Můj život se střeďáky začal tak trochu náhodou...

Chyběl vám také mezi oslovenými chovateli ten, který chová střední knírače? Tak jste se právě dočkali! Na počty má však tato velikostní kategorie v celé své velké fousaté rodině jen slabé zastoupení. Proč tomu tak je, můžeme pouze spekulovat. Jisté však je, že sem patří se vším všudy, protože zde najdeme opět jedince, kteří jsou velice úspěšní pracovně, ale i jednice, kteří jsou výbornými společníky. Ostatně přesvědčte se sami...

Měsíc se již pomalu blíží ke svému konci a já byla maličko zoufalá z toho, že stále nemám nikoho na povídání o středních kníračích. Nakonec jsem obdržela skvělý tip. Chovatelská stanice středních černých kníračů „od Dalajského potoka“ má ve svých odchovech velice úspěšné psy nejen na poli pracovním. Proto jsem se pustila do povídání s báječnou chovatelkou Martinou Kaprálkovou.

Respect od Dalajského potoka

Vše začalo vlastně skoro náhodou, když jsem jako teenager hlídala tetě občas malého knírače pepř a sůl. Díky němu se mi povedlo tatínka přesvědčit, že mít doma pejska, je vlastně výborná věc. Rozhodli jsme se ale pro trochu větší variantu knírače a volba padla na černého střeďáka.

Pro mně je zásadní povaha a zdraví. Vždy jsem říkala, že sice můžete mít doma světového vítěze, ale pokud je to nevyrovnaný a problémový pes se špatnou povahou, tak z takového soužití nemůžete mít radost.

Coran od Dalajského potoka -5x Mistr rep. kníračů v agility ('02,'03,'04,'06, '08), CACAg, 19x SA1, 14x SA2, 7x LA3, 2x 2. m MR kníračů v agility ('01,'05), 3x 3.m na MR kníračů v agility ('99,'00,'07), 3. m na MR všech plemen v agility v soutěži týmů '03

Vlastně to byli dva psi. Trochu paradoxně samci. Ten první byl Coran. Bylo to štěně, kterého nám z různých nepochopitelných důvodů jeho noví majitelé třikrát vrátili. Vždy jsem mu našla novou rodinu, což v roce 1998 nebylo jen tak, inzerce nebyla  jednoduchá v té době. No, a když ho vrátila už třetí rodina během měsíce, tentokrát protože dělal doma loužičky, tak jsme se rozhodli, že je nám souzený a nechali jsme si ho. A nikdy jsme nelitovali. Byl to úžasně kontaktní a bezproblémový pes, se kterým jsem se začala opravdu aktivně věnovat agility, a on mi to bezezbytku vracel. Vlastně jsme to dělali jeden pro druhého, on to miloval. A stal se pětinásobným mistrem republiky středních kníračů v agility. Vyhrával závody i jako ještě jedenáctiletý dědeček, prostě pro to žil.

A druhým psem mého života je Shaggy – pes, kterého jsem si dovezla ze Španělska. Dnes je mu šestnáct let a je stále po mém boku – Steven Seagal de Manso Pelegrí. Neuvěřitelně laskavý a pohodový kluk s dobráckou povahou.

Dneska mám doma pejsky čtyři – již zmíněného Shaggyho, jeho dceru Christine, které bude v létě 13 let a dvě mladé fenky, tříletou Easy a osmiměsíční Calypso.

Shaggy a Coran - Coranovi bylo 10 let, když vyhrál dvoudenní závody agility v Táboře ze 30 týmů v jeho kategorii.

Určitě už výše zmíněné tituly MR v agility. Nemohu nezmínit titul MR stopařů kníračů, který získal Art od Dalajského potoka tenkrát jako jediný startující střední knírač mezi velkými. Co se výstav týče, podařilo se mi s mými odchovy získat několik titulů evropských a světových vítězů. Za největší úspěch považuji titul Best of Breed, který získala moje poměrně mladá fenka Vassari.

