Práce se psy mi přináší relax a uspokojení!

Víte, co se chystá již za pár dní? Brzy to vypukne – volby do předsednictva ČKS! A tak velká věc se rozhodně nesmí přehlížet! A my vám postupně zprostředkujeme rozhovory s kandidáty na předsedy. Jako prvního jsme vyzpovídali Karla Mellara...

Je třeba věnovat pozornost kandidátům na tak důležitou pozici, jakou právě předseda ČKS jistě je. A tak vás nyní seznámíme s Karlem Mellarem, který se psům věnuje celý svůj život, z toho dvacet let i profesionálně jako - strážník psovod skupiny kynologie operativního oddílu městské policie Ostrava. Co vše ještě o Karlovi nevíte, se možná dočtete právě nyní...

Určitě vzpomínám a také na ten úplný začátek, kdy asi v osmi letech k nám na zahradu vběhl celočerný německý ovčák (v té vzpomínce byl obrovský) a mně s bratrem vyděsil – bratr psy nemusí, já od té doby psa chtěl. První fenu jsem po přemlouvání rodičů dostal k desátým narozeninám. Byla bez PP a asi to byl ten nejlepší dárek, jaký jsem kdy dostal – dneska dárky nemám rád snad proto, že takový už nikdy nebude. Dal jsem jí klasické jméno Brita. Začal jsem s ní chodit na procházky po okolí, a když měla asi čtyři měsíce, tak mně na ulici zastavil pán se třemi německými ovčáky u kola, poptal se, co jsem já i štěně zač a pozval mne, ať se zastavím u něj a odjel. Téměř na tom stejném místě o týden později u mne zastavil jiný pán v autě a věc se opakovala, mne znal, poptal se na štěně a odjel. Takto jsem se seznámil s panem Karlem Klemensem (CHS z Klemens) a panem Josefem Švančarem (Dolby Bohemia), kteří bydleli v okruhu pár set metrů, pan Švančar dokonce na stejné ulici. S těmito pány jsem se pak potkával stále častěji, u Karla jsem byl téměř každý den, a on mi dal poprvé na ruku rukáv, což mne strašně bavilo, zavedl mne na cvičák do Kravař, kde jsem začal s figurováním i cvičením. S výše zmíněnými chovateli jsem pak trávil volný čas (dokonce jsem se naučil psát domácí úkoly ve škole, abych se doma příliš nezdržoval) a pak i víkendy na výstavách, kde jsem postupně začal i tzv. vodit. Takže začátky byly takové – postupně se o mne dozvídali nejen chovatelé hlavně kvůli figurování. První zkoušky jsem figuroval v patnácti letech, o něco později jsem se dostal k mládežnickému týmu ZKO Otice, kde jsem se začal figurování pod vedením Josefa Havránka věnovat naplno.

Řekl bych, že posledních třicet pět let jsou psi můj život. Ať to byla a je práce se psem, figurování, mládežnický tým, vedení kraje, pak předsednictvo. Samozřejmě toto vše je o času, protože to není jenom o akcích, ale i o trénincích. Přes to všechno se snažím, aby tím netrpěla rodina – když se zeptáte ženy, tak někdy zůstává u snahy, proto jí a samozřejmě i synovi patří obrovské poděkování za trpělivost, pochopení a podporu.

Osobně mám v současné době desetiletého Yettiho ze Stříbrného kamene, se kterým jsem šest let sloužil, v této chvíli si užívá důchodu a do služby mám Amira Jesenius. Oba jsou chovní. Byť jsem s Amirem závodil i na VS, tak přece jen je pro mne u něj důležitější pracovní výkon ve službě, a protože mu je už šest let, tak teď mám doma pětiměsíční štěně, poprvé asi chlupatého likvidátora všeho, co není betonové a železné, popř. uložené ve dvoumetrové výšce. Pak mám ještě jednoho psa, kterého jsem vzal od paní, které zemřel manžel a pes mimo něj nikoho jiného neuznával a hlavně nemusí děti. Tomu ale spíš než aktivní výcvik hledáme nějaké vhodné využití.

