Nebezpečný led

Také patříte mezi nadšence, kteří zkouší, zda je led na rybníku dostatečně pevný, abyste si mohli jít co nejdřív zabruslit? Nebo se chcete po zamrzlé vodě dostat na druhou stranu řeky a berete si s sebou i svého psa? Tak pozor na to, přátelé, nemuselo by se vám to vyplatit!

Zima je časem psích radovánek! Téměř každý pes se těší, když napadne sníh. Má radost z hrabání ve sněhu, lítání ve sněhu, pomáhá odklízet sníh svým pánům, chytá sněhové koule, zkrátka baví se skoro stejně jako malé děti. Zima ale skýtá i mnohá rizika. Dnes tedy na méně veselé téma o zamrzlé vodní hladině a nebezpečích, která tam číhají.

Příběh první

Příběh je o mojí babičce. Když jsem byla malá, měla jsem briardku Ajku. Ajka byla téměř padesátikilová chlupatá koule, velmi dobře vycvičená, která milovala procházky a chodila zásadně na volno. Když v zimě napadl sníh a já jsem jezdila často k babičce, nechávala jsem tam i Ajku, aby pořád nemusela migrovat mezi Prahou a Sázavou. Babička měla hlídače, parťáka a také důvod vyrazit na procházku. Díky tomu, že bydlela opravdu blízko u řeky, chodili jsme často na procházky přes zamrzlou Sázavu a nikoho z dospěláků, natož mě jako dítě, nenapadlo psovi vysvětlit, jaký je rozdíl mezi silně a slabě zamrzlou řekou. Jednoho mrazivého březnového rána se babička s Ajkou vydaly na procházku podél řeky, přes kterou tak často chodívaly na druhý břeh.

Navzdory nízkým ranním teplotám se ale zima blížila ke konci a teploměr již několik týdnů ukazoval během dne plusové teploty. Led na řece pomalu odtával, a ačkoliv vypadala zamrzle, žádný bruslař už by si na ni netroufl. A tenkrát se to stalo. Ajka, zvyklá chodit běžně po ledu, uviděla na druhém břehu skupinku lidí se psem a nadšeně se za nimi rozběhla. Několik metrů od břehu se pod ní prolomil led a zahučela do studené vody. Jen dílem náhody se to nestalo v místě, kde je silný proud, který by ji okamžitě odnesl pod led a tam by její život skončil. Naštěstí se to stalo v místě, kde je řeka velmi mělká a kde žádný proud zejména v zimě není. Babička neváhala a okamžitě běžela za fenou. Lehla si na břicho na led a zkoušela ji vytáhnout. Ale víte, kolik váží padesátikilový chlupatý pes nasáklý vodou? Nakonec musela chtě nechtě do vody. Ajku vysadila na led a teprve v tu chvíli si uvědomila, že sama nemůže ven. Na vině byly opět fyzikální zákony. Napřed si sundala promočený několik kilo vážící tlustý kabát, ale ani potom se jí nepodařilo vyškrábat se z ledové vody. To už ale křik přivolal kolemjdoucí turisty a zvědavého souseda, kteří zasáhli a babičku vytáhli ven. Se statečností sobě vlastní samozřejmě odmítla první pomoc a běžela domů ke kamnům.

Tento příběh skončil dobře, ale jen zásluhou souhry několika náhod. Díky tomu, že pes se do ledu probořil v místě, kde nebyl proud a také díky tomu, že se vše odehrálo uprostřed rekreační lokality, kde nebyl problém přivolat pomoc.

Příběh druhý

Nepoznám väčší relax, ako ísť so svojimi psami počas slnečného dňa do prírody.

Pár rokov späť bol jeden januárový deň na to ako stvorený. Využila som obednú prestávku a zobrala svojho jack russella Smajla na prechádzku k rieke. Cez pracovný deň tam v túto dobu nik nie je a tak to mám najračej. Smajlo behal okolo mňa a ja som si to užívala. Pozrela som na mobil, či už je čas vrátiť sa do práce a keď som oči opäť zdvihla, Smajlo bežal po ľade za kačicami, ktoré sedeli riadny kus od kraja v nezamrznutom oku. Nadýchla som sa, aby som ho zavolala a v tom sa pod ním ľad prelomil. Srdce sa mi zastavilo, ešte teraz, keď na to myslím, ho mám celé zovreté. Môj Smajlo, môj parťák, môj pes!

