Práce se psy v útulku je posláním!

Už jste někdy zkusili pomáhat opuštěným psům v útulku třeba venčením? Ne? Ona je to dost důležitá a záslužná činnost, která vám rozhodně mnoho dá. Máte před sebou velice zajímavý skutečný příběh muže v penzi, který ve venčení útulkových psů našel smysl života. Připravte si tedy krabičku s kapesníčky a pojďte se s námi podívat na zajímavé osudy nejlepších přátel člověka...

Od dětství toužil po vlastním pejskovi, ale pejskařem se stal až na prahu důchodu v době, kdy se ujal maličké čivavy. Napsal a vydal na její počest knížku básní a poté, co odešla za duhový most, rozhodl se zbytek svého života věnovat opuštěným psům v Centru pro zvířata v nouzi při zoo v Ústí nad Labem. Pan Jaroslav Vaněk (75). Jeho pomoc je malou rybkou v moři, neboť útulky jsou plné, ale i malá rybka může být zlatá. Jaroslav si zřídil facebookový profil s nickem „EDDY KOLIBŘÍK“, na které pejskům z tohoto útulku hledá domov netradičním způsobem. Během útulkových procházek pejsky v roli náhradního páníčka i fotí a natáčí s nimi videa a když večer přijde unavený domů, sedne ještě k počítači a dojemně i vtipně popisuje psí osudy jejich „řečí“, aby snadněji našli nové majitele. Když se to nepovede, po chlapské tváři se koulí slzy, za které se však Jaroslav stydět nemusí… 

Princezna Žofinka

Ustrašeným a kousavým uzlíčkům neštěstí Eddy během procházek ukazuje, že liská ruka není pouze ta surová dřevěná hůl a že dokáže i něžně pohladit. A po určité době se díky jeho kouzelné trpělivosti a něžným rukám mění pejskové často s otřesnými osudy ve veselé kamarády. Ač jsou většinou staří, nemocní, bezpapíroví a naprosto „obyčejní“, mají charisma a zdá se jim o teplém měkkém pelíšku a náručí hodného pána či paničky, u kterých budou moci dožít svůj krátký psí život. A díky Eddymu to často vypadá, že na všechna předešlá příkoří už zapomněli.

Maličká čivavička Baruška s ukousnutým ouškem s knížkami svého páníčka Jaroslava

Ačkoliv Eddy pokukoval po psech odjakživa a velmi po tom vlastním toužil, žádného si nikdy nepořídil. Pes je smečkové a krátkověké zvíře, potřebuje hodně času, velmi mnoho našeho času a je smutné, když musí na svého pána stále čekat. A on tvrdě pracoval a nemohl by se zvířátku dostatečně věnovat. S příchodem nového tisíciletí mu s manželkou do důchodu zbývalo jen pár let, byla to ale neklidná doba a starší lidi přicházeli často o práci. Zaměstnání tedy sehnala někdy ona a jindy Eddy. Nikdy to nevyšlo současně a neb je samotnému člověku doma smutno, jednou, když zrovna pro změnu dělala jeho žena, padlo definitivní rozhodnutí:„Konečně je to tu. Pes by nikdy nemusel být sám, ještě máme trochu sil, a tak si ho konečně pořídíme! Hurá!“ A zanedlouho se tedy členem jejich rodiny stala malá čivavička Baruška s ukousnutým ouškem. Tam, kam měli všichni psi přístup zakázán, ji vítali s úsměvem na líci, neboť ten drobek vážil jen o pár deka víc, než krabice cukru! Dlouhých osm roků tedy prožívali souznění člověka a psa. Baruška svého páníčka inspirovala k vydání knížky poezie s názvem Básničky od Barušky. Až přišla chvíle, kdy se s ní museli rozloučit a za duhový most ji Eddy vyprovodil slanými slzami v jejím kožíšku.

