Pes, kterého vyšlechtil král sám! Hlavní chod

Máte chuť si přečíst zase něco báječného o kavalírech? Pak je ten správný moment tady! Posledně jste si vychutnali úžasný předkrm a právě nyní je na řadě hlavní chod! Tak jdeme na to...

A dostáváme se k tomu nejzajímavějšímu – jak si takové parádní zvířátko opatřit? Kde najít kavalírka svých snů? Je to jednoduché nebo se u toho pořádně zapotíme? Ať tak, či onak, výsledek stojí rozhodně za to…

Ze života…

Vážená paní Čermáková,

rozhodli jsme se pro pejska plemene kavalír, rádi bychom ho koupili dětem k Vánocům, nejlépe takovou tu hnědo-bílou fenku. Chtěli bychom ji mít zdravou, z dobré chovatelské stanice, aby byla hodná a hezká, ale nebudeme ji mít ani na chov, ani na výstavy. Kolik by stála? A kam si pro ni máme 23. 12. zajet?

S pozdravem Puškvorcovi

Myslíte si, že si vymýšlím?

Ne... Tedy ty Puškvorcovy jsem si vymyslela, ale podobné mejlíky mám v poště k nahlédnutí, kdyby mi snad někdo nevěřil. Nikdo z mých přátel chovatelů na takové dopisy neodpovídá. Jednak mají většinou štěňata zadaná několik měsíců dopředu a jednak by „Puškvorcovým“ nesvěřili ani plyšáka, natož vymazlené miminko. Možná tomu nebudete věřit, ale opravdový chovatel, ne „reproduktor“ si na svých odchovech velmi zakládá a vůbec mu není jedno, kam štěně umístí. Naopak znám případy, kdy po telefonu domluvený prodej štěněte se po osobním setkání neuskutečnil, protože se prostě chovateli ti lidé nelíbili.

Jak tedy na to?

Nejdřív se musíte rozhodnout, k čemu vlastně kavalíra potřebujete. Na sport? Na výstavy? Na canisterapii? Pro mladou slečnu na dogdancing nebo jako společníka pro prarodiče? Bude to fenka (která dvakrát za rok hárá, tedy je hodně přitažlivá a musí se hlídat) nebo pejsek (ten zase občas zapomene, že nejsou všechny voňavé holky jenom pro něj) a možná, že vás to překvapí, ale každý barevný ráz, a jsou hned čtyři, je u kavalírů něčím výjimečný a většinou s sebou nese jistý povahový rys.

Oddaný celou svou bytostí 

Opavia Prokopská hvězda.

Nejznámnější je asi hnědobílá varieta, tedy blenheim, která své jméno získala podle zámku Blenheim, jenž byl postaven v letech 1705 – 1724 jako dar anglického národa pro vojevůdce a politika Johna Churchilla, vévodu z Marlborough po jeho důležitém vítězství nad francouzsko-bavorskou armádou v bitvě u Höchstädtu v roce 1704 (v anglofonním světě známá jako bitva u Blenheimu). Tato barva s sebou nese oddanost a příchylnost k celé rodině. Psíci v tomto zbarvení jsou láskyplní, všemilující a jak říkají Angličané nevěrní, protože tu svoji odevzdanost, například vůči cizím lidem, trochu přehánějí... Ale pro běžný rodinný život je skvělé mít pejska, který nic nevymýšlí, jen všechny a všechno miluje. Je velmi dobře ovladatelný, respektuje i děti a nestane se, že by cokoliv řešil jinak, než oddaným pohledem a mazlením. Většina šampionů v Anglii (a nakonec i u nás) je v této barvě a existuje spousta lidí (a bohužel i rozhodčích exteriéru), kteří jinou barevnou variantu ani neznají.

Kdopak to „mluví“?

Monaco Sevi Biely démon

Trikolor je pejsek v barvě černé, rezavé a bílé, kde jsou barvy navzájem dobře oddělené, rovnoměrně rozložené, s rezavými odznaky nad očima, na lících, na vnitřní straně uší a končetin a na spodní straně ocasu. Je to velmi efektní vybarvení, které je na pohled jedinečné, pokud se povede pejsek s dokonalou maskou a pravidelně rozloženými barvami. To je v poslední době u nás i ve světě poněkud problém, takže je běžnější vybarvení tzv. plášťové, ne tak líbivé a někdy i zavádějící, protože temná barva obličeje navozuje dojem, že se jedná o „zamračeného“ psa. Trikoloři jsou psíci veselí se sklonem k hlasitým projevům. Jsou ze všech barevných variet nejvíc komunikativní, neustále mají potřebu něco sdělovat, hlásit a i jejich mazlení je hodně zvukové. Tady doporučuji nastavit důslednou výchovu, tedy naučit pejska štěkat na povel a na další povel štěkání ukončit.

Pracant tělem i duší

Isidor Kareli pod Radyní

Black and tan, moje milovaná varieta s vybarvením v havraní černi s rezavými znaky nad očima, na lících, na vnitřní straně uší, na hrudi, na končetinách, a na spodní straně ocasu. Historicky je toto vybarvení asi nejzajímavější, protože již ve středověku byli psi se „čtyřma očima” (rezavé obočí) velmi ceněni, jako skvělí hlídači, kteří jsou bdělí i když spí. Toto vybarvení je i v současnosti běžné u pracovních plemen typu německý ovčák, rotvajler nebo dobrman a geneticky je u nositele této barvy zakódováno velké pracovní nasazení. Je to skvělá varieta kavalíra pro lidi se sportovními ambicemi, jako jsou agility nebo dogdancing a jsem přesvědčená, že jsou ze všech našich pejsků ti pracovně nejchytřejší. On totiž kavalírek nepatří mezi nejinteligentnější plemena, není jako border kolie, která se sama učí pracovat od starších psů, ale na druhé straně je příjemné, že kavalír ponechán o samotě v bytě se chvíli nudí a pak usne. Není to teriér, který by si našel zábavu (nevhodnou) sám.

