Plaváček nebo utopenec?

Myslíte si, že umí každý pes plavat? Omyl! Jasně, ne každý je vodomil a do rybníka, potoka nebo i louže se vrhá s nadšením. Ovšem jsou psi, kteří by plavali možná i rádi, ale jaksi jim to úplně nejde. Jak jim pomoci? Zkuste plovací vestu! Tento skvělý vynález upotřebíte nejen při výuce plavání, ale zajistí bezpečnost například i při kondičním tréninku vašeho zdatného plavce.

Většina mých psů byli nadšení plaváčci a nikdy jsem se nezabývala myšlenkou, že by to snad mohlo být i jinak. Až přišla kříženka Nessie. Do roku se ostentativně vyhýbala i hlubší kaluži. Pak nastal zlom a plavala ráda. Konke měl zase ve štěněčím věku nehodu, kdy mi spadl na stopovačce do hlubokého potoka. Stopka se zamotala do rákosí a následných několik minut bylo perných jak pro mě, tak pro něj. Od té doby skotačí pouze na mělčině, a dál než po břicho ho do vody nedostanu. Moire je naopak z vody nadšená, ale do hloubky se také nehrne. Na možnost pořízení plovací vesty mě přivedla Jana Javůrková, která se psy aktivně sportuje a plovací vesty využívá v různých situacích i pro své dva plaváčky v Vyvrhell teamu - Gyulu Blue z Bílinského pramene a adopťandu Našenku z Bullterier rescue Slovakia.

V podstatě pro psy jakékoliv velikosti či plemene. Jsou i plemena, jako například francouzský buldoček nebo anglický buldok, kterým by díky stavbě těla mohlo plavání činit problémy, a podpora ve formě vesty je pro ně skvělou variantou.  Plovací vesta je i pro ostatní výborným pomocníkem. Jsou psi, kteří potřebují získat sebejistotu, když se plavat učí a tato pomůcka jim může výrazně pomoci. Také podporuje správnou techniku plavání. Mnoho psů se tak díky ní zbaví zlozvyků, jako je plácání předními packami a „lovení” vody. Vesta se nasazuje i z důvodu bezpečnosti třeba u starších nebo hendikepovaných zvířat. Používá se také při sportovních aktivitách, jako jsou vodní agility, kondiční plavání, plavání proti proudu, plavání na čas nebo za udičkou. Osobně dávám psa ve vodě i do tahu.

Vesty se dají jednoduše rozdělit do dvou kategorií – krátké a dlouhé.

Krátkou vestu používám u psů, kteří už plavat umí dobře. Mají tedy správnou techniku a do vody se těší. Používám ji především z důvodu bezpečnosti. Taková vesta funguje na principu bójky. Kdyby pes takzvaně „vypnul” a přestal ovládat tělo, vesta zařídí, že mu pod hladinu klesne jen zadek a zadní končetiny. Hlava zůstane nad hladinou a majitel tak má čas dostat psa do bezpečí.

Dlouhá vesta psa na vodě při plavání srovná. Nadnáší ho po celé délce a pomáhá mu tak udržovat správnou techniku plavání. Tuto vestu bych volila právě pro pejsky buď se špatnými návyky, nebo pro plaváčky – začátečníky. V dlouhé vestě má pes všechny čtyři končetiny a bradu pod hladinou.

U obou typů vest je důležité, aby dobře psovi seděly a nijak nedřely nebo neomezovaly v pohybu. Ideální je před koupí vestu vyzkoušet přímo na psovi. Velkou výhodou je úchytka na vestě, za kterou můžeme psa z vody v případě potřeby vytáhnout. Na trhu jsou vesty, které koupíte za pár kaček, ale i za několik tisíc. Rozdíl je zejména v použitých materiálech, ergonomii… Pokud vestu neplánujete používat příliš často nebo ji chcete „jen vyzkoušet”, dobře poslouží i levnější model.

Osobně jsem ještě neměla psa, který by měl s vestou problém. Postupuji, a doporučuji to i ostatním, klasickým podmiňováním. Je to stejný princip jako učení pejska na obojek, náhubek nebo cokoliv, co mu nemusí být příjemné. V klidném prostředí, kde pes není stresovaný a cítí se bezpečně - doma, začínám psům spojovat pomůcku s něčím příjemným a odměňujícím. Odměním od prvního pohledu na vestu, přes přehození přes psa, až po nasazení Celý postup si rozložím v čase na malé krůčky podle toho, jak pes výchovu zvládá. Potom, co pes zvládne nasazení doma, začnu nácvik přesunovat ven. Jakmile nasazení není stresující, přidávám hru (například přetahování), při které pes nevnímá, že na sobě má něco, co dřív nechtěl ani vidět. U psů nikdy nepoužívám nátlak ani trest, pomůcku si musí spojit pozitivně.

Ano, i při použití plovací vesty je třeba si dávat na určité věci pozor. Některým psům dává pocit nejen sebejistoty, ale až nesmrtelnosti. Sice psa nadlehčuje a pomáhá při plavání, ale také vytváří ve vodě větší odpor než samotné „holé” psí tělo. Dávám tedy neustále pozor, aby se pes při plavání nepřehříval nebo naopak nepodchladil a hlavně, zda má dostatek sil. Psy nechávám plavat jen tolik, na kolik mají natrénováno. Začátkem jara začínáme plavat jen intervalově krátké úseky, kdy je při přivolání z vody nechávám zahřát například běháním. Délku času stráveného plaváním volím podle teploty vody. Postupně prodlužujeme trasu až na několikakilometrové úseky. Vždy jsem ale psům nablízku a nenechám je se vzdalovat. V létě volím spíše tekoucí vodu, která je chladnější nebo velké vodní plochy v místech, kde je stín. Pozor také dávám na to, aby se pes při plavání nenapil velkého množství vody. Z toho důvodu používám spíše úzké plovoucí pešky, které pes může držet se zavřenou tlamou. Je potřeba myslet i za psa a nespoléhat jen na vestu.

Jani, děkuji za přínosný rozhovor. Věřím, že tím naše spolupráce nekončí, a budeme se těšit na další zajímavé tipy ze světa psího sportování.

Kateřina Smětáková

Foto: Jana Javůrková

https://www.instagram.com/gyula_vyvrhell_team/