Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Nebojím se říci, že v chovu německého ovčáka jsme velmocí...

Když se řekne Jiří Novotný, skoro každý si představí německého ovčáka. Když se ovšem řekne vlkošedák, každý si představí Jiřího Novotného. Ale proč...?


Nebojím se říci, že v chovu německého ovčáka jsme velmocí...

Jak jinak začít sérii rozhovorů týkajících se plemene německý ovčák než právě s Ing. Jiřím Novotným, rozhodčím z exteriéru NO a dlouholetým chovatelem tohoto plemene. A právě díky němu máme nyní možnost dozvědět se spoustu zajímavých podrobností...

Pane Novotný, vy jste člověk, který je neodmyslitelně spjatý s plemenem německý ovčák, ať již z dob CHS z Pohraniční stráže, z Jirkova dvora či Jipo-me. Ale asi málokdo ví, jaké byly vaše začátky. Vzpomenete si ještě na svého prvního psa?

Nebojím se říci, že v chovu německého ovčáka jsme velmocí...

Když mi bylo pět let, bydlel jsem v Libochovicích a každou sobotu dopoledne jsem se chodil dívat na sokolské hřiště, kde tehdejší kynologové cvičili psy. Často jsem byl maminkou odtamtud násilím odvlečen na oběd. V první třídě, když se probíralo písmeno P, mě učaroval obrázek pošťáka na koni, který měl vedle sebe psa německého ovčáka.  A tady to asi začalo…

Prvním psem, kterého jsem cvičil a také uchovnil, byla fena Brona Onyx. Složil jsem s ní zkoušku ZV1, absolvoval výstavu s hodnocením dobrá a složil bonitaci. V šestnácti letech jsem požádal o chráněný název chovatelské stanice z Jirkova dvora, protože jsem byl ale nezletilý, vlastnil ji nakonec můj otec. Jemu vděčím za velikou podporu mého velkého koníčka, který se stal mým zaměstnáním a také posláním.

Obecně se říká a já si to také myslím, že vaše srdce tíhne k vlkošedým psům. Je to tak? V čem jsou pro vás tak výjimeční?

Nebojím se říci, že v chovu německého ovčáka jsme velmocí...

S vlkošedými psy jsem se detailně seznámil při studiu na VŠZ v Praze. Tam jsem se poznal s panem Pokrovským, který vlastnil chovatelskou stanici Trina Jipor a choval německé ovčáky na třech tmavě vlkošedých fenách. Pamatuji se, že jedna z nich se jmenovala Daisy Trina Jipor a měla nádhernou silnou hlavu se silnými čelistmi a přitom se samičím výrazem. Celkově byla vybavena silnou kostrou, tmavě vlkošedým zbarvením a především vynikající povahou, snadnou cvičitelností a perfektním sociálním chováním. Několikrát jsem s Jiřím Pokrovským společně cvičil a byl jsem ohromen výcvikovými schopnostmi těchto fen. Měl jsem možnost pozorovat několik vrhů štěňat po těchto fenách, které byly kryty služebními psy používanými v chovu pohraniční stráže. Tato štěňata byla silná, tmavá, životaschopná s dominantním chováním. Od této chvíle byla má chovatelská cesta jasná.

Ačkoliv milujete vlkošedá zvířata, na výstavách je málokdy postavíte, jak se říká, dopředu. Vzpomínáte si na nějakého vlkošedého jedince, který byl opravdu nádherný a na výstavě si mohl měřit „síly“ se svými krásnými znakatými kolegy?

Posuzovat výstavy jsem začal zejména kvůli vlkošedým psům. Zdálo se mi, že jedinci s touto barvou jsou na výstavách znevýhodňováni. V současné době existuje řada vlkošedých psů, kteří mohou na výstavách těm znakatým směle konkurovat. Bohužel jejich vystavovatelé nevěnují přípravě pro předvedení patřičnou pozornost. Výstavu berou víceméně jako podmínku pro zařazení jejich psa nebo feny do chovu. Nádherných vlkošedých psů byla a je celá řada, například Logan Onyx, Gero z Blatenského zámku, Frankie Anrebri, Gomo v. Schieferschlos a další.

∼ V současné době existuje řada vlkošedých psů, kteří mohou na výstavách těm znakatým směle konkurovat. Bohužel jejich vystavovatelé nevěnují přípravě pro předvedení patřičnou pozornost! 

Jaký podle vás musí být německý ovčák a co vy na něm milujete?

Německý ovčák je pracovním plemenem a jako takové musí splňovat exteriérové znaky a povahové vlastnosti, které jsou uvedeny v jeho standardu. Jsou to psi více jak středně velcí, obdélníkové stavby těla. Na první pohled musí působit sebevědomě, živě a přátelsky.

