Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

O borderkách na maximum!

Existuje pracovní a výstavní linie border kolií? Proč je tak veliký rozdíl v délce srsti a jak moc ovlivňuje chov fakt, že je plemeno tak oblíbené? Pokud vás toto všechno zajímá, pak se v následujícím rozhovoru dozvíte opravdu mnohé...


O borderkách na maximum!

Přesně takový název si zaslouží dnešní povídání o border koliích, protože je od začátku až do konce opravdu nabité. Ostatně vzpomínáte si ještě na velice pěkně a pečlivě zpracovaný portrét plemene z kraje letošního dubna (2022)? Jeho autorka Monika Švarcová je totiž nejen chovatelkou borderek, ale také poradkyní chovu Border Collie clubu Czech Republic a národní exteriérovou rozhodčí. A právě ona se s námi podělí o své dlouholeté zkušenosti a bohaté znalosti a vy se můžete přesvědčit, že je to opravdu člověk se srdcem na tom správném místě...

Moniko, vy chováte border kolie už opravdu dlouho. Řekla byste nám něco o svých úplných začátcích?

Naši první border kolii jsme si pořídili v roce 1996. Babe Bohemia Alké měla zápisové číslo 27, byla ze čtvrtého vrhu narozeného v ČR a dožila se patnácti let. Její pořízení bylo nejvíc dílem náhody a štěstí než čímkoli jiným. Rozhodně nešlo mluvit o promyšleném výběru plemene, protože v tu dobu ho tady vlastně téměř nikdo neznal. Nebyl internet, mobily, informace byly jen v knihách a v časopisech. Borderka mi padla do oka ve velkém atlasu plemen psů, prostě ideální pejsek, středně velký, středně osrstěný, skoro bezúdržbový, snadný na výchovu, milující děti… (jak jen to dnes vidím stejně a vlastně i úplně jinak). Chovali jsme již tehdy jiné plemeno – kavkazské pastevecké psy – a na jedné z výstav jsem se doslova vrhla na procházející paní, která na vodítku vedla tu černobílou raritu – border kolii. Štěstí jsem měla na paní Evu Loučkovou a importovaného Highland Dreama, po kterém se právě tou dobou očekávala jeho první štěňata – a jedno z nich mělo být brzy naše…

Pupina vlastně splnila mé očekávání. Nic s ní nebylo problémem, všemu se přizpůsobila, děti milovala, neměla žádné zlozvyky (kromě aportovací mánie).
Vlastně až postupem času jsem se o border koliích dozvídala více a více informací. Prakticky bylo vše úplně opačně, než se doporučuje dnes. Na konci roku 1998 se nám narodil první bordeří vrh, pořídili jsme pro psy ovce, podřídili jsme psům život.

Mohla byste nám prozradit, jak to nyní vypadá u vás doma s počtem psů? A pokusila byste se nám je maličko představit?

O borderkách na maximum!

V současné době máme doma sedm border kolií a jednoho kavkazského pasteveckého psa (někdo je hlídat musí). Nejstarší – red merle Jingle – Ch. Jingle Bell z Černobílých – bude brzy třináct let. Jingle je ta nejpažravěší borderka a její vynalézavost, co se žrádla týká, již u nás, doufám, nebude překonána. O rok mladší Ora – GCh. Kia Ora my Princess z Černobílých byla jedinou fenou v sedmihlavém vrhu a nikdo ji nechtěl, tak zůstala doma. Na „výstaváka“ výborně pracuje, jako pomocník s ovcemi se zúčastnila natáčení několika filmů (stejně jako její matka).