Spíš mi nadbývá – nevraživost, někdy až odporné mezilidské vztahy, komentování a osočování lidí většinou těmi, kteří o věci vědí z doslechu, popř. ze sociálních sítí a nejsou v „obraze“. Takže přesná odpověď je spíš, že chybí lidskost a kamarádství. Bohužel i u mládeže už není takové to vzájemné fandění, ale tam to velmi často hrotí rodiče.

Co mi ale určitě schází je komunikace mezi jednotlivými skupinami – možnost rozkomunikovat problém mezi těmi, kterých se týká, ať jsou to rozhodčí, kladeči, figuranti nebo pořadatelé akcí apod. a pak rozhodnout sporné body. Dále je to malý zájem veřejnosti a médií o toto sportovní odvětví, s čímž souvisí třeba i zájem sponzorů.

Kromě svazového figuranta jsem se v roce 2001 stal členem krajského výboru Moravskoslezského kraje, když jsem po panu Františku Müllerovi převzal vedení družstva Moravskoslezské mládeže, se kterým jsem do té doby spolupracoval jako figurant. S funkcí vedoucího mládeže kraje jsem zároveň začal působit v Komisi mládeže ČKS, v té době pod vedením pana Josefa Zábranského. V komisi nyní pod vedením paní Ivety Skalické jsem stále.

V roce 2010 jsem byl po rezignaci pana Havránka zvolen předsedou krajského výboru Moravskoslezského kraje. V letošním roce jsem byl zvolen na další období.

Na posledním sjezdu ČKS v prosinci 2014 jsem byl zvolen na funkci 1. místopředsedy ČKS.

Asi to byly úvahy lidí kolem mne, ať už těch blízkých, tak i těch z daleka a dotazy, jestli budu kandidovat a proč ne apod., až jsem se tou myšlenkou začal zabývat i já. Samozřejmě jsem nejdřív toto všechno musel zvážit ze všech stran. Hlavně s rodinou, pak přehodnotit vzdálenost, předběžně zjistit, jak toto skloubit se zaměstnáním. A až pak jsem začal rozebírat pro a proti. Nechci, aby to znělo jako klišé, ale i tím, že díky působení v předsednictvu jsem poměrně v obraze a pan Šmolík končí, pan Jiří Šiška ve funkci tajemníka také, tak jsem toto považoval i za logický další krok.

To asi souvisí s předchozí odpovědí. Když znáte detaily nějakého problému, víte, jak a proč se o něm jednalo a rozhodovalo a pak sledujete, jak vy říkáte, jedovaté poznámky, komentáře, diskuze o problému, zaručeně nejlepší řešení, o kterém si pisatel myslí, že napadlo jenom jeho a ostatní jsou..., tak si na to asi zvyknete jako na běžný způsob komunikace některých lidí. Bohužel v tom pak zanikají i konstruktivní a přínosné názory. Takže počítám s nimi, ale snažím se nereagovat a nenechat se zatáhnout do podobných diskusí. Výjimku jsem udělal nedávno zveřejněním informací o sobě, avšak ne kvůli jedovatým poznámkám ale cílenému rozšiřování výmyslů.

Do Prahy cestuji i mimo ČKS a vzhledem ke všeobecně známé situaci na D1 využívám vlak. Nemám vůbec problém s tímto způsobem cestování hlavně při dnešní výbavě vlaků a četnosti spojů mezi Prahou a Ostravou, kdy mezi těmito městy jezdí téměř každou hodinu. Hlavně jsem po cestě vždy udělal spoustu práce na notebooku, vyřešil e-maily apod. Stejně tak přesto, že pracovně vzhledem k systému směn i po dohodě s vedením nemám problém s uvolněním, dá se vlak využít i např. po směně. A tím pádem jsme cenově i díky tzv. slevovým kartám úplně někde jinde.

