Myslivost se stala součástí mé práce s mými loveckými psy!

Máte představu o tom, jakou úlohu má v rámci myslivosti vlastně plnit slídič? Věděli jste, že například velššpringršpaněl je sice španělem, ale vůbec nepochází ze Španělska? Nebo že se jedná o opravdu velice aktivní a tvrdě pracující psy, kteří však umí být i výbornými společníky? Odpovědi nejen na tyto, ale i další otázky naleznete v tomto našem moc pěkném povídání.

Někdy se prostě stane, že nás život posune někam, kam jsme vlastně původně ani neplánovali jít. Podobně to měla i sympatická Mgr. Hana Konečná. Nejdříve si bez zvláštních ambicí pořídila jako parťáka fenku velššpringršpaněla, ale jak šel čas a poznávala její úžasnou milou povahu a chuť do práce, výběr dalšího štěněte už byl cílený a dobře promyšlený. V současné době patří mezi uznávané chovatelky s řadou získaných zkušeností s chovem, s výstavami a rovněž s loveckým výcvikem. A tak nám sama ochotně povyprávěla nejen o výchově, povaze a způsobu práce tohoto plemene v lese, ale také o tom, jak WSS dokáže dobře hlídat a na druhou stranu zase být příjemným a milým rodinným psem.  

Ano, máte pravdu. Zpočátku to opravdu v plánu nebylo. Do naší rodiny se v roce 1988 dostalo shodou náhod štěňátko WSS. Byla to fenka, kterou jsme pojmenovali Dina. Neměla bohužel PP (průkaz původu), i když byla po rodičích, kteří PP měli. Její mámu – Dixi z Hradečníku se majitelce nepodařilo včas uchovnit, takže nebyla chovná a její štěňátka proto PP neměla. Když jsme si z návštěvy u příbuzných vezli malou červenobílou kuličku, tak jsme otázku PP nijak zvlášť neřešili. O chovu loveckých španělů jsme téměř nic nevěděli, o jejich výcviku a myslivosti už vůbec ne. Ale štěňátka, která u neteře právě byla, nadchla naše děti, hlavně desetiletého syna. Moc si štěňátko přál, a tak jsme s manželem nakonec podlehli a štěně jsme si odvezli domů. Jak už to tak bývá, ráno se dětem moc z postele nechtělo, manžel pracoval mimo domov a vracel se jen na víkend, a tak většina práce kolem malého čtyřnohého prcka byla na mně. Dina rostla jako z vody a stala se z ní krásná, temperamentní a inteligentní fenka s vrozenými loveckými vlastnostmi. Když jsem se začala zajímat o to, co bych s ní mohla dělat kromě výchovy a poslušnosti, zjistila jsem, že nic moc. Bez PP nemohla ani na výstavu, ani se uplatnit v myslivosti.

Když nám v roce 2001 umřela, byla jsem pevně rozhodnutá, že už ten smutek nechci zažívat, že žádný další pes už u nás nebude. Ale bez ní bylo doma a na chalupě nějak prázdno a smutno. Proto jsem své rozhodnutí poněkud přehodnotila. Děti už byly dospělé, vyletěly z hnízda, a tak jsem si zamluvila v chovatelské stanici z Herocké návsi hned dvě fenky. S chovatelkou paní Navrátilovou jsme se dohodly i na jménech, byl to druhý vrh, proto fenky dostaly jména na „B“. Brisky (anglicky čilý, čiperný) po několika týdnech odcestovala do Prahy za synem a jeho přítelkyní a Blessing (požehnání) zůstala doma.

A protože ji jsem uchovnit mohla a chtěla, musela jsem s ní zvládnout nejen výstavy, ale také povinné lovecké zkoušky. A to trochu problém byl. Hledala jsem někoho, kdo by mi fenku vycvičil a na zkouškách předvedl. Na inzerát se mi přihlásil pan Sláma, dlouholetý cvičitel a chovatel, i když ne WSS. Ale mně to nedalo a chtěla jsem se to také naučit. Abych se účastnila výcviku a zkoušek nejdříve pan Sláma moc nevítal, ale nakonec kývl, a já se začala učit, co a jak. A tak jsem se učila spolu s naší Blessing, ona v myslivecké praxi a já teorii o myslivosti, o zvěři, vše o zbraních. Nakonec jsme obě úspěšně složily zkoušky. Z Blessing se stal lovecký pes a ze mě myslivec. A to už byl jen krůček k tomu, aby byl ze mě i chovatel loveckých psů. A tak se zrodila nová chovatelská stanice krásných loveckých velššpringrů, chovatelská stanice HAN – ENDE.