Opět jen o rok mladší je Izi – Ch. Over the Rainbow IZ z Černobílých, také neplánovaná, byla několikrát zadaná, až jsme ji nakonec nikomu nedali a nelitujeme. Věkově pak následuje jediný chlap ve smečce, kterého jsme si dovezli z Belgie. Larry – plným jménem C.I.E. & C.I.B. New Divine Rhythm That´s the One, mi ukázal, jak je bordeří kluk jiný než holky. Pomůže u ovcí, výborně se s ním pracuje, je kdykoli nadšený do jakékoli akce a nemá „holčičí vrtochy“. Šest let letos bude Timi – Ch. Frozen in Time z Černobílých – nejněžnější borderce u nás. Stále vrtící ocasem, stále dobře naladěná, milující všechny a všechno na světě. Čtyři roky byly Arišce – Ch. Iadara of Ora z Černobílých, stejně jako její matka Ora pracuje výborně u ovcí.

A nejmladší z naší smečky je Lucky – dcera Timi – Wish Me Luck z Černobílých, které jsou teprve čtyři měsíce a je skvělá. Podrženo sečteno je našim borderkám v průměru téměř osm let. Vlastně všechny fenky, které máme doma, jsou ze zahraničních krytí a jak jste si asi všimli, všechny jsou z našeho chovu. Ne že bych nepřemýšlela o pořízení feny jinde, ale nakonec vždy zvítězí vědomí, že si nechávám doma to, o čem vím nejvíc. Znám zdraví předků a povahy minimálně ze stran matek a to je pro mě důležité. Všechny dospělé border kolie, které máme doma, jsou – mimo jiné – Klubovými šampiony BCCCZ – ke získání tohoto titulu potřebují kromě bodů za výstavní ocenění i body za zkoušky. Všechny mají minimálně zkoušku vloh u ovcí.

Z vaší chovatelské stanice vyšlo již několik desítek vrhů. Co je pro vás při ohlédnutí se zpět zásadního? A najde se třeba něco, co byste nyní udělala jinak?

O borderkách na maximum!

Odchováno máme 52 vrhů (za 24 let), i díky externím vrhům, kterých je téměř polovina. Spolupracují s námi takto někteří majitelé našich štěňat a jsem tomu ráda. Viděno s odstupem bych dnes v chovu určitě některé věci udělala opravdu jinak – jak se trefně říká, po bitvě je každý generál… Ale čas se vracet nedá a i z chyb se člověk učí. Na druhou stranu nemyslím, co se chovu týká, že jsem chybovala nějak zásadně. Každý chovatel se vyvíjí a během let alespoň částečně změní náhled jak na chov, tak i na chované plemeno.

„Každý chovatel se vyvíjí a během let alespoň částečně změní náhled jak na chov, tak i na chované plemeno.“

Máte také zajímavý název chovatelské stanice. Proč tedy „z Černobílých“? Pro někoho by to třeba mohlo znamenat, že se zaměřujete jen na toto zbarvení?

Myslím, že kdo zná naše odchovy, tak se po přečtení otázky musí usmát. Vůbec se nezaměřuji na ČB zbarvení a i když vlastně v posledních letech barvy prakticky neřeším, tak hlavně merle zbarvení mám ráda (přestože je to s ním občas komplikované – dělá si co chce…). V době kdy jsme zakládali naši chovatelskou stanici (a tehdy musel být název CHS český), tady prostě jiné  než černobílé borderky nebyly, i naše první fena byla černobílá – tak jak jinak než „z Černobílých“. Jiné zbarvení bylo v té době hrozně vzdálené a asi nikdo si neuměl představit, jak rychle se u nás chov BOC rozšíří, stejně jako množství barevných variant. Každopádně černobílých odchovanců máme zaručeně nejvíc. Familiární název „Černobylky“ také není od věci…

Při tolika letech v chovu máte jistě i velkou řadu úspěšných odchovanců. Vzpomněla byste si na nějaké něčím opravdu výjimečné psy?

