Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Nejvíce nás baví, když si hrajeme s Baffy!

Už jste někdy slyšeli o kynologickém kroužku pro děti? Nejde o aktivitu někde na cvičáku, ale o činnost, která je tak trochu odlišná, než by se mohla na první pohled zdát. Ale věřte, že děti svůj kynologický kroužek milují – ostatně přesvědčte se sami...


Nejvíce nás baví, když si hrajeme s Baffy!

To přesně říkají skoro všechny oslovené děti z kynologického kroužku v Rožnově pod Radhoštěm pod Střediskem volného času. S tímto skvělým nápadem totiž přišla zhruba před třemi lety usměvavá Blanka Kopřivová, která nám už ale sama jistě ráda poví, jak to celé vzniklo, co přesně je náplní této mimoškolní i mimocvičákové činnosti a také co všechno se malí pejskaři mohou naučit nebo si prakticky vyzkoušet. Nakonec i jich jsme se na závěr na pár věci zeptali.

Blanko, než si začneme povídat o dětech, tak bych se nejprve ráda dozvěděla, jak jste se vy sama ke kynologii dostala a zda si ještě vzpomenete na svého prvního psa?

Nejvíce nás baví, když si hrajeme s Baffy!

Já jsem se narodila do rodiny, kde jsme vždycky měli spoustu zvířat. Maminka pracovala v psím útulku, takže když jsem nechtěla jít do mateřské školky, chodila jsem do školky psí právě tam. Vypadalo to tak, že jsem dostala pár hodných štěňátek na hraní a společně jsme strávili čas v oploceném objektu, jen já a štěňata, dospělí se věnovali své práci. Myslím, že to byl takový první krok a také taková společná socializace, dodnes moc nechápu, jak to že mě žádný pes nikdy nepokousal.

Takovým naším vyloženě prvním psem byla fenka dlouhosrstého jezevčíka Peggy, kterou jsme dostali od známého, když mi bylo asi pět let. Ale to už jsme měli minimálně dva další dospělé psy a maminka pak přinesla ještě jednoho mladého křížence z útulku, ty jsme měli až téměř do mé plnoletosti. Dalším psem v rodině je kříženec Ben, kterému je už teď minimálně patnáct let. Je také z útulku a stále ještě dělá společnost mojí mámě. S ním jsem absolvovala takový první výcvik na cvičáku a také jsem s ním chodila běhat a jezdila na dogtrekking.

Na Baffy je vidět, že ji práce s lidmi a dětmi velmi baví, při každém setkání se vždy nadšeně vrtí a má z té práce radost!

Čím je pro vás trénink psa?

Nejvíce nás baví, když si hrajeme s Baffy!

Myslím, že nejde jen o trénink. I když je pravdou, že na cvičáku jsem se toho hodně naučila a je až překvapivé, že víc jsem se dozvěděla sama o sobě a o tom, kde jsou moje slabiny, nebo v čem musím na sobě zapracovat. Také jsem se musela naučit řešit různé situace, aby je neřešil za mě můj pes. Dříve jsem neměla moc sebevědomí a bylo znát, že můj pes občas přebírá kontrolu, s tím jsem prostě musela něco udělat. Trénink psa jako takový, je už tou jednodušší složkou celkového výcviku.  Moc ráda vzpomínám na různé situace, kdy jsem si později Baffy, coby malé štěňátko brala s sebou na přednášky na univerzitu nebo jsme společně trávily čas na výletech a nachodily jsme spoustu kilometrů po horách.

Mohla byste nám tedy představit svou současnou fenku Baffy?

Nejvíce nás baví, když si hrajeme s Baffy!

Baffy je fenka australského ovčáka, celým jménem Baffy Gold Rebecca a letos na jaře oslavila už šest let. Věnujeme se převážně canisterapii a občas rekreačně cvičíme nějaké prvky z dogdancingu nebo agility, ale opravdu jen na amatérské úrovni. Na Baffy je vidět, že ji práce s lidmi a dětmi velmi baví, při každém setkání se vždy nadšeně vrtí a má z té práce radost.

Pojďme však k jádru věci. Vy vedete kynologický kroužek pro děti. Kde se vzal tento nápad a přibližně kolik dětí k vám chodí?

Nejvíce nás baví, když si hrajeme s Baffy!