Jistě. V současnosti mám tři fenky WSS Cillu Han – Ende, Joriku a nejmladší Korinu, všechny z mého chovu a všechny s mnoha tituly z výstav, ale i s loveckými zkouškami, které jsem si s nimi dělala už sama.  

Ano, jak jsem říkala na začátku. Myslivost se stala součástí mé práce s mými loveckými psy. Se svými fenkami jsem absolvovala desítky honů, naháněk i dosledů. A musím říci, že jsme byly vítanými hosty. Zejména proto, že nás často zvali majitelé štěňátek, která pocházela z mojí CHS a kteří se myslivosti věnovali. Ale také proto, že moje feny byly velmi dobře připravené a ukázněné. Věděly přesně, co mají dělat a pracovaly samostatně a spolehlivě. V Čechách má myslivecká praxe dlouholetou tradici, myslivecké zvyky, svoji mysliveckou mluvu atd. Tohle všechno se musí člověk naučit. Někdo v tom vyrůstá od dětství, jiný se to musí učit, jako jsem musela i já. U nás musí myslivec složit zkoušky a pak je slavnostně pasován, tedy přijat do „Hubertova cechu“. Je to pěkná tradice.

Samozřejmě. Historie plemene je popsána v mnoha publikacích. Lovečtí španělé patří k velmi starým plemenům. Na britské ostrovy se předci dnešních španělů dostali zřejmě z jižní Evropy nebo Blízkého východu možná již před 2000 lety, a to již poměrně dobře vyšlechtěni. Nejstarší zmínka o španělech na britských ostrovech pochází údajně z roku 948 a je v zákoníku krále Walesu, podle níž byl španěl vysoce ceněný jako lovecký pes, jehož hodnota odpovídala ceně jezdeckého koně. Za jeho usmrcení byla stanovena vysoká pokuta. 

Velššpringršpaněl patří mezi nejstarší původní španěly. Jeho červenobílé zbarvení se považuje za nejpůvodnější. První zmínka o červenobílých španělech se objevila už v 16. století. V 18. století však byli tito psi údajně zatlačeni do jižního Walesu, kde se vyvíjeli zcela izolovaně, a tím si uchovali původní zbarvení i vlastnosti. K prošlechtění velššpringrů významně přispěla rodina A. T. Wiliamse z údolí Neathu, která je prý chovala po několik století. Klub chovatelů velššpringrů byl založený v roce 1902. Standard plemene byl schválen FCI až 24. 6. 1987 v Jeruzalémě pod číslem 126d.

Je dobré vědět, že tito psi jsou stavěni pro tvrdou práci. Jsou odolní, pohybliví, rychlí a hlavně velmi temperamentní a stále plní energie. Protože nebyli kříženi s jinými plemeny, stále si udržují velmi dobré lovecké vlastnosti. Při správném vedení a výcviku se stávají všestranně využitelnými loveckými psy. Pro svůj ušlechtilý vzhled, inteligenci a přítulnou povahu jsou však i skvělými společníky a dá se říci i domácími mazlíčky. (Čerpáno z knihy J. Jiráčka, Lovečtí španělé a z Ročenky KCHLS sekce WSS 2001)  

Při důsledném výcviku jsou to všestranní psi. Zvládají naprosto spolehlivě všechny potřebné disciplíny pro mysliveckou praxi – tedy pro práci v lese, na vodě i v poli. Jediné, co nemohou vykonávat, je práce pod zemí – na to jsou specialisté – norníci. I když někdy se do té nory snaží dostat také.

WSS jsou také velmi dobře ovladatelní a ukáznění. A to je pro praxi velmi důležité. Jsou to výborní slídiči, proto jejich primárním úkolem je zvěř vyslídit a pak vyhnat a umožnit její ulovení.  Drobnou ulovenou zvěř (zajíce, bažanta, kačenu) musí také správně přinést. Proto je potřeba se při výcviku věnovat důsledně zvládnutí aportu, ale nácvik všech dovedností je stejně důležitý. Největší význam má u loveckého psa poslušnost. Ale to je potřeba u všech pejsků. Já říkám, že nevychovaný pes je neštěstím pro jeho pána, ale i pro psa samotného.

