Pete je bez debaty mým nejchytřejším psem!

Když se řekne jméno Vanda Gregorová, vybaví se většině sportujícím pejskařům videa z mezinárodní soutěže Cruft´s a nezapomenutelné dogdancing sestavy s Vandinou australskou ovčandou Brandy. Rádi vám tedy přinášíme další rozhovor o australském ovčákovi, tentokrát o úspěšných tanečnících.

Už víme, že australský ovčák umí skvěle pást ovce i spolehlivě zachraňovat lidské životy. Tentokrát se však seznámíme s jednou z našich nejúspěšnějších dogdancingových závodnic, kterou Vanda Gregorová bezesporu je. Tak pojďme na to…

Kdysi, v době, kdy tu fungovalo jen pár chovatelských stanic, jsem uvažovala o border kolii. Pak jsem si všimla australského ovčáka, tehdy v ČR „nového“ plemene. Přišel mi podle popisu jako taková línější border kolie (dodnes asi největší omyl a nejhorší věta, kterou stále slyším z úst mnoha lidí).  Každopádně jsem začala zvažovat tehdejší možnosti a pak jsem si pořídila Brandy.

Brandy byla výjimečným psem. Vím, že to většina lidí řekne o svém mazlíčkovi, ale já už psů měla několik a jsem přesvědčená, že psa jako Brandy už nikdy mít nebudu. Měla to v hlavě skvěle srovnané, byl na ni ve všem spoleh, měla ráda lidi, psy, společnost a jídlo. To všechno z ní dělalo psa, který byl na dogdancing ideální. Byl to takový typ psa, který mohl ležet hodiny pod stolem, pak jsem ji vzala, odcvičila sestavu a zase si šla lehnout, nepotřebovala dvacet rituálů před startem, odklidit všechny psy z dosahu, mít absolutní ticho na přípravu a tak, jak to bohužel dnes někteří závodníci vyhrocují.

Nemohu říct. S Brandy jsem byla závodně aktivní deset let, což je dlouhá doba, takže si asi nejvíc cením toho, že jsme se těch deset let udržely na špičce, protože málokterý sport se vyvíjí tak dynamicky, jako dogdancing. Brandy byla všestranným psem a umisťovala se v obou divizích – Heelwork to Music i Freestyle. Na mistrovství světa byla schopná získat druhé místo ve Freestylu a třetí v Heelwork to Music, až teď vidím, jak málo psů je schopných vrcholově závodit v obou divizích.

Určitě, já sama jsem se právě snažila mnoho lidí od pořízení AUO odradit. Nejde ani tak o to, zda je člověk začátečník nebo ne, ale bohužel lidi často zláká pozlátko toho, že vidí již dospělého, vychovaného psa a myslí si, že si pořídí štěně a ono už bude takto rovnou fungovat. Australák je velmi chytrý pes, kterému musíte hned na začátku nastavit pravidla, a on pak podle nich bude fungovat. Pokud to neuděláte, zjistíte, že nenápadně a pozvolna cvičí on s vámi. Když jsem s Brandy natáčela Případy 1. oddělení, část štábu i herců do ní byla zamilovaná a chtěli si pořizovat australáky, já jen chodila a snažila jsem se jim vysvětlit, že to, co vidí, jsou roky práce a tréninku.

Určitě, jako v každém plemeni, které se navíc začalo dělit na tzv. výstavní a pracovní linii, se najdou rozdíly v charakteru a povahách. Z mého pozorování na tréninku toto přetáčení, kdy psa zajímá vše kolem a není schopen se soustředit, vnímám nejvíc u psů-samců z výstavních linií.

Pete už zase není tak mladý, je mu pět let. Ale dva roky jsme nikde nebyli kvůli covidu. Pete je pes z pracovní linie importovaný z Kanady, oproti Brandy má úplně jinou povahu, má větší drive, rychleji se učí a také má větší nervy.

Ano, musela jsem se zaměřit na učení klidu, držení klidu v heel pozicích atd. Brandy byla oproti Petovi na výcvik daleko jednodušší, Pete je velmi talentovaný pes, ale není to rozhodně pes pro nezkušeného psovoda.

Pete je bez debaty mým nejchytřejším psem. Stačí mu správně ukázat postup a on si věci zapamatuje a spojí se slovním povelem v rekordním čase. To byl i důvod, proč se nám podařilo získat tiul CoD (Champion of Dogdancing, pozn. redakce) tak rychle, jinak jsem s Petem necvičila intenzivněji než se svými dalšími psy. Určitě v tom hraje roli i moje zkušenost, kdy nedělám (nebo se o to snažím) v tréninku chyby.

Bude to znít jako klišé, ale prostě musíte mít cit pro psy. 

Klikr nepoužívám.

Vzhledem k tomu, že pracuju jako trenér, tak platí přísloví o kovářově kobyle a když trénuji celý den jiné týmy, jsem ráda, že pak vezmu psy na procházku a nemusím nic dalšího dělat. Snažím se ale trénovat aspoň dvakrát týdně, procvičuju už naučené věci a teď se připravujeme na zkoušky z obedience.

Spíš byly cviky, které mi přišly pro Brandy, nebo teď i pro Peta, nevhodné, buď se mi nelíbilo jejich provedení nebo mi přišly nevhodné fyzicky. A ty jsem pak jednoduše nedělala. Jinak co mě v provozním životě moc nebaví, je fakt, že australáci jsou upovídaným plemenem. Pete vše komentuje, má škálu různého pískání, mručení a dalších zvuků, které nedokážu popsat.

Ano, moji psi znají povel „ne“, a vědí, že už to tak dál nemají zkoušet. Není to v tomhle případě zákazový povel, ale povel, že tudy cesta nevede.

Petovi rodiče i prarodiče pracují na farmách v USA a Kanadě, on sám má velmi hezkou vlohu, nicméně mě pasení neoslovilo vůbec, a tak ho na tuto činnost půjčuju kamarádce.

Myslím, že AUO je sportovně všestranným plemenem, znám úspěšné australáky ve frisbee, na agility atd. Samozřejmě pak záleží, jaké má člověk ambice. Pokud pomýšlí na mistrovství světa v agility, dnes už musí volit psa s takovou stavbou těla, aby byl schopen zaběhnout požadované časy.

Určitě si nemyslete, že AUO je jen línější verzí borderky.

Vando, moc ti děkuji za příjemný rozhovor a přeji mnoho dalších skvělých chvil s tvými psy!

Text: Marie Trauškeová
Foto: archiv Vandy Gregorové, Saša Vavrová, Abukantos, Pes Jíra, Kateřina Skopalová