Poradna pro začátečníky – Moje štěně se venčí jen na zahradě!

Tentokrát budeme v naší poradně řešit „problém“ týkající se venčení relativně malého štěněte. Proč pak asi nechce loužičku udělat venku na procházce, ale jenom hezky doma na zahrádce? Přesně takový dotaz nám před pár dny přišel. Tak se na to společně podíváme…

Jistě se shodneme na tom, že natrénovat s naším štěňátkem žádoucí hygienu je jednou z prvních věcí, na kterou se zaměřujeme při jeho příchodu do nového domova. Musíme se naučit dobře odhadnout nebo vypozorovat, kdy je ten správný moment vynést štěně ven na zahradu nebo s ním vyběhnout dokonce na procházku.  A napadlo vás někdy přemýšlet o tom, že pro toho malého tvorečka může být velký rozdíl v tom, zda má svou potřebu vykonat na vašem pozemku nebo kdekoliv jinde, ale za plotem?

Dotaz: Dobrý den, chtěl bych se zeptat, zda byste mi neuměli poradit s mým problémem. Řeším takovou zvláštní věc. Bydlíme v domku se zahradou a s manželkou jsme šťastnými majiteli čtyřměsíčního štěněte. Od začátku se ho samozřejmě snažíme naučit hygieně a vždy když se nám zdá, že je to potřeba, vyneseme ho ven. To funguje skvěle a celkem máme úspěch. Nechápu ale, proč se vůbec nechce venčit na procházce. Jsme třeba hodinu venku, tam nikdy nic neudělá a jen co přijdeme na náš pozemek, svou potřebu vykoná vždy až tam. Docela mi to vrtá hlavou…

Jak štěně vykonává svou potřebu?

Děkujeme za zajímavý dotaz a věřte, že jistě nejste jediný, kdo něco podobného řeší. Pojďme si nejdříve říci, jak je to s venčením štěněte obecně. Dvouměsíční pejsek nebo fenka je jako téměř nepopsaný list. Samozřejmě už má, co se hygieny týče, nějaké návyky od chovatele. Některé vrhy jsou odchované výhradně doma, jiné tráví nějaký nebo veškerý čas i třeba venku na zahrádce. Jistě záleží na možnostech (typ bydlení) a chuti nebo času chovatele se tím zabývat, ale třeba také na ročním období (venkovním teplotám) a konkrétním plemeni (pětiměsíční čivavy určitě nebudete v únoru dávat do závějí sněhu).

Obecně platí, že štěně se vždycky venčí krátce po probuzení, po jídle, po aktivní hře s vámi či s jiným psem, anebo když samo hodně řádí. Většinou máte pár vteřin k dobru, protože těsně předtím, než začne někde čůrat nebo kadit, jakoby ztuhne (to se chystá k akci) nebo pobíhá dokolečka a intenzívně čichá u země. V tu chvíli musíte vzít štěně ihned do náručí (pokud to stihnete včas, tak tam nic nevyrobí) a vynést ho na vhodné místo. A pokud se vše povede, tak pořádně pochválit a klidně i odměnit.

V případě, že se stane nějaká nehoda, tak hlavně štěně nikterak netrestejte! Je to vaše chyba, protože vy jste nedávali pozor! Nakonec malé dítě, které na to fyzicky, ani psychicky také ještě nemá, přece rovněž nehubujete. V klidu to ukliďte, dělejte, že se nic nestalo a příště se snažte být více ve střehu.

Pojďme ale k dotazu…

Předpokládám, že to, co uvádím o odstavec výše, všechno děláte. Kde je tedy kámen úrazu na společných procházkách? Je to poměrně jednoduché a hodně to záleží i na povaze daného jedince. Vaše štěňátko nejspíš ještě není tak sebevědomé, aby si v podstatě „dovolilo“ svou značku „položit“ někde v cizím prostředí, zejména když se tam třeba venčí více psů z okolí. Kdysi jsem sama měla fenku, která ještě zhruba kolem jednoho roku věku, když jsme spolu přijely někam na výstavu, se v od ostatních psů přeznačkovaném areálu nevyvenčila celý den. A jakmile jsem vyjela někam mimo, a zastavila třeba u lesa, vypustila nastřádanou tekutinu jedna dvě a přidala ještě třeba i hromádku. Časem a hlavně s přibývajícím věkem to řešit přestala a normálně bez problému vykonala svou potřebu kdekoliv bylo potřeba.

Takže má rada na závěr zní: „Vydržte a dělejte vše jako doposud a ono se to později upraví samo!“

Michaela Weidnerová

Foto: Alena Vanžurová