Někdy, někdo někde začal…

Tušíte, co říká historie o počátcích výcviku slepeckých psů ve světě? A víte, kde to všechno začalo? Možná je právě nyní v čase vánočním ta nejvhodnější chvíle k tomu podívat se za čtyřnohými hrdiny do dob dávno minulých, ale ne zapomenutých. Nechte si to od nás tedy celé vyprávět…

Lze s klidem říci, že vodící psi jsou dnes celkem běžnými pomocníky nevidomých. Vykonávají neuvěřitelnou službu pro svého pána, kterého vlastně vracejí zpět do života a umožňují mu být samostatnějším a soběstačným. Ale ne vždy tomu tak bylo. Někdy, někde a někdo přeci s touto záslužnou činností musel začít. A také začal…

Budeme vám nyní povídat příběh, který není úplně tak neznámý. Je to příběh o Franku Morrisovi, který měl ve Spojených státech amerických prvního vodícího psa. Svého vodícího psa Buddyho si přivezl až ze Švýcarska. Pravdou ale je, že skutečně prvním vodícím psem v USA byl Lex, jenže příběh Franka a Buddyho je daleko zajímavější a známější. Tak pojďme na to!

Jak to celé začalo?

Frank neztratil svůj zrak najednou a byla to vlastně smůla. O první oko přišel při nehodě, o druhé potom při boxerském zápase. Protože pocházel ze zámožnější rodiny, mohl si dovolit mít společníka, který jej všude doprovázel. Abyste tomu rozuměli, tak to bylo tak, že jeho rodina platila chlapce, který mu měl dělat průvodce. To ale nefungovalo úplně dobře, protože chlapec měl i své zájmy. A tudíž kolikrát ubohý Morris čekal i několik hodin, než jeho najatý asistent přišel.

Oblíbené noviny The Saturday Evening Post zveřejnily v roce 1927 článek o výcviku v Postupimi, kde byli psi vedeni k tomu, aby pomáhali vojákům, kteří byli v bojích první světové války oslepeni yperitem. V článku byla ale chybně uvedena osoba, která měla psy cvičit. Byla to Dorothy Eustit, americká chovatelka psů žijící ve Švýcarsku. Ta sice psy cvičila, konkrétně německé ovčáky, ale pro policejní účely. Když Frankovi tento článek otec přečetl, rozhodl se Morris, že musí Dorothy okamžitě napsat. Takového psa přesně potřeboval pro svého syna.

Dorothy Morrisův dopis dojal. I když vodícího psa nikdy necvičila, slíbila, že se o to pokusí. Dokonce Franka pozvala k sobě do Švýcarska, aby se mohl osobně podílet na výcviku. Když k ní přijel, mohl si vybrat ze dvou psů. Lépe se mu spolupracovalo s tím, jenž se jmenoval Kiss. Ne však nadlouho. Téměř ihned ho přejmenoval na Buddyho. O rok později se s Buddym vrátil zpět domů do Spojených států. Ukázalo se, že výcvik dopadl dobře. Pes ho velmi zkušeně provedl davem reportérů. Podařil se i přechod přes rušnou ulici plnou nákladních aut a taxíků. Téhož dne poslal Morris Dorothy telegram s jedním slovem „úspěch“.

Jak šel čas…

O deset let později byla situace již zcela jiná. Vznikla speciální škola Seeing Eye, díky níž se mohlo z vodícího psa radovat až 250 nevidomých osob. Morris neváhal ani cestovat po celé zemi za účelem propagace těchto, dnes již nepostradatelných pomocníků a parťáků, kteří své páníčky provázejí na každém kroku. Po smrti Buddyho zaujal jeho místo Buddy II., který Morrise doprovázel dalších deset let. I on s ním podnikal dlouhé cesty, na kterých Morris vysvětloval výhody slepeckých psů. Po náročném programu přišla ale nejoblíbenější část dne. Večerní dovádění a odpočinek s páníčkem. Oba psi jsou pohřbeni na půdě školy Seeing Eye.

Iveta Panýrková

Zdroje informací, převzato:

Wikipedia.org: Morris Frank

Americacomesalive.com, Buddy, WWW.SeeingEye Dog , americacomesalive.com