Vassari od Dalajského potoka - Světový vítěz 2017 + BOB

Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek. Světová výstava se měla v roce 2017 konat ve Venezuele, ale z politických důvodů ji na poslední chvíli přemístili do Německa do Lipska. No, a toho využilo hodně chovatelů a vystavovatelů a přihlásil se tam rekordní počet devadesáti pěti psů. Vystavovala jsem tam svoje tři odchovy, mezi nimi i VASSARI. Ona je opravdu jedinečným psem, vycítí, když o něco jde a celou výstavou doslova protančila. Neudělala jedinou chybu, neustále se nádherně vystavovala, plula kruhem, a když se zastavila, tak vždy do krásného výstavního postoje. Moc mně to s ní bavilo a ona si to zjevně také užívala. Nakonec jsme vybojovali titul Best of Breed. Ještě dnes, když se podívám na video z výstavy, tak mi běhá mráz po zádech.

Samozřejmě se na sebe musí hodit stavbou těla a rodokmenem. Zdraví je samozřejmost. Není pro mně důležitá vzdálenost, kam za ženichem pojedu.

Samozřejmě. Vyběru nových majitelů pro svoje štěňátka věnuji hodně péče.

U středního knírače je to hodně o motivaci a o kontaktu s majitelem. Nesnáší moc dril, ale potřebuje tomu, co dělá, rozumět. Vždycky o všem přemýšlí.

Štěňátka z vrhu Z - 12 dní stará

Těžko říct. Střední knírači měli před lety spíš pověst nevyrovnaných a hysterických psů, ale ty doby už jsou dávno pryč. Hodně se změnili a dnes jsou to výborní rodinní psi a parťáci, kteří s vámi budou s radostí dělat všechno, co si pro ně vymyslíte.

Steven Seagal de Manso Pelegri "Shaggy" - Evropský vítěz mladých '03, Evropský vítěz '04, Světový vítěz vet. '11, CIB, šampion ČR, E, SK, LUX, PL,ZOP, ZPU, Český coursing šampion '04, '05, LA1, LA2, 2x 2.m na MR kníračů v agility, 3.m na MR kníračů v agi.

Jsou to aktivní a velmi temperamentní psi.  Ale na druhou stranu s vámi budou také rádi lenošit. Ale zase ne pořád, potřebují prostě pohyb a zaměstnat hlavičku. Potom to jsou šťastní a spokojení psi. Myslím, že i důsledný začátečník si se střeďákem poradí, pokud bude vědět, jak na to. Na druhou stranu jsou lidé, kterým takový pes do ruky vůbec nepatří i kdyby to už měl být několikátý v pořadí. Pokud mu majitel neukáže, kde přesně je jeho místo, tak bude zklamaný on i jeho pes. U středního knírače je to všechno o důslednosti.

Mandarino složil několik zkoušek z výkonu - BH, VDH-team test, OB-beginner, OB 1 - a věnoval se i obranám.

Tiumen od Dalajského potoka - věnuje se výhradně obedience a jako jediný soutěžící střední knírač v poli velkých kníračů vyhrál německé mistrovství kníračů dle OB 3.

Já myslím, že nejdůležitější je zodpovědný přístup chovatelů – jednak při výběru chovného páru a potom také při výběru nových majitelů.  Bohužel se stále ještě najdou chovatelé, kteří mají jako hlavní kritérium pro výběr psa vzdálenost. A kteří prodají štěňata prvnímu, kdo se ozve. Naštěstí jich ale není zase tolik. Většina z těch málo chovatelů, kteří se chovu u nás věnují, přistupuje k chovu zodpovědně. U nás je chov středních kníračů na velmi vysoké úrovni, jak černých, tak pepř a sůl. Jediné, co bych si asi pro chov dál přála, je trošku širší krevní základna. V poslední době máme dost problém vybrat nepříbuzného psa na krytí. Ale to je asi bohužel důsledek všeobecné globalizace.

Děkuji vám za rozhovor

Foto: archiv Martiny Kaprálkové

www.dalaj.cz