Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

My o vlku a on za humny...

Je zvláštní, jak rychle plyne čas. Sotva člověk dopíše jeden úvodník, aby už se pomalu začal zamýšlet nad druhým. Kalendář nám dnes sděluje, že už tu máme červen – i když jsme se zatím moc neohřáli. Ale nezoufejme, už snad bude jen lépe. A co pro vás máme my na eCanis? No, samozřejmě spoustu zajímavého čtení!


My o vlku a on za humny...
Iveta Panýrková 1.6.2020 10082x Z redakce

Než začneme s povídáním, měli bychom nejprve vzpomenout na děti, protože ty mají zrovna dnes, tedy prvního června svůj den. A tak nezapomeňte svou milou ratolest obejmout, možná zajít na zmrzku, anebo na nějakou akcičku připravovanou právě pro ně.

My o vlku a on za humny...

A jak jsme vzpomínali minulý měsíc na historické první máje, můžeme nyní společně zavzpomínat i na dětské dny, kterých jsme se skoro všichni zúčastňovali nebo je zase naopak pro své děti chystali a stále chystáme. Můžete nám tedy do redakce zaslat i fotografii z takové akcičky – velice rádi ji zveřejníme v některém z dalších článků...

Co přináší červen?

My o vlku a on za humny...

Červen bude prostě naprosto „bombový“, tentokrát se podíváme na chloupek slovenskému národnímu plemeni a nebude jím nikdo jiný než československý vlčák, jehož zrod byl opravdu velice zajímavý. A ono vlastně celé toto plemeno je opředeno řadou zajímavostí – na jednu stranu krásné jak z románů Jacka Londona, ale může být i dosti zrádné. Jak to s těmito úžasnými psy se vzhledem vlka vlastně je? To se u nás dozvíte právě tento měsíc, protože na vás čeká nejen úžasný portrét plemene z pera slovenské chovatelky Ing. Jany Dudíkové, ale také velmi zajímavá historie, kterou pro nás napsal Peter Nevolný, autor knihy o historii tohoto plemene. Ale také máme připravenou velkou řadu povídání s chovateli a majiteli československého vlčáka z celého „Československa“, a to ne s ledajakými. Určitě je na co se těšit...

Bylo, nebylo…

 

Bylo. Jo, jo, bylo… V hlubokých karpatských lesích kdysi žil byl vlk. Vlk velký a silný, vytrvalý, chlupatý a nebojácný. Žil v souladu s přírodou a lovil zvěř, vždy tolik kolik spotřeboval.

 

Léta míjela a najednou objevila se červená Karkulka. Nejdříve jedna, později pár a pak postupně Karkulek stále přibývalo. Karkulky začaly vlkovi lézt do jeho loviště. Vlk se stáhl hlouběji do lesů, nechtěl nikoho obtěžovat a nechtěl, aby ho někdo rušil. Karkulky však běhaly po lesích a nosily košíčky s různými laskominami. S bábovkou, dobrým vínem pro babičku, s puškou dvojkou a také rozdělávaly v lese oheň.

 

A potom se to stalo. Vlk se s jednou Karkulkou setkal na mýtině a dali se spolu do řeči. Karkulka mu vyprávěla, že jde za babičkou a nese jí dobroty. Vlk se olízl a usoudil, že laskominy, ani Karkulka by nebyly špatnou večeří.

 

Běžel tedy k babičce do chaloupky… A co se nestalo? Ta si ho parádně ochočila. Trvalo to dlouho, ale pohádka s časem nepočítá. Babička vlka krmila, on jí hlídal chaloupku, a tak nějak spolu žili, dokud neumřeli. Karkulka tam utíkala také, ale měla strach, že chce vlk babičce ublížit. Ten však nikomu ublížit nechtěl, mluvil řečí přírody a jeho smysl života byl prostý.

 

A léta běžela… No, a po staletích už vlk nevypadal úplně jako vlk, byl trochu jiný a sem tam také nemocný. Bolely ho kyčle, nedoběhl moc daleko a už se mu ani nechtělo tolik lovit. Karkulky měly už spoustu dalších psů. Na hraní a na práci, kterou za ně psi snadno zastávali. Hlídali jim domy i stáda, vybírali s nimi daně, zahřívali jim v noci nohy. Ale Karkulky zatoužily opět po tom majestátním a krásném vlkovi, prostě po takovém, jakého už si ani samy nemohly pamatovat. Proto vzaly své nejlepší psy a vyrazily opět do lesů, aby za pomoci vědy přivedly na svět lepšího psa a zároveň i lepšího vlka. A doufaly, že to ostatní Karkulky nepoznají. Ale poznaly.

 

A tak jsou na světě psi, kteří tolik připomínají vlky z hlubokých lesů Karpat. Jsou silní, zdraví, vytrvalí a dělají Karkulkám jen samou radost. Vítejte tedy ve světě československého vlčáka, přátelé!

 

Katka Houšková

„Dobrý den, jak vám můžeme pomoci?“

My o vlku a on za humny...