Určitě vzpomenu a vzpomínám. Dwarf Tiny – KCh. krásná fenka s mnoha složenými zkouškami, Earl Grey – blue merle pes – KCh. reprezentující v OB3, jeho sestra – moje Etual Enigma – KCh., GCh., Immortal Beauty – merlatá A3Ch., KCh., Ideal Image – redmerle M BCCCZ ve flyballu, trikolorní Quiet Riot – A3CH, KCH a její též trikolorní, bratr Quickstep Dancer – KCh., Cruft´s 2014 VHC open cl., Klubový vítěz, Twinkle Drake – A3Ch., KCh., Klubový vítěz, Azura Ora Daedra – BOB z klubové výstavy, Klubový vítěz, Charmed by life – BOB ze Spec. výstavy, Klubový vítěz, blue merle Miracles Happen na letošním Cruft´s 1. místo v Undergraduate cl. atd. Musela bych vypsat ještě hodně dalších jmen, která třeba nejsou až tak známá a zvučná – třeba Exclusiv Easy, který byl prvním signálním psem na Slovensku a pracoval pro svoji majitelku celý život, Bewick Swift, který ač krevně výstavák, pracoval výborně u dobytka, mnoho dalších agiliťáků, canisterapeutů i „jen“ domácích parťáků…. a také samozřejmě všechny naše borderky, které byly a jsou úžasné ve všech směrech i s jejich malými neřestmi a nedokonalostmi. Za všemi těmi úspěchy ale stojí neméně skvělí majitelé našich odchovanců, kteří se svým psům věnují a bez kterých by žádné úspěchy nebyly.

Zájemce o štěně by měl mít především jasno, jakou chce border kolii a čemu se s ní bude věnovat!

Poradila byste nám, jak se podle vás pozná opravdu dobrý chovatel a na co je třeba při koupi štěněte dávat pozor?

Zájemce by měl mít především jasno, jakou chce border kolii a čemu se s ní bude věnovat. Podle toho pak může vybírat konkrétní chovatelskou stanici, nebo spojení. Také si díky databázím BOC může zjistit mnoho informací o rodičích a předcích, o dřívějších odchovancích, jejich zdraví apod. Pojem „dobrý chovatel“ může pro každého znamenat trochu něco jiného, ale základem by měla být znalost plemene, jeho povahy, zdravotních predispozic a určitý cíl chovu, o který se dlouhodobě snaží a který by měl být v souladu se standardem. Welfare chovaných psů by měl být samozřejmostí. Chovatel se musí dostatečně věnovat jak štěňatům, tak i dospělým a starým psům. Jeho psi by se neměli bát lidí, štěňata by měla být kontaktní a měla by vypadat zdravě.

A co by mě jako zájemce mělo hlavně zajímat?

Správný chovatel se zajímá o to, komu štěně prodává, často vyžaduje návštěvu a vyptává se – někdy to může být nepříjemné, ale zájemce by to měl brát spíš jako plus. A na oplátku se samozřejmě může ptát také on třeba na rodiče štěněte, na jejich zdraví, na povahu, na to kde a jak jsou štěňata odchovávána apod. Vzhledem k tomu, že ideálně pak bude zájemce s chovatelem v kontaktu i nadále (on by měl být jedním z prvních, na koho se bude obracet s žádostí o radu, i s problémy), musí si spolu sednout. Pokud má člověk nějaké pochybnosti ať již o rodičích vybraného vrhu, o chovateli, o jeho způsobu chovu, nebo třeba o pro něj nepřijatelné kupní smlouvě, ať si raději vezme štěně jinde, než aby si později říkal: „Já jsem si myslel, že to není to pravé.“ Určitě není ostudou chovatele, když se něco nepovede. Prostě stane se, nikdo nemá patent na dokonalost a vážím si chovatelů, kteří zveřejňují i ty špatné informace, protože mohou být, a také jsou, důležité pro celkový chov. Naopak bych se pozastavila nad dlouholetým chovem, kde nikdy žádné problémy „nebyly“.

Jste také hlavní poradkyní chovu border kolií v BCCCZ. Věděla byste už, kolik bylo za loňský rok zapsáno štěňat?