Basty se svým náhradním páníčkem Eddym

Po odchodu Barušky zůstalo v bytě prázdno a jen občas jeho pohled sklouznul na její prázdný pelíšek a mističky, které zůstaly na svém místě, ale vzhledem k věku bylo jasné, že Baruška byla první a taky poslední: „Holt je to život, utíká jak voda a nedá se nic dělat.“ Eddy byl ale stále více jak bez ducha, přemýšlel nad tím, zdali ho nesužuje nějaká choroba, ale jedno odpoledne se napřímil v křesle a nahlas vykřikl: „Aha! Vždyť mi chybí pes! Ale co kdyby mě přežil?“ Byl právě konec roku a v tu dobu vytáhl z poštovní schránky leták z ústeckého útulku se sloganem: Ježíšek pro chlupatý kožíšek. Koupil tedy psí pamlsky, vzal sáček s piškoty a do útulku se vypravil. Nikdy předtím v útulku nebyl a když tam zjistil, že si venčitelé půjčují pejsky a jdou s nimi na procházku, hned se vrhl na jednoho z tamějších pracovníků: „Mohl bych také vyvenčit nějakého psa?“ a odpověď zněla: „Jo, klidně, tamhle vzadu v kotci je Basty, ten už dlouho venku nebyl! Hodně dlouho!“ Vstoupil tedy k němu, on nic, tak mu připnul obojek, vodítko a opatrně nasadil košík. Pes šel s Eddym zkroušeně a odevzdaně, mlčel a pouze jeho oči prozrazovaly, že jeho život nebyl jednoduchý a že je na světě dočista sám. Přišel za Bastym znovu hned druhý den. A další. A zase… Stal se jeho prvním nezapomenutelným opravdovým psem! Zanedlouho z nich byl sehraný seniorský pár. Od prvního okamžiku se Basty držel vedle Eddyho, chodili daleko, vodítko nebylo třeba a najednou mžik, chvilka nepozornosti, návrat mládí do kožichu a byl pryč! Eddyho polil pot. Hrůza, volal, čekal, celý zpocený běhal, žaludek až v krku, pískal, nadával si. Trvalo to celou věčnost, ale stále nic. Jak chcíplý pes se tedy vydal zpátky do útulku a po cestě dumal, jak jen vysvětlí, že mu jeho svěřenec utekl, když je za něj zodpovědný. A měl strach, co s ním je. Tam vrátka dokořán a vrtící ocas Bastyho v jeho otevřeném kotci! Chybami se člověk učí. Bylo to poprvé a naposledy, kdy mu nějaký pes utekl. Denně po celé měsíce nemohl dospat rána, už aby se zase viděli! Jednou opět celý natěšený přišel a kotec Bastyho byl prázdný! Jeho kamarád odešel do svého domova a ani se spolu nestihli rozloučit! Tak to v útulku někdy chodí. A tak jeho náhradní páníček zamáčkl slzu dojetí a jen doufal, že na něj tenhle hafan rychle zapomněl, protože si žije pohádkově.

Eddyho rozloučení s Ferdou před odjezdem do nového domova.

Eddy bral od první chvíle práci se psy v útulku jako svoje poslání a hned se snažil zdokonalovat v jejich psychice, hledal cesty do hlubin pošramocených psích duší a po nocích hltal literaturu o etologii. Někteří psi jsou vděční svému náhradnímu páníčkovi od první chvíle, ale jsou i ti, ke kterým je třeba si najít cestu, neboť kruté příkoří, které zažili, je nepopsatelné a jejich dušička je zcela zlomená. Brzy po odchodu Bastyho začal venčit nejen hodná zvířátka, ale i ta, která potřebovala pomoc a se kterými všichni na procházku odmítali jít. Člověk to dělá z lásky, ale nechat se pokousat zlým psem nechce. Jedním z jeho prvních takových oříšků byl Ferda! Jméno dostal od Eddyho. První setkání skončilo zákusem do jeho ruky. Jiný by řekl: „K tomuhle psovi už nevkročím!“, ale pro Eddyho to byla výzva. Ještě několikrát pocítil stisk Ferdových zubů. Velmi silný stisk! Ale zaťal zuby. Ferdova převýchova trvala dlouho, ale nakonec se to podařilo a stal se z něj dokonalý pes! Dva roky spolu brázdili louky nad útulkem a společně makali na jeho přátelské povaze a dnes se Ferda se svou paničkou zúčastňuje závodů Hard Dog Race s mottem Šest nohou, dvě srdce, jedna hrdost, na kterém pes a jeho majitel společně musí zdolat čas a také nelehké překážky. A ostudu jí opravdu nedělá!

