Nejčastější vnitřní a vnější paraziti - 2. díl

Také už jste někdy museli u svých zvířecích miláčků řešit invazi ektoparazitů a shodneme se tedy, že je to velice nepříjemné? A věděli jste, že některé preparáty určené pro psy jsou naopak toxické pro kočky? Pojďme se tedy s problematikou blíže seznámit a také si specifikovat, kteří cizopasníci do této skupiny patří.

Tento článek je pokračováním předchozího článku o vnitřních parazitech a přímo na něj tematicky navazuje. Je třeba vědět, že z parazitů vnějších spatří majitel na vlastní oči pravděpodobně jen klíšťata a blechy. Méně často napadají naše psy vši a všenky. Na následujících řádcích si vše podrobně rozebereme.

Blecha parazituje po celý rok

U blech se nedá říci, že by ctily jakákoli pravidla sezónnosti výskytu. Na psech i kočkách je můžeme nalézt kdykoli během roku a naše čím dál tím mírnější zimy jim jen nahrávají. Vrchol výskytu blech u psů je tradičně na sklonku léta (srpen, září).

Napadení blechami je vůbec nejčastější ektoparazitózou (vnější parazitóza), která může postihnout jakéhokoli psa bez rozdílu rasy i věku. Zdrojem blech je nejčastěji jiný pes, kočka nebo třeba i ježek na zahradě. Blechy, jak známo, sají krev. Část krve stráví jako potravu a větší část krve vyloučí blecha v trusu, který poslouží jako potrava bleším larvám. Larvy se hojně vyskytují v pelíšcích, kobercích, sedačkách... Zkrátka všude tam, kde se s oblibou zdržuje i hostitel – pes. Bleší trus vypadá v srsti psa jako zrnka máku. Jednoduchým testem, kdy tato zrnka navlhčíme vodou např. na papírovém kapesníku, zjistíme, že se jedná o bleší trus. Je pak zcela jisté, že pes je napaden blechami, i když na něm nemusíme žádnou najít. Jak už bylo zmíněno, blechy jsou mezihostiteli tasemnice psí. Další nepříjemností, kterou mají blechy na svědomí, je alergie na bleší kousnutí. Konkrétně na hapteny obsažené v bleších slinách. Psi pociťují extrémní svědění i po pokousání jedinou blechou a následkem toho dochází k masivnímu škrábání a vykusování, a to především v oblasti beder a nad kořenem ocasu.

Boj s blechami nemusí být vždy snadný

Velice účinnou a stále ještě novinkou mezi veterinárními antiparazitiky jsou tablety s účinnou látkou spinosad, které bleskurychle hubí blechy sající na psovi. Jejich účinek trvá měsíc a obvykle je potřeba podat tabletu alespoň třikrát, aby byla jistota, že došlo k likvidaci všech blech. Tableta však působí čistě jen proti blechám. Zároveň s léčbou je nutné zvýšit v domácnosti frekvenci vysávání všech koberců, čalounění nábytku a praní pelíšků. Nezbytně nutné je odblešit všechna zvířata v domácnosti (psy i kočky).

Dále je možné k léčbě i prevenci používat celou škálu obojků, spot-onů (pipety za krk), či sprejů nebo kožních pěn. Tyto přípravky mají většinou kombinovaný účinek i proti klíšťatům, komárům, svrabu, vším a všenkám, případně dalším (u některých i vnitřním) parazitům. K dostání jsou i protibleší šampony, které však účinkují jen během koupání, po spláchnutí je pes proti blechám opět nechráněný. I zde je potřeba vyzkoušet, co konkrétnímu psovi a jeho majiteli nejlépe vyhovuje. Často je vhodné přípravky nakombinovat, nejlépe po konzultaci s veterinárním lékařem. Někdo může odmítat obojky z estetických či senzorických důvodů (některé obojky opravdu nelibě páchnou, ale většina je již bez zápachu). Výhodou obojků určitých výrobců je jejich dlouhá doba účinku i šest až osm měsíců a možnost s obojkem plavat. Pipety (spot-ony) ve valné většině případů účinkují pouze měsíc a navíc se častým koupáním může jejich účinnost snižovat. Také finančně vychází výhodněji pořídit na sezonu jeden až dva obojky než každý měsíc novou pipetu. Je třeba pamatovat, že na všechny aplikační formy (obojky i pipety) může pes vyvinout alergickou reakci, a to i poměrně závažnou. Zvláštní opatrnosti je třeba dbát u štěňat, miniaturních plemen a bílých psů. Aplikace většiny preparátů je limitována dosaženým věkem štěněte nebo hmotností psa. Některé preparáty podávané psům mohou být jedovaté pro kočky, proto upozorněte svého veterináře na případnou možnost kontaktu kočky s ošetřeným psem.