Jejich srst je takzvaně hedvábná, červenobílá. Bohužel ale líná. Musí se občas vyčesat. Na to je tzv. „kopáček“, speciální kovové „hrabičky“, které pomohou vytahat odumřelou srst. Upravují se také slechy – tedy uši, které se stříhají na krátko do hladka speciálním strojkem. Pokud jedu na výstavu, fenky mi upraví profesionálka – střihačka. Já mám už dvacet let paní, která má vlastní „salon“ několik km od nás. Když jsem u ní byla poprvé, moje fena byla jejím prvním WSS a musela jsem jí vlastně ukázat na obrázku, jak výstavní úprava vypadá. Ale zvládla to výborně. Koupání dělám sama. Ale moc často to není potřeba. Dělala jsem to hlavně po honech, když „holky“ přišly jako koule bláta. Naši psi ale milují vodu, tak mají spíš koupel přírodní v rybníku. A těch máme kolem několik a jsou čisté.

Zatím jsem v mojí CHS odchovala čtrnáct vrhů WSS, tedy téměř osmdesát štěňat. A můj největší úspěch? Víte, pro mne byl každý pěkný a vyrovnaný vrh úspěchem. A také když štěňátka dobře prospívala a byl o ně zájem. A to byl. Někteří noví majitelé se po letech vraceli pro dalšího psíka, když jim ten první zestárl. A štěňátka z mojí chovatelské stanice odcházela nejen k majitelům u nás, ale i do ciziny.

Já jedu na krytí vždy až po vyšetření hladiny progesteronu, takže na optimální termín. S přibývající praxí už to lze odhadnout, laboratorní vyšetření je však jistější. Musí být vše připravené, potřebné doklady, krycí list vystavený poradcem chovu, smlouva s majitelem krycího psa o krytí, kde je uvedena smluvená cena (úhrada) za krytí. Vše musí být připraveno. Já jsem jezdila někdy hodně daleko i do ciziny (Polsko, Slovensko), aby se oživil chov o novou krev. Moje štěňata mají velmi pestré a zajímavé rodokmeny.

Ve většině případů vše dopadlo bez větších problémů, ale občas se vloudila i chybička. Fenky mi zabřezávaly dobře, březost byla bez komplikací. Feny pracovaly první měsíc na plno, pak v lehčím režimu. Dvanáct porodů zvládly moje fenky doma se mnou. Dvakrát jsem musela volat naší paní doktorce, fenku odvézt do ordinace a zde se provedl císařský řez. Vždy jsem byla s fenkou v ordinaci a pomáhala se štěňaty, protože fenka nemohla. To byl třeba můj desátý vrh – vrh „I„ a na svět přišlo hned deset prcků. Byla to krásná a zdravá štěňátka. Na malou fenku už čekali majitelé ve Vídni a na pejska na východním Slovensku. Byl to Izi Han-Ende. Ten se dostal na Slovensku do chovu a několikrát se stal otcem dalších generací WSS na Slovensku.

Ptáte se na počty štěňat ve vrhu. Je to samozřejmě rozdílné, ale moje feny měly v průměru pět až sedm štěňat, ale narodilo se i devět a deset. Fenky měly dostatek mléka a nemusela jsem první měsíc moc pomáhat s přikrmováním. Pak už jsem štěňátka stejně převáděla na obvyklé krmení. Své psy krmím přirozenou stravou.  Říká se tomu BARF – syrové maso, příloha, zelenina, ovoce. Granule nebo kvalitní konzervu dávám, jen když cestuji například na výstavu do ciziny.

Velššpringři jsou inteligentní, milí a přítulní psi s mírnou povahou, velmi vstřícní k dětem, jsou ale i dobří hlídači a v myslivecké praxi skvělí pomocníci. Ale to jsem už zmiňovala.

Chovná základna není příliš velká. Máme asi třicet chovných psů a padesát fen. V průběhu let se základna rozrostla o nové importy z Holandska, Finska a Švédska, ale jsou to pouze jedinci a hlavně psi.

Obecně to platí pro všechny zájemce o štěňátko jakéhokoliv plemene. Je to rozhodnutí na mnoho let, štěně není hračkou, ale závazkem. Proto je to třeba velmi důkladně zvážit. Pejsek se nedá odložit do kouta jako věc. Potřebuje naši péči, lásku a to každý den mnoho let.

A specielně zájemce o WSS? I když je to lovecké plemeno, dá se z něho „udělat“ pes pro psí sporty – např. agility. Jeden pejsek na Slovensku se uplatnil jako služební policejní pes pro vyhledávání drog, WSS mají výborný čich. Ale jsou to i perfektní společníci, dají se využít pro terapii, jsou klidní a milují mazlení.

Iveta Panýrková

Foto: archiv Mgr. Hana Konečná

http://www.stenata.cz/hanende/index.htm