Otevřela jsem náruč kavalírům v nouzi!

Fandíte také všem těm, kteří pomáhají potřebným zvířatům v nouzi? A určitě také tušíte, že jejich záslužná činnost stojí spoustu času, energie a financí. Pojďme tedy nyní společně nahlédnout do činnosti spolku, který se snaží vrátit zpátky do života opuštěné či týrané kavalír King Charles španěly…

Ne každý pejsek nebo fenka má ve svém životě to štěstí, že se hned na první dobrou dostane do báječné rodiny, která by je milovala a ani za nic na světě nevyměnila. Někteří slouží v produktivním věku jako továrna na štěňata kdesi v množírně, jiní už se svému pánovi třeba znelíbili nebo na ně prostě není čas, či možná v tom „nejlepším případě“ se o ně člověk například ze zdravotních důvodů nemůže dál starat. Kam tedy s nimi? A právě takovým kavalírům a nejen jim zcela nezištně pomáhá 

ještě se dvěma kolegyněmi i paní Zuzana Poláková. A takových lidí není nikdy dost…

V roce 2001 jsem potkávala jednu fenečku, TR kavalírku a její krása a povaha mě navedla k tomu, že můj pes bude také kavalír. V chytré knize jsem si vše poctivě nastudovala a zaujala mě tam fotka RU kavalíra. Náhody se nestávají a během pár dnů jsme se jeli podívat na štěnda v barvě ruby. Vybrala jsem si úžasného chlapečka jménem Albion Arbes Ruben, kterému jsme říkali Sam. Sam mě doprovázel téměř čtrnáct let.

Momentálně mám doma skoro třináctiletého adoptovaného Benjiho, pejska z klece. Je hluchý, skoro slepý, má artrózu a špatné srdíčko. Takový staroušek, který statečně bojuje o každý den.

Mým druhým kavalírkem je Boleslav Auri z Panství Lomnice, úžasný BT kluk, absolvovali jsme i pár výstav. Ale nejdůležitější je pro mě to, že je to opravdový parťák na výlety, na procházky do přírody, ale jako správný kavalír samozřejmě miluje i válení na gauči.

Vedla mě k tomu zodpovědnost za chlupáče, kterým jsem otevřela náruč. Hodně z nich potřebuje nákladnou veterinární péči, kvalitní krmivo a také různá vyšetření. A když jsem vyčerpala své finanční možnosti, založení spolku bylo nezbytné pro to, abych mohla dál pomáhat. A samozřejmě nejen já. A tím se dostávám k další otázce…

Spolek „Druhá šance pro kavalíry“ není jen můj, ale i mých dvou úžasných přítelkyň, které jsou vždy ochotné věnovat svůj čas, lásku a teplý pelíšek pesanům, kteří to opravdu potřebují.  Fungujeme od dubna 2018. Dano a Heleno, moc děkuji, že jste do toho šly se mnou!

Dostávají se k nám pejsci, kteří už splnili svůj úkol v produkci levných štěňat bez PP, pesani, o které se jejich lidé už nechtějí nebo nemohou starat a rovněž pejsci, kteří se ocitli v útulcích.

Konkrétně na Slovensku máme dočaskářky, které s námi spolupracují.

Postup? Neexistuje... Snažíme se vždy zjistit více informací, ve stejném momentu hledáme převoz, snažíme se najít někoho, kdo by mu poskytl bezpečí. Jsou to celkem adrenalinové chvíle, spousta telefonů a psaní, a když to klapne, vždycky si oddechnu.

S lidmi, kteří se nám přihlásí, že by byli ochotní poskytnout pejskům dočasnou péči, se snažíme hlavně komunikovat, vysvětlit jim, co je čeká, a na co se mají připravit. Vždy popisuji tu nejhorší možnou variantu. Pokud se i přes to rozhodnou do toho jít s námi, jsme jim vždy připraveni poradit. Společně schvalujeme veterinární péči, různá vyšetření či operace. Vše je podloženo smlouvou. A veterinární náklady jim vždy hradíme.

To, že pesan v dočasné péči zůstane natrvalo, se nám stává poměrně často. Oni si totiž dočaskáři vypiplají ustrašené zvířátko, naučí ho chodit na vodítku, zbaví ho strachu z lidí… No, a pak se jim samozřejmě nechce se s chlupáčem rozloučit. Takže pokud je to opravdu ten chybějící kousek v jejich životě, vím, že se tam bude mít báječně, nemám s tím sebemenší problém.