Nebude. Určitě nebudu tvrdit, že to bude jednoduché. Jak jste sama říkala, pan Šmolík odchází po dvaceti devíti letech. Za tu dobu ví, co, kde, kdy a jak je třeba udělat, požádat, apod. Po těch letech má spoustu příznivců i odpůrců a tady si zas myslím, že je dobře začínat od začátku. Bez vazby na minulost – kdo, kde, co a komu udělal nebo neudělal. Asi se potkáme i s tím, že něco nebude hned od prvního dne stoprocentní, ale věřím, že s novým předsednictvem se těmi počátečními problémy probijeme stejně jako předsednictvo před pěti lety. Samozřejmě pořád je ve hře to první slovo vaší otázky – POKUD.

Abych řekl pravdu, tak na tuto otázku se špatně odpovídá – ten rozsah je poměrně široký. Předseda zastupuje svaz jako statutární zástupce, takže mezi jeho úkoly patří jednání a komunikace s ČMKU, Sdružením sportovních svazů, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, s dalšími institucemi, s vedením předsednictva, komunikace se sponzory, žádosti o dotace, podpisy pracovních smluv, faktur, a určitě i další, ale je to spíš otázka po nějaké době funkčního období, kdy se nově zvolený předseda seznámí se všemi svými úkoly.

Určitě bych chtěl lepší komunikaci bez osobních zájmů nebo zášti, více informovat a rozebrat řešený problém s těmi skupinami, kterých se týká (rozhodčí, pořadatelé apod.), hledat případné sponzory i mimo kynologické prostředí, oslovit média, určitě k těm změnám patří úprava podmínek pro nové rozhodčí, zjednodušení dokumentace pro pořadatele VS a MR samozřejmě za dodržení daných podmínek, které svaz není schopen ovlivnit, nebo spolupráci s jinými svazy v otázkách, které by byly přínosné pro kynology v ČR, nejen pro účastníky vrcholových soutěží, ale pro všechny členy v ZKO a členy speciálních sportů i chovatelských klubů.

Asi to, co jsem psal v předchozí odpovědi, ale teď mne napadá, že by se měl ještě zlepšit pohled na pořadatele. Občas je na ně pohlíženo jako na zaměstnance, jsou zahrnuti kritikou, přitom jejich práce na přípravě akce mnohdy obnáší tolik času, který nejde vyčíslit penězi, ostatně i těch do akcí dávají organizátoři dost nad rámec vyúčtování. Samozřejmě toto se týká všech akcí ať klubových, krajských nebo těch vrcholových výběrových soutěží a mistrovství.

Toto je pro mne novinkou. Vzhledem k tomu, že nevím, koho jste oslovovala, každopádně si myslím, že nový tajemník pan Ondřej Šiška je spolehlivý, ochotný a vstřícný, takže věřím, že odpovědi od něj budete dostávat. A opět jsme u toho slova POKUD se mne to bude týkat, určitě odpověď dostanete – už proto, že jsem řekl, že je třeba komunikovat s médii.

Znám pana Kejře z doby, kdy jsem byl svazovým figurantem, v té době byl on v předsednictvu, pak z jednání pléna ČKS a ze setkání na některých akcích.  Samozřejmě ho znám i jako pořadatele vrcholových akcí včetně mistrovství světa, kde si jeho práce nelze nevážit. Osobně jsme spolu hovořili jenom párkrát, takže nemám důvod s ním nevycházet.

Tak figuruju už jenom zkoušky, takže jako figurant se už na svět nedostanu. Se štěnětem, kterému je nyní pět měsíců, bych se ale chtěl podívat na MR… A co kdyby se to povedlo i výš? Máte pravdu, jsou to sny…

Co bych vzkázal? Blíží se Vánoce a nový rok, takže určitě klidné příjemné a pohodové svátky bez stresu, v novém roce zdraví, štěstí a ať máte kolem sebe skvělé lidi, ať vám psi přinášejí radost, práce s nimi relax a uspokojení.

Foto: archiv Karla Mellara