Klíště je přenašečem nejen boreliózy

Dalším nenáviděným, nenasytným a nebezpečným vnějším parazitem je klíště. Tento malý roztoč je všeobecně vnímán jako hlavní přenašeč boreliózy. Bohužel zvládá klíště šířit i další nebezpečné infekce – v našich klimatických podmínkách anaplasmózu a ehrlichiózu. Období hlavní aktivity klíšťat je přibližně od března do října, tudíž je poměrně aktuální začít své psy chránit a důkladně je prohlížet po každé vycházce v přírodě. Šance, že se pes nebo jiný tvor nakazí od klíštěte některou z výše zmíněných infekcí, je tím vyšší, čím déle je klíště přisáté. Klíšťata proto odstraňujeme (viklavým pohybem, na směru točení nezáleží) V RUKAVICÍCH!!! co možná nejdříve. Nejraději se klíšťata přichycují v místech s jemnou kůží. Při masivním napadení mohou citlivější psi vykazovat i neurologické příznaky – apatii, ospalost a pohybové potíže. Pro co nejšetrnější odstranění klíštěte doporučuji používat speciální pinzety a háčky, aby nedošlo k odtržení hlavové části klíštěte. Ta se může v kůži opouzdřit a následně může být nutné chirurgické ošetření.

Své psy chráníme proti klíšťatům pomocí nejrůznějších přípravků ve formě sprejů, obojků, spot on a nejnověji i tabletou. Tableta obsahující účinnou látku fluralaner je příjemná deklarovaným účinkem po dobu tří měsíců a to dokonce i proti blechám. Nemá však repelentní účinek, což znamená, že se klíště může přisát, dokonce i přenést infekční onemocnění před tím, než se nasaje a uhyne. Proto by bylo smysluplné psa ošetřeného tabletou před návštěvou lesa chránit např. i sprejem.

Význam vakcinace proti lymeské borrelióze je stále rozporuplný a v žádném případě nechrání psa před napadení klíšťaty!

Krvežíznivý hmyz

Stejně jako člověka dovedou i psy nepříjemně potrápit komáři, pakomáři a muchničky. Určitou výhodu mají v tomto případě psi s hustou srstí, protože k sání krve preferují výše zmínění zástupci říše hmyzu místa s jemnou kůží a krátkou srstí. Dojde-li k masivnímu poštípání, může u psa dojít i k alergické reakci – kopřivka, otok, zčervenání kůže případně až dušnost. Komáři jsou hlavními přenašeči podkožní a srdeční červivosti – dirofilariózy, která sice v našich krajích není zatím příliš rozšířená, leč kdo cestuje se psem na jih, měl by mít toto onemocnění na paměti a psa adekvátně chránit. V kritickém období se snažíme se psem vyhýbat komáry zamořeným lokalitám, a když není vyhnutí, dopřejme mu maximálně možnou repelentní ochranu (např. obojek Scalibor nebo spot-on Advantix).

Parazité pouhým okem neviditelní

Z parazitů, které majitel psa pravděpodobně okem nezaznamená vůbec nebo obtížněji, ale nacházejí také na nebo v kůži psa, jsou klinicky nejvýznamnější sarkoptový a otodektový svrab, demodex, cheyletielly (dravčíci) a trombikuly (sametky).

Sarkoptový svrab je snad nejsvědivějším kožním onemocněním vůbec. Napadený pes se doslova může udrbat k zbláznění. Následkem ustavičného drbání hubne, ztrácí srst až do stavu praktické lysosti a ztrácí zájem o cokoli jiného než drbání celého těla, ačkoli nejvíc preferují zákožky svrabové ušní boltce, lokty, hlezna a břicho. Sarkoptový svrab napadá taktéž člověka a dočasně i (často jinak oslabené) kočky. Jeho šíření napomáhají špatné hygienické podmínky a velké množství zvířat v chovu. Svrab je roztočem, kterého na psovi okem nespatříme. Samičky vrtají chodbičky v kůži, kde i kladou vajíčka a vyvíjí se zde přes larvy další dospělci. Svrab je velmi nakažlivý mezi psy. Často se nakazí psi lovečtí kontaktem s liškou, někdy i s kunou. Svrab může být obtížné diagnostikovat. Provádí se kožní seškraby, kdy však bohužel i přes veškerou snahu je záchyt parazita jen pouze v padesáti procentech. Proto se v případě podezření na svrab podává psům vhodné antiparazitikum (nejčastěji selamectin ve formě spot-on) i bez potvrzení parazita v seškrabu. V této terapii je nutné pokračovat ještě minimálně jednou až dvakrát vždy po čtrnácti dnech.

Otodektový svrab parazituje ve zvukovodu nejčastěji koček, ale nepohrdne ani psím uchem. Způsobuje zánět zvukovodu provázený více či méně úporným svěděním. Diagnostikuje se výtěrem z ucha mikroskopicky a léčba je možná lokálně ušními kapkami nebo systémově spot-ony.

Demodikóza (červená prašivina) je kožním onemocněním způsobeným roztočem Demodex canis – trudníkem psím. Demodex se vyskytuje v kůži i zdravých psů, ale jen u imunitně oslabených se rozvine klinické onemocnění. Byť sebemenší lysinku, která nemusí vůbec svědit, by neměl majitel psa ani veterinář bagatelizovat a vždy by se měl z takového místa provést kožní seškrab, který může prokázat přítomnost trudníků.

