Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Pipin

Ahoj, já jsem Pipin, psí kluk. Vlastním jménem Egessy z Medoušku nar. 3. 11. 2013, king charles španěl. Ve skutečnosti jsem německý ovčák, kingové jsou prý hloupí a to já opravdu nejsem.


Pipin

Moje panička si mě nevybrala, já jsem ji ukecal, otravoval, pořád stopoval, zlobil a byl všude za ní. Předvádět se umím! Dělal jsem vše možné, aby viděla jaký dovedu být frajer. Ve skutečnosti dokážu být i normální, ale v těchto těžkých dobách asi nebylo vlezlejší štěně než já. A vyšlo to, všimla si mě!

No a jak to vlastně začalo…

Výstavy, no to bych moc nerozváděl, tam se chovám dost zběsile a zlobím. Je to otrava, ne že bych nebyl úspěšný, to ano, ale rozumějte – chodíte dokolečka, nic moc. Já si rád poskočím, zaštěkám, čekám jaká bude dál zábava a ono nic! No, panička měla tři roky jiný názor, a čekala až se uklidním. Marně, snad jí došlo, že to není nic pro mě. Tak jsme vyběhali pár CACu a res. CACe ale mezi námi – znám lepší zábavu.

Jezdíme na letní soustředění na Na srnčí do Moravské Třebové s kavalírkami, ti mi přijdou dost normální a tak tam zapadnu. Naučil jsem se tam běhat coursing, to mi jde a je to legrace, hlavně na konci. Můžete tomu střapci pěkně naložit, když ho chytíte. Byl to dost poprask můj první běh, všichni čekali, že ten „hloupý king“ si ani neškrtne. Pak nás fotili, chodili se ptát jestli opravdu poběžím.

No jasně, že jsem běžel a jak! Panička měla velkou radost a všichni nám tleskali. To se mi líbí a tak mě panička občas vezme na běhání do Mostu na cvičák. Chodíme tam s paničkou na agility, které mě vcelku také baví. Někdy dělám „návštěvního psa“ a odejdu si v půlce cvičení na lavičku k nějaký pěkný holce – je tam príma jorkšírka, která mě má ráda. Panička je pak naštvaná a já musím na vodítko. Nechápu proč mám ty cviky dělat dvakrát, ale co naplat.

Každou neděli mě panička také bere do Mostu i na poslušnost, prý to potřebuji. Hlavně odložení, abych neudělal na srnčí ostudu. Měl bych už konečně splnit bronzového spoluobčana aby se vidělo jak jsem vychovaný. Panička bude mít radost, tak letos na srnčí.

Jinak také fušujeme do práce služebním psům a jezdíme s paničkou do Žatce, kde cvičí hlavně záchranáři. Povím vám, tam je psina. Jezdíme s naší tetou Naďkou a její stabulkou Meggi, fajn holkou, mám ji moc rád. Je mi povahově dost podobná, taky jí lezou ti namakaní kulturisté na nervy, protože se umí jen předvádět a na snaživé „malé kolegy“ stále šlapou a obtěžují očucháváním, jako bychom byli nějací exoti. My si nikoho nevšímáme a cvičíme si po svém. Na nás si ale nepřijdou, otravové, hned jim ukážeme „zlýho psa“ a hned je zaženeme. Ať si dělají co mají a je klid ne?

Jééé v Žatci je to krásné! Teče tam řeka, hezká příroda, chodíme se flákat k Ohři nebo  tetě Kačce na zahradu k bazénu. Vloni v létě nám v řece uplaval Johánek, můj kamarád king, vzala ho voda, protože proud v Ohři byl moc velký. To byla legrace. No, jak pro koho, že? Panička ho chytla a moc se nesmála. Já jsem chytřejší a chodím jen tam, kam dosáhnu a hlavně mám rozum, kde je proud tam do vody nejdu. Plavu jen když musím a panička je moc daleko, to mám o ni strach, ale mezi námi nepatří to k mým oblíbeným sportům.

Léto a podzim jsme strávili po cvičácích a panička mě přihlásila na jednu výstavu a ta se mi líbila! Nabral jsem pěkné rychlé tempo, zatáčky jsem vylepšil poskakováním a hned jsme byli venku. Myslím si, že už to panička doopravdy vzdá a uzná, že jsem pracovní pes a ne nějaký výstavák.

Rok 2016 jsme završili srandamačem v Bečově, kde se sešlo 14 účastníků. Podotýkám, že deset jich bylo velký psích závodníků a z nás malých jsme byli jen čtyři. K velké radosti mé i paničky jsem vybojoval čtvrté místo. Musím zmínit, že kámoška Meggi byla druhá, což mě moc těší, no je to přeci jen ženská a ta to umí. Náš Johánek bojoval také a nebyl poslední, přesto, že startoval s cizí paničkou, kterou viděl poprvé hodinu před startem. Šikula jeden, na kinga byl dost dobrý a všechny čtyři disciplíny zvládnul, to já bych s cizím člověkem neudělal ani krok, no je to tvrdý pes.

Už nám zima uteče, za chvíli budu zase agiliťák, coursingář, trochu plavec, možná dobrý spoluobčan, a když dá bůh, jak říká panička možná i záchranář. Uvidím, taky musíme drobet postrčit Johánka, on je sice výborný aportér na rozdíl ode mě ale jemu nejde zase to ostatní. Rozloučím se s vámi a dám o sobě vědět napřesrok.

Váš Pipin

Foto: Ivana Maternová

Kam dál ...