Můj placatý svět

Souhlasíte, že život je plný zajímavých příběhů? A ty, které jsou o našich milovaných čtyřnožcích, ty jsou samozřejmě nejlepší. A právě jeden takový vám budeme nyní vyprávět. Je to povídání o tom, jak jeden malý placatý čumáček dokáže člověku obrátit život úplně naruby…

Monika Znamenáčková toužila od dětství po milém, placatém buldočkovi. Věděla, že se jedná o přátelské plemeno vhodné do klidné i akční rodiny, že je to pravý komik, který se postará o každou legraci a bude parťákem jak pro svou smečku, tak právoplatným členem rodiny, kamarádem do nepohody. Že je to neskutečný milovník lidí, který jde hlava nehlava za svou rodinou a nikdy ji nezradí a neopustí. A že jako bonus i nejněžnější fenečka frbulla dokáže chrápat jako stokilový chlap.

„Francouzský buldoček je krátkosrsté plemeno, které však vyžaduje pravidelnou pečlivou úpravu srsti. Je potřeba ho pravidelně vyčesávat nejlépe furminátorem a nezbytným pravidlem je pečovat o oční okolí a typické vrásky. Někteří buldočci mají problémy s ušima, musí se pravidelně čistit a když na to majitel nedbá, trpí chronickými bolestivými záněty zvukovodů…“ Toto a mnohem víc jsem měla vzorně nastudované. Ale k tomu, abych to mohla vše realizovat mi tenkrát chyběl ten pejsek… Už je to ale nějaký ten pátek.

Asi pět let jsem dobrovolníkem neziskové organizace Pes nejvěrnější přítel z. s. a když předloni jednoho podzimního dne zazvonil telefon a ze sluchátka zazněla žádost o pomoc s umístěním většího počtu psů z množírny, kde náhle zemřel majitel, ani na okamžik jsme s mým partnerem neváhali a hned mysleli jen na to, kdy už budeme moci vyrazit s dalšími lidmi ze záchranných spolků na určené místo kamsi za Pardubice. Pak nastal ten okamžik a když jsme vystoupili z auta, hned jsme byli svědky toho nadělení. Na pozemku venku pobíhalo ve špíně větší množství všemožných kříženců krysaříků. A nejen to. Byly tam i kočky, králíci, ptáci, morčata… A když jsme vstoupili do hlavní budovy, dočista jsem vyvalila oči a zůstala štajf. Přímo přede mnou můj sen!  Skupinka čtyř placatých pejsků – francouzských buldočků. Vyjekla jsem štěstím i zděšením naráz. A jedna frbulí holčička byla tak zmatená, že partnerovi skočila přímo do náruče ze žebříku v patře, kde starý pán spával.  Hned dostala pracovní jméno: Číslo 1. O pejsky jsme se rozdělili a my jsme společně s ní odváželi i její sestřičku a maminku. Ty byly pojmenovány Amber a Rozi a dnes si užívají svého domova v nové rodině.

A Číslo 1? Hned, jak jsme dorazili domů, z Čísla 1 se stala Čiky a během pár dní bylo rozhodnuto. Začal se psát nový životní příběh. Placatka v rodině a splnění mého dětského snu. A hned jsme začali se socializací. Uběhla již nějaká doba a dosud není Čiky schopna kontaktu s kýmkoliv cizím. Bylo to velmi náročné. Navíc je frbul hlava tvrdohlavá a když si nese s sebou šrám na duši, navázání vztahu je doslova tvrdý oříšek. Sotva si člověk, který to nikdy nezažil, může představit, jak krušné naše začátky byly. Neblahá minulost ji poznamenala natolik, že ani dnes nezvládá žádné změny či třeba cesty autem. Ale my se do toho vrhli po hlavě. Bylo potřeba ji vyléčit na těle i duši, byla to fuška, ale dařilo se. A hned, jak se začal její psychický stav stabilizovat, naplánovali jsme kastraci, byť bylo jasné, že narkóza bude pro ni velký zásah do organismu a skutečně ji nesla velmi špatně. Začla se však zotavovat, my byli přesvědčeni, že už ji čeká jen krásný život po našem boku a modlili jsme se, aby už žádnou operaci nemusela nikdy absolvovat. Naše smečka se pak rozrostla o další čtyřnožce, které jsme též adoptovali ze spolku a všichni jsme jsme si společně užívali a snažili se, aby Čiky pokud možno zapomněla na všechna dřívější příkoří.

V posledních měsících měla sice tu a tam problém s pohyblivostí, ale vždy se to vyřešilo zakrátko léky. Buldočci často trpí onemocněním páteře, na ploténky, obratle, či diskopatii a za čas bylo jasné, že patrně jednou k nějaké operaci asi dojde. Ale kdo ví kdy. A co když vůbec ne. A tak jsme na to raději nemysleli. Měsíce, týdny a dny utíkali a já jsem byla šťastná jako blecha, protože i na výrazu Čiky bylo znát, že si u nás domov užívá.

Ale ouha. Před pár dny jsem přišla z práce domů a Čiky mne nevítala. Volala jsem a nic. Proběhla jsem tedy bytem a našla ji ležící na zemi. Koukala na mne smutnýma očima a nebyla schopna se postavit. Krve by se ve mne nedořezal, protože měla viditelné bolesti. Zhrozila jsem se, jak dlouho takto musela ležet. Deset minut? Hodinu? Dvě? Pět? Hned jsme ji opatrně naložili a vyrazili na kliniku, kde provedli CT vyšetření, které ukázalo masivní výhřez ploténky a ihned šla na sál. A protože jsme netušili, jak dlouho doma ochrnutá ležela, to čekání bylo šílené. Veterinární klinice Ivet Praha 4 Kamýk jsem dnes dlužníkem. Děkuji.

Po akutní operaci páteře Čiky se v domácím prostředí zotavovala skvěle a zase začla chodit a my si mysleli, že má navěky vybráno. Při včerejší kontrole na veterině bylo ale zjišťěno selhávání ledvin a nyní bojuje o život. A moc bychom si přáli, když si někdo bude pořizovat francouzského buldočka, aby zvolil jedině štěňátko s průkazem původu od slušného chovatele. Anebo udělal dobrý skutek adopcí. Nikdy však si nekoupil štěně od množitele, kterému na zvířatech nezáleží či se mu to vymkne z rukou a katastrofu už nemůže zastavit. Nebude dbát od útlého věku na prevenci onemocnění páteře, která spočívá u psího děcka v eleminaci skoků a v přiměřeném kontrolovaném pohybu. Ani nebude pečovat o psí kůži. Nikdy nedodrží správný jídelníček, byť další častou chorobou buldočků jsou atopie a alergie, většinou potravinové. A k tomu jejich plochý čumáček zabraňuje kvalitnímu dýchání a velmi často se zadýchávají a v parném létě jim hrozí kvůli přehřátí organismu mnohem větší riziko než jiným psům. To množitele nezajímá. U něj ve zcela nevyhovujících podmínkách žádný pejsek do vínku nedostane ani ň z toho, co je pro něj nezbytné. I když správnou péči si zaslouží všichni pejskové…

Monika Znamenáčková 

Editace Petra Baďurová, autorka knihy Egon: Děsná psina

Foto: Lenka Heroutová Bobotová a Monika Znamenáčková

https://www.pesnejvernejsipritel.cz