Dvaadvacetiletý maskot útulku Čenda

Od té doby uběhlo ale už mnoho vody a rukama Eddyho v roli dobrovolného venčitele prošlo již přes sto psů. Pyšný na to ale není a v jeho tváři je mnoho smutku. Vzpomínky na tyto pejsky totiž nejsou většinou moc veselé. Psí oči jsou lidská ústa a on v nich dnes a denně čte to samé: „Díky za to, že jsi, já už tu dlouho nebudu."  Jeho nejsmutnější vzpomínky vedou k těm nešťastným bytostem, které z tohoto světa odešly dřív, než se dočkaly svého domova a je jich bohužel tolik, že by se ani do tlusté knihy nevešly… Slepý kříženec kokra Štěpánek ho pokaždé při jeho příchodu do útulku neomylně vyčmuchal.

Čenda na poslední procházce s německými ovčáky Nerem a Dragem

Německému ovčákovi Terrymu do poslední chvíle pomáhal chodit a přizvedával mu zadní nohy až do jednoho rána, kdy se mu to už nepodařilo. Jiný krasavec, Vojta s nádorem v tlamičce, mu na procházkách stále podával pacičku. Obr Alan s obrovskou duší a charismatem ho zbožňoval a vždy se ho nemohl dočkat, ale jednoho dne ho z ničeho nic nepoznal a cenil na svého náhradního páníčka zuřivě zuby. Měl rakovinu kostí a metastáze se mu dostaly až do mozku. Když jsem s Eddym mluvila, zahleděl se do dálky: „Nikdy na ten jeho pohled nezapomenu. Řekl mi jasně: Už mě nech jít! Teď hned! A já mu na to odpověděl: ano, slibuju, otočil jsem se k němu pak pomalu zády a rychle spěchal navrhnout útulku jeho okamžitý důstojný odchod za duhový most.“  Takové vzpomínky na nespravedlivý svět někdy skolí k zemi i silného chlapa: „Vezmu si je až do hrobu“, tiše říká Eddy. Svěřenec, o kterého se staral ze všech pejsků nejdéle, se jmenoval Čenda. Do útulku se dostal více než před deseti lety a vědělo se o něm tenkrát, že je mu už dvanáct let. Stali se přáteli na život a na smrt. A ta je rozdělila až loni v čase adventním, 16. prosince. Ještě den předtím si se svými nejlepšími kamarády, německými ovčáky Nerem a Dragem, užil svou poslední procházku. Následující den, 16. prosince, ho zradilo srdíčko a nadcházejících Vánoc se bohužel už nedočkal. Dožil se tak 22 let, stal se maskotem a raritou útulku a důkazem toho, že i opuštěný pes v něm může najít v svůj domov.

Usměvavá Čekanka

Na vlastního psa Eddy nemá čas, ale přeci jen během svého působení v ústeckém útulku jednoho u sebe měl.

Vracel se tenkrát k večeru unavený zas od pejsků domů, byla zima, všude samá závěj, mrzlo až praštělo, (-15°C) a on zahlédl u vchodu protějšího paneláku zasněženého třesoucího se psa. Zakroutil hlavou nad nezodpovědností některých majitelů a doma to říkal manželce. Ta se zhrozila, poněvadž si tam sedícího pejska všimla už před několika hodinami. Eddy se otočil tedy na podpatku, hodil si přes rameno deku a v té ho za chvíli přinesl domů. Nález nahlásil na policii i útulku, ale byl vedením požádán, jestli by ho nemohl přes zimu ubytovat u sebe a zahrát si na dočaskáře.  Neváhal ani na okamžik. Promrzlou fenečku pojmenoval Čekanka, protože v tom mrazu vydržela čekat, než ji zachránil a toto jméno jí zajistilo, že dlouho na své nové páníčky čekat nemusela. Zimu prožila s Eddym a na jaře frrr - odlétla do opravdové rodiny a bylo po čekání.

