.
  • Pozorujte svého psa a jeho chování při práci, čím více svého psa poznáte, tím více vám toho ukáže a můžete pak lépe vyhodnocovat situaci.

 

  • Postupujte při výcviku systematicky, od jednoduchého po složitější hledání a to platí i pro úkryty. Když je situace pro psa příliš těžká, vraťte se o krok zpět.

 

  • Pozor na stereotyp! I zde platí pravidlo co nejvíce variability, stereotyp vede každého psa k demotivaci. Já osobně si vedu záznam tréninků a posunu nebo naopak komplikací, které musím opravit. Před každým tréninkem si vždy předem určím, na co se konkrétně zaměřím. Není nutné na každém tréninku provádět kompletní hledání (jako na zkoušce), ale vyberte si vždy pouze část, kterou chcete zlepšit a kompletní hledání provádějte pouze občas.

A to nejdůležitější na závěr výcvik a práci se psem si vždy užívejte, když jste spokojeni vy, váš pes také. Úspěch není jen jeden výsledek, ale cesta, která k němu vede. Mým cílem je mít vždy spolehlivého psa záchranáře, který to umí a zvládne za každých podmínek a nemusí být vždy první.

 

Foto: archiv Ivety Katrevové

Kam dál ...