Rozbehla som sa smerom k nemu a kričala jeho meno. Videla som ho, lapá po vzduchu, pláva, ešte mám šancu ho zachrániť! Stupila som na ľad, ľad zapraskal. Cúvla som. Rýchlo som sa vyzliekla do spodnej bielizne a plazila sa k nemu. Stále som na neho kričala, aby sa nevzdával, aby plával a nestrhol ho prúd pod ľad. Asi dva metre od neho sa ľad prelomil aj podo mnou. Bol už ale tenký, tak nebol problém ho rozbiť a dostať sa k nemu. Mám ho, žije! Vyhodila som Smajla na ľad smerom k brehu najďalej, ako som vedela. Je zachránený. Zaprela som sa rukami do ľadu a chcela na neho vystúpiť, nedalo sa. Voda bola ľadová a ja som nemala silu vytiahnuť sa. Začala som z celej sily kričať o pomoc, nik tam ale nebol. Pracovný deň, obed.

V hlave mi prebehlo, že toto je tá situácia, o ktorej čítavam v novinách. Človek sa snaží zachrániť svojho psa a sám umrie. Ešte raz som sa pokúsila vytiahnuť na ľad, ale bez úspechu. Napadlo ma, že ľad nie je až tak pevný, keď sa podo mnou prelomil, skúsila som ho teda rozbiť lakťom. A podarilo sa. Odštiepilo sa z neho. Rozbíjala som ho teda a posúvala sa smerom k brehu. Lakte som mala už celé doškriabané a krvavé. Podarilo sa mi však dostať až do plytkej vody, tu som sa odrazila od dna a na ľad vystúpila.

Smajlo sedel pri mojich veciach na brehu a klepal sa. Obliekla som sa a rýchlo domov do tepla. Nasledoval silný zápal priedušiek a liečba škrabancov a modrín. A Smajlo? Tomu nič nebolo. Išla som na to isté miesto za pár dní, dala ho na stopovačku a bola zvedavá, či bude mať strach alebo rešpekt. Nemal. Na ľad vstúpil bez zaváhania znovu.

To, čo som spravila, že som skočila za svojím psom do rieky pokrytej ľadom, bolo nezodpovedné. Ale je to môj pes. Stáli pri mne všetci svätý, keď to dopadlo tak, ako to dopadlo. Pre mňa je toto veľké ponaučenie a psov v žiadnom prípade nepúšťam do blízkosti zamrznutých plôch, ani keby som si bola na 100% istá, že je ľad pevný. Príde jar, ľad sa začne topiť a pes tam zo zvyku vbehne.

Múdri človek sa učí zo svojich chýb, múdrejší z chýb druhého. Poučte sa, prosím, z mojej chyby a ľadu sa vyhýbajte.

Příběh třetí

Náš třetí příběh nemá šťastný konec. A je posledním poučením a doporučením pro všechny milovníky zimy. Druhá půlka ledna přivedla mrazivé teploty i k nám do nížiny. Již několik dní se můžeme těšit ze sněhu a také ze zamrzlé vodní hladiny. Ve vedlejší vesnici, kde je několik relativně mělkých jezer, která zamrzají jako první, už řádí bruslaři a led je plný dětí. Na několika zastrčených menších jezerech se však neprohání nikdo, a právě tam chodí venčit pejskaři z širokého dalekého okolí. Led je silný, člověk bez problémů projde, tak proč ne pes, řeknete si. Ale chyba lávky, i v silném ledu číhala tentokrát past.

Nevíme, jestli tu díru v ledu vysekali rybáři, nebo nějaký otužilec a po pravdě jsme si jí vůbec nevšimli. Po zamrzlé hladině jezera šla skupina asi dvacetiletých chlapců s mladým stafordem. Pes si jen tak běhal, až ho něco zaujalo pod ledem. Jestli to byla ryba, která tam skutečně plavala, nebo se jen nad ledem vznášel nějaký list, to už se nedozvíme. Pes se v jednu chvíli rozběhl a pár desítek metrů před skupinkou chlapců skočil do té díry v ledu šipku. Šok bylo asi to první, co následovalo, mladík ale jednal velice rychle. Neváhal ani okamžik a skočil do vody za psem. Měl naštěstí tolik rozumu, že se nesnažil plavat pod led a psa hledat, ale pokoušel se ho zachytit jen tak daleko, jak dosáhl. Pes byl ale zřejmě v šoku, že se nad ním zavřela hladina a plaval pryč od svého majitele a pryč od jediné díry v ledu, kterou se mohl dostat ven. Přivolaní záchranáři poskytli první pomoc mladíkovi, kterému se ovšem jeho psa nepodařilo zachránit.

Omlouváme se za dnešní neveselé povídání. Budiž některé příběhy se smutným koncem varováním pro ostatní majitele, aby nepodceňovali počasí a zejména zamrzlý vodní živel. Může se stát osudným i vašemu psovi a jedinou opravdu bezpečnou cestou je psa na led v zimně nepouštět. Nikdy.

www.katcinasmecka.cz

Foto:  Milan Krajčovič, Lucia Šteinerová, Roman Rakovan