Co na nich miluji? Jejich nenáročnost na ošetřování, pevné zdraví, oddanost, radost pracovat pro člověka, schopnost přizpůsobovat se novým podmínkám. V neposlední řadě obdivuji jejich přirozený elegantní vzhled.

Německý ovčák prošel za několik posledních desítek let velkou proměnou. Mezi ty nejpatrnější patří asi vyklenutá horní linie, úhlení nebo třeba „volné“ končetiny. Jak se vy díváte na tyto změny? A jsou plemenu ku prospěchu?

Nebojím se říci, že v chovu německého ovčáka jsme velmocí...

Zakladatel tohoto plemene rytmistr von Stephanic stanovil standard. Tam se mimo jiné uvádí, že ušlechtilost a krása německého ovčáka nemůže být na úkor jeho výkonnosti. To znamená, že příliš dlouhé běhové kosti a tím způsobená uvolněná hlezna nejsou ku prospěchu německého ovčáka. Vyklenutou horní linii psa lze tolerovat, jestliže ji v kroku a klusu srovná.

Často se hovoří o pracovní a exteriérové linii. Někdo tvrdí, že to je nesmyl, že NO je jen jeden a jiní tvrdí, že je to jasně dané – pracáci jsou vlkošedí a celočerní. A znakatí psi zase exteriéráci. Jak to vidíte vy? A proč si myslíte, že to lidé takto dělí?

Všichni němečtí ovčáci mají stejného předka a tím je Horand von Grafrath. Jeho dalších pět význačných synů se stalo zakladateli pěti základních krevních linií. Působením chovatelů nastalo rozdělení tohoto plemene na tzv. pracovní typ NO a výstavní typ NO. Toto je pravda, ať se nám to líbí nebo ne. Oba tyto typy psů pochází ze všech těchto linií. Je to dáno tím, jaké výběrové podmínky pro zařazení psů a fen do chovu jednotliví chovatelé upřednostňují. Výcvikáři upřednostňují psy vlkošedé a celočerné pro jejich chuť pracovat. Tito psi patrně vedou více genů z rázu duryňských psů, kteří byli lehčí stavby těla, kratší zádě, často s neseným ocasem nad úrovní hřbetu, ale pevného ucha a vynikali pracovitostí.

Naproti tomu vystavovatelé upřednostňují psy elegantní, silné s dlouhými běhovými kostmi a klidnou sebevědomou povahou. Tito psi v sobě nesou více genů württemberského pasteveckého psa, který byl velký, silný, znakatý, s dlouhou zádí, líbivě neseným ocasem a často měl nepevné ne zcela vzpřímené ucho. Ochota k práci u nich ovšem nepřevládala.

Zmiňujete se o pěti krevních liniích. Ve všech zatím dostupných knihách se však hovoří o deseti. Mohl byste nám to vysvětlit?

Moje členění německého ovčáka do pěti hlavních mužských linií vychází z členění, které udělal i pro Němce pan Všolek, to byl první kynolog u Pohraniční stráže. Němci toto členění také uznávají. Jestliže někdo člení toto plemeno do dalších linií, může tak činit, ale když půjde zpět, skončí tam, kde já začínám.

Když jsme začali o těch liniích, tak musím přiznat, že doslova miluji váš styl posuzování psů. Zároveň smekám před znalostmi v liniích, které dokážete tak skvěle popsat. Jaké tedy máme linie a proč se vždy mluví o liniích u psů – samců, ale ne u fen?

Na toto téma by bylo potřeba samostatného článku, tak jen okrajově. U německého ovčáka mluvíme o pěti základních mužských liniích. Tyto krevní linie byly založeny pěti významnými plemeníky, kteří byli na svoji dobu výjimeční, a to jak v exteriéru, tak i ve výkonu a pro svoji kvalitu tedy často využíváni k chovu.

První krevní linii založil pes Hektor von Schwaben. Druhou krevní linii Hetel Uckermark. Třetí krevní linii Klodo vom Boxberg, čtvrtou Utz von Haus Schüttinga pátou Rolf von Osnabrücker Land.

O samčí nebo mužské  linie  se jedná proto, že po význačných psech je mnohem více potomků než po význačných fenách. U fen se nejedná o linie, ale o rodiny. Jestliže chcete určit, z jaké linie pochází váš pes nebo fena, musíte prověřit zpětně od otce všechny samčí předky jdoucí po sobě a stoprocentně skončíte u jednoho z těchto psů.

Mé neodborné oko vidí, že například na výstavách při pohybu v kruhu se znakatí psi pohybují úplně jinak než ti vlkošedí. Čím to je? Jedná se přeci o jedno plemeno!

Máte pravdu. Jedná se o jedno plemeno. Vlkošedí psi mívají často kratší běhové kosti, což předurčuje jejich délku kroku i klusu.  Tento rozdíl v mechanice je dále ještě umocněn tím, že jejich vystavovatelé dávají přednost výcviku před přípravou psa na jeho prezentaci ve výstavním kruhu. 