Někdy to má tedy konec dobrý…

Bela se v útulku naučila podávat packu

Jednu z nejhlubších stop v Eddyho srdci zanechala Bela. Našli ji uvázanou v lese na kraťoučké šňůře a byla to doslova psí troska a zpočátku útulek uvažoval o okamžitém ukončení jejího trápení. Eddy se ale nabídl, že za ní bude chodit každý den a třeba i dvakrát: „Její zvláštní oči byly plné vděku, měla zkrabatělou kůži po celém těle a každý si myslel, že je to nějaký zbídačený šarpej. Když se ale vyhrabala z nejhoršího, vyklubala se z ní překrásná kříženka rotvajlera. Bela byla jednou z mála, která domov po dvou letech hledání také našla.

Náhradní páníček ústeckých útulkáčků Eddy Kolibřík před procházkou s Nerem

Jednou se dostalo do útulku nebezpečné zvíře, které mnoho let samo hlídalo pouze ve firmě za plotem, aby ztrestalo každého zloděje. Jenže ono se kradlo patrně přímo uvnitř podniku, firma zkrachovala a celočerného křížence německého ovčáka Nera se nikdo nemohl ani dotknout. Eddy za ním chodil téměř dva roky a Nero tak na stará kolena poznal, co je to lidské pohlazení, vlídné slovo a že existuje i láska člověka, pamlsky, hry a louka. Záhy po tom, co jeho chlupatý kamarád, maskot a manažer adopcí útulkáčků Čenda odešel v neuvěřitelném věku za duhový most, našel Nero nový domov. Kdo ví, jestli v tom nemá prsty právě Čenda, co na něj den co den shůry dohlížel. Přestěhoval se z chladného ústeckého útulkového kotce s dřevěnou boudou do Prahy do měkoučké postele k paní, která má s tímto plemenem mnoho zkušeností. V metropoli se ihned spřátelil se psy ve svém okolí, chodí s nimi a se svou novou paničkou na dlouhé výlety na okraji Prahy a daří se mu výborně.

Kříženec leonbergera, něžný obr Leon

Ač by člověk nikdy před psem neměl ukázat, že se ho bojí, jednou Eddy skutečně strach pocítil. To, když přivedli nováčka, padesátikilového křížence leonbergera Leona. Vstoupil k němu do kotce, chtěl mu nasadit náhubek, ale pes mu ho čumákem vyrazil z ruky, naježený se posadil a vycenil na něj svůj chrup! Eddy v pozoru, pomaličku připažil ruce a bokem vycouval ven! Ten den na procházku nešli, ale hned ten následující pokus opatrně zopakoval. A povedlo se! Půl roku měl svého osudového útulkáče. Venku chodil Leon na volno a bez koše, poslouchal na slovo, nebyl agresivní na nikoho, se všemi psy byl v pohodě, nikoho si nevšímal a lidi ignoroval. Zato lidé si všímali jich. Každý se jim již z dálky vyhýbal velkým obloukem, domácí mazlíčci jejich páníčci brali do náruče a tradá pryč. A oni z toho měli tajně velkou legraci a kráčeli si vedle sebe dál. Jednoho odpoledne kotec otevřený a Leon nikde! I on se dočkal domova. Zase žádné rozloučení, ale za nový spokojený psí život i tohle stojí!

V současné době se psí táta Eddy v útulku věnuje třem pejskům.