Dle rozsahu kožních změn se demodikóza označuje jako lokalizovaná nebo generalizovaná čili celotělová. Podle tohoto rozdělení a věku psa se volí způsob léčby, která může být zvlášť u generalizované demodikózy velice zdlouhavá, finančně a psychicky  náročná a někdy ani ne zcela úspěšná. O demodikóze by bylo možné psát mnoho a dlouze. Podstatné je, že lokalizovaná forma u štěňat se někdy vyléčí i sama či pomocí spot-on přípravků (Advocate). Zodpovědný chovatel nezapojí psa, který trpí nebo trpěl demodikózou do chovu. Fenu je dokonce vhodné vykastrovat, neboť během hárání, kdy je imunitní systém přirozeně oslabený, se může demodikóza vracet nebo zhoršovat. Naopak generalizovaná demodikóza vyžaduje razantní léčbu pomocí koupelí v antiseptických šamponech a hlavně v amitrazu (Ectodex) v kombinaci s podáváním spot-onů a případně i antibiotickou léčbou k tlumení sekundární infekce kůže. Psa lze prohlásit za uzdraveného, až když jsou dva kožní seškraby provedené v měsíčních intervalech z vícera míst na těle prosté trudníků. Demodikóza není nakažlivá mezi psy ani pro člověka. Štěňata se nakazí od svých matek během porodu a krátce po něm.

Cheyletielóza (dravčíkovitost) se projevuje nadměrnou tvorbou kožních šupin, pes má lupy. Dravčíci trápí opět především štěňata z horších hygienických podmínek. Dravčíci se čile pohybují na kůži psa (chodící lupy) a pro jejich diagnostiku se používá vyšetření pomocí lepicí pásky, na kterou se paraziti přichycují a poté se prokazují mikroskopicky. Dravčíkovitost je velmi nakažlivá a paraziti s oblibou napadají i člověka. Psi napadení dravčíky projevují svědivost různého stupně, lidi svědí kůže velmi. K léčbě je nejvhodnější  spot-on obsahující selamektin (Sronghold) podávaný ve čtrnáctidenním intervalu alespoň dvakrát. Nezapomeneme ošetřit všechna doma chovaná zvířata. Důležitou součástí léčby je i sanace prostředí.

Larvy sametek s oblibou napadají psy hlavně v pozdním létě a brzkém podzimu. Sametky se vyskytují v určitých lokalitách, nezřídka i pravidelně několik let po sobě. Pokud najdete u psa nejčastěji v meziprstí nebo na ušním boltci (typicky ve zdvojené kožní řase na okraji boltce) žlutooranžové tečky a psa tato místa svědí, jedná se skoro určitě o sametky. Všechny roztoče je potřeba ze psa odstranit, napadená místa ošetřit kožní dezinfekcí a antiparazitárním sprejem nebo pěnou (Arpalit, Biokill, Frontline). Při masivním napadení sametkami můžou psi vykazovat i neurologické příznaky způsobené toxiny ve slinách sametek, projevující se poruchami chůze a pohybu. Larvy sametek mohou napadat i člověka, většinou si však vystačí se psím hostitelem.

Důležitá je prevence!

Aplikace přípravků proti vnějším i vnitřním parazitům by měla být spolu s vakcinací nezbytným minimem jak chránit svého psa i sebe před nepříjemnými spolubydlícími. Mnoho antiparazitik je běžně k dostání i v lékárnách a petshopech. Praxe bohužel ukazuje, že ne vždy dovedou prodejci a lékárníci fundovaně poradit s aplikací a indikací použití jednotlivých přípravků. Přimlouvala bych se proto alespoň pro konzultaci antiparazitární léčby s veterinářem. Každé ošetření psa antiparazitiky by se mělo písemně zaznamenat, nejlépe do očkovacího průkazu nebo petpasu, aby měl majitel přehled, kdy očekávat odeznění účinku a nutnost reaplikace. Je potřeba upozornit i na občasné používání injekčních forem odčervení, nejčastěji ivermectinem. Toto antiparazitikum sice báječně likviduje vnější i vnitřní parazity, ale je určeno pro hospodářská zvířata a u psů a koček je jeho použití off-label (není určeno pro tento druh zvířat). Ivermectin může způsobit vážné nervové poruchy a u určitých plemen (kolie, šeltie, bearded kolie, australský ovčák a dalších) dokonce i smrt.

Nezanedbávat prevenci je v případě parazitů více než vhodné. Jsou příjemnější společníci pro život než paraziti a naši psi si od nich, bohužel, sami pomoct nedovedou.

Pozn. redakce: Původní materiál byl z důvodu délky rozdělen na dva díly. Tomuto předchází článek, který se zaobírá vnitřními parazity. Přečíst si ho můžete pod tímto odkazem:

Nejčastější vnitřní a vnější paraziti - 1. díl

Souhlasíte s tím, že jakýkoliv cizopasník dokáže našeho psa a potažmo i nás opravdu ...

14.1.2023Veterina

MVDr. Michaela Slavíková

WWW. Vetora.cz

Foto: MVDr. Barbora Šedivá, archiv redakce