Znáte tuto hlášku? Ano, už více jak měsíc funguje na našem webovém portálu www.ecanis.cz „vyskakovací“ okénko, kde se vám, našim milým čtenářům snažíme podat pomocnou ruku. Každý den tak odpovídáme na desítky, a to nepřeháním, nejrůznějších dotazů. Ačkoliv jsme na to čtyři, i tak někdy nestihneme odpovědět hned (třeba o víkendu) – mějte tedy trpělivost, prosím. Dotazy jsou rozmanité, více či méně zajímavé a některé z nich nás i motivovaly k tématu na samostatný článek. Původním záměrem zřízení tohoto okénka bylo získat od vás zpětnou vazbu týkající se především chodu a náplně našeho magazínu, dotazy do poraden nebo reakce a tipy na články, témata nebo soutěže apod. Ovšem realita je malinko jiná, ale i tak se vám snažíme poradit nebo pomoci, máme-li v dané oblasti znalosti a zkušenosti.

 

Co nás však zaráží, jsou dotazy typu: „Sháním štěně pudla, knírače, křížence…“ nebo „Kolik stojí štěně s PP?“ Ale třeba také: „Můj pes má oteklou nohu a co s tím? Nemám na veterináře...“ A mnoho dalších pro nás velmi šokujících dotazů. Chci-li si pořídit štěňátko, tak přece nepíšu do časopisu, ale obrátím se přímo na chovatelský klub daného plemene. A má-li můj pejsek jakýkoliv zdravotní problém, nelze to řešit prostřednictvím internetového poradenství, to by nedokázal ani veterinář bez toho, aby zvíře viděl, ne? Ano, je to nejjednodušší někam napsat a více neřešit a věřte, že bychom rádi měli odpověď úplně na všechno, ale ne vždy je to prostě v našich silách. Někdy si tak v redakci říkáme, že svět pejskařů je asi ztracený. A to třeba když nám nedávno do redakce přišel dotaz na to, že si jistá paní pořídila štěňátko bull plemene a až poté se nás ptala, jak se toto plemeno vlastně chová? Zda nebude v dospělosti dominantní atd. Takové věci si přece zjišťuji dávno před tím, než si štěně vůbec pořídím! Proč si lidé nedají říci? Myslím, že z otázek, které nám někteří čtenáři zasílají, bychom možná mohli udělat i seriál s vysokou sledovaností. Kdo ví, třeba na to jednou opravdu dojde...

Chtěli byste nás sami nějak podpořit?

Nedávno nám od jedné čtenářky přišel nezvyklý dotaz. Jak si nás má předplatit, aby měla přístup ke všem článkům. To nás velice potěšilo, a tak jsme jí moc poděkovali a informovali ji o tom, že všechny články jsou u nás přístupné zdarma, stejně tak jako kompletní použití webu. Databáze, inzerce, atlasy atd. A reakce byla velice zajímavá a vlastně nás přivedla i k myšlence proč vlastně ne... Pokud se vám náš webový portál eCanis líbí, fandíte nám a měli byste chuť nás v naší činnosti také trochu podpořit, pak můžete jakoukoliv částku zaslat na náš účet č. 2201352044/2010. Velmi si vážíme každé podpory a pomoci a předem za ni zdvořile děkujeme.

 

Velmi vděční budeme i za zasílání amatérských ilustračních fotografií (případně videí) s širokou kynologickou tématikou do našeho archivu. Vzhledem k tomu, že jsme internetový magazín, nemusí být v originální velikosti, stačí nám cca 300 kB. Vaše snímky budou využité k našim článkům, do atlasu plemen apod., samozřejmě vždy s uvedením jména jejich autora a případně i s odkazem na jeho web.

A co bude dál?

I tento měsíc se určitě se můžete těšit i na další zajímavé články a témata, které pro vás máme přichystané. Startovat by také měly dvě zbrusu nové soutěže, tak se těšte! Musím však zmínit také jednu smutnější zprávu a tou je, že v květnu jste si přečetli poslední díl seriálu o domácím psím fitness. A nyní pro vás Kateřina Šponarová připravila poradnu na téma nejen psího fitness, ale také první pomoci. Dotazy nám tedy můžete zasílat do redakce na e-mail: redakce@ecanis.cz nebo napsat přes webový formulář.

Pozor, prosím...!

Nyní již doma být nemusíme, a tak můžeme konečně se psem nejen ven, ale také na některé psí akce. Ať už jde o závody, výstavy či zkoušky. Pokud jste pořadatelem akce a chcete nám o ní dát vědět, napište nám do redakce a my vám s propagací rádi pomůžeme.

 

A já se s vámi pomalu rozloučím a popřeji nejen krásný Den dětí, ale také prima a pohodový červen s vašimi miláčky, ať dvou či čtyřnohými.

 

Iveta Panýrková

panyrkova@ecanis.cz

redakce@ecanis.cz

 

Foto: Deník Nový čas, Nikola Kolářová, Monika Vaňourek

Kam dál ...