Zeus a Eddy při odpočinku na odpolední procházce

Když Nero našel domov, jeho kotec zůstal prázdný jen krátce. Zanedlouho po jeho odjezdu přivedl do útulku jeden muž mohutného křížence cane corso a jen řekl: „To je Zeus. Nevím, co s ním!“ Nevěděl si rady nikdo, ani Eddy. Jenže když zjistil, že se ho bojí v útulku všichni a na procházku se proto nedostane, tak se do toho i ve svém věku vrhnul po hlavě! Zeus neznal jediný povel, neznal vodítko, ve svých třech letech neuměl zhola nic. Žil kdesi na zahradě, nikdo si ho tam nevšímal a občas jen dostal nažrat. Jenže on tolik toužil po lidské přítomnosti! Toho se mu dostalo až bok po boku Eddyho. Učil ho základní povely, které by měl znát každý pes a chodili spolu téměř denně do parku mezi mnoho psů, aby dohnal mezery v socializaci. Zpočátku to byla ale katastrofa, podobně, jako to kdysi bylo s Leonem. Jakmile kolemjdoucí paničky už zdálky zahlédly drobného starého pána s tím dozajista nebezpečným teletem z útulku, zvedaly své uštěkané křiklouny vysoko nad hlavu a úprkem pádily pryč. Po třičtvrtě roce práce je Zeus jako vyměněný, dobře ovladatelný, netáhne, a právě v této době za ním do útulku docházejí zájemci o jeho adopci, aby si na sebe postupně zvykli a vypadá to, že je ruka v rukávu. Tak mu držme palce!

Ricky

Druhý pes, který se v současné době nachází ve spárech náhradního páníčka Eddyho, je kříženec středního vzrůstu Ricky. Ten přicestoval do Česka až z Rumunska. Z tamnějšího útulku ho dovezl spolek, který se zabývá pomocí týraným psům v cizině. V Česku už byl připraven páníček, který si ho adoptoval, jenže Ricky ho na uvítanou rafnul, a tak putoval tentokrát do útulku českého. Nešťastný Rumun zalezl do boudy, jen z něj vykukoval, každému ukazoval svůj běloskvoucí chrup a nikomu nerozuměl ani slovo. A to byla další příležitost pro Eddyho! Je to machr na důkaz toho, že ruka místo bití umí i hladit, mohou se v ní objevit lahodné pamlsky a že z lidských úst se nevalí jen hurónský řev, ale i klidná pochvala. Dnes se Ricky nemůže již od rána dočkat, kdy už dorazí jeho náhradní páníček a konečně zas začnou útulkové procházky, které si užívá plnými doušky. A během nich se nejen běhá, čuchá a skotačí, ale je také třeba chvíli si odpočinout. Na chvíli se tedy vždy zastaví a posedí spolu na lavičce, kterou míjejí. Před nedávnem se Eddy rozhodl, že to zkusí i jinak: „Sedl jsem si s ním do trávy a přitáhl si ho blíž k sobě. Ricky nejprve vykulený nevěděl, co si počít: Překvapeně na mne kulil oči, ale za chvíli mu se mu v hlavě rozsvítilo. Skočil mi do klína, obejmul mne svými pacičkami a jeho tlama zamířila přímo k mému obličeji. Oblíznul mi tvář a vrhl se na moje ucho! Jemně ho vzal do zubů a zašeptal mi do něj: Já tě mám tak rád! Tak ti nevím. Že by se takhle choval pes, který už iks lidí pokousal?“, říká zamyšleně jeho náhradní pán.

Bleček

A do třetice teď dochází Eddy za desetiletým Blackem. Neřekne mu jinak než Blečku. Přišel do útulku vskutku v žalostném stavu. Byl odebrán pánovi, který se už o něj nedokázal starat! Pod jeho průsvitným kožichem na zádech byla kůže rozežraná do krve od blech a s nikým nechtěl mít nic do činění. Vystrašený pes cenící varovně zuby: Ne, nepřibližuj se, kousnu tě! Další výzva jak šitá Eddymu na míru. Netrvalo dlouho a Black se na Eddyho zcela upnul! Možná proto, že je ve stejném věku, jako jeho předešlý páníček. Jen s tím rozdílem, že Eddy pejska zvládá levou zadní a dává mu naději na lepší život, i když prozatím jen v útulku. Kožíšek dnes Blečkovi krásně zarůstá a nikdo nevěří, že to je ten pes, který ještě nedávno vypadal jak mexický naháč.

Petra Baďurová

www.facebook.com/petra.egon/

Centrum pro zvířata v nouzi při ZOO v Ústí nad Labem:

web https://www.utulek-ul.cz 

Facebook https://www.facebook.com/utulekUsti

Facebookový profil pana Jaroslava:

https://www.facebook.com/eddy.kolibrik