Z nuly na tři sta za tři vteřiny         

Alfi Sylena

Skvělí jsou ruby, tedy zrzci, kteří se nakonec usadili u nás doma (mám chovatelskou stanici Zlatý kavalír) a kteří mi přijdou nejúžasnější, nejčitelnější a nejzábavnější ze všech barevných variet. Jako všichni rezaví tvorové to mají nastaveno „z nuly na tři sta za tři vteřiny“. Můj tatínek vždycky říkal: „Na rezavé tvory si dej pozor, jsou to jankové,“ a měl pravdu. Ta jedinečná výbušnost nebo chcete-li akcelerace, je pro mě zdrojem neustálé zábavy. Mí rubíni mě udržují v pohotovosti, ale i v životní pohodě a s nimi po boku se nikdy nenudím. Je příjemné, že je na nich na první kouknutí vidět, jestli se jim něco nelíbí nebo jestli jsou něčím naprosto pohlceni. Mají výbornou schopnost se cokoliv naučit, ovšem pouze pokud je to baví, což je pro mě, jako pozitivkáře, velkou výzvou.

Takže asi tak, ale nakonec, ať si vyberete pejska v jakémkoliv kabátku, vždycky počítejte s tím, že k vám domů přichází laskavá duše, velké srdce a přítel ze všech nejvěrnější – prostě kavalír!

Otázek bude jistě spousta

Také by bylo fajn napřed cosi o kavalírech nastudovat, počítat s tím, že se vás chovatel bude ptát na spoustu věcí... Ale hlavně – dotaz na cenu za štěně by měl padnout až jako poslední. Pokud napíšete e-mail typu: „Chci štěně kavalíra a kolik by stálo?“, můžete si být jistí, že odpověď, pokud vůbec přijde, bude velmi stručná.

A když už jsme u té ceny za štěně…

Přemýšleli už jste někdy o tom, co všechno se do ní u štěněte promítne? Zkuste počítat se mnou. Moje fenka je po výborných rodičích, dobře (no, spíš skvěle) živená, má všechna zdravotní vyšetření (to také není za pětikorunu), absolvovala s výborným výsledkem několik výstav a je nakryta v zahraničí perspektivním, zdravým a povahově vyrovnaným plemeníkem, jehož majitelům předem zaplatím 1.000,- euro. Štěňátka budou odčervena, očkována, čipována, bude jim vydán průkaz původu a budou zkontrolována, zda odpovídají standardu. K tomu připočtěte bezpočet hodin, které strávím při jejich socializaci, úklidu „nehod“ a péčí o ně. Spát budu jen trochu (no bóže, spánek je stejně jen zvyk), společenský život se mi smrskne na návštěvy všech příbuzných a známých u nás doma (jéé, tady to smrdí) a velmi často si já, chovatel, beru na dobu porodu dovolenou, takže v létě nějaké moře nebo cestování rozhodně nehrozí. Po osmi až deseti týdnech předám své milované děti úplně cizím lidem (obrečím to) a budu jen doufat, že se budou mít dobře... Kolik peněz si mohu za takové štěně říct? I sto tisíc by bylo málo, ale to není reálné, takže? Ještě si myslíte, že to desítka spraví?

Tak a teď „babo raď“!

Jak se propracovat k dobře socializovanému štěněti po zdravých rodičích s předpokladem správné povahy? Má rada zní: „Vyberte si chovatele, kterému budete věřit a počkejte si, až bude mít pro vás to správné štěně. Nespěchejte. Než se narodí ten jediný nebo ta pravá, připravte se teoreticky. Přečtěte si nějaká moudra, kupte vhodný pelíšek, kartáč a hřeben, misku na vodu a na krmení a zjistěte si, jaké jsou výhody a nevýhody granulek a BARF stravy. Také nastudujte, jestli jsou pro malého kavalíra lepší kšírky nebo obojek, kam se zapíšete do školky pro štěňata a do kterého klubu pošlete přihlášku, protože u nás jsou pro majitele a chovatele kavalírů hned dva.

Kde najít toho nej… nej… chovatele?

Dobrá, teď se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu – jak vybrat toho nejlepšího chovatele? Začněte tím, že se půjdete podívat na výstavu (jako já před 33 lety) nebo na nějakou sportovní akci a budete se dívat a poslouchat. Pomazlíte se se spoustou kavalírků (většina chovatelů proti tomu vůbec nic nemá), poslechnete si plno skvělých historek, co všechno ten jejich lump nebo ta jejich čertice vyvedla, zjistíte, že je vám někdo fakt sympatický a že byste tu jeho fenku nebo pejska mohli mít doma. A to je ten správný okamžik, kdy se představíte a požádáte o štěně... Tedy až se narodí.

Pokud se spolehnete na internetové stránky, buďte prozíraví a mrkněte na to, jestli ta která chovatelská stanice na nich má i s láskou opečovávané veterány a hlavně jestli jsou na webovkách jen ateliérové fotky nebo i záběry z běžných venkovních aktivit, protože jako v každém lidském konání, tak i u chovatelů kavalírů najdeme osoby, se kterými bychom asi nenašli společnou řeč.

Tak budu držet palce, abyste získali štěňátko svých snů, a příště vám prozradím, jak je budete vychovávat, opečovávat a vůbec jak si s ním užijete tu pravou legraci…

Foto: archiv Michaely Čermákové, František Kašný, Zuzana Nováková, Marcela Dušková, Luděk Novotný, Martina Irglová, Michaela Weidnerová

www.zlaty-kavalir.cz