Když vybíráme nový domov, musí být vždy ideální pro určitého psa. Takže se přihlíží k mnoha okolnostem. Záleží vždy na konkrétním pesanovi. Pes, který se bojí malých dětí, rozhodně nepůjde do rodiny s dětmi, pes, který miluje výlety a dlouhé procházky, nedáme ke staršímu člověku, který chce jen parťáka na gauč. Je to vždy složité, mnohdy se lidé na nás zlobí, že jim psa nechceme svěřit, ale pokud máme možnost vybrat ten nej domov, tak to prostě uděláme. Po adopci jsem moc ráda za každou novou zprávu, za každou fotku, za pokroky, které ti naši svěřenci udělali.

Zatím jsme žádného adoptovaného pejska neodebírali. Vždy novým majitelům říkám, že pořád to jsou i naši pejsci, takže kdyby byl jakýkoli problém, ať se na nás obrátí. Nedávno jsme zrovna řešili případ staršího kavalírka, kterému panička onemocněla a udělala přesně to, co měla. Zavolala mi, vysvětlila situaci a pejsek poté našel nový domov.

Za dobu fungování našeho spolku jsme s kolegyněmi pomohly cca stovce psů.

Těch dojemných příběhů, které mě opravdu chytly za srdce, stály spoustu nervů, slz a strachu, je spousta. Vzpomínám třeba na maličkou Grace, sedmitýdenní štěňátko, u kterého jsme si na začátku myslely, že jeho největším problémem bude pupeční kýla. Během pár dnů v dočasce se však ukázalo, že maličká má bohužel vážnou kombinovanou srdeční vadu. Prvotní naděje na přežití byly pouze okolo patnácti procent. Jen díky obrovské starostlivosti dočaskářky, výborné péči odborníků a hlavně výjimečné vůli k životu maličké Grace, se už holčička dožila jednoho roku. A v podstatě je to zdravá a veselá fenečka.

Další, která mi tak probleskla hlavou, je GiGi, v době přijetí šestiměsíční štěně s růstovou vadou předních nožiček. Měla je vyvrácené do stran, do oblouku. Navíc to byla naprosto vyděšená fenečka. GiGi okamžitě dostala kvalitní speciální granule a podstoupila operaci u výborného ortopeda. Nedávno jsem ji měla možnost opět vidět. I když má nožky pořád trochu křivé, ničemu jí to nebrání a hlavně je neuvěřitelně pozitivní, veselá a kontaktní.

Vzpomínám také třeba na Nathánka, nádherného BT psa, byl to plašánek, který se bál i vlastního stínu, z kontaktu s lidmi panikařil a bál se chodit ven. Má báječnou rodinu, je to mazlík a venku to naprosto miluje.

Maggie, to byla další plašanda, která si teď naprosto užívá kontakt s novou paničkou.

A Olivia… Neskutečně podvyživená fenka, která se k nám navíc dostala březí. Porodila nádhernou holčičku a obě si už teď užívají v nových domovech.

Za každým dalším jménem se skrývá příběh, náročná cesta k fyzickému uzdravení a hlavně k získání důvěry v lidi, naučení se na vodítku, hygieně a radosti ze života.

Ozzynka, Bryanek, Janie, Vendulka, Chorizo, Carlito, Juliet… Vlastně všichni mi vzali kus srdce, ale dali obrovskou vůli pokračovat!

Financujeme to vše z příspěvků na náš transparentní účet, z finančních darů nebo z aukcí. Čtenáři se můžou účastnit našich aukcí na FB (https://www.facebook.com/groups/246537005892903), které míváme tak čtyřikrát ročně, mohou pomoci libovolným příspěvkem na náš transparentní účet 2601420296/2010 nebo nám poslat tolik potřebné věci pro pejsky, jako jsou kvalitní postroje, obojky, vodítka, podložky apod.

Všem kavalírkům přeji hlavně zdravíčko, zodpovědného majitele, spoustu lásky a teplý pelíšek.

A majitelům? To je jednoduché. Milujte ty svoje chlupáče, užívejte / si s nimi krásné chvíle a buďte rádi, že můžete být spolu.

Děkuji vám za velmi povzbuzující rozhovor.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv spolku Druhá šance pro kavalíry

https://www.facebook.com/Druhasanceprokavaliry/