Tento nápad se sám o sobě asi zrodil, už když jsem sama byla dítětem. Původně tedy bylo mým snem pracovat jen se zvířaty. Od první třídy jsem věděla, že půjdu na zemědělskou školu, což jsem pak v devítce opravdu realizovala. Na střední škole jsem se setkala s jednou dobrovolnicí, která docházela dělat canisterapii k lidem s těžkým postižením a po úrazech, a velmi se mi ta myšlenka líbila.  Časem jsem se i já dostala k práci na plný úvazek s dětmi s postižením a nemusela jsem dlouho přemýšlet, čím bych jim obohatila život a přinesla trochu radosti. Proto jsem si zamluvila štěně australského ovčáka v chovatelské stanici, kde se i matka Baffy canisterapii věnovala a její otec dokonce občas chodil navštěvovat klienty přímo v organizaci, ve které jsem pracovala. Takže tam byla velká šance, že Baffy i tuhle vlohu zdědí. Asi po třech letech jsem se rozhodla práci změnit a přestoupila jsem do střediska volného času do Rožnova pod Radhoštěm. A protože jsem u práce s dětmi a zvířaty chtěla zůstat, zrodila se myšlenka založit kynologický kroužek. Letos už kroužek probíhá třetím rokem a za tu dobu se rozrostl na tři skupiny. V každé skupině je průměrně deset dětí, takže dohromady jich mám asi třicet.

Do našeho kynologického kroužku chodí zhruba třicet dětí ve věku šest až čtrnáct let!

Co všechno se děti v kroužku učí, a máte nastavenou i nějakou věkovou hranici pro přijetí?

Nejvíce nás baví, když si hrajeme s Baffy!

Na každé hodině je přítomná také moje Baffy, a myslím, že děti se vždy nejvíc těší na setkání s ní. S Baffy si zkoušejí základní poslušnost, postupně se dozví, jak se učí ty nejzákladnější cviky a triky. Navíc se ale také naučí něco o nejznámějších plemenech psů a to, jak je třeba se o ně starat, prostě co konkrétně určitá rasa vyžaduje. Probíráme rovněž to, kde se uplatňuje práce psů a kde mohou psi pomáhat. Když to situace dovolila, setkávali jsme se také s ošetřovateli psího útulku a snažím se děti vést k zodpovědnosti, že pes je kamarád na několik let a má své potřeby a emoce, že se s ním musí zacházet jako s živým tvorem a ne jako s hračkou, která třeba časem omrzí. Jak už jsem psala, vedu celkem tři skupiny. Dva kroužky jsou určené pro mladší děti, které jsou na prvním stupni základní školy. A jednu skupinku mám pro starší děti, které jsou převážně na druhém stupni základní školy. Takže věková hranice se pohybuje od šesti do čtrnácti let.

 

Jak to máte vůbec nastavené se psy? Vodí si s sebou děti svoje vlastní? A co když někdo třeba pejska nemá, protože mu ho rodiče prostě nedovolí, ale přesto jen by moc rád do kroužku chodil?

Nejvíce nás baví, když si hrajeme s Baffy!

Některé děti na kroužku pejska nemají, ale rodiče to berou jako přípravku na to, než si ho časem pořídí, a tak se mohou z oblasti kynologie mnohé naučit a zároveň se na svého pejska už dopředu těšit. Některé děti ho už doma mají a je jim ta oblast docela známá, ale chtějí ještě hlouběji rozšiřovat své znalosti. Navíc na kroužku mají kamarády, kteří mají podobný zájem a tak se mohou domluvit na společných procházkách nebo na návštěvě cvičáku. Já sama pejsky necvičím. Děti mohou svého pejska za dohledu rodičů přijít ukázat do kroužku nebo máme třeba společnou procházku, která je zakončená táborákem, ale to bývá za přítomnosti rodičů. Myslím si, že je skvělé, že dítě vyrůstá vedle psa, ale nesmí se zapomínat na to, že je to ještě dítě a v některých situacích nemusí úplně správně zareagovat, takže zástupcem čtyřnohých členů kroužků je jen Baffy.  Spousta dětí si i uvědomuje, že pejska doma mít nemůže a jsou vděčné právě za kontakt s ním alespoň na kroužku.

Podělte se s námi také o to, jak vlastně děti k práci se psem motivujete a co je jim odměnou nebo zda mají nějaký cíl?

Nejvíce nás baví, když si hrajeme s Baffy!

Myslím, že tou největší motivací je právě Baffy. Když děti vidí, kolik toho umí, tak se samy dost doptávají, jak to mají svého psa naučit a jak jsem to Baffy naučila já. Snažím se každou hodinu udělat dostatečně pestrou. Většinou vymýšlím nejrůznější kvízy, křížovky a hry, aby děti měly i motivaci naučit se něco z teorie, která se občas může zdát méně zábavná, ale je také potřebná. Náš kroužek navíc občas navštíví zajímavý host, který má třeba jiné plemeno psa a dělá s ním jiné disciplíny než já s Baffy. Rovněž bych ráda obnovila návštěvu veterinární kliniky, bohužel situace s covidem nám již dva školní roky nedovolila tuhle akci realizovat, ale myslím si, že veterinární témata jsou pro děti také velmi přínosná a zajímavá, navíc tam můžou uplatnit znalosti z kroužku.  

Podělila byste se s námi o nějaké své sny, přání, či cíle ohledně kynologie, anebo přímo se týkající kroužku?