Nebojím se říci, že v chovu německého ovčáka jsme velmocí...

Výstavu berou jako nutnou podmínku pro uchovnění psa. Oproti tomu majitelé znakáčů věnují přípravě na výstavu mnohem více času a psa v dynamice zdokonalují a výstavu si užívají. Vlkošedí psi většinou nastupují k posouzení do výstavního kruhu doslova nabití energií a tuto v průběhu výstavy uvolňují různými nekoordinovanými pohyby, skotačením apod.

Proč si myslíte, že chovatelé nechávají feny většinou jen se zkouškou prvního stupně, ale s chovnými psy jdou skoro vždy do trojek? Není to škoda, že málo která fena má ty vrcholové zkoušky?

Podle mě je to způsobeno zejména tím, že je třeba, aby fena měla svá první štěňata po druhém roku věku. Feny kryté po třetím roku života mívají s reprodukcí často potíže. Další výcvik je ztížen vynucenými přestávkami – březostí a odchovem štěňat.

To, že převážná část fen nemá vyšší zkoušky, je samozřejmě škoda. Vyššími zkouškami u fen se zabývají skutečně náruživí výcvikáři. Těm patří můj velký dík.

 

Když už jsme toto téma načali, máte nějaké rady – fígle, jak dobře zvolit chovný pár? Na co by měl, dejme tomu, začínající chovatel brát zřetel?

 

Chov německého ovčáka by měl být prováděn liniově, např. fena z 1. linie by měla být nakryta psem z téže linie. Páření jedinci by si měli být typově podobní a navazovat na sebe krevně. Exteriérové a povahové nedostatky jednoho jedince by měly být vylepšovány jedincem, který tyto nedostatky nemá. Obecně lze říci, že nejkvalitnější jedinci pro chov se vyznačují velmi dobrým až výborným exteriérem, sebejistou a vyrovnanou povahou a pevným zdravím. Začínajícímu chovateli, který ještě nemá dostatečné zkušenosti, bych doporučil obrátit se na příslušného poradce chovu.

A jaký máte názor na příbuzenskou plemenitbu?

Pro vyrovnané odchovy jak vzhledově, tak povahově není možné se příbuzenské plemenitbě vyhnout. Nejlepší je využívat střední až vzdálený stupeň příbuzenské plemenitby na jedince, který je kladně hodnocen na základě kvality jeho potomstva. S tímto mám bohaté zkušenosti. Při řízení velkochovu služebních psů u pohraniční stráže jsem jednotlivé skupiny fen stanovil na základě sester nebo polosester. Tyto feny jsem pak kryl se psem téže linie s nejčastěji příbuzenskou plemenitbou v 3. až. 4. generaci. Jako náhradník psa byl stanoven jeho bratr nebo polobratr. Takto se mi podařilo vyprodukovat velké skupiny psů, kteří si byli nápadně podobní svým zevnějškem i povahou a to tak, že si je nezřídka i psovodi pletli. Tento chov si vydobyl uznání a respekt mnoha chovatelů z celého světa.

 

Německý ovčák je bezesporu nejrozšířenějším plemenem nejen u nás.  Nebojím se ale říci, že jeho chov je jedním z nejtěžších a to jak z hlediska požadavků na uchovnění, tak i z hlediska potřeby psy trénovat. Je něco, co byste na podmínkách chovnosti změnil?

Nebojím se říci, že v chovu německého ovčáka jsme velmocí...

Domnívám se, že výběrové podmínky pro uchovnění německého ovčáka v ČR jsou v zásadě správné. Je v nich kladen důraz na udržení žádoucího typu psa i jeho požadovaných povahových vlastností. Jsou to podmínky náročné jak finančně, tak časově a je velice dobře, že se za těchto podmínek chovu psů takto věnuje skutečně velký počet chovatelů. Českou republiku je možno považovat v chovu německých ovčáků za světovou velmoc. Ročně je odchováno cca 4500 štěňat, z čehož 75% tvoří pracovní spojení.

Pane Novotný, já vám velice děkuji za přínosný rozhovor. Na konec se ještě zeptám, zda máte nějaké nesplněné sny týkající se tohoto báječného plemene…

Přál bych si, aby si německý ovčák udržel tak vynikající vlastnosti – nenáročnost, odolnost, snadnou cvičitelnost s ochotou pracovat, všestrannou upotřebitelnost, přizpůsobivost novým podmínkám a také krásu ještě po mnoho generací. Nebude to jistě lehké, protože ruku v ruce s celkově se měnící společností bude pravděpodobně docházet i ke snaze změkčení podmínek chovnosti a možná i celkových požadavků na toto plemeno, což by se negativně promítlo do jeho kvalit.

 

https://www.jinopo.cz

Foto: archiv Ing. Jiří Novorný, Veronika Pěkníková

Kam dál ...