Přesné údaje z plemenné knihy bohužel zatím nemáme, a nedostáváme ani údaje od druhého klubu pro BOC, ale přibližně bylo vloni zapsáno téměř 1600 štěňat (skoro 300 vrhů). Je to opravdu velké číslo, které bohužel neprospívá dobré úrovni chovu BOC.

Zajímalo by mne také, jak je na tom plemeno, co se chovu a reprodukce týče?

Pokud budu psát čistě o chovu – jako o rozmnožování – pak chov border kolií není nějak výjimečně náročný. Psi většinou kryjí přirozeně a bez problémů, feny dobře zabřezávají. Absolutní většina porodů probíhá také přirozeně. Feny se o štěňata dobře starají. V průměru se ve vrhu rodí pět až šest štěňat. Pokud se podíváme na čísla, tak z 238 krytí pod BCCCZ vloni nezabřezlo celkem třicet fen. A u dvaceti čtyř fen byl porod veden, nebo pro komplikace dokončen, císařským řezem.

Pojďme ale k samotným porodům. Jak dobře ho borderky zvládají a jaká bývá průměrná porodní váha u štěňat? Měla byste třeba nějakou porodní kuriozitu, například v počtu narozených štěňat?

Jak jsem již uvedla výše, absolutní většina fen rodí přirozeně a je schopná se o štěňata sama postarat. Během let jsem se naučila do porodů zasahovat pouze minimálně, spíš vše jen tak monitoruji zpovzdálí a obdivuji, jak je v tomto ohledu příroda dokonalá. Porodní váha štěňat je u různých linií různá, vím o úspěšně odchovaném štěněti s porodní váhou cca 150 g (to je ale opravdu extrém), a vrzích kde měla všechna štěňata cca 250 g, vím i o štěňatech vážících přes půl kila. Osobně jsem spokojená s váhovým rozmezím 300 – 400 g. V nejpočetnějším vrhu, který se v ČR narodil, bylo dvanáct štěňat a mám pocit, že jsem viděla zahraniční vrh o třinácti odchovaných štěňatech.

Je výhrou odchovat opravdu kvalitního zdravého jedince s fajn povahou. A odchovat takového v „barvě“ je ještě těžší!

Borderky se objevují v celkem pestré barevné škále. Mohla byste nám tedy přiblížit, které barvy se v plemenitbě mohou vzájemně kombinovat?

Barevných variant je opravdu hodně, když jsme se to pokoušeli spočítat, došli jsme k číslu převyšujícímu 150 – ale jde často jen o takové barevné „drobnosti“. Základním zbarvením BOC je černá, hnědá a ee red. Od černé a hnědé se pak odvozují ostatní barvy – varianty s pálením, ředěním, merle varianty, k tomu se může přidat tečkování, žíhání apod. Klub nijak neomezuje krytí mezi různými zbarveními s jedinou výjimkou, a to je krytí merle na merle. Z takového páření mohou vzniknout i double merle (MM) jedinci, u kterých se často vyskytují zdravotními problémy – vady zraku, sluchu, a další anomálie.

Chovatelé by si měli dát velký pozor u vrhů po merle jedincích, aby do PP dobře zapsali zbarvení štěňat, protože tím se pak budou řídit jejich noví majitelé – potencionální chovatelé. Merle nemusí být vždy patrné od prvního pohledu, ať již proto, že základní barva je světlá (ee red, sable) a merlování nevynikne, nebo proto, že jedinec není merlovaný na celém těle, ale jen na jeho malé části (třeba jen na uchu). Pokud se pod BCCCZ narodí jedinec ee red po merle rodiči, automaticky se zapisuje jako merle, pokud chovatel neudělá genetické vyšetření potvrzující opak.

Chovatelům také nedoporučuji krytí více bílých jedinců mezi sebou, ne jen z hlediska standardu, kdy převažující bílé zbarvení není povoleno, ale i z hlediska zdravotního, kdy absence bílé – především na hlavě a v oblasti uší – s sebou může nést problémy se sluchem. Sama jsem si také prošla obdobím, kdy jsem krycího psa vybírala i s ohledem na zbarvení. Barvy mě baví, mám je ráda, ale je hodně těžké najít vyhovujícího krycího psa i bez ohledu na požadované zbarvení, natož s ním. Je výhrou odchovat opravdu kvalitního zdravého jedince s fajn povahou. A odchovat takového v „barvě“ je ještě těžší.