Nejvíce nás baví, když si hrajeme s Baffy!

Mým asi největším splněným snem je právě to, že mám Baffy. Čím je starší, tím víc ji obdivuju, jak to s dětmi umí, jak je vnímavá a trpělivá. Ale dalším plánem je pořídit si k Baffy ještě jednoho čtyřnohého parťáka, začít zase znovu od začátku a zároveň trochu jinak. Možná to bude náročnější, ale myslím, že i díky Baffy, která bude dobrou psí chůvou, to určitě vyjde. Tentokrát bych ráda adoptovala nějaké štěně nebo mladého psa z útulku a vychovala bych z něj dalšího kamaráda pro děti, aby měla Baffy víc času k odpočinku. Přeci jen už má nějaký věk a navíc práce v oblasti canisterapie nám docela přibývá. Když jsem to ale řekla i dětem z kroužku, zasypaly mě ihned otázkami typu: „Jakou bude mít barvu?“ „Jak bude velký?“ „Jaké to bude plemeno?“ „Fenka nebo pejsek?“ „A jak se bude jmenovat?“ Takže nechci prozrazovat víc, aby to nevyvolalo další otázky.  

 

Velmi vám děkuji za pěkný rozhovor a nyní bych moc ráda vyzpovídala také některé „vaše“ děti. 

Takže milé děti, moc by mě zajímalo, jak se jmenujete, kolik vám je let, zda máte svého vlastního pejska doma a jak se jmenuje, jaký cvik mu jde nejlépe? Povězte mi také něco o tom, co máte na kroužku nejraději a zda se doma o svého pejska staráte sami, či co dál s ním mimo kroužek ještě děláte?

Nejraději si s ní hraju

Nejvíce nás baví, když si hrajeme s Baffy!

Jmenuju se Marki a budu mít deset let, chodím do kynologického kroužku, protože mě to baví. Doma pejska nemám, ale tady zrovna běží Baffy. Chtěla bych mít stejného pejska jako je ona, to je australský ovčák. Chtěla bych ho naučit: „dej pac“, „rafni do zadku“, „trhej“ a „sedej“. Nejraději si s ní hraju.

(Marki 10 let)


 

Pomáhají nám rodiče

Nejvíce nás baví, když si hrajeme s Baffy!

Máme doma jorkšírského teriéra, je mu třináct let a jmenuje se Roky. Nejvíce mu jde panáčkování. Na kroužku mám nejraději hraní si s Baffynkou. O pejska se nestarám úplně sama, pomáhají mi rodiče, ale jinak se snažím.

(Ema 10 let + sestřička Terezka 7 let)


 

S Baffy mě nejvíce baví hra na schovku

Nejvíce nás baví, když si hrajeme s Baffy!

 

 

Já mám doma zlatého retrívra. Nejlépe mu jde „sedni“, „lehni“ a „přines“.  O pejska se starám já a moji dva bratři Marek a Filip. Na kroužku mě nejvíce baví, když si hrajeme s Baffy na schovku a házím jí také rád míček.

(Ondra 14 let)


 

Hra na schovku je nejlepší

Nejvíce nás baví, když si hrajeme s Baffy!

Můj pejsek je Jack Russell teriér na středních nožkách. Je celý bílý a u očí má takové hnědé kruhy. Nejlépe mu jde asi „sedni“ a „přines“. Na kroužku mám nejraději hru na schovku a hraní si s Baffy. S péčí o našeho pejska mi pomáhá  mamka.

(Tomáš 10 let)


 

Nejvíce se mi líbí, jak umí Baffy pustit hračku

Nejvíce nás baví, když si hrajeme s Baffy!

U babičky a u dědečka mám fenku, která se jmenuje Rita a je to německý ovčák. Rita zvládá i všechny cviky jako „sedni“, „lehni“, „zůstaň“ a umí také chodit u nohy a skákat. Nejlépe jí jde chůze u nohy.  A nejraději ji hladím a chodíme na procházky. Na kroužku mě baví úplně všechno a hlavně když si hrajeme s Baffy. Nejvíc se mi u Baffy líbí, jak umí pustit hračku. 

(Eliška 9 let)


 

Svého nového psa chci naučit disko-disko

Nejvíce nás baví, když si hrajeme s Baffy!

Nám umřel pejsek a mamka mi slíbila, že pokud budu mít jedničky, tak budu mít nového. No, a budeme mít českého strakáče. Co bys ho chtěla naučit?  Chtěla bych ho naučit takové disko-disko a to je takové, když si lehne na záda a dává packy ze strany na stranu.  A ještě by měl umět skákat.

Co děláš s Baffy nejraději? Skákání a na kroužku mě nejvíc baví, když si s ní hrajeme.

(Valérie 8 let)


 

Iveta Panýrková

Foto: Blanka Kopřivová

https://svcroznov.cz

Kam dál ...