Barevné BOC to mají často složitější i ve výstavních kruzích. Ne každý posuzovatel dovede od zbarvení odhlédnout. Navíc, co se barevných BOC týká, jsme v tomto trochu fenoménem a zahraniční posuzovatelé – vesměs sami chovatelé BOC – na našich klubovkách téměř vždy komentují, že tolik barevných BOC pohromadě ještě nikdy neviděli (a nebrala bych to úplně jako pochvalu).

A nyní možná otázka do „pranice“… Máme mezi border koliemi něco takového jako pracovní a výstavní linie?

Nejen to. Máme již dokonce linie pracovní, výstavní a něco jako linie sportovní. Je ale pravdou, že linie se často nazývají „linií“ jen podle vzhledu, a ne podle rodokmenu. Pracovní linie jsou podle mne opravdu jen ty s předky využívanými pro jedinou činnost, kterou bych u BOC nazvala prací – a to je pasení. I mezi nimi jsou velké rozdíly v celkovém typu, typu hlavy, síle kostry, délce srsti. Společný mívají pracovní styl, nadšení a vlohy pro práci se stádem. Na výstavy zajdou pouze výjimečně, ale i mezi pracovními BOC se najdou exteriérově velice pěkní jedinci.

Výstavní linie jsou uniformnější. Prakticky jsou vždy dlouhosrsté, s tmavým okem. Často bohužel selekcí jen na exteriér ztrácí vlohy pro práci. I když je hodně majitelů výstavních jedinců, kteří se pasení – byť spíše rekreačně a na základní úrovni – věnují.  Výstavní jedinci mohou podávat (a podávají) dobré výkony i v různých psích sportech. A naopak ne každý papírově výstavní jedinec bude hvězdou na výstavě.

Něco jako sportovní linie jsou trochu komplikovanější – někdy jsou to již několik generací prochovaní agiliťáci, nebo obediencáři apod., ale často jen více, či méně promyšlený mix pracovních a výstavních jedinců mezi sebou, kdy se výsledek nazve sportovní borderkou, protože na výstavy to není a k ovcím také ne.
Velkou roli může hrát i současná poptávka, či momentální módnost.
Každopádně vhodní bývají ke sportům, někteří jsou velmi šikovní i u stáda.

Srst border kolie musí být zkrátka funkční, tedy s podsadou!

Ráda bych se zeptala také na podle mne velký rozdíl v délce srsti mezi jednotlivými psy.  Mohla byste nám to také vysvětlit?

Ve standardu jsou od počátku uvedeny dva typy osrstění – a to krátké a středně dlouhé. Obě varianty by měly mít podsadu, obě varianty by měly dobře chránit psa před nepřízní počasí. Špatně jsou jak jedinci s měkkou jemnou srstí, tak i krátkosrstí bez podsady. Srst musí být zkrátka funkční. Krátkosrstých psů poslední roky přibývá, s údržbou kraťáka je méně práce a myslím, že poslední dobou je krátkosrstá a ideálně i barevná BOC tak trochu módou. Krátkosrstá borderka je ale stále psem s podsadou, takže kdo si ji pořizuje s vidinou domácnosti bez chlupů, bude zklamán.

Pod BCCCZ se v roce 2021 narodilo krátkosrstých štěňat téměř deset procent z celkového počtu. Kdy přesně se u BOC objevila krátkosrstost, se pravděpodobně nikde nedočteme, ale je to vlivem přimíchávání různých plemen kdysi pradávno, kdy se plemeno teprve formovalo. Vzhledem k tomu, že krátkosrstost je dominantním znakem, se v chovu celkem snadno udrží. Border kolie se podle typu srsti nerozdělují ve výstavních kruzích ani jinde a běžně a bez omezení se mezi sebou kryjí.

Myslím, že mé otázky byly celkem vyčerpávající. A tak bych se na závěr ráda zeptala na vaše doporučení či přání pro budoucí chovatele či majitele border kolií?

Doporučení? Asi spíš to přání… Ráda bych, aby si border kolie pořizovali jen lidé, kteří vědí, že je to sice krásné a úžasné, ale – a to především – pracovní plemeno. A aby borderky chovali především „skuteční chovatelé“ (což vůbec nereflektuje počty odchovaných vrhů), kteří toto plemeno respektují a mají konkrétní chovatelský cíl a cit pro chov.

Iveta Panýrková

Foto: archiv Moniky Švarcové

www.borderkolie.websnadno.cz

www.bcccz.cz

Doporučujeme z našeho e-shopu
MERCH eCanis
Novinka
Pytlopamlskovník eCanis - velký

Pytlopamlskovník eCanis, který je k dispozici v naší nabídce, se vyznačuje jednoduchým a funkčním designem. Může se nosit hned třemi různými způsoby: volně připnutý k opasku pomocí malé karabiny,  jako kabelka přes rameno,  pevně připnutý k opasku. 

ZB000789
od 450
MERCH eCanis
Novinka
Plastová kartička Můj pes je sám doma!

Plastová kartička ve velikosti platební karty do peněženky pro případ nouze, pokud by váš pes zůstal doma sám. Na zadní straně je opatřena kontaktmíni údaji.

Skladem
ZB000505
59
MERCH eCanis
Deštník eCanis

Už nikdy nemusíte moknout! Vybavte se do jakéhokoliv deštivého počasí krásným a stylovým deštníkem z naší dílny, který rozjasní každý pošmourný den. Barva bílá s potiskem eCanis a naší sympatické maskotky – maliňačky Dior.

Skladem
ZB000504
250
MERCH eCanis
Výstavní pamlskovník

Malý pamlskovník kolem pasu je vhodný zejména při předvádění psa na výstavách. Využít ho lze ale i při dalších kynologických aktivitách či při běžných procházkách. Ruční zakázková práce, vyrobeno v ČR.

ZB000495
od 250
MERCH eCanis
Pouzdro na mikrotenové sáčky

Textilní pouzdro na sáčky na psí exkrementy – zásobník na pytlíky na psí trus. Díky praktické karabině jej lze zavěsit například na opasek a je tak vždy pohodlně po ruce.

ZB000486
od 125
Novinka
Sušené krůtí krky

Křupavý pamlsek s vysokým obsahem vápníku a hodnotných bílkovin. Blahodárně působí na kosti a srst.

ZB000462
od 20
Novinka
Sušené hovězí plíce

Vhodné pro obézní psy díky nízkému obsahu tuku. Jsou křehké a měkké a tak jsou skvělým pamlskem pro štěňata, starší psy, ale také pro psy, kteří mají problémy s chrupem. Prospívá rovnováze hladiny žaludečních šťáv. 

ZB000458
od 21
Novinka
Sušené hovězí srdce

Dietní pamlsek s vysokým obsahem bílkovin. Vhodné zejména pro psy s nadváhou. Hodí se také pro staré psy, kteří mají problémy se zuby.

ZB000453
od 26
Novinka
Obojek SOFTY
Obojek SOFTY
Vyberte barvu

Odolný perforovaný ručně vyráběný obojek Softy je navržen k maximálnímu pohodlí vašeho psa. Objektivně lehký a vzdušný materiál, který ovšem neztrácí svou pevnost a odolnost.

ZB000096
od 0
Lanové vodítko EASY LONG - TWIST | MINI

Kvalitní, ručně vyráběné vodítko s originálním posuvným systémem umožní zkracování a prodlužování vodítka v celé délce snadným pohybem několika prsty.

ZB000299
od 539